Colby a ostatní aktivity

Ahoj Lidi,

tohle je třetí článek, který dneska píšu a doufám že ne poslední. Je mi vážně líto, že jsem tak dlouho nenapsala, ale škola, aktivity, nemoc, a aktivity se na mě podepsali, především nedostatkem spánku. Teď mám chvilku klidu, tak strávím ráno psaním, abychom mohla strávit odpoledne učením. Venku leje jako z konve potom co včera sněžilo, a Čeština se pomalu dostává zpátky do mého mozku, ale přece jenom používám slovník, pro jistotu, abych nepsala úplné bláboly.

Myslím, že aktivita na kterou myslím nejčastěji je SES aneb Students for an Enganged Society. Je to skupina, kterou mám nejvíce ráda a nejvíce nerada. Snažíme se provozovat consensum decision-making, což znamená, že se nevolí, ale všichni misí být pro, což, jak si můžete představit, trvá věčnost. Takže jsme zatím udělali jenom dvě akce. 1. Děkujeme plakát pro SODEXO lidi, který jsme pak dali do všech jídelen, tohle mi hodně pomohlo s poznáváním nových pracovníků, a teď mám pocit, že mluvím skoro s každým (což ovšem taky znamená, že strávím strašně moc času v jídelnách, jejejeje). Potom jsme založili Bridging Gaps, což je event každý druhý víkend, kde někdo přijde a mluví a jeho/její zkušenosti s Colby. Náš první speaker byl Terry - manager jedné z naších jídelen, a on byl prostě úžasný. Dalším hostem budou, myslím, hráči Rugby teamu. Taky se pokouším tuhle skupinu přesvědčit, abychom postavili malou budovu z odpadků, ale zatím se mi to moc nevede.

Jinak jsem se rozhodla organizovat některé věci sama, prostě protože je to mnohem jednodušší. Třeba tuhle sobotu, 30.11, ukazujeme film, který se jmenuje That is How Democracy Looks Like, což je aktivistický film z protestu v Seattlu proti WTO. No a 30.11 byl ten dek kdy policie použila násilí proti nenásilnému protestu no a pak to bylo špatné. Tak chtěli vzít pár lidí, project the film a mít o tom diskusi. Můj profesor Antropologie udělal jeho vlastní dokument tak ten budeme ukazovat v únoru spolu s jeho vycházející knihou. Taky organizuji ještě jeden event v únoru, ale o tom později.

Jinak pořád ještě dobrovolničím v bezdomoveckém útulku ve Watevillu, už jsem si zvykla, že je to součást mého života a těším se tam každé pondělí. A taky stále dobrovolničím s mentálně postiženými lidmi, což si taky užívám.

Každou středu pak chodím na večeři do kruhu lidí, kde diskutujeme o čemkoliv co si myslíme, že je podstatné a většinou se to váže ke spiritualitě, ale ne vždycky.

Mějte se moc krásně lidi,

Pac a pusu na čelo,

aby Vám to slušelo,

Vaše Esi

Colby a škola

Ahoj Lidi,

já vím že Colby vlastně je škola, ale nevadí :). Už je skoro konec semestru, teď máme pár dní volno na díkůvzdání, potom jeden další týden a potom už jenom zkouškové. Když se tak dívám zpátky na můj první semestr, mám pocit, že jsem se naučila spoustu věcí z pohledu znalosti.

Nějak se mi povedlo vybrat si všechny třídy tak že se mi líbili (tedy krom matematiky, ale to jenom proto že je to celé jenom opakování) a užila jsem si je. Všichni mi říkali, že mít 5 tříd je příliž mnoho, ale já mám pocit, že jsem to všechno zvládla v pohodě. Každá třída byla jiná a každá mi přinesla něco jiného. Jo a taky jsem ještě dělala kurz, který se jmenuje CCOR - Colby Converstaion on Race, ale začnu od začátku (jestli se tomu tak dá říkat).

ES 271 Ekologie

Byla moje asi nejtěžší třída, protože jsem se musela naučit asi tak 150 zvířat a kytek a jejich klasifikaci, což nebyla žádná sranda, na druhou stranu si teď užívám, že jdu kolem a poznám každého živočicha. Taky to bylo o učení se nových názvů a jinak mám pocit, že jsem si zopakovala hodně věcí z předešlých roků. Teď píšu první “vědecký” článek a Svijonožcích a docela si to užívám. Ještě mě čeká jeden test, tak jsem se začala učit, aby mi pak nepraskla hlava.

                                                  Svijonožec!

MA121 Singlevariable Calculus

Jak už jsem psala, matematika je opakování, upřímně, nenaučila jsem se nic nového, ale nevadí, Náš profesor je ze Švýcarska a je srandovní, takže se alespoň bavím b jeho hodinách :)

ED111 Metacognition and the styles of leasrning

Náš profesor Joe Atkins je super. Tahle třída byla založena na diskuzi a já jsem měla permanentní pocit, že mi nediskutujeme, ale posloucháme se navzájem. Co jsem se ovšem naučila v této třídě je říct cokoliv co si myslím nahlas (pokud to dává alespoň nějaký smysl). Třeba jednou jsme měli takovou hru kdy jsme si měli vybrat jaké by mělo být naše dítě (jestli muzikální, sportovec,...) a všichni si tedy vybrali nějaké dvě vlastnosti a já jsem mu oznámila, že mi to přijde hloupé vybírat pro dítě, a že nesouhlasím s tímto cvičením a odmítám ho dělat. No a potom za mnou přišli moji spolužácí a řekli mi že to taky chtěli udělat, ale že neměli tu odvahu. Nebo jsme měli hodnocení třídy a všichni pouze chválili a já jsem byla ta jediná, kdo měl konstruktivní kritiku.

