Esi in Italy

Jak jsem se nudila ve filosofii....

2012-02-19T14:24:00.000-08:00

....tak jsem psala básně, tak bych se s nimi chtěla podělit, abyste věděli jak špatná moje angličtina je :)

STAIRS

She was sitting on the chair.

The black,

the metal shining,

her stair.

The stairway of her life.

Why black?

Why metal shining?

When she was five...

Oh...she remembers

It wasn't dependent.

Was it March?

Or November?

Does it matter?

No,

she knows

the stairway was colorful

and around...

Her eyes cry.

Why did the flowers

or the bird

have to die?

What?

What is the point of this space?

Is it black,

the metal shining,

an empty place?

REALITY

The white of innocence

soft like a sheep.

How can the world make any sense?

Maybe when we sleep,

it's the reality

that we actually skip.

How big is the probability

that we will see?

Is it in our ability?

The size of a sea,

the depth of a valley,

the misunderstanding from me.

Mám vás ráda, vaše Esi

Occidental week

2012-02-12T02:37:00.001-08:00

Ahoj Lidi,
rozhodla jsem se že vám asi budu psát víc často, ale ne protože se nudím, ale protože s vámi chci sdílet tyhle všechny věci. Minulý víkend byl opravdu pracující, udělala jsem hodně školy a tak. Rayna byla v Římě tak mě neměl kdo vyrušovat :). Jeden večer jsem pak strávila se Shir, která přišla do mého pokoje, čehož jsem si tuze vážila. A hodně hodně jsem spala.
V týdnu jsme pak měli výběrové řízení nového ředitele. Ten starý - Peter Howe - odešel na UWC školu do Nizozemí. Koluje tu hodně odhadů proč a ještě jsem nenašla žádný pozitivní. No a tak se nám v úterý představili 4 potenciální ředitelé. Jeden z Kanady, jeden z UK, jedna z JARu a pak náš director of stuidies, Mike Price. Většina lidí věděla, že MP se stane novým ředitelem, ale já jsem pořád pořád doufala, že dostaneme někoho nového, že se tu něco změní (protože změnit je toho potřeba hodně. No a věřila jsem tomu natolik, že jsem se vsadila s Egzonem, že to bude někdo jiný o upečení buchty. Myslím, že každej z ucházejících se měl svoje vlastní plusy a mínusy. Potom jsem mohli emailem hlasovat koho bychom chtěli, ale nemyslím si že by to mělo nějaký podíl. No a naším novým ředitelem se stal MP. Upřímně nevím co si o tom člověku mám myslet, strávila jsem docela dlouhou dobu u něho v kanceláři řešeným různých věcí od sustainability až po známky a někdy je to strašně moc super člověk a někdy mám pocit že lže a hodně profesorů proti němu zbrojí a nemají ho rádi. Já se snažím udělat vlastní názor ale je to docela těžký.
Jinak Namuun měla narozeniny takže jsem vzala velikánský papír a nakreslila (spíš pokusila se nakreslit) housle a napsala HAPPY BIRTHDAY NAMUUN a pak jsem oběhla všechny rezidence a nechala tam podepsat co nejvíc lidí (myslím, že někteří s ní dokonce ani nikdy nemluvili :)), ale alespoň jí to udělalo šťastnou. No a to byl den, kdy už jsem byla vážně strašně moc unavená. Protože v pondělí jsem strávila celý večer u Kataríny, páč jsme spolu už dlouho nemluvily a pak navštívila Raynu, protože se vrátila z Říma. No a úterý nemám páru :). A ve středu jsem šla na film Amélie z Montmartu (asi?) o němž jsem si myslela, že je to historický film a on nebyl, ale strašně moc se mi líbil. Byla jsem tam se Shpresou, Yiran, Wintou (prvačka z Kambodži) a spostou dalších lidí. Věřím že většina z vám se vzdělanější než já a viděli tento film už dávno. No a pak jsem přišla o 11 na Fore a potkala Victora, který mi oznámil, že tohle je ten třetí čas kdy přišel a pokusil se mě naštívit, ale já tu nebyla. Tak jsme si dali kafe a povídali si do půl jedný a já se pak do půl druhý snažila učit Filosofii, ale moc to nefungovalo. Tak jsem to další ráno vstala brzo, kolem šesté a začla se učit, napsala jsem článek do Adriatic Times (o suistainabilitě :)) a pak jsem si rpozbila koleno. Já jsem totiž strašně moc spěchala a zakopla o práh, ale já jsem to neřešila, myslela jsem že je to v pohodě jen pak v matice jsem zjistila, že mám roztržené kalhoty a že krvácím, tak mě poslali do Medical Centre.
No a v pátek byl velmi neočekávaný den. Po škole jsem se toulala Duinem a užívala jsem si to. Pak jsem potkala Milenu (prvačky z Itálie), která mi řekla, že mě potřebují policisté a poslala mě do Mikies počkat tam na ně. Tak jsem si říkala, že prostě přijdou a zeptají se nebo co, ale nakonec jsem s nima jela do vedlejší vesnice. Tam byl starý slovenský bezdomovec, kterýho jiný slovenský bezdomovec mlátil a nutil ho dávat všechny peníze jemu. A celý se to odehrávalo tu v Itálii. A tady ten pán přišel na policii ale uměl jenom slovensky. No a já sice rozumím slovenčině, ale zato italštině ne. Takže nakonec Milena, přijela taky a přes dva lidi se to překládalo. No a nakonec jsme to snad nějak vyřešili. No a strávila jsem tam v celku 5 hodin a do Duina jsme přijely přesně 15 minut do promu. Tak jsem běžela do menzy, oblékla si Kataríniny zelené šaty a běžela na prom. Tam bylo strašlivě srandovní předtančení, což byl pokus o velmi sofistikovaně vypadající valčík. No a pak všichni začali tancovat valčík a nebo se pokoušeli. Augustýn uměl tančit takže to bylo super. Nakonec jsme vážně protančili celý prom jen jsme si jednou udělali výlet na Rilka path a zpátky. Bylo to super, skvělý a úžasný. Akorát mi trochu padaly šaty :) ale co se dá dělat, vzhledem k tomu, že ty svoje jsem nechala doma. No a pak jsme šli s Raynou na Luchezze a do půl čtvrtý hrály Uno s Lacim (prvák z Maďarska), Robertem (prvák z Malavi), Ehmadem (prvákn z Jemenu) a Lindem (druhák někde z Afriky :)). Jenže mi jsme pak s Raynou ještě zůstali a pak celá Luchezze usnula a my nenašli žádnou prázdnou postel, tak jsme spali v daily roomu na pohovce. No a šest ráno mě vzbudil Bread-man a tak jsem šla zpátky na Fore a spala do osmi kdy mě vzbudila Rayna, že koupila čokoládu na snídani, tak jsem vstala. A celou sobotu jsem tak spala, pracovala. No a večer byla Occidental show. Každý vždycky dostane nějaký charakter za který se musí převlíct. Já jsem byla friday the 13th, což je série hororových filmů. Myslím, že jsem nikdy neviděla horor předtím a ty ukázky mi docela stačili, blaf už nikdy více :). No, ale pořád jsem vůbec nevěděla jak se mám obléct. A pak, maminka doufám odpustí :), jsem vzala své jediné bíle tričko a popsala ho větami, které se týkali filmu. Jako „My mother couln't kill you“, „I will“...a na zádech jsem měla výčet věcí co všechno chci jako krev, strach, křik....No a na kalhoty jsem si našila kusy látky na kterých byly napsaný taky tématický slova a randomě jsem na sebe navázala šátky. No a pak jsem si červenou propiskou nakreslila jizvy na rukách, podříznutzej krk a pár jizev na tváři a krev tekoucí z pusy a namazala se sudokrémem a použila moc moc moc mouky. Takže jsem byla vážně bílá. No a pak jsem tady chodila mezi těma všema královnama a zpěvačka z 20 století jako zombie a tuze jsem si top užívala. Pak jsme všichni vyrazili na show. Ta byla úžasná, pozitivní, barevná správně tématická a všechno. Přišla jsem na Show docela dobře naladěná, ale pak jsem odešla šťastná z nějakého důvodu. Pak jsem šla s Raynou do Mikies a pak jsme běželi Na Luchezze a zpívali a tančili cestou. Tam jsem pak strávila čas s Augustýnem a Honasem (druhák z Kolumbie), seznámila se z Naem a šla do porta, ale oni pak museli pracovat tak jsem šla zpátky do Mikies, kde jsme s Raynou, Lindem, Aisté a Egzonem tančili až do jedné a pak zpátky na Luchezze, kde už jsme se pak jenom bavili. No a když jsem se ve tři ráno vydala hledat postel Augustýn právě vstával, že jde pracovat tak jsem nakonec spala v jeho posteli.
No a dneska už budu vážně pracovat, musím. Máme jen tasster session occideltal food, na což se opravdu těším a jinak mě čeká filosofie, self design do chemie, matika, ze které píšu zítra test a moc ji nechápu. Měla bych začít dělat můj FOCUS. Jinak můj projekt tak trochu stagnuje, ale ne na mě, nýbrž na lidech nademnou a nejsem nikým podporována, ale já stejně věřím, že to půjde :). Jinak škola jde myslím dobře, někdy se učím, někdy se neučím, ale tak je to vždycky. Někdy se těším, někdy se netěším. Dneska se docela těším, jsem relativně vyspaná takže to i půjde.
Mějte se tam v republice nádherně.
Vaše Esi

Když už jsem tu...

2012-02-04T00:34:00.000-08:00

Ahoj,
když uiž jsme teda dneska vstala v devět a začala pracovat a číst po dlouhé době maily tak bych se s váma podělila o jednu takovou básničku, kterou jsem našla v knížce, kterou právě čtu "Ecology into economics won't go" od Stuart McBurney. tak tu ji máte:

You can't go away from it

There is only "now", it's true to say
but since it's always "now", don't worry, it won't go away.
For example, if now at nine o'clock I say, "See you all at ten",
by the time I do see you, it's "now" again

There is only "here", it's true to say
but since "here" is everzwhere, don't worry, it won't go away.
There's a "here" waiting for zou, wherever you go,
but if you do ever manage to dodge it, please let me know.

You see, "here" is where you "now" is happening,
the two are closely knit,
they seems to be together all the time,
you can't get away from it.

Harry snodgrass Junior (1912)

Vaše Esi

Tento příspěvek byl publikován s dvoudenním zpožděním :)

