Ahoj Lidi,
hluboce se omlouvám za všechna ta
zpoždění, nereakce a tak dále, ale je tu tolik věcí co dělat,
že jsem ráda, že jsem ráda. Tedy, mám za sebou první třetinu
prvního semestru a taky první mini-zkouškové, první výlet
trochu dál od Colby a tak :).
Samozřejmě že jsem tu proto abych
se učila a abych vyšla univerzitu. Všechny třídy (snad kromě
matematiky, kterou už znám) mě baví. Samozřejmě, že musím
mnohem více zapracovat na svoji Angličtině, naučit se jakým
způsobem psát eseje pro kterou třídu a co všechno si zapamatovat
na test z ekologie, ale profesoři tady jsem hodní a otevření.
Kdykoliv jsem měla problém a šla jsem za svým profesorem on mi
pomohl, prodiskutoval to se mnou a tak. Zrovna dneska máme
prezentaci na téma Measuring Intelligence a já jsem byla vybrána
jako vedoucí té skupiny a musím se pochválit (páč nikdo jiný
to neudělá), že jsem to zorganizovala dostatečně dopředu, takže
jsem se včera jenom sešli a doladili nějaké ty malé chybičky
:). Jo a taky jsem skvěle prošla testem z Matematiky, takže ze
sebe mám dobrý pocit. Můj Academic Advisor, Julie de Sherbinin, mě
“adoptovala” jako svoji “host doughter” a dala mi placenou
práci u nich na zahradě a taky mi nabídla, že tam můžu zůstat
přes Vánoce, což je úžasné, páč jinak bych ztvrdla tady na
kampuse, což se mi úplně tak nechce.
Taky protože Colby je jako každé
jiné místo - má své silné a slabé stránky a občas je potřeba
vystoupit a podívat se na to všechno z venku. A proto jsem taky
jela na podzimky do Massechutesu (vážně nevím jak se to hláskuje
a nebo skloňuje) na UWC retreat, na který nepřijel nikdo z Itálie,
ale to je fajn. Dobře jsem se seznámila s lidmi z Colby, kteří s
námi jely (bylo nás 10), naučila jsem se něco víc o dopravě v
Americe, osvětlila jsem dvě prodavačky o tom že Československo
vážně neexistuje a poznala jsem nové lidi. Samozřejmě že jsme
hráli hry, měli jsme talent show (Burcu a já jsme se pokoušeli
zpívat Italsky :)) a taky jsme viděli moc zajímavý dokument: If a
Tree Falls o ecoterorismu. Komukoliv kdo se alespoň okrajově zajímá
o environment bych ho doporučila jenom na zamyšlení jak daleko je
třeba a jak daleko ja možné zajít. Já osobně ještě stále
nemám ucelený názor na to téma, které je v tom dokumentu, ale
rozhodně mi to otevřelo oči.
V pondělí jsem si půjčila kolo a
jela jsem dobroviolničit do Bezdomoveckého domečku ve Watervillu a
teď tam budu jezdit každé pondělí (doufám, že stále na kole).
Potřebovala jsem nějaký odpočinkový den a protože tady je ještě
stále na tričko a nebo velmi lehkou mikinu sedla jsem si k rybníku
a snažila se naučit jak analyzovat anglickou literaturu (nikdy jsem
nevěděla, že býběr slov je TAK důležitý) a dnes jsem ji
konečně dokončila. A taky jsem pro vás lidi konečně udělala
nějaké ty fotky (pozdě, ale přece :)). Večer jsem pak s Burcu
koukala na film a někdo nám hodil dýmovnici do rezidence, takže
jsme museli strávit půlhodinu venku (já jsem si nestihla vzít
boty), ale už je to v pohodě :).
V úterý jsme pak vyrazili do
Freeportu, což je, podle mně, městečko konsumerismu. Jsou to
vlastně jenom obchody s nižšími cenami a nic jiného, ale
mezinárodní studenti měli dopravu zadarmo a taky někteří
(třebna já) dostali 100 dolarů aby si koupily co potřebovali,
takže mám zimní body a zbytek dne jsem pak strávila s Anhelem
(Španělsko) chozením kolem a zjišťováním, že tam opravdu není
nic jiného než obchody.
Zítra odjíždím na Power Shift -
Envirometální konferenci v Pittsburgu tak se moc těším a pak se
vám o tom pokusím napsat dřív něž za měsíc. No nic, ještě
musím přečíst pár článků do antropologie a zabalit se tak
zatím ahoj,
mějte se nádherně
Vaše
Esi