EN115 English: The Art of Personal Essay

Tohle je třída, ze které jsem měla asi největší strach, ale nakonec jsem si ji velmi užila. Naučili jsme se jak moc nás ovlivňuje jazyk. Od té doby poslouchám reklamu a uvědomuji si které styly používají aby získali zákazníky. Taky jsem měla možnost napsat svoji vlastní esej o čemkoliv a pak se zanalyzovat, moc zajímavé.

AY112 Cultural Anthropology

Kdybyste se mě zeptali, která třída byla moje nejoblíbenější, tak to byla Antropologie. Taky to byla ta nejtěžší třída. Po každé hodině jsem odcházela s novou perspektivou, obyčejně velice otřesena a další hodinu neschopná ničeho jiného než přemýšlení a o všech těch nových ideách. Díky tomuto pocitu jsem taky začala přemýšlet o tom, že bych mohla studovat Antropologii a že bych si to pravděpodobně velmi užila, takže teď nevím.

V Lednu mám pak jenom jednu třídu,. Která se jmenuje Multicultiral Literacy, a upřímně nevím o čem je, ale to Vám můžu napsat příště.

Mějte se moc krásně

Pac a pusu na čelo,

Vaše Esi

Colby a Enviroment

Ahoj Lidi,

omlouvám se že jsem tak dlouho nenapsala, ale všechno se nějak zkomplikovalo, měla jsem hodně práce a málo spánku a tak, takže doufám, že to že Vás teďka zahltím zprávami je v pořádku :). Dlouho jsem přemýšlela jak to všechno napsat, o čem psát a o čem ne a nakonec jsem se rozhodla, že to všechno rozdělím do několika článků, podle toho co se kde děje.

Milnulý měsíc jsem se vydala na Power Shif v Pittsburghu (13 hodin cesty). Power shift je velká environmentální konference především pro mladé lidi (ale ne jenom pro mladé lidi), kteří se zajímají o aktivismus v Enviromentalismu a kolem. Bylo to úžasné. Přijeli jsme v pátek večer, zaregistrovali jsme se a potom jsem poslouchali key speeches - každý kdo mluví má přesně ěé minut aby se vyjádřil. Mluvilo spousty různých lidí, od malé indiánské slečny, která zpívala, až po starého pána cop dělal úžasné dokumenty. Co mě uchvátilo byla ta atmosféra, která se vytvořila všude kolem, atmosféra naděje a akce.

Další den jsme se pak vydali na různé worshopy. Je jsem šla na jeden o kapitalizmu, a jak to ovlivňuje naši společnost, na jeden o environmentálních movementech a rasismu, a jak se to navzájem ovlivňuje, na jeden o zelené ekonomice (Green Economy) a její pro a proti, na jeden o patriarchické společnosti, na jeden o divestmentu (studenti protestují proti školám, které investují do ropných společností), a na jeden o biomass (což bylo velmi zajímavé, protože Colby je celý poháněný na biomass a ono to není tak dobré jak jsem si myslela). Večer jsme pak znovu šli na keyspeech a já jsem si to opravdu moc užila.

Pro mě byl Power shift úžasný zážitek, který mi dal, více než cokoliv jiného, naději v aktivism a spousty dalších akcí, a taky jsem prohloubila své chápání toho jak je všechno propojené, jak nic není jenom o environmentu, nebo jenom o ekonomii, jak se to všechno prolíná a jak je potřeba vidět větší obraz toho všeho (ne že bych tohle nevěděla předtím, ale přece jenom tohle byl velmi intenzivní zážitek. Jo a taky jsem tam potkala svého kamaráda z Itálie, druháka ze Španělska, Victora.

Aby toho nebylo málo, další víkend jsem se vydala na jinou konferenci, tentokrát jenom 30 minut cesty, do Kennebec Valley Community College (KVCC). KVCC je něco jako vyšší odborná škola, kde se lidi učí jak montovat solární panely, větrné elektrárny, stavět pasivní domy atd. Oproti Power Shiftu jsem na této konferenci měla veliký problém dávat pozor. Měli jsme dvě přednášky o tom jak se mění klima, jednu o softvéru, který byl vlastně velice zajímavý, a pak diskusi o tom jak se polepšit. Myslím že průměrný věk byl tak 55, ale na druhou stranu to bylo zase něco jiné a zajímavého.

Další víkend jsem se pak vydala se skupinou studentů pomoct stavět Pasivní dům. Pasivní domu jsou budovy, které používají více izolace a jejich vytopení užije průměrně jenom 20% enetgie než normální dům. Jedna paní se prostě rozhodla postavit takový dům a tak jsme jí přijeli pomoct. Jsem ráda že jsem strávila den zatloukáním hřebíků a tak, protože to bylo něco jiného než škola. Po dni práce jsme se jeli podívat na oceán a dojeli jsme tam přesně ve chvíli, kde slunce zapadalo a měsíc vycházel, moc hezký moment.

Jinak pokračujeme ve velkém projektu Sustainability competition, měříme kolik energie která residence spotřebovala, takže teď pracuji na tom. Taky jsem konečně dodělala statistiku a tisknutí a zjistila jsem že:

Což je docela depresivní, tak o tom píšu článek do novin, takže to ti lidi zjistí, dobrý ne?

No, doufám, že jsem vás příliš neznudila mluvením pouze o enviromentalismu,

Omlouvám se za svoji češtinu,

Mějte se moc krásně,

Pac a pusu na čelo,

Vaše Esi
Jo a taky jsme dělali petici na divestement a takhle to vypadalo:

                                           Environmental Graveyard

                                                     A z blízka....

                                                  Náš stůl....a Vera