2012-02-04T00:23:00.000-08:00

Ahoj Lidi,
tak píšu...Je čtvrtek, zase nám po dlouhé době nefunguje internet, naposledy se to stalo jenom pár dní předem, takže s největší pravděpodobností nebude čtvrtek večer až to vystavím na blog. Jsem unavená, šťastná a plná nového elánu na to měnit věci ačkoliv se čas od času srazím s realitou a trochu mě to zdeptá, ale pokusím se. Dnes jsem vstala v 5:30 a slušně jsem se dalších dvě a půl hodiny učila na italštinu, která se mi pak vážně ale vážně nepovedla. Ale začnu tam kde jsem minule skončila (ačkoliv si přesně nepamatuji, kde to vlastně bylo :)).
Vlastně jsem se hodně rozhodla bavit se s lidma protože je mám ráda a cítím se snima dobře a ne protože je znám i když se s nima dobře necítím. Takže mé přátelství s Namuun a Eloou se krajně změnilo, ty dvě spolu vypadají šťastně, baví se svými filmy a seriály, který mě zas tak nezajímají a já se bavím s jinýma lidma. Nejvíce času teď asi trávím s Raynou (druhačka Bulharska), což je slečna která pije denně tak pět hrnků kafe, vždycky přijde kolem jedné ke mně do pokoje a ptá se jestli by teda měla začít studovat a nebo vstát brzo ráno (ačkoliv se jí ještě nikdy nepodařilo vstát). Já jsem se od ní naučila pít tři hrnky kafe denně, ale teď se zrovna snažím být kafově nezávisle a Rayna je v Římě tak se mi to docela daří. A pak Shpresa (druhačka z Albánie) která je taky strašně srandovní, žije na Luccheze a dbá o sebe strašně moc, vždycky když přijde na fore má oblečeného něco jiného a ptá se jak v tom vypadá a pak Shir (prvačka z Izraele) za kterou jsem začala hodně chodit do pokoje a pak ona dokonce přišla i jednou za mnou, což mě potěšilo ještě víc :). No a pak spousty dalších lidí, ale s těmahle tře,a trávím nejvíc času.
No a minulý pátek jsem jela na můj SS a Rayna se Shpresou se mnou čekali na zastávce, jedli jsme buráky a mluvily o nesmyslech. No a pak přijelo malý bílý auto a zastavilo. Z něho vyšel postarší pán a ptá se jestli prý nechceme jet do Terstu s ním, protože on pracoval na College a tak...Ačkoliv obě slečny byly tuze ustrašené nakonec jsme jeli, nevím jestli ten člověk opravdu pracoval na koleji nebo ne, protože anglicky moc nemluvil, ale rozhodně víc gestikuloval než řídil, málem vrazil do auta před sebou, stěžoval si na všechno možné, nenáviděl svoji manželku a prohlašoval že je Ex- jedné z naších učitelek (ačkoliv ona je relativně mladá :)) no a pak jsme ho málem udusili oříškem...Ale SS byl krásný, ten pán napůl mluvící česky vždycky přijde a obejme mě a povídá mi stejnou story o tom jak bylo všechno v český republice levný a já mu na oplátku povídám novinky z Česka - tak nějak česko-italsky. Jo a taky nám na stanici přibyli nový lidi, jsou divní, punkáči, ale ti nejtěžšího kalibru, mají psy jen s polovinou chlupů modrý vlasy a jsou pořád zhulený...tak nevím. No ale Rayna se Shpresou si to moc užili a na cestu zpátky jsme měli jenom dvě jízdenky na tři lidi, ale říkali jsme si že revizoři nejezdí a co se nestalo, revizor přišel. Naším jediným štěstím bylo, že Ema (druhačka z Francie) neměla jízdenku taky, takže když mi jsme ji půjčovali peníze na zaplacení 43 euro Clara (druhačka z Belgie) nám dala její jízdenku, takže jsme díky bohu žádných dalších 43 euro neplatily. No a jinak jsem se ten víkend učila biologii, kecala s Raynou a tak nic zajímavého a vlastně ano, Shpresa měla narozeniny takže jsme upekly ten nejhorší koláč co jsem kdy jedla, ale jinak to bylo super.
Ani jsem nic neočekávala, smířila jsem se že víkendy budou nudná věc plná nudy, ale pak jsem se prostě rozhodla, že se to změní. A tak jsem se v pátek dívala s Mateem (prvák z Itálie) a Raynou (která měla před SAT) dívala na Zas(r)lanou poštu a jim se to líbilo!!! a moc jsem si to užila a pak šla spát. V sobotu dopoledne jsem se pokusila dodělat většinu svých úkolů a pak jsem potřebovala vypadnou z týhle zlatý klece do reality, ačkoliv to byla realita italská. Za Duinem (druhým směrem než moře) máme kopce tak jsem si koupila lentilky, vzala si sešit a tužku a šla. Nejdříve jsem přešla jedny kopce pak jsem v údolí potkala nějaké podivně vypadající houbojidní ukazatele, které říkali něco o naftě, ale moc jsem to nepochopila. No a pak jsem přešla druhý kopce, potkala stádo ovec se kterýma jsem se snažila bavit a pak jsem došla do vesnice. Po dvou a půl hodinách chození jsem se zastavila podivila se nad tou krásou, nad tím jak je to normální. Víte, Duino je hodně tvořeno UWC lidma, ale ta vesnice byla pravá. Byli tam domky a žebříky a každý měl psa a malý políčko a prádlo venku a spousty věcí na odhánění ptáků. A byla tam malá kaplička a fontánka ze které můžeš pít a tak. Tak jsem si říkala že bych mohla jít jinou cestu a tak mi jeden moc hodný italský pán nakreslilo mapu zpátky do Duina, která mě dovedla na úplně jiný kopec, kde jsem vylezla na borovici, roztrhla si kalhoty (který jsem úžasně cool zašila :)) a viděla nádherně do kraje. Pak jsem už jenom šla a šla a zpívala a povídala si pro sebe a nebo jen tak mlčela a užívala si přírodu kolem a to že jsem vážně vypadla. Ta špatná věc byla že jsem velmi promrzla, měla jsem na sobě jem košili a tady je kole 10 stupňů a po pěti hodinách venku se to přece jenom projeví tak jsem došla na Ples, že navštívím Shir, ale ona tam nebyla tak jsem vlezla do pokoje Eně, vymyslela s ní její projekt, pila pravý turecký kafe udělaný v pravým tureckým kávovaru a klepala se kosou. Po večeři jsem si pak dala horkou sprchu a byla spokojená, těšila jsem se na Open Mike - kdy jsou ve Fore v daily roomu mikrofony, kytary bubny a kdo chce přijde a hraje zpívá recituje a tak. No tak jsem si sedla s Burcu (Prvačka z Turecka) a Yi (Prvačka z Číny) a poslouchala, pak jsme se s Namuun rozhodly že zazpíváme tu písničku co jsme složily minulej rok o UWCAD tak jsem na chvíli vypadla a připravovala se. Když jsem pak přišla zpátky a usadila se, k mikrofonu přišel Augustýn (druhák ze Švýcarska) a začal recitovat báseň pro jeho winter frienda (doufám, že si všichni pamatujete co to je a jestli ne tak se to tu někde dočtete), krásnou o stromech atak...no a pak ji do recitoval a bylo ticho a on se pak zeptal zda tu jsem, takže to byl můj wintefriend a tak jsem přišla a objala ho a on mě pak ještě pozval na prom. Prom je ples, který se to pořádá každej rok a jestli jsem to správně pochopila (což si nejsem jistá :)) tak se kolem něho dělá strašný haloo a všichni se zvou a tak...já jsem ani nečekala že budu pozvaná, už jsem plánovala jak půjdu s Raynou a Shpresou. Ty byli strašně moc nadšené a už se těší až mě budou moc dát do parády a kdesi cosi, snad jim uteču. No a pak jsme šli na chvíli do Mikies, každá si dala tequilu a vyrazily s Egzonem (druhák z Kosova) na Luccheze, kde jsme pak ještě s Yiran (druhačka z Číny), Aisté (prvačka z Litvy), Andreou (druhačka z Canady) a Victorem (druhák ze Španělska) hráli pantopmimu na názvy filmů. Já jsem byla ve skupině s Raynou, Victorem a Yiran, kolem tak třetí ráno se to zvrhlo a pak jsme už jen tak randomě dávali filmy a já jsem skončila u předvádění Moulin Rouge a Chicaga. Ve čtyři ráno se Egzon rozhodl, že potřebuje jít zpátky na Sholz, jeho rezidenci, aby ráno vstal a pracoval, tak jsem dostala Victorovu bundu a šli jsme Duinem a skákali a zpívali si a dělali letadlo a tak a nikdo nás nechytil ačkoliv jsme trochu překročily večerku. No a zbytek se pak vrátil zpátky, Rayna se Shpresou šli spát spolu do postele a já jsem šla spát do Victorovi do postele. Bylo to vážně krásný, dostala jsem pyžamo a polovinu postele, polovinu polštáře a polovinu deky a pak jsme jenom leželi a mluvily a mluvily a mluvily....Victor pak kolem 7 ráno usnul a já spát nemohla páč jsem celou noc pila moc moc moc kafe (ovlivnění od Rayny) a tak jsem tam tak ležela do jedenácti, usmívala se a byla šťastná. V jedenáct se pak vzbudil zbytek pokoje tak jsem měla s Augustynem a Honasem (druhák z Columbie) čaj, pak jsem si skočila popovídat se Shpresou a nešla spát, nýbrž dodělala moji školu, osprchovala se, šla na oběd, pak se s Raynou spakovala a šla zpátky na Luccheze a studovala tam a pak jsem konečně kolem 16:00 na dvě hoďky usla....A pak už jsem měla jenom večeři a šla spát a bylo mi dobře a cítila jsem se šťastná (ačkoliv jsem se cítila trochu provinile vůči Victorovi protože ten pak překročil deadline nějakého projektu).
No jinak jsem pak přes tento týden měla dvě další dlouhé debaty s Victorem, jednou jsme se potkali na večeři a já pak šla s ním na Luccheze a nahoru a pak jsme seděli na schodech v Admission building a povídali si, což bylo super. No a viděli jsme kolik jídla bylo neseno učitelům na stuff meeting což je zvláštní a taky pivo a pivo a pivo. No a podruhé Victor přišel do mého pokoje (což ovšem znamená že jsem s ním prohrála sázku a musím mu upéct nějakou buchtu) a měli jsme můj oblíbený čaj - Geymancu - a mluvily a mluvily a poslouchali TheLocos což je španělský ska a příští session jestli se nějaká stane si beru nějakou jeho hudbu. Hodně jsme poslední dobou probírali sustainability a sustainability group (což mě krásně vede k mému dalšímu tématu).
Poslední session of sustainabiloty group jsme měli hodně hlubokou debatu o tom co to vlastně ta sustainabilita je a jak se to projevuje. Max (bio učitel) nám ukázal všechno v mnohem větším měřítku. Někdy, poslední dobou pořád, mám pocit že je to zbytečný tam hodinu sedět, protože ti lidi jenom mluví a mluví a nedělají vůbec nic. No a já jim to dokonce před prázdninami řekla tak jsme udělali kalendář a chtěli se jím řídit což samozřejmě nefungovalo. No a tahle debata mě udělala hodně depresivní na chvíli, ale pak jsem se prostě rozhodla že alespoň jemně změním tuhle comunitu, je li top možný no a tak:
1. dělám FOCUS, což znamená že je to prezentace na kterou můžou všichni dobrovolně přijít a podívat se a pak debatovat, mít otázky a tak
2. prezentovala jsem kompost a recycling na assembly, stálo mě to hodně moc práce, ale všichni mě pochválili že jsem se zlepšila v angličtině moc moc moc :)
3. Snažím se dořešit Sustainability workshop, který byl první pondělí tu, byl zbytečný, ale snad se něco stane
4. Snažím se změnit sicklist. V menze máme pro nemocný lidi takový plastový krabičky, který každej spotřebuje dvě na jednom jídlo což je hodně hodně neekologické, takže zítra jedu do Terstu koupit ukázkový nosič do nějakého čínského obchodu, který doufám najdu, Prod (druhačka z Thajska) mi nakreslila mapu, ale je taková zmatená :)
5. Snažím se koupit víc knih do knihovny o tomhle tématu, protože ti nejnovější co jsme našla je z roku 98 a hodně věcí se za tu dobu změnila
A hlavně jednám s tou birokracií naší. Dneska jsem celý blok strávila získáváním statistiky sicklistu čímž se dostávám krásně k mému dalšímu tématu čímž je Mike Price, náš directore of studies.
Jeden den, když jsem nějak neměla co dělat jsem seděla s Raynou před jeho kanceláří a povídal si s lidma a ona potřebovala na internet kvůli nějakému interviu (internet pro změnu nefungoval, což zas tak překvapující nebylo). No a když šla Rayna dovnitř Mike vyšel ven a ptal se mě co tam ještě pořád dělám, tak mě nenapadla jediná lepší výmluva než to že jsem mu jen tak přišla říct ahoj a že jenom zabíjím čas :). No a on mě pak pozval na kafe :). Tak jsme další den o mé volné hodině seděli v jeho kanceláři na kafi a povídali si o normálních věcech, o cestování, psech a tak no a já pak přišla pozdě do chemie. No a pak jsme potřebovala vyřešit hodně věcí s Mikem takže jsem tam za poslední tři dny byla asi pětkrát, což už začíná být docela smutný. No a jednou on telefonoval a tak jsem odešla a jen jsem tak mávla rukou a on pak přišel ke mě do pokoje a strašně se omlouval. Ale já chápu proč to dělá, totiž mi tu máme volbu novýho ředitele a on je jeden z pěti kandidátů, ale na druhou stranu, proč to nevyužít a neudělat tuto školu víc sustainabilitní? No a tady jsem narazila na birokracii, ani mi nevadilo že musím hodinu běhat abych získala jeden papír, že administration stuff nechává rozsvícený světla v kancelářích když tam nikdo není, že nikdo není kde by měl být, ale dnes jsem se bavila s Maxem právě ohledně všech těch věcí a on mi povídal a ukazoval mi maily který oni napsali jemu, jak jsou zlý, jak nejsou UWC. Tak mě to docela zklamalo. Chápu že nemůžu očekávat že tu budou samí zelení hippie žáci a studenti ale trochu té zodpovědnosti a úcty k druhým a práci druhých ale nic. Byla jsem z toho vážně zklamaná a rozhodla jsem se že to změním, nějak, musím nad tím přemýšlet mnohem víc. Uvidíme co se dá dělat, stejně potřebuji mluvit s Maxem.
Jo a nějakou středu jsme jeli do Udine (kde je mimochodem krásný náměstí a tak) pozdravit naše sportovce - což byli lidi na vozíčku kteří lyžovaly. Užila jsem si to. Celou cestu vanem jsem se bavila s Andreou a Burcu a pak...pak jsem mluvila po dlouhé době česky. A ti lidi byli tak čeští a zároveň tak přátelští a všechno. Jen mě mrzelo, že jsme nevyhráli protože jsem měla úplně moc náladu na to slyšet českou hymnu. Tak jsem pak šla za Milanem aby si se mnou zazpíval, ale nefungovalo to, neuměl bídný slovák :). No a pak jsme jedli hodně věcí a měli každý tři kelímky horké čokolády a vět byl krásnej a tak.
Teď už se konečně dostávám ke škole, dostala jsem svoji porvní 5 (7 je nejlepší, 0 nejhorší) z matematiky což mě mrzelo, Soraya přišla a říká: Já važně nevím...já jsem očekávala něco víc, a vypadala jako by se jí zhroutil svět...No ale trigonometrie nikdy nebyla moje silná stránka, ale zato jsem se překonala a konečně napsala test z biologie nad 50 procent, což mě tuze potěšilo :). No a začínáme dělat self design, což znamená že si vymyslíme experiment a pak ho zrealizujeme, na začátku máme nějakou ideu/hypotézu a na konci si ji dokážeme/popřeme nebo něco tak. Těším se. Jinak nám pomalu končí world literature a teď musím napadat 1500 slov na nějaké téma z Višňového sadu od Čechova, tak jsem tam našla impakt urbanizace a změny agricultury, nějak jsem si to dospojila s biologií a jsem šťastná a nebo o čase, ještě nevím jedno z toho. Jo a taky můj IA do filosofie, nebyla jsem si vůbec jistá tématem a pořád jsem ho měnila a pak jsem přišla do filosofické knihovny a první knihu kterou jsem našla byla o klonech mém starém tématu tak jsem si říkala že to něco něco znamená a že bych o tom měla psát na což se moc moc moc těším, našla jsem tam hodně zajímavýho, jen to bude hodně práce. Jinak jsem fakt zmamlala tu italštinu, ale to je můj předmět který se nepočítá do IB takže asi v poho, já vím že bych na to neměla kašlat, ale ono se někdy stane, ne?
Jinak poslední dva týdny tu máme Bora což znamená že fouká fouká fouká fouká a fouká mnohem silněji a je to studenej vítr kterej s sebou čas od času donese sníh. Je tu docela kosno, ale já jsem pořád šťastná jenom v mikině a všichni na mě koukají jak na osobu z Islandu :). No a jeden den jsem byla ráno běhat, když jsem měla volný blok (ten jediný co mám). Tak jsem běžela do Sistiany a zpátky a viděla nádherný východ slunce. Bylo to strašně moc zvláštně intenzivní, mnohem víc než v republice, úplně úplně bílý. A strašně mě to nabylo energií.
No a na to jak jsem tady první dny druhého termu byla nešťastná a chtěla domů srovnala jsem se. Už se nesnažím bavit s každým kolem, už se prostě bavím s těma lidma co mám ráda. Mám plný dny, mám malý a velký cíle, který můžu plnit. Mám lidi za kterýma můžu vždycky přijít a oni mi pomůžou, mám kde spát na každý rezidenci, mám jak trávit víkendy (ačkoliv od tohohle očekávám jenom školu, páč jsem na to teď docela kašlala). Neočekávám moc a ono se toho děje víc, což mě pak vždycky potěší, už mě tolik nezklame když se něco nepovede. Přidala jsem si dvě další fyzikální aktivity a jedna z nich je joga třeba ta mě udělala tak vyrovnanou se vším.
Vlastně vám chci ještě napsat o dnešním dni. Byla jsem vážně docela unavená aj po škole, ale pak jsem vyrazila do společenského tance a Augustýn dorazil taky, tak mě to moc potěšilo a dobře jsem si sním zatančila sambu a chachu :) No a pak jsme se moc krásně pobavila se Shir a měla nádherná katare s Danicou (druhačka ze Srbska). Pak jsem se vypravila na Luccheze (moje strašně oblíbená rezidence ačkoliv tam nechci příští rok bydlet bez těch lidí co tam jsou tento rok) a chtěla navštívit Shpresu která je nemocná, ale pak jsem zjistila že vlastně nemocná není a že musí naspat její EE (kterou měla odevzdat tak před měsícem) tak mě tak nehezky vyhnala z pokoje :), ale ona chuděra měla jenom asi tak tři hoďky taky bych byla nervózní. No a tak jsem šla navštívit Andreu a dobře jsem si sní popovídala a hodně jsme se nasmály. A pak jsem šla kolem 11 zpátky do kopce a bora foukala přesně proti mě, cítila jsem se jak lítání.
No a už jenom krátká krátká zpráva o mém project weeku, kdy se mi to trošku pohroutilo. Albánec protestuje, Číňanka nemá vízum ani do Itálie tak nevím nevím co budu dělat. Jinak peněz mám nakonec dost a věřím tomu že to bude super, přesně kvůli těm lidem, páč ti jsou úžasný a jsem za ně strašně moc ráda.
No nakonec doufám, že jsem tam neudělala moc chyb. Je půl druhé, sedím s Namuun a Yllem (prvák z Kosova) poslouchá hudbu a myslím na Vás, jak Vás mám ráda, jak mi chybíte, protože ač tu mám ráda hodně lidí nikdo nikdy nebude přebitý někým jiným. Začínám zase po dlouhé době myslet česky. Zítra mám čaj se SG a pak jedu koupit nosič a SS. Neočekávám nic od tohohle víkendu. Třeba se něco stane a když ne tak co? Vyspím se, přečtu knihu a budu konečně zase jednou pracovat. Chtěla bych si udělat chvíli a jít fotit se sluchátkama v uších a jen si užívat zpívat, najít nějaký malý hmyz a vyfotit. Chtěla bych se jít projít se Shir někam, chtěla bych si skočit na Luccheze a třeba kouknout na nějaký film, dopomct Eně s projektem a třeba taky naplánovat co budem dělat na zahradě, mít s Burcu turecký čaj a tak.
Mám vás strašně moc ráda lidi, mějte se tam v republice nádherně, jdu spát, zítra budu unavená, ale co, stává se.
Vaše Esi

první po winterbreak

2012-01-15T02:31:00.000-08:00

Ahoj lidi,
tak po strašlivě dlouhé době zase píši :). Moc si nepamatuji co bylo poslední takže začnu tím, že jsem měla zimní prázdniny, jak jistě všichni víte, protože jsme se určitě museli vidět. No takže o těch psát nebudu. Ale rozhodně dneska už je to šestý den co jsem ve škole, ačkoliv mám pocit, že už jsem tady strašně moc dlouho. Co se asi nejvíce změnilo a ten měsíc tak nám přestavěli menzu. Rozhodně ne k lepšímu. Teď ji máme ve dvou místnostech, s menšími stoly. Je to docela smutné, protože menza bylo dobré místo na potkávání nových lidí, randomní se bavení a tak, teď už není. Všechno tohle se dělalo pod příslibem lepšího jídla, což teda ale rozhodně nefungovalo :). Jídlo zůstalo stejné, možná spíše se stalo ještě horším. Snížili se nám možnosti z kolika druhů jídla si vybrat a jídlo se zhoršilo. No ale mi už to nějak přežijem :). Jen si musíme zvyknout.
No jinak jsem se rozhodla rozjet tu nějaké věci takže se do toho teď musím nějak opřít. Vlastně jsem ohledně této školy zažila takový „zklamáníčka“ či jak to nazvat. Prvně jsem si vážně strašně moc chtěla půjčit jakoukoliv knížku od Pratchetta v angličtině, že si něco přečtu, něco se naučím a tak. Tak jsem úplně úplně nadšená přišla do knihovny, ale tam neměli ani jednoho. Jak jen můžou? No, ale nakonec jsem potkala Jolandu a postěžovala si ji a ona mi pujčila Nadělat prachy! V angličtině. Tak jsem to začala číst a je to úplně úžasný, pamatuji si co se stane na další stránce takže vážně rozumím a tak :) To mě nakonci potěšilo. No a pak jsem chtěla organizovat spolupráci s naší norskou sestřičkou RCN UWC školou. Tak jsem šla za Helen a ona mi řekla že to prostě není možné, takže UWC asi nebude o spolupráci a zkušenostech a tak, no prostě mi neleze do hlavy proč by to nešlo. Myslím že by to bylo možné aji tak aby to nic moc nenarušilo a naše norská sestřička souhlasí a tak. Tak jsem pak chodila a nadávala jsem na naši školu, jak moc je svázaná pravidlama a tak. No a potom je tu project week. Měli jsme první meeting a všechno je to v pohodě až na to že si Dliawar pořád na všechno stěžuje tak ho musím nějak umlčet, ale ještě nevím jak:). Jediné co tak mi poněkud přeposouvali vlaky takže jsem tak trochu měnila plány, ale věřím věřím že to bude super.
No a ke škole, protože ta tu je taky. Všechno to jde docela hladce. Dostala jsem svůj předvánoční test z chemie a jsem jen krajně nespokojená se svými 83% pokusím se to nějak zlepšit. Už teď mě čekají dva velikánský testy (z matiky a z biologie). No a hlavně mám nový předmět pojmenovaný ToK tedy Theory of Knowledge tedy Teorie poznání. Budeme další rok mluvit o tom jak víme že víme a pak budeme muset napsat nevím kolikaslovovou essay na nějaké tohle téma. No čímž se dostávám k esseím. Jsem na sebe tuze hrdá. Včera jsem se rozhodla, že totálně změním moji velikánskou práci do filosofie. Jenže mě nenapadalo žádné téma, tak jsem prostě jenom ležela v posteli a listovala filosofickýma knihama a krtečkem v angličtině a pak mi prostě blikla v mozku otázka: Doesn stuff really make people happy? No a já si sedla k NT a začala psát a psát a psát a skončila jsem s nějakým tisícem slov (na to že celá tato práce má být tisíc pětset) no a teď jsem to už celé dopsala, ale asi to ještě nějak změním po nějakém čtení knih a tak. No a taky jsem si vybrala svoje téma na essay do WL, což mě taky potěšilo. Ještě nemám úplnou představu, ale bude to něco o urbanizaci a dopadu na malé soukromá zemědělce ve srovnání s Višňovým sadem od A. P. Čechova.
Počasí je tu jako pozdní jaro, takže předpokládám, že za chvíli bude léto. Včera byl nádherný bluesový koncert, ten jsem si vážně moc užila, tančili jsme a poslouchali a tak, před tím jsem byla dělat jógu s Nikolínou a potom hrála karty s Namuun, Eloou, Paymanem, Dilawurem atd atd...Jo a taky máme novou slečnu tu. Měla nějaké problémy tam u ní doma v Afghánistánu takže už přijíždí sem, je to vlastně moje prima, je to zvláštní. Bude tady dva a půl roku. A vypadá tiše a hodně, anglicky moc nemluví.
No mějte se tam v republice krásně, já se na vás přijedu podívat v březnu :)
Esi

Píši :)

2011-12-07T14:51:00.000-08:00

Ahoj,

Vůbec nemám páru kde jsem minule skončila, ale vím že se událo moc moc věcí. Začnu od konce. Takže máme ve škole každý rok „Projec week“, kdy studenti organizují projekty kde chtějí a musí to obsahovat sociální servis, sportovní a kreativní aktivitu a tak. No a já jsem byla na prezentaci a seděla jsem s Raynou (druhačkou z Bulharska) a povídala jí co všechno by se dalo dělat v brně a jak by se to jednoduše dalo zařídit. No a tak jsme se nějak tozhodli, že zorhujem jeden project week v brně, asi tak 2 týdny po uzávěrce. Tak jsme šli za Helen, hlavní organizátorkou a ona nám dala jednu noc na vyplnění dlouhatánského dotazníku. Tu noc jsem strávila rozesíláním mailů a koukáním jetsli je to vážně reálný a zjistila jsem že to vážně reálný je a opravdu jsme to udělali J. No a pak jsme se pokusily odprezentovat náš úžasný skvělý project week na assembly a vůbec se nám top nepovedlo. Já jsem ztroskotala na tom, že neumím anglicky a Rayna na tom, že já jsem ten člověk kdo má ty ideje v hlavě. No ale odprezentovali jsme to a lidi o tom ví a dokonce někteří i chtějí jít s náma (možná spíš protože nás mají rádi). Tak tak.

Jinak nevím jestli jsem psala něco o Wintef friendech (WF). Ale to si druháci vybírali prváky aby jim udělali život krásnější a veselejší před prvním uzavíráním známek a opouštěním college a tak. Já jsem si samozřejmě říkala, že budu taková ta poslední kterou si někdo vybere z líétosti, ale to se nestalo, tedy alespoň si to nemyslím J. Strašně mě potěšilo když mi prvně napsal (já si osobně myslím, že je to chlapec a taky se mi nechce psát celou dobu napsal/a – ale pravděpodobnost že je to slečna je stejná) bylo to úplně užasný a prostě teď to funguje tak že si vyměňuje dárky a dfopisy J. Vůbec nevím jak ten člověk ví o mě tolik moc (včetně toho jakou mám ráda hudbu, co dělám rádfa, co jsem dělávala v České republice), protože si nepamatuji vůbec že bych to někomu říkala.

No a taky nevím jak se to stalo, ale začala jsem se bavit s mnohem více lidma kolem mě jakožto s Raynou, Shpresou (druhačkou z Albánie asi) a Victorem (druhákem ze Španělka), prostě jsemn ho jednu noc potkala a vylezli jsme na strom a povídali si a bylo nám dobře akorát ta angličtina není úplně nejlepší. Jo a taky jsem se konečně sblížila se svojí bývalou EE-friendkou. Teď k ní na pokoj chodím každý druhý den na čaj a tuze si to užívám a povídáme si a tak, vlatsně jsem si hodně podobníé myšlením a tak, vůbec jsem to od ní neočekávala. Jo a taky jsme šli jeden večer do mikís a nějak se nám nechtělo tančit tak jsme tam jen seděli a pily a mluvily a pak si do noci povídali a spali v jedné posteli což bylo hodně moc nepohodlný, ale super.

Jo a taky jsem plavala v moři v devět v noci nějakou sobotu a bylo to úžasný a studený, ale užila jsem si to a ten pocit horké sprchy po tom se nevyrovná mnoha věcem který znám. A pak jsem byla s Namuun a Eloou na Rilka path a koukaly jsme na moře a zpívali Beatles a prostě si to tak nějak užívaly. A v neděli tu byla oslava svatého Mikuláše (asi) a hrála taková ta tuctová tancovací muzika a byla tam paní které předtancovávala a tak jsme se hecly a šli tancovat taky a náramě si to užili a já jsem pak nějakou náhodou J ocitla nahoře na stage a předtancovávala jsem jednu písničku, byl to asi první den kdy jsem se opravdu cítila v kontaktu s komunitou kolem mě a užila se to.

No a ke škole, mám za sebopu svůj první report, není to nejhorší, ale ani nejlepší J což je asi normální. Jen pro připomenutí: 7- the best 1- the worst takže:

Biologie 5+

Chemie 6+

Matematika 7+

Phylosophie 7-

Angličtina 5+

Italština 7

Tak tak, asi to není to nejlepší, ale rozhodně hje to dobrý. Jo a jako zimní sport jsem tuze chtělůa dělat lučišnictví, ale nezbylo na mě místo L tak budu dělat latonské tance což pevně věřím že bude dobré !!! A jako přidanou aktivitu budu dělat karate, páč jsem se pro to strašně moc nadchla.¨

No mějte se v republice moc krásně, na jednu stranu se moc moc těším domů na druhou stranu nechci odjet odsud, tak uvidíme jak to dopadneJ

Vaše Esi

Po dlouhé době článek, sorry lidi!

2011-11-19T10:34:00.001-08:00

Ahoj ahoj,

Tuze se omlouvám, ale bylo toho tuze moc, takže jsem napsala a nepsala. Začnu dlouhým víkendem, on vlastně nebyl zas tak dlouhý, byla jsem v Terstu a myslím, že jsem prvně zažila to, čemu se říká „pravá Itálie“. Seděly jsme se slečnami v kavárně, jedly zákusky a poslouchaly naproti z ulice houslisty, kteří hráli jen tak na ulici J. Taky jsem objevila nádherné nádherné papírnictví a strávila tam hromadu času, protože jsem se rozhodla si udělat trochu pořádek ve školních věcech a došly mi skoro všechny sešity a hlavně v této chvíli jsem oficiálně vypsala šest plných propisek!! To je strašný, vůbec vůbec nevím, jak to dělám. Jinak jsem spala a spala a spala, což bylo úžasné, už teď mi to zase chybí.

Dva dny po dlouhém víkendu přijela majo co-year z Bosny a Hercegoviny – Verunka. Bylo to úžasné, prostě normální den a pak jsme se potkali před menzou J a mluvily a mluvily. Snažili jsem se s Shir, Jacobem, Butgu, Yi a Rimou najít cestu na černica beach, což se nám nepovedlo, ale zato jsme se ztratili na 1,5 hodinu v lese a já se tuze bavila. Verunka spala dva dny u mě v pokoji, což je zakázané, a já si to tuze užila, povídaly jsme si dlouho do noci. No a mezitím jsem se snažila nějak zvládat školu, takže jsem toho moc nenaspala a taky se mi moc nepovedl test z chemie (75%) a málem jsem usnula ve WL. Ale stálo to za to J, moc. V úterý, den před dnem kdy Verunka opustila naši college, jsme vyrazili do Terstu - měli zmrzlinu – čokoládovou se zázvorem a chili což je tuze úžasné – podivně gumovou pizzu s houbama, olivy a víno. Na víno jsme nenašli otvírák, ačkoliv jsme se ptali mnoha a mnoha lidí, tak jsme prostě rozbili hrdlo a pili tak J. Mělo to být Chardone, ale mělo jemně nazelenalou barvu a vůbec si nepamatuju jeho chuť. Pak měla Verunka úžasný nápad, že půjdeme pěšky z Terstu do Duina, což je asi 25 kilometrů. Vyrazili jsme z Terstu tak v 18:30, ale pak jsme se zasekly na prolízkách, kde jsme jenom mluvily a tak. No a pak jsme vyrazili kolem cesty do Duina. Nejdřiv to byla sranda, pak jsme se prvně ztratili a došli k nějakému ministerstvu kultury a pak to začalo být jemně depresoidní, jenom jdeš cestopu čas od času mine nějaké auto a nic. A měly jsme strašlivou žízeň. Po cca 14 kilometrech jsme začali zvonit na baráky abychom získaly nějakou vodu. Pak jsme před jedním domem potakly takového mladého sympatického pána s bradkou s brýlema, který nám dal 1,5 litru vody a dokonce nás svezl až do Duina, myslím, že jinak bychom nedošly. V 11 jsme byli před Luchese a tam jsme taky spali. Já jsem potkala Jusse, která akutně potřebovala pomoct s domácím úkolem do WL takže jsem se jí do 1 hodiny ranní snažila vysvětlit coloe knihu a filosofii její postavy, což se mi moc nepovedlo a pak jsem hrála na kytaru a zpívala atak. A spala jsem v Viktorově, Augustýnově a Joshuově pokoji. Oni na mě byli strašně hodní, dali mi peřinu, polštář spacáka hlavně. Po dlouhé době jsem spala s někým v pokoji, protože emilii nikdy nespí tu na pokoji. Bylo krásný se zase jednou probudit a vidět lidi a ne jenom zdi a prázdnou postel a nabízali mi čaj a tak.

A dva dny na to byla EE show. Copž je show kterou děláme pro druháky, protože dokončili EE show. Celý čtvrtek jsem strávila na reheasalech a pátek jsem měla taky, ale zakecala jsem se na Luchese s Victorem a pak jela na svůj SS a přijale jsem nějakou čtvrt hodinku před začátkem a bylo to tuze strasoidní. Nakonec jsem byla jenom ve dvou aktech. V Shadow teatre, kde jsem na sebe hrdá, protože jsem tam žonglovala – poiky, kužely, míčky jednokolka- a na všech rehesalech mi to všechno vždycky popadalo, ale na vystoupení mi nic nespadlo to bylo úžasný J a pak Twist it což byla náídherná choreografie od Jolandy (Itálie) což jsem si vážně užila. Předtím jsme napsali svým EE friendům, za co se mají převléci a vytvořily pár. Já jsem byla Jack the Sceleton a majo EE friendka – Nikolína – byla Sally z Nightmare before Christmas a ona miluji Tima Burtona takže byla nadšená. Trochu mě zklamalo, že vlastně věděla že jsem to já J, ale i tak to bylo úžasný. A pak krásný Mickeys, který jsem si vážně užila a konečně spánek!!!

No a pak byl docela normání týden. A nevímkdy jsem zjiostila že tady existuje něco co se volá Winter friend. Je to něco jako protislužba druháků. Každý si vybere nějakého orváka a snaží se mu nějak zlepšit život. První tři dny jsem byla zklamaná, že můj WF mi nepíše a nic a měla jsem takové ty myšlenky že jsem byla poslední prvák a tak si mě teda někdo vzal jako ten zbytek. Ale včera mi napsal. Našla jsem v deset v mém pokoji kytku, dopis a sušenky. Vlastně jsem si těch sešenek vůbec nevšimla jen jsem vzala dopis a běžela do Peymanova pokoje kde byly všichni lidi a byla šťastná, skáýkala jsem a běhala a objímala všechny a všem říkala jak úžasní jsou, pořád dokola a dokola a pak jsme sledovaly dva filmy, jednu nějakou fakt strašnou komedii, yle mě to bylo jednou, vlastně ani nevím o čem to bylo jen jsem se dívala na lidi kolem sebe a měla je strašně ráda a apk jsme sledovali Step up 3, což je úžasné a neuvěřitelné zároveň. Hodně lidí vytuhlo v peymanově pokoji a Eloa šla se mnou na pokoj, byli 3 a já se ještě stále usmívala protože můj WF mi poslal dopis. Když jsem ho četla bylo to úžasné, znělo to spíš jako starý dobrý kamarád, který píše po dlouhé době a ten člověk mě zná, ví co mám ráda a vybral si mě přesně pro to J To je úžasný! Ve tři v noci jsem začala odepisovat mému WF, najdřív jsem nakreslila veliký stram s červeným listím a pak psala a psala a popsala dvě stránky a nakonec nakreslila západ slunce a celou tu doby jsem si povídala s Eloou, no a spát jsme šli v 4:30. Pak jsem v 8 vstala a vyrazila s Katarínou do Emisféra páč jsem už zase neměla tužky a propisky. Když jsme vešli do obchodního centra všude tam byly Vánoce a já si vzpoměla jaký to teď musí být v brně s Vánočníma trhama všema těma světlama velkým stromečkema vším vším co tzak miluju a tou Vánoční atmosférou a koupila jsem si rolničky protože jsem je tam prostě nedokázala nechat. A taky jsem koupila krásnou barevnou misku mému WF (a taky jsem mu ji dala dneska skrze menzu pačjá nevím kdo to je s kticí máty na dělání čaje a tím dopisem a spostou dalších drobností) a nějaké ty tužky a sladkosti. Taky jsme si s Eloou a namuun povídali jak se slaví Vánoce a Namuun – asiatka- to víte má takové ty filmové americké vánocve se spoustou věcí, tak jsem se jí v dobrém smála J. No a odpoledne jsem strávila prací an zahradě a víte co? Vyrostl my špenát a zelí, který jsem zasadila a neumřeli mi borůvky ani angrešt. A tuze jsem si to užla, zpívala jsem si všechny ísničky z Hudebky za poslední dva roky na který jsem si vzpoměla, včetně vrány J. Doufám, že dneska budu spát dlouho. Jo a taky už se tu cítím vážně šťastná a vážně jako doma. Mějte se nádherně lidi těším se na Vás.

Vaše Esi

Smutná zpráva

2011-11-19T10:33:00.001-08:00

Tímto bych chtěla vyjádřit s mutek s naším zasnelým instructorem climbingu Carle, kterého jsme všichni měli rádi.

Fotky z Benátek - vzpomněla jsem si!!! :)

2011-10-23T11:56:00.000-07:00

Tady jsou ty fotky :) tradááá :)

Začnu Hikingem - nádherná krajina - Slovinsko

A já - slečna, se kterou jsem tam byla, mě strašně moc chtěla vyfotit

Loď do Benátek - Laci and Jusse

Ta největší loď co jsem kdy v životě viděla

A znova...

Nejlepší kavárna ever - nebyla jsem tam, ale vypadá nádherně

Nádherný zvyk Italů, kupobat v kostele svíčky a zapalovat je

Je to docela dávno takže: toto je nějaký dům

I v Benátkách byli bezdomovci na každém rohu

originální šachy, ne?

Myslím, že nejhezčí fotka z Benátek, kterou mám :)

Já, Laci a Katarína - předpokládám že fotil Gabor

Jo, byl to Gabor

Nádherné hodiny

Nádherné korálky, ne že bych je chtěla nosit, ale takhle pohromadě....

Strašně moc pozitivní pán, který dělal bubliny, viděli jsme ho nejmíň pětkrát, protože vždycky, když jsme se ztratili, byli jsme na tomto náměstí

A znovu onen úžasný pán - při pokloně

Pasta - to víte italové, ale vypadá to úžasně :)

Nádherná nemazlivá kočka

Takhle si představuju Itálii !!!

kouzelný pták ...OK moc to nevypovídá o Benátkách :)

Katarína s její klasickou pozicí s brejlema

Winta a 1/4 Eny :)

Katarína a Gabor po strašně mopc sladké ledové tříšti :)

Yazan (Irán) a Joseph (Kong-Kong) - vždycky musí mít alespoň jednu růžovou věc :)

Brise Lamela - člověk jehož jméno jsem si snažila zapamatopvat nejdéle :)

Marta a Peyman - člověk, jež pořád studuje

Nějaký nádherný kostel

Naše skupina :)

A poslední fotka - já, David a Katarína. David je člověk, kterému ještě stále nerozumím - jakoby teď dneska když to píšu, depresivní :)
No jdu si zopaknout biologii a spát... jsem mrtvá :)
Vaše Esi

Píšu, po dlouhé době :)))

2011-10-23T11:36:00.000-07:00

Ahoj Lide,
jak jistě víte případně nevíte neměla jsem teď tři týdny internet a ten čtvrtý týden jsem nějak neměla čas vám napsat, ale udělal jsem si ho a pokusím se všechno shrnout do nějaké malé škatulky :) ale to se mi určitě nepovede :). Takže začnu tou nejsložitější, trošičku nudnou věcí - školou. Vlastně ještě pořád nemám pocit, že by se to úplně rozjelo. Nevím co jsem jsem psala úosledně, ale mám za sebou tři testy a jednu esej. První test byl z italštiny. Byla jsem tuze tuze ustrašená, začla jsem se učit týden dopředu jen tím že jsem si četla slovíčka, ne že by to moc pomohlo, ale mám 7 :). Čímž se dostávám k známkovacímu systému. Nejhorší je tu 1 a nejlepší 7. Je to pro mě jemně těžké, ale budiž budyž. Pak jsem psala test z amtematiky, já jsem taká hloupá, udělala jsem studipní chyby, byla sjem strašně naštvaná sama na sebe, mám jenom 90%, prostě špatný špatný. A pak jsem psala test z chemie - stokiometry - mé tuze neoblíbené téma, kdo se mnou chodil do školy a měl marečka ví :), ale udělal jsem jen jednu chybu ( a to velmi stupidní, páč jsem ioznámila světu, že 120 je menší než 100 :)), matematická třída :) Ale prostě jsem jsem měla strašlivě dobrou náladu z toho všeho, jen jsem byla trochu smutná o Namuun, protože ona měla jen 50 úprocent, budu se s ní na to muset podívat...Zítra mě čeká test z biologie a toho se bojím nejvíc - protože biologie - moje budoucnost, láska moje :) ne vážně, je to první test a je strašně depresivní dostat blbou známku. Dneska jsem přečetla 90 anglických stránek o evoluci a ekologii a předešlé noci jsem jenom četla učebnicy páč jsem měsíc kašlala na direction study a dokáza jsem to cšechno udělat za tři noci. V pátek jsem zkončila ve 2 a do čtyř jsme s namuun spívali a hráli na kytaru :). škola v pátelk byla strašná, ale pak jsem se nějak probudíla...tak to snad bude dobrý....necítím se na to, ale budiž :) Jo a taky jsem měla esej z angličtiny mám 6 což je dobrý, mohlo by být líp, ale cítím se z toho dobře.
Potom aktivity - začnu sociálním servisem - jak jistě víte tak mám bezdomovce v Terstu. první den co jsme tam jeli, jsme přišli pozdě, což bylo trochu depsesivní. Ale pak to bylo skvělé. prvně jsem s Emou - druhačkou z Francie čekala hodinu na nádraží a dobře jsme si popovídali, ona je skvělá a dobře střelené, jsem s ní i v sustainabilyti group. A potom jsme rozdávali panininy a já jsem byla docela vystrašená a pak přišel jeden páín a povídá dobrý den, ale ne, nemluvil česky. Ale já si myslela že ano tak jsem ho přišla oslovila on je ze slovinska ale žije v itálii a hlavně, rozumí a umí trochu anglicky, takže jsme mohli mluvit, byla jsem strašně nadšená z toho že dokážu oslovit cizího člověka a hodinu sn ním mluvit, vlastně jsem byla jediná z té skupiny kdo to udělal. Druhý pátek jsem si užila taky, pán z prvního pátku tam sice nebyl, tak jsem randomově přišla k prvnímu pánovi a oslovila hop. Tnhle mluvil jenom italsky, takže to bylo troochu složitější, ale byl tuze hodný ptal se mě na takové ty primitivní věci jako jméno, věk a já se ptala jeho a snažila se mu porozumět a tak. AS on mi opravoval všechny chyby. A tento pátek se něco změnilo, tzeď už přicházeli bezdomovci a chtěli se snámi bavit :) Bavila jsem se s nějakým pánem který mi pořád říkal jak jsem nádherná a že o mě bude mít sen :) a taky přišel nějaký pán ze slovinska a chvíli jsme mluvily nějakou slovančtinou a pak mě obejmul a zase odešel :). Mám ráda můj SS, užívám si to :)
A potom sustainibility group, nejdřív jsem se tam moc necítily, dělali jsme divadloa já jsem byla fotovoltaická buňka což byla stranda ale říkala jsem věty a vůbec jsem jim nerozuměla a to se to pak špatně hraje :) ale další hodinu jsme dělali gardening a já jsem zjistila, že tam tomu rozumím asi tak nejvíce a to tomu nerozumím :). Ale tak jsem chodila klolem a říkasla - netrhej prosím tuto kytku ta je jedlá a tak...a pak jsme tam potkali Draia - to je manžel Rimi - mojí rezidenční tutorky. A on zahradě rozumí tak jsem se s ním bavila co sázet teď a tak :) Nakonec jsme od něho dostali mátu a angrešt, což je dobré zasadit teď. V e středu jsem se pakj rozhodla všechno zasadit. A má mám ráda tento typ fyzické práce takže jsem se sberala a strávila 4 hodiny na zahradě a okopala celopu zahradu zasadila, všechnio co jsem měla, vyčistila jsem velký kus od listí a náletových rostlin a oprostě, mám ráda gardening. Když jsme se pak další úterý sešli tak jsme se bavili o kytkách co bychom měli sázet snažila jsem se jim všechno vysvětlit, anglicky a oni se tomu tuze smáli. A taky jsem dostala od Daria jeden kousek česneku a začala ho pěstovat ve skleničce a nikdo to nepoznal po čuchu - ani Max - profesor biologie :) což je smutné. A tento týden jedem nakupovat všechny ty kytky. Vlastně jsem pak ještě zpracovala dokument o tom co sázet a co ne. A ve středu jsem yvčistila další kus zahrady a zasadila fík-tree a vykopala velyký kořen zlomeným rýčem, nějak prosadím aby se koupili další :)
Jo a taky přišli Bora - deště, studený, plný větru. Duino je ponělkud špatně postavený takže to zatopila garáž profesora filozofie, labolatoře e-systemů. A já jsem třeba do italštiny přišla totálně zmoklá, takže jsem sundala boty a celou italštinu ze mě kapalo, ale teď už je zase normálně :)
Jo a tak ty další akce - zaprvé mě ostříhali. Vlastně to všechno začalo tím, že jsem zapoměla vyprat oblečení a dala jsem ho do pračky a půlnoci a přesvědčila namuun a Elou, že se mnou chtějí čekat další hodinu a půl a pak byla tu na Fore párty a ve tři ráno jsem se bavila právě s těmito dvěmi slečnami a jacobem (malta) a rozhodly jsme se že mě ostříháme mýma školníma nůžkama a bylo to strašně srandovní, protože jacob se nejdřív tuze bál a pak se strašlivě nadchnul a chtěl moje kratší a kraší a pak jsem měla jednu stranu moc kratší no a prostě ve čtyři jsi jsem šla spát s ostříhanými vlasy :).
Jo a taky jsem byla v padově. Je to nádherný nádherný úžasný město :) Benátky jsou mrtvý, jsou jako muzeum, ale tohle město je živý,tam jsou lidi a stromy a nádherný kostely a trhy plný ovoce a sladkoctí a strašně moc draháí pizza :) Ale strašně moc jsem si to užila S Enou (B a H) Wintou (kambodže) Mary (Japonsko a Yi (Čína) a burdžu (turecko). A mám sposty pohledů :)
A v sobotu byla v mickies 60s party ale já jsem nešle, seděla jsem s Enou a Namuun na plese a bavili jsme se až do jedné kdy jsme museli jít zpět na Fore :) A s Enou jsem se bavila napůl srbski. a jde to,. je to sranda, já se to za ty dva roky naučím a už máme naplánovaný že pojedu do Bosny a herzegoviny o velkých prázdninách :). Jo a taky mám jednu novinku :) Eloa jede na Vánoce ke mě domů, páč nemá dostatekl peněz an to jet do Brazáílie, takže vás všechny seznámím, už se těším, bude to sranda :)
Měj te se v republice nádherně, užívejte si i za mě, páč já si tu užívám, i když je to někdy unavující (především nedostakem spánkua přhršlí akcí :)).
Mám vás ráda
Esi

rychla zprava

2011-10-04T11:46:00.000-07:00

ahoj, jenom rychla zprava - stalo se hodne a taky nam na 2-3 tydny vypnou net, takze nebudu psat, ted pisu z Namuunina pocitace. Jinak nejzhavejsi novinka: jsem ostrihana! jak se to stalo, povim jindy.
Mejte se v republice s internetem krasne
Vase Esi

Via Ferrata :)

2011-09-28T06:12:00.000-07:00

Ahoj ahoj,
čtvrtek byl velmi hektický den, shromáždila jsem většinu věcí, kterou jsem potřebovala na ferraty, a byla šťastná, že všechno můžu všechno dát do vanu a věnovat se všem svým úkolům, které nám učitelé dali s pocitem, že máme volný víkend (ona taky většina lidí měla, ale co :)). No v 1 hodinu jsem šla vesela spát s pocitem, že zítra rozhodně nic nevylezu. Ráno jsme se sešli v 6:45 před Fore (alespoň jsem to měla blízko). Bylo nás dohromady 19 - 16 studentů, 2 učitelé a jeden instruktor. Vůbec nevím, jak dlouho jsme jeli, protože jsem celou cestu spala. Když jsme vystoupili na parkovišti, připadalo mi nějaké povědomé, ale vzhledem k tomu, že všechny hory v Alpách jsou si podobné, nevěnovala jsem tomu moc pozornosti. Oblékli jsme si všechny potřebné věci a vyrazili nahoru. Přišla jsem si strašně moc odolná, protože jsem cele ferraty prochodila jenom v tričku a tříčtvrťácích, zatímco všichni ostatní měli bundy a mikiny. A taky jsem zjistila, že na tom nejsem fyzicky zas tak špatně, byla jsem vždycky ten kdo čekal :). Prostě všechno bylo super, bavila jsem se s Ximenou a Nancy (druhačka ze Singapuru) a užívala jsem si.
Smutné bylo, že na přesně této ferratě jsem už byla před rokem, takže to nebylo zas tak překvapující, ale stejně to bylo krásný. Večer jsme potom přijeli do chaty, kde jsme bydleli. A italové uvařili večeři. Zjistila jsem, že jídlo v menze není tak skvělé, jak jsem si myslela :). Měla jsem pastu s pestem a salát, bylo to úžasné a pak sýr. Měli něco jako hodně hodně velké kolo hermelínu, který byl tak tisíckrát lepší něž hermelín. Potom jsme měli oheň a šli brzo spát, protože jsme byli všichni strašně moc unavení.
Další den jsme prvně šli nějakou strašlivě nudnou ferratu, ale dobře jsem si popovídala a bylo to plné krásných výhledů. Na vrcholu jsem pak potkala skupinku Čechů kdesi od Prahy a byla jsem ráda, že zase slyším češtinu. Druhá ferrata, která ten den byla, byla jen pro lidi, kteří měli dostatek energie, takže nás šlo míň. Byla úžasná, dobře byla plná žebříků, ale byla plná adrenalinu a nahoře to bylo krásný. Celý druhý den jsem koukala na ferratu di Rose, kde jsem byla minulý rok. Někteří z nás (už jenom 4) šli pak domů po svých a bylo to skvělé, viděla jsem vodopády a všechno. Večer jsme pak měli gorgonzolu (myslím), což je skvělý sýr a nějakou speciální italskou buchtu z pánvičky - něco jak tlustá rozkrájená palačinka a marmeládou :). Poslední den už jsem byla ráda, že nejdeme nic dlouhého, ale nakonec to dlouhé bylo :). První ferrata v pohodě, ale druhá nás zavedla úplně na druhý směr od lanovky, kterou jsme se měli dostávat domů a pak jsme měli hodinu na překonání tří údolí, ale stihli jsme to a pak ten pocit, to bylo skvělé a pak na Forre a pizzu. Když jsem se vrátila tak jsem teprve poznala, s kým jsem se hodně zblížila - především když jsem uviděla Elou, Namuun, Katarínu a Peymana, tak jsem byla hodně šťastná. Myslím, že tento výlet mi dal víc než jenom zážitek, ale i nové kamarády :).
V pondělí jsem se vrátila do normálních pracovních kolejí, za zmínku nestojí asi vůbec nic. Dnes jsem měla sustainibility gropup, organizujeme otevření další rezidence se solárními panely, tak se těším, a já se začnu starat o olivovník - nemám páru jak se to stříhá, nějak to zkusím a doufám, že neumře. Za chvíli půjdu za Katarínou zkonzultovat moji esej o 11. září. Jo a ve WL čteme knihu - nerouzumím ani slovo, tak budu muset najít překlad. Těším se na prodloužený víkend - konečně dodělám všechny věci do školy a zkompletuji to, např.: už dva týdny se chystám do knihovny a pořád nic: )
Jo a samozřejmě tu jsou fotky z výletu :

Vždycky když jsem chtěla vyfotit Nancy, ona musela vyfotit mě :)

Mauric z Německa - náš "dvorní fotograf"

Anne - profesorka chemie, nechápu jak může být tak energická v tolika letech

Já někde

A konečně Nancy

Carlo - instructor

Peter z Itálie v Kuchyni

Maya z Dánska s banánem :)

Náš nádherný oheň

A nádherná hora - a mraky putující na oblohu :)

Vypadá to jako před plakátem, ale je to opravdové, na nejvyšším vrcholu co jsme byli

Já a Nancy

Přijdu si strašně egoiistická, ale další má fotka :)

Xiména - Peru

Nádherná jezera kolem kterých jsme šli

Ferrata di Rosse (doufám :))

Peace one day a další aktivity

2011-09-21T12:56:00.000-07:00

Ahoj,
samozřejmě jsem nestihla svoji lhůtu týdne, takže jsem strašná a prohrála jsem se Sokolem sázku (nemám páru o co :)), ale píšu!! A jenom o dva dny později. Abych pravdu řekla, moc si napamatuji úplně všechno, takže se pokusím napsat alespoň něco. Myslím, že úterý jsem se snažila učit a pak se někde zakecala, ve středu jsem pak měla první Thuther Math (nevím jak se to píše - nějak se to přeložte - tohle je takový random) a bylo to úžasné, je to přesně to, co od matematiky očekávám - naučení se nových věcí, pochopení jak to funguje. Náš profesor má 78 (?) a je z Arabských Emirátů. Mluví na nás napůl francouzsky a strašně moc mumlá, takže mu moc nerozumím, ale čísla jsou všude stejná, takže v pohodě :). Ne, vážně, je to skvělé. A taky bych vám chtěla oznámit, že naše profesorka z Matematiky je ...já nevím, jak to říct hezky - první pravidlo, které nám řekla, bylo špatně a pak neodpovídaly výsledky logice, všichni to přijali, jen já se ptala a ptala a nakonec jsme zjistili, že pravidlo i výsledky jsou špatně a ona to musela opravit - toliko k naší úrovni matematiky HL...Ale vzhledem k tomu, že je tu TM, jsem spokojena.
Čtvrtek je můj nejhektičtější den...Nejdříve škola s biologickým tripem - to bylo skvělé - šli jsme do lesa a Max (nejlepší učitel, kterého mám - jeho hodiny jsou jak destiminutovky, i když je to 55 minut) vysvětloval, jak postupuje succession a co je scree, grassland...a taky vzal zmrzlinu a každej jsme dostali...no z biologického tripu jsem teoreticky měla jít na oběd, ale to jsem nestíhala, protože jsem pak musela být převlečená a nachystaná na climbing. Takže jsem si vzala jogurt a rohlík, což jsem snědla po cestě a stihla to. Na climbingu jsme se učili, jak se chodí ferraty, a já se snažila všechny věci anglicky a teď to samozřejmě znova nevím :), ale co. Pak jsme šli nějakou cvičnou ferratu, jediné, co na ní bylo cvičné, bylo to, že byla 2 metry na zemí...jinak to bylo docela vyčerpávající. Šli jsme to asi hodinu a půl a celou dobu pařilo slunce. Dvě slečny - jedna z nich byla Emily - se tam zhroutily. No ale já jsem došla, šťastně unavená a spěchala jsem na TM, kam jsem došla samozřejmě o půl hodiny později (ale už mám dopsaný sešit - to jsem dělala v nějakém frree bloku) ale budiž. Mistr Shery nám na konci každé hodiny dává čokoládu :). No a pak večeře, kterou jsem nejedla, jak jsem byla v časovém pressu. No a v 8 jsem si vesele sedla na školu a něco udělala. Pátek, krom toho, že jsem byla úplně mrtvá, jsem konečně konečně nemusela dělat nic do školy, tak jsem se flákala s Kačkou a Namuun a tak, a prostě si to užívala a večer se pak dívala na film Rio - skvělé. V sobotu jsme s Kačkou vyrazily nakupovat do Emisfera v Monfalkone - musela jsem tam koupit cosi na Ferraty (ale o tom za chvíli) a něco EE Budimu, páč jsem zjistila, že má ráda hlavně kafe a čaj :). Vlastně někdy předtím jsem jí připravila první překvapení na postel. Vypadalo asi takhle:

No a koupila jsem si nějaké sušenky a čokoládu - myslím, že to je první věc, kkterou jsem našla levnější než u nás v Česku a taky jediná :) - no a zprávu o tom, že mi může nechat zprávu v holubí díře (pirátský překlad) a našla jsem tam sušenky a krásnou zprávu. Teď mám připravených 20 balíčků čaje a na každém bude napsáno N dní do EE a na druhé straně nějaká pozitivní zpráva. Doufám, že to stihnu dneska, ale nevidím to, nevidím. No a odpoledne jsem se pustila do domácích úkolů a večer se s Kačkou dívala, jaká bude mše. V neděli jsme šli na mši a bylo to krásné, mají tady něco jako dětský sbor a hrajou u toho na kytary atd atd...a rozuměla jsem!! ne jak minulý týden na italské :). No a pak jsem celé dopoledne proseděla nad jazyky a celé odpoledne jsem chtěla prosedět nad biologií, ale padl net a já ho potřebovala k vypracování, tak jsem si povídala a tak, ale net ne a ne naskočit. Nakonec mě zachránil Shannan, když mi půjčil svůj mobilní internet a já to mohla vypracovat. Seděla jsem nad tím do jedné do rána a pak jsem byla v pondělí mrtvá.
Pondělí - nejhorší den týdne - škola byla v pohodě, biologii, kterou jsem měla, jsem nějak odprezentovala (i když má angličtina byla velmi, ale velmi strašná). Colledge lifo jsem přežila jan díky Nině (odněkud z Afriky), která mě budila a budila. Assembly jsem upřímě prospala a tutoiral meeting docela taky. A pak jsem šla spát a nedělala nic do školy krom věcí na další den. Spala jsem 11 hodin. No a včera jsem byla konečně vyspaná, škola byla sranda a pak byla Sustainibility group - má creative aktivita, he, já jsme vážně lucky, protože ve středu jsem nemohla a oni to přesunuli na úterý :)) a večer tutorial dinner u Bridget. Bylo to nádherný. Bylo nás tam 12 i s manželem Bridget a jejím synem - Aurynem - on je úplně úžasný a mluví tuze vysoko. Celou dobu jsme si povídaly, jedli pizzu a fondue :) Měla jsem z toho skvělý pocit, po cestě na Fore jsem v Tuttidi koupila něco na Fore breakfast. Jo a pak jsem šla za Kačkou a nějak jsme se zakecaly a já přišla na Fore až o půlnoci (což je hodinu později než bych měla) no a jak na potvoru tu byl DSimone a viděl mě, ale dal mi jenom varování. Pak jsme koukali na přátele a já vytuhla opřená o Shanona.
Než začnu něco o OPD, povím vám ještě o Ferratách a mém trápení s tím :). Ne těším se, ale musela jsem obejít lidi a ptát se, zda někdo nemá spacák, či teplé ponožky a tak. Teď zrovna sháním baterku a mám na to tak 24 hodin. A jeli jsme koupit boty. No, jenže to byl nějaký strašně moc unavený den a já zaspala u mě v pokoji, takže mě musel vzbudit Nancy a všichni na mě čekali, ale v pohodě. Celý climbing vede Anne, což je taková moje idolka z profesorů - je docela stará, učí chemii, dělá climbing a tak a já se jí tak trochu bojím, takže jsem taková nervozní a ještě jí moc nerozumím. Ale překládám pro ni něco do češtiny. Ale to bude dobré!!
No a dneska byl Peace one day - to znamená, že jsme na sebe ještě hodnější, no prostě to slavíme. Nejdříve jsme měli Fore breakfast. Všichni (s dobrou vůlí) jsme se sešli a seděli v kruhu na zemi - každý něco přinesl a společně jsme to snědli. Pak bylo další Asembly - zabít ty lidi - a pak tady byla finská premiérka a povídala nám, co všechno zažila, když jezdila po světě, a bylo to vážně zajímavé, tedy alespoň pro mě. Namuun vedle mě úspěšně vytuhla. A pak byly workshpy. S Eloou jsme se šly podívat na to, jak vypadaly zákopy v první světové, bylo to skvělé. Chodili jsme nádhernou přírodou a celou dobu jsme mluvili a mluvili a samozřejmě občas jsme vlezli do nějaké díry, která bývala zakopem. Tu jsou nějaké fotky.

Eloa v Bunkru

Eloa a Saša (Alexandro)

OK já v nějaké jeskyni

Já a Eloa (aby Eloi nebylo málo :)) ne ona je fakt zlatá

Kerstin (má antioblíbená učitelka aj a Helen)

Tyto značky jsou tu všude...

A konec výletu...Potom jsme skoro nestihly oběd na Fore law, ale bylo to skvělé, měla jsem pizzu, tortilu a mozzarelu a pak nám přinesli melouny a oni ty slupky házeli do koše se vším nerecyklovatelným - oh bože, já bych je zabila - to máme mít nějakou tu sustainibilitu!!! Tak jsem si vzala černý pytel a obcházela lidi a sbírala slupky, za což jsem dostala pochvalu od Maxe, ale ztratila mnoho mnoho času. Celý pytel jsem pak odnesla na Ples do zahrady a hodila na kompost, přičemž jsem ulomila dveře :) a pak jsem šla na Palu pro tričko na show a zjistila, že mi chybí kalhoty, takže jsem běžela až do Lucheze (nejvzdálenější rezidence až v portu) a od tam zpátky a pak do sprchy a pak být v 15:00 na Piaze. A já tam byla, všichni se mě ptali jestli jsem OK, když jsem se vydýchávala. Seděla jsem s Burdžu a povídala si. Hodně lidí mělo kroje, ale já nemám kroj, takže jsem byla normálně, ale byla nás tak polovina. A pak jsme dojeli do Terstu a dostali každý stát jednu vlajku. Bylo to poprvé co jsem se opravdu cítíla Češkou (moravankou) a byla jsem hrdá, že jí opravdu jsem.

Bylo to nádherný, jak všichni měli vlajky a mávali s nimi, všechno bylo barevné a úžasné :)

Katarína vypadala skvěle (jako vždycky :))
Pak byla Show. Vlastně jsem úplně vynechala, že poslední týden byly pořád nějaké tréninky. Já jsem dělala cups dance. Hej, to je fakt drsné, někdy vás to naučím, je to sranda, je to velmi velmi speciální rytmické předávání hrnků dalšímu člověku. Seděli jsme v půl kruhu as na treninzích jsme to jeli pomalu, tady to bylo rychle, velmi :) ale nikdo nic nezkazil :))) Potom tam byli nějaký další vystoupení a já byla až na Lombelico del mondo - kde jsem žonglovala s pojkama a strašně moc jsme si to užili. Pak jsme šli s vlajkama za pochodovou kapelou a nakonec házeli růže do vody. Bylo to strašně moc emotivní, moc. A já si uvědomila jak je to tu vlastně těžký, musíš akceptovat všechno někdy až přespříliš, musíš být pořád veselá a pořád s někým mluvit, nutí tě k tomu atmosféra a všechno. Ale většinou s tím nemám problém, jen teď po třech týdnech chci být sama, tak sedím v Daily roomu a poslouchám hudbu a těším se na další den, vážně. Jen v tu chvíli to bylo těžký, ale nádherný, strašně moc:

Mám takovou nostalgickou náladu, jak poslouchám totáče a znouzi a zvířata, chtěla bych vás všechny obejmout, a bavím se tu s Namuun o tom, jestli je to perfektní a já nejsem perfektní, protože já nejsem, měla bych dělat úkol do biologie a místo toho tu sedím a píšu toto a poslouchám muziku, ale je mi skvěle.
Mám vás velmi ráda, lidi
Vaše Esi

Má adresa - pište mi :)

2011-09-13T14:56:00.000-07:00

Ahoj, jen rychlovka, už jsem konečně dodělala všechnu školu (a to jenom díky Raymondovi - sláva mu věčná atd...) takže jen píšu adresu. Je nádherný dostat dopis, protože konečně něco budu mít v holubníku (jak se tu říká přihrádkáím na poštu).

Adresa je:
UWC Adriatic
Ester Topolarova
Via Trieste, 29
34011 Duino (TS) – Italy

Děkuji a mám vás ráda
Esi

Velmi vyšťavující nevím jký počet dní

2011-09-12T11:42:00.000-07:00

Ahoj, konečně jsem mezi tou vší prací a povinnými dobrovolnými aktivitama našla chvíli na tento blog a jsem ráda, protože už si moc nemůžu vzpomenout, co všechno jsem dělala. Začnu školou, to bude nejjednodušší. Ve čtvrtek to bude celý osmidenní cyklus a už teď jsem měla všechny předměty. Myslím, že jsem vám ještě nepopisovala angličtinu. Máme Kerstin, což je taková mladičká paní, která s námi hraje hry a velmi prožívá vyslovování. Jinak mám pocit spíš jako v mateřské školce, i když... zase domácí úkol byl docela hrozný, strávila jsem nad ním spostu času. Měli jsem ke každému písmenku abecedy napsat tři charakterová adjectiva (jen si to pěkně zkuste, nejde to! i když nakonec mi chybí jenom x - to mám jenom jedno). Jo a matematika je velmi, ale velmi nudná - máme nějakou novou učitelku - Fathio Sorayu - a je - já nevím, asi je to tím, že jsme každý na jiné úrovni, ale úplně. Kluk vedle mě - Yazan z Palestiny - má problémy s algebrou a Namuun musím taky hodně pomáhat. Ale co, jsme přece tolerantní škola :). Jinak budu chodit na Throu the maths - učí to nějaký starý člověk, který je tady snad od začátku nebo tak, a já vůbec nevím, jak vypadá. Domluvila jsem se s Paimanem z Izraele, že tam budeme chodit spolu. A poslední nový předmět, který mám, je Word Literature - to je předmět pro všechny, co tu nemají učitele na jejich jazyk. Probíráme texty a mluvíme o nich - což mě je docela naprd, protože nerozumím mnoha věcem z toho všeho. Ale časem dostaneme seznam knih v našem jazyce a musíme některé přečíst a napsat z nich dlouhatánskou práci :), ale těším se, až budu zase něco číst :)). Jo a ještě budu mít additiona english - pro ty, co moc nerozumí, s Rimou (skvělá profesorka, mám jí na WL), ale nevím kdy, to je mi záhadou :).
Jinak, abych zhodnotila ten týden (myslím z hlediska školy), byl opravdu náročný. Jeden večer jsem prostě strávila tím, že jsem překládala anglická slovíčka v matematice - všechny typy množin, čísel a všeho možného... ale na druhou stranu jsem se seznámila s mnoha novými lidmi, protože oni seděli kolem mě a pomáhali - jsou zlatí - nevím, co bych bez nich dělala. A nějaký jiný den jsem strávila děláním praktika, které jsem udělala jenom díky Raymondovi (druhák z Hongkongu) a Shanonovi (druhák z Východního Timoru). Protože naše učitalka - Dima - má úplně speciální formu, jak to chce, ale teď už ji chápu a těším se na další praktikum (mmch tohle se mi vážně líbí)
Ale abych nemluvila jenom o škole. Byla jsem na hikingu s skvělopu učitelkou Helen a jejím psem Jackem šli jsme až do Slovinska, viděli jsme nádherně Trieste a tak...prostě úžasné. A pak ve čtvrtek kayaking... asi v tom nejsem moc dobrá. Evidentně zabírám víc pravou rukou, takže jsem permanentně zatáčela doleva (doufám,. že ty strany nějak nekoním), ale bylo to zajímavé. Rozhodně bych to chtěla někdy zkusit zase. A hlavně instruktor byl skvělý a energický, strašně mě to ten den potěšilo. Nakonec jsem své fyzikální aktivity prioritně seřadila takto climbing-kayaking-hiking. A sláva, jsem přijatá do Climbingu. Já mám vlastně velké štěstí, že se mi to všechno tak vede :).
V pátek začali testovací session na creativ aktivity. Tady mě mé štěstí opouští. Strašně moc by chtěla do Sustainibility group - což je o ekologii a starání se o školní zahradu a tak, což jsou mé oblíbené věci. Ale je to ve středu, což je blbé, neboť můj social servis by měl být především v pátek, a kdyby to nešlo v pátek, tak ve středu, takže nevím, jestli si ji můžu vzít. No, domluvím se s nějakým tutorem. Ale v pátek jsem byla vyzkoušet sbor a bylo to opravdu nudné. Zítra jdu na keramiku a pak fotografii a ve středu na Amnesty International (takže opět žádný čas :)), ale mě to baví :).
A sobotu jsem byla v Benátkách. Samozřejmě, že jsem si nějak nenaplánovala čas, takže jsem šla spát kolem jedné, protože jsme s Shanonem a Eloou a Namuun kecali, a pak ráno vstávala brzo, abych stihla bus. Pak jsem tam usnula v nějakém kostele :). Ne, ale bylo to úžasné - byli jsme tam s Henrim - profesor Word arts and cultures - a on ví úplně všechno, ale úplně. Věděl o všem všechno, o každém obraze a tak :). Viděli jsme spousty věcí, které jsem zapomněla. Ale taky jsme měli free time, kdy jsme hledali něco relativně levného na jídlo, což vůbec nešlo samozřejmě - v Benátkách. Nakonec jsem měla pizzu za 2,30 euro a dvě jabka ještě z republiky a samozřejmě zmrzlinu. Prostě je potřeba mít v Benátkách zmrzlinu. Šla jsem ve skupince s Gaborem, Kačkou a Lacim a úspěšně jsme se několikrát ztratili. Nejkrásnější bylo, když jsme potkali dredatého pána, co dělal velikánské bubliny. Mám ho vyfoceného, ale fotky dodám jindy, jen z Benátek jich je 300 a než je všechny protřídím... No a pak jsem byla asi v nejkrásnějším kostele, co jsem kdy viděla, ale nevím jak se jmenuje :), ale taky to mám někde napsané. No a na celou cestu Benátkami zpátky jsem měla jenom 1 hodinu a málem jsem nestihla loď :). V neděli jsem se pak relativně vyspala a byla se podívat na mši v kostele. Nerozumněla jsem vůbec ničemu, ale bylo to zajímavé. Mají tady jenom takový malý rodinný kostelíček. Zpívá se pouze vokálně, ale je to krásné. Potkala jsem tam spostu spolužáků a secondů. No pak jsme chtělio původně s Katarínou péct koláč - ale Tuttidi (obchod v Duinu) měl zavřeno, takže až v sobotu. Jinak jsem celý víken dělala školu, mezi tím mě někteří vytáhli na zmrzku nebo tak. Večer jsem se pak víc seznámila s paimanem a Davidem (je ze Zambie a jediné slovo které mě naučil je Miluji tě - Nakukondi :)) a jen jsme mluvili a pak šli na Luchese poslouchat koncert a tak...krása...
A dnes - což už je vážně poslední, co píšu, na mě dopadla všechna ta únava a to ostatní , takže po tom, co to dopíšu, jdu spát. Vzhledem k tomu, že každé pondělí je Colledge life - což znamená, že si povídáme o tom, jaké je to opustit rodinu, nerozumět si se spolubydlícím a tak, pak assembly - kde nám jsou oznámeny věci, co se dějou a budou dít, tutorial meeting - s naším tutorem o dalších věcech, kde se řeší úplně všechno. Třeba příští čtvrtek budeme mít tutorial večeři, na kterou se moc těším, druháci a Bridget budou vařit prvákům a časem se to pak vymění, nevím sice co budu vařit, ale budiž :))). A taky zrovna dneska byl Meeting abou EE Budies - to jsou druháci, kterým tajně dáš třeba na postel nějakou čokoládu a dáváš jim pozitivní přání a tak - protože oni píšou EE a potřebujou to :), oni ti pak o tvém "zkouškovém" pomáhají a ty zas o jejich. Mám slečnu, kterou mám strašně ráda, bydlí na Fore, poslouchá punk a vypadá úplně jak kočka, časem ji vyfotím, ale musím nějak nenápadně. No a já ji tajně budu dávat věci a tak, až na to, že nevím, co má ráda, tak to budu muset nějak odhadnout :)). Možná i časem zjistím, jak se jmenuje. To je největší problém.
Ještě poslední odstaveček, pak musím poslat mail ohledně climbingu a pak hurá do postele. Myslím, že má angličtina se rapidně zlepšila, ale stejně je to ještě strašné. Ale přestala jsem myslet na to, že musím mluvit anglicky a prostě mluvím, i když se mi čas od času stane, že začnu česky a pak mi nikdo nerozumí.
No, mějte se v republice nádherně, já jdu spát - sláva :). Dneska jsem měla co dělat neusnout ve filosofii - stejně jsem moc věcem nerozměla. Užívejte si a radujte se z podzimu, tu je ještě pořád léto, dlouhé a horké, tuze horké.
Mám vás ráda
Vaše Esi

První den školy

2011-09-06T14:53:00.000-07:00

Ahoj,
vůbec nemám páru, kde jsem skončila minule, ale jediné, co mi opravdu utkvělo v hlavě, byly uvítací programy. A to do fyzických aktivit. Krásný, je jich tu hodně. Já jsem si na vyzkoušení vybrala climbing, hiking a kayaking. Tak se těším, úplně na všechno. Ale stejně jsem si skoro jistá, že budu mít climbing. Jo a byly to dny samých dobrých zpráv - zjistila jsem, že mám 30/30 z matematiky :), byla jsem strašně moc šťastná :), a taky opravdu budu pracovat s houmlesáky v Terstu a je to jiný den než climbing, takže můžu dělat obě dvě aktivity :). Potom byl úvod do Kulturního programu. Každý měsíc navštívíme nějaké italské město. Teď jedu 10.9 do Benátek a moc se těším :). Úvod vedl Henry - profesor TOK a Word arts and cultures - je úžasný, mluví skvěle a ví toho strašně moc.
V pondělí, tedy den před začátkem školy, jsme na Pale s Katarínou začali vyrábět scrable, ale pak byla večerka, tak jsem musela na Fore. Večerka funguje tak, že musíš být v jedenáct na své rezidenci, nic jiného. Takže jsem pak seděla v kroužku, kde byli primi i secondi, a mluvili jsme. Ten večer jsem vypila 8 hrnků černého čaje a pak vůbec nemohla spát :). Ne že bych šla do postele zrovna brzo, když jsem se naposledy dívala na budík bylo 2:30.
No a v úterý pak začala škola. Krom toho, že na Fore opět nebylo mlíko a já jsem objevila máslo a zjistila, že mi vážně nechutná, se nic zajímavého nestalo. Ale alespoň to mlíko už máme :). Celé ráno jsem nadávala, že mám první hodinu italštinu, ale nakonec to bylo skvělé. Naše profesorka je skvělá. Tu se učí jazyky tím způsobem, že se vůbec nemluví jinak. prostě přišla a začala mluvit italsky a ukazovala u toho a vysvětlovala. Vyhovuje mi to :). Jinak hodiny tu mají 55 minut a přestávky 5 minut, vražedné. Potom byla phylosofie, jen jsme mluvili a koukali jsme na kousek AI, musím se na to znova podívat, protože je to nádherný film. Jestli neznáte, koukněte se. Pak jsme dostali první úkol (uznávám, že je velmi krátký) - najít něco o některém českém filosofovi a zjistila jsem, že jich bylo hodně. Upřímně řečeno, už si ani nepamatuji, kterého jsem našla. Potom byla chemie. Původně jsem byla zklamaná, že nemám tu druhou profesorku, která je mi sympatičtější, ale ta naše je strašně moc hodná. Dostala jsem dvě velké tlusté učebnice a jedny malé tabulky a druhý domácí úkol. A hlavně spousty slovíček, kterým jsem nerozuměla. Potom byla biologie. Oh, to je tak úžasný profesor. Nerozuměla jsem všemu. Ale rozhodně jsme dostali 3 velké učebnice :) takže teď mám pět velkých A4 učebnic :) a časem Vám je vyfotím.
Když jsem se vrátila na kolej, sedla jsem si ke slovníkům a překládala a překládala, ale vytvořila jsem si nový systém. Každé anglické slovíčko si vysvětlím jinými anglickými výrazy. Alespoň přestanu mluvit česky. Mám s tím problém, protože myslím spíš česky než anglicky. Třeba se mi jednou stalo, že jsem se ráno asi třikrát pokusila Emily říct dobré ráno v češtině a divila se proč neodpovídá. Po obědě jsem měla první tester session na sport - climbing. Bylo to skvělé, jeli jsme mikrobusem ke skalám. Tam nám natáhli čtyři cesty a vysvětlili také ty věci ohledně sedáků, jištění. A pak jsme lezli, je pravda, že jsme spíš hodně čekali. Ale stálo to za to. A když jsem vylezla nahoru, viděla jsem nádherně táhnoucí se řeku a zelené louky a tak :) nádhera. Už se těším až každý čtvrtek půjdu lézt. Ale climbing je pouze letní aktivita, takže na zimu budu muset vyměnit. No a pak jen večeře a šli jsme na zmrzlinu. Myslím, že to co jsem měla, byla oříšková. Měla jsem strašně doboru náladu jak mi to všechno vychází. Pak jsme šli s Katarínou tančit a do Porta a povídali si a pak jsme vymysleli skvělou věc :) ale tu vám povím až opravdu vyjde.
Teď jsem dodopřeložila všechny papíry a už se těším do postele. Ale jedna otázka - Jak se tady cítím? Skvěle, lidi jsou super, ráda je potkávám, obzvlášť některé, jen bych chtěla víc rozumět, ale to přijde. Mějte se tam v republice nádherně a tak.
Vaše Esi

2011-09-04T12:11:00.000-07:00

Ahoj, doufám, že si dobře pamatuji, kde jsem skončila minule. Takže, měli jsme první reflection time - něco jako čas pouze pro sebe nebo tak - psali jsme dopis sobě, který nám dají po Vánocích, jestli se něco změnilo nebo tak. Potom jsme hráli něco na styl hodně jednoduché šifrovací hry. Byla jsem s Lacim a Ljubou a až na to, že se ztratily nějaké papíry a konec nebyl, to bylo skvělé :). Potom jsme měli něco jako úvahu o stanovách UWC, seděli jsme v kroužku a bavili se o všem možném. Náhodou jsem se pokusila říct jednu větu, ale moc se mi to nepovedlo, i když myslím, že myšlenka tam zůstala. Jinak to bylo skvělé. Debatu "vedl" Job z Nizozemí a asi to bylo i přínosné. Většina lidí pak šla do Osmici, což je nějaký statek, kde chlastali (toliko k pravidlům), ale my jsme tu s Katarínou a Soňou zůstaly a mluvily jsme a leželi v gamacích. Vedly jsme docela zajímavou debatu o lesbách a gayích (asi jestli se to tak píše), Sonin sen je vymyslet způsob, jak by se dal vytvořit oplodněný zárodek pouze z jednoho pohlaví. Docela se s Katarínou nepohodly. Ale jinak skvělé. Jinak v Osmici se samozřejmě někteří opili a tu na Fore dokonce někdo zvracel, takže žádní idealističtí lidé nebo tak :).
Ráno dalšího dne bylo skvělé :). Měli jsme úvod do social servisu => chodili jsme po workshopech a tak nás s různými seznamovali. Nakonec bych asi chtěla pracovat s bezdomovci a nebo dělat s dětmi (hrát si a tak), ale ti bezdomovci by byli lepší. Přes mail jsme pak vyplnili nějaké formuláře a napsali motivační dopis (no nevím, jestli se mi to úplně moc povedlo) a odeslali. Vůbec nevím, kdy se dozvíme výsledek. Někteří pak jeli do Emisfera - nákupní centrum, ale já ne. Tak jsem přes skype konečně zavolala mamce, dodělala rozvrh a pak šla hrát na Palu (rezidence) na kytaru. Tam jsem potkala Katarínu a vyrazily jsme dělat kostýmy. Každý totiž dostal přiděleného super hrdinu a měl se za něho převléci. Já jsem byla Lara Croft (teď už vím, kdo to je :)) a Katarína Kole z Titánů. Takže jsem posehnala černé tričko bez rukávů, sluneční brýle a vyrobila jsem si pistol z nějaké větve. No a vypadala jsem přibližně takhle:

No a v takových kostýmech jsme šli do Auditoria, kde byla uvítací show. Druháci nám udělali spousty krásných představení - tance, hudbu a různé další věci. Bylo to skvělé. Pak tancovali úplně všichni a po desáté se všichni přesunuli do cafetérie naproti a tam to pokračovalo. Když jsem v jednu odcházela, právě přijížděli policajti, že tam prý někdo kouřil trávu.
A dneska jsem byla na hradě v Duino. Ja vážně nádherný. Procházela jsem ho s Namun a Yi z Číny, pořád se chtěli fotit :). Ne, vážně, až někdy budete v Itálii a nebudete mít co dělat, skočte si tam, protože je to vážně nádherný, opravdu. Tady jsou nějaké fotky:

Fore z oken hradu

Strašně moc lidí před hradem

Duino z věže
Po obědě jsme šli hrát karty a měli další work shopy. Jeden o recyklování a druhý o konfliktech a řešení. Bylo to složité pochopit, ale bylo to skvělé.

V menze

V menze 2

A konečně Katarína
Mějte se tam v republice nádherně, páč já se tu mám taky, ale už se na Vás těším.
Vaše Esi

Další uspěchané reference...

2011-09-02T06:56:00.000-07:00

Ahoj,
teď máme hodinu volno po všech různých věcech, tak se pokusím něco napsat. Takže, začnu tam kde jsem skončila. Po testech jsme měli Tutorial meeting s Bridget - jenom prváci. Zjistila jsem, že ačkoliv je tu veliká převaha slečen, jsem ve skupině se 4 chlapci. Bridget nám vysvětlovala rozvrh - tedy v mém a Laciho případě spíš snažila se vysvětlit. Abych pravdu řekla, pochopila jsem to až asi o tři hodiny později, kdy jsem nad tím zničeně seděla. Nejlepší bude Vám je ukázat, tak jsem je vyfotila :)

Já vím, že je to vzhůru nohama, ale nemám sílu na to, to řešit. Takže jistě chápete, že musím mít vždycky alespoň jeden předmět z jedné skupiny (1-6), ale vždycky musí být v jiném boxu (A-H), teď to zní docela jednoduše. Jo a místo předmětu ze šesté skupiny si můžu vybrat jiný. Můj výběr vidíte zakroužkovaný. Do pondělí, kdy je dead line přijímám připomínky :). Na tento rozvrh navazuje druhý:

Teď už to vypadá velmi primitivně, podle jména boxů mám hodiny. Ae když jsme to s Lacim prvně otočili, strašně moc jsme se zhrozili a dostali záchvat smíchu a pak to museli vysvětlovat Bridget. Když už jsme u těch papírů, chtela bych vám ukázat jak máme rozplánované dny a tak.

Není to nijak seřazené, ale doufám, že to zvládnete :). Tyto papíry jsou jako moje modla nebo tak něco. Akorát opravdu přemýšlím o pořízení hodinek. Na druhou stranu, když se ptám, alespoň se anglicky naučím čísla :).
Ale vraťme se ke dni, pak jsem potkala Katarinu a šli jsme k Portu, kde jsme seděly se Srby a tak a bavily se s nimi česky a oni s námi srbsky a pak spánek :).
Další den (čtvrtek) byl skvělý. Ráno jsem se začala dost bavit s Eloou (Brazílie) a i teď sedí vedle mě. Potom byla prohlídka laboratoří (a taky dělání fotek, ale to nebylo tak zajímavé). Bylo to super. Rozdělili jsme se na skupinky a postupně obcházeli laboratoře. Já jsem byla nejdřív v biologii a profesor je úžasný - Katarína o něm prohlásila, že je sexista a že musel být v mládí moc krásný :). Rozhodně hodně lidí namotivovl na biologii jako takovou. Potom jsem se byla podívat na EV system - musím přiznat, že profesorka EV je první nesympatický člověk tady, ani jsem moc neposlouchala, co říká, upřímně řečeno. A potom chemie, to bylo úžasné. Už se těším až ji budu mít jako předmět. Nádherné tlusté učebnice a tak, dokonce jsem rozumněla. prostě laboratoře jsem krásný, těším se tam. Potom jsem se šla podívat na Visual Arts, ale měla to ta stejné profesorka co EV a já jsem byla strašně moc žíznivá, takže z toho nic moc nemám :). Prostě byl to namáhavý den, protože potom jsme šli do Auditoria a strašlivě dlouho poslouchali dlouhé prezentace o všech humanitních předmětech a jak víte, vybrala jsem si Philosophy.
Na obědě pak jsem se seznámila s Namun - slečna z Mongolie a pak si s ní povídala prakticky až do IT Orientation - naše příjmení začínají na stejná písmeny, takže jsme byly spolu. Je to virtuózka, opravdu, hraje především na housle (už jsem ji slyšela a je to vážně úžasné) a na kytary, klavír, flétnu a zpívá (taky moc krásně). Na obědě jsem se snažila naučit mongolsky "doboru chuť", ale je to nad moje síly. Tady to je napsané:

To nahoře je "dobrou chuť" a potom "Mongolsko". Krásný. Pak jsme šli na procházku - i když oni tomu říkajá Hiking, kterou jsem též celou prokecala s Namun. Měla jsem "sýr" z koňského mléka - není to špatné jen hodně zajímavé, jinak se to říct nedá. Když jsme došli na palouk, tak jsme hráli seznamovací hry - bylo to skvělé a pak piknik. Před piknikem mi šla Katarína něco zahrát na klavír a přišla Namun a ona jenom slyšela, co Katarína hraje a dokázala to zopakovat. Wow, nerozumím tomu.
Následně byl piknik, nádherné. Vynesli jsme ven stoly a prakticky celá menza se přesunula ven. Byly tortily, pizzy, saláty všechno, úžasné. Zase jídlo, ale zase úžasné, vražedná kombinace. Když jsme přišli dovnitř, secondi tam zapojovali mikrofony a kytary a bubny a tak. Chtěla jsem si zahrát, tak jsem si sedla a hrála na kytaru a pak se ke mně připojil další člověk na bubny. Bylo to skvělé. Tak se pak střídali různí lidé a hráli, zpívali, recitovali. Vážně úžasné. Jeden druhák - Francesco - pak vytáhl pojky, tak jsem ho naučila nějaké nové triky a já si vytáhla míčky a kužely a do půlnoci jsme žonglovali, skvělé!!! Jsme domluvení, že časem vytáhnou jednokolky a že můžu jezdit s nimi. Usínala jsem s velmi dobrým pocitem z prožitého dne. Jo a ještě jsem "vysvobodila" Martu (Španělsko) ze záchodu, když jí nešel otevřít. Takže teď chodí a všude povídá, jak jsem jí zachránila život :).
Dneska ráno už se mi docela špatně vstávalo a na Tutorial meetingu jsem se moc nesoustředila. Ale ještě stále bohužel nevím výsledek svého matematického testu, což mě mrzí. Na Plesu (kde žije Bridget) nefungoval internet. Potom nám posunuli program, takže jsem seděla a mluvila s Eloou, chlapcem ze Španělska, a nějakou slečnou, o které nevím vůbec nic. Jo a došel mi pohled :) sláva :). Potom jsme měli strašně dlouhou přednášku, co dělat, když hoří, všichni usínali a David z Norska dokonce usnul opravdu :). Potom kratičkou přenášku o dalším programu a sláva oběd :). S Katarinou jsme pak zjišťovaly, jak dostat potvrzení o studiu (což jde pouze před 13:00 a my tam byly kolem druhé). Potom jsem jen mluvila s lidmi a měli jsme požární cvičení, což bylo velmi velmi nudné. No, musím běžet, mám skluz. Mějte se tam v republice hezky.
Vaše Esi

Fotky 1

2011-09-02T06:17:00.000-07:00

Ahoj, zkusím sem dát nějaké fotky, tak doufám, že to bude fungovat

výhled z balkónu od Fore

Fore lawn - místo všech setkání, je skvělé bytdlet nejblíž

Výhled z okna Daily roomu, na druhou stranu je hrad, ale ten jsem ještě nestihla vyfotit.

Katarina mě přesvědčila, abych sem tu fotku dala, takže uvítací cedule v Duinu.

Jo a tohle mi přijde na Duinu hodně zajímavé, všichni mají takové krásné číslo popisné.

Tohle je art hous - dole dílny nahoře klavíry (samozřejmě blízko Fore).

Můj pokoj - všimněte si, že jsem ta více pořádná :).

A výhled z okna pokoje, pravda žádný moře to není, ale stejně...

Emily - spolubidlící z Norska - moc hodná slečna.

Soňa z Běloruska (doufám, že příště stihnu vyfotit Katarínu a Laciho :)).

První dny

2011-08-31T08:57:00.000-07:00

Omlouvám se, za zpožděné reference, ale je to prvně co jsem se vůbec dostala k internetu. Prváci dostanou jméno a heslo až ke konci týdne, takže jsem připojená na Lucčin účet - Lucka je moje druhačka, ale popořádku.
První den byl...moc nevím jak to popsat, asi zmatený a trochu smutný. Přijela jsem a Nancy (Singapur - seconda) mě zavedla do Admission centre, kde jsem dostala papír se jménom mojí rezidence a mým tutorem. Pak jsem šla hledat Mariu Salys (Itálie - seconda), protože je to můj přidělený druhák a ta mi ukázala Foresteriu. Foresteria je moje rezidence, zkráceně Fore a je nádherná. Z Dayly room je výhled na moře a je krásně prosvětlený, kuchyň je čistá a oproti jiným rezidencím je tu dost místa. Na pokoji jsem pouze s jednou slečnou Emily z Norska. Je to droboučká milá slečna, ale pravdou, že se raději bavím s jinýma, jsme prostě jen spolubydlící.
Po té co jsem se vybalila mě našla Lucka a ukázala mi Duino. Je to vážně malá vesnice. Hlavní náměstí vypadá spíš jako velká autobusová zastávka, to ale neznamená že není krásné. Je nádherné, nejlepší je Porto. Přístav, kde jsme se koupali a doufám, že i budeme, že bude čas. No, ale Lucka se šla učit a já se připojila ke dvou slovákům (jediní dva kterým jsem rozuměla) a k Lacimu (nevím ze které je země) a s nimi jsem ztrávila celý den. A bylo to super.- Moje spolužečka Katarina je skvělá a velmi jsme si porozuměli, už teď plánujeme být spolubydlící další rok. Prošli jsme spolu celé Duino, byly se koupat, pokoušeli se ji vybalit (ale moc se nám to nepovedlo).
Jinak lidé tu jsou skvělí. Vážně. Každý přišel, pozdravil a zeptal se na jméno a zemi, většinou tak třiklrát. Pak obejmutí a otázka na rezidenci. Krása. je pravda, že ten první den jsem se s lidma moc nebavila, protože, jsem nerozuměla a byla jsem strašně ztracená, nedokázala jsem trefit ani na Fore. Večer jsme šli s odtatními na Porto a to bylo dobré.
Druhý den byl už lepší. Byla jsem se prjít s Emily a pak potkala Katarinu a mluvily jsme a mluvily. Taky jsme měli Meeting with Tutors of rezidencia. Každá rezidence má dva Tutors. My máme učitelku angličtiny a člověka co zařizuje Social servis - jména si samozřejmě nepamatuji. Dali nám klíče (tedy zrovna pokoj 18, kde bydlím, žádný klíč nemá, ale zbytku klíče dali) a program. Časem ho vyfotím a dám sem, ale teď na to není tolik času - socializace, socializace, socializace. Je mi škoda sedět u PC, když můžu být venku s lidmi a snažit se mluvit. Taky jsme s Tutory druhý den zjistily, že tu není dost talířů, takže mám první úkol. Zjistit kdo všechno nemá talíře, alespoň se seznámím se všemi z Fore. Večer byl dobrý. Potkali jsme s Katarinou Soňu, Wintu, Mariu, Milku, Enu a Džo (nemám páru jak se to píše, ona je z Turecka) a mluvily a mluvily. Dneska ráno jsem sice všechny nepoznala, ale budiž.
Dnes - tedy třetí den - byl konečně nějaký program. Ne, že by mi nevyhovovalo válení se u moře a tak, ale vždyť víte, já mám akci ráda. Takže v 7:00 jsme začali aktivitou Run and Dip - běželi jsme do Porta, skočili do moře a úplavali až pod moji rezidenci na pláž a pak lezli nahoru. Bylo to skvělé. V Duino jsou dva hrady - nový a strarý a oba dva jsem viděli z útesů. A moře je tu krásný, modrý a průhledný se spostou škeblí a teplý i ráno. V pátek plánujeme půlnoční koupání tak se moc těším. A potom byla snídaně s naším osobním Tutorem. Tutor z jiné rezidence má skupinku 8 různích lidí - jak prváků tak druháků a stará se o ně (jestli jsem to správně pochopila). Mým Tutorem (stejně jako Laciho a Martina - kluk z Fore, který nosí stejné tričko) je Brigit Thomson - čtyřicetilaté paní, která teď učila v Indii, ale je z UK. Má manžela a malého chlapeka a jsou moc hodní a znají Milana Kunderu. Měli jsem rozpékané bulky s čokoládou, ovoce a anglický čaj. Úžasné.
K jídlu. Je tu menza, kde mluví jenom italsky, takže...nevím co si beru za jídlo, vůbec. Ale jsou tu vždycky tři chody. První je pasta nebo rýže s rajčaty nebo nějakou jinou omáčkou. Třeba včera na večeři jsem ochutnala těstoviny se zelenou omáčkou a vůbec mi to nechutnalo, už nikdy! Pak je druhé, kde jsou většinou tak dvě přílohy a něco k tomu, ael vaří dobře. I když italové, co jsou tu, si stěžovali, že pasta nechutná dobře. Potom jsou ještě saláty a ovoce a ještě si můžeš vzít něco mléčného - prostě jednou větou: Stralivě tu ztloustnu :). Jo a snidaně mám na Fore, ve skříni je tu spostu různých conflaiků a lednice je plná mléka, ještě tu jsou bulky džem. Mě pravda chybí máslo, ale to nevadí.
Ale ke třetímu dnu. Pak byl opět meeting s tutory z Fore, povídali nám, že nemáme dělat nepořádek, umývat se, nerušit, socializovat se (nejvíc oblíbené slovo) a tak a pak jsme šli do sálu, kde nás nějaký kanaďan (nestihla jsem zaregistrovat, co tady dělá přivítal an představil nám všechny profesory a lidi co tu pracují, jediné co si pamatuji, tak že Bridget učí angličtinu a chemikář vypadá velmi sympaticky, ale symúpatičtí jsou všichni. Lidi v Duino tě zdraví a je tu Bongiorno-muž. Nemluví jen chodí a každého zdraví. A profesoři si pamatují tvoje jméno a ptajís e tě na zvláštnosti Tvé republiky/státu a tak.
Vlastně jsem si sedla k počítači, protože si potřebuji odpočinou po testech ( a taky na Vás strašně moc myslím). Nejdřív jsme měli matematický test, byl dejme tomu hodně jednoduchý. Je pravda, že jsem nepozornosti udělala pár chyb, které jsem pak musela opravit, ale bavilo mě to, už se těším na vyučování. A profesor matematiky - Tim - nám vyprávěl co je důležité, pro top dělat matematiku, bylo to moc krásné. A pak anglůické testy - ty byly strašné. Itrewiev bylo v pohodě, měla jsem tutora z Fore a jen jsme si povídali, ale testy byly strašné. Vůbec jsem nerozuměla, asi mě pošlou domů :).
Dokonce tu není ani takové vedro jako v republice, když jsem odjížděla, taklže v pohodě. Dneska mě kromě menzy čeká prezentace všech předmětů, které si můžu vybrat tak doufám, že přežijuz. Měkte se tam v republice nádherně. A pozdravujte. Do týdne napíšu znova :)
Vaše Esi