Vánoce (poslední příspěvek tohot roku)

Ahoj Lidi,

Ačkoliv opožděně tak přece: Veselé Vánoce a Šťastný nový rok :) :) :)

                                          Zamrzlé Vánoční ozdoby na cizí zahradě.... 

Takže bych se s Vámi asi dneska chtěla podělit jaké byly moje Vánoční svátky alespoň až dodneška . Zkusím to tentokrát chronologicky, tak uvidíme jak se to povede.

                                              Krásně zamrzlé a sluncem osvícené stromy... 

Nejdříve ze všeho bych se s Vámi chtěla podělit o to jaké je tu v Mainu počasí. Teploty se pohybují od nuly až do mínus dvaceti stupňů celsia, takže všichni ají permanentní rýmu. Buď sněží ( a pak není elektřina) a nebo mrzne (a to se pak led hromadí na větvích stromů a ty se ohýbají a lámou :(), a nebo obojí což je úplně nejlepší kombinace. Ale ne, nezačala jsem nenávidět zimu. Ještě stále si to užívám, mohlo by být hůř.

                                         Zamrzlé listy...

                                                   ...a zamrzlé květiny 

V podělí (16:12) jsem oficiálně opustila Colby. Měla jsem sraz s mým akademickým advisorem (Paní Profesorka Julie de Sherbinin, dále jenom Julie dS) ve čtyři za AMS, ale ona si myslela že je to ve 16:30, takže jsem se prostála, tak to teda pěkně začalo. Na druhou stranu těch šest dní co jsem strávile s Julií dS a jejím manželem (Nat) bylo úžasných. Seznámili mě s jejich dcerou a jejím partnerem a pozvali mě do kina, na hodiny jógy, atd. Julie dS je úžasná, inteligentní žena se kterou jsem strávila mnoho času diskutováním vedle krbu o všem možném a moc jsem si to užila. Taky jsem v jejich domě přečetla knihu od James Baldwin, která se jmenovala Another Country. Tuto knihu vřele doporučuji je moc zajímavá, třeba i tím že je napsaná černým homosexuálním autorem v 1940s (což nebyla nejjednodušší doba pro takovéto lidi). Julie dS mě taky vzala do Waterville recycling station, o které jsem se rozhodla udělat pětiminutový dokument (teda jestli se tam někdy dovolám). Taky je to upřímně jeden z mých úkolů do jedné z mých prací, ale alespoň spojím užitečné s příjemným :).

                                            Zamrzlé větvičky...

                                                                        ..a zamrzlé plody 

Po šesti dnes jsem se “odstěhovala” do domu sestry od Nata, který bydlí v malé vesničce, která se jmenuje Hallowell. Tam jsem měla strávit dalších sedm dnů hlídáním domu a kočky. Ti lidé měli, řekněme, velmi vybavený dům. Měli takovou velikánskou televizi ke které jsem musela dostat 30ti minutovou přednášku jak ji používat, spousty pokojů, a spousty věcí. Upřímně řečeno jsem byla ráda, že jsem chvíli sama. Po tom co jsem strávila 4 měsíce v permanentní přítomnosti někoho, to byla docela dobrá změna. Nakreslila jsem spousty Christmas Cards pro lidi na Colby, začala jsem číst knihu Direct Action: An Ethnography, což je úžasné, ale velmi těžké, čtení o anarchismu a jak to začalo a co to vlastně je (a docela se bojím, že se teď stanu anarchistou :)), a taky jsem si začala hledat nějakou smysluplnou práci na léto (zatím je většina z nich neplacená, ale možná dostanu stipendium od Colby, doufám, budu bojovat :)), a taky jsem napsala Resume, udělala nějaké plakáty ohledně tisknutí, poslala nepřeberné množství emailů, které byli potřeba poslat atd. No prostě jsem pracovala, ale ono je to někdy potřeba tak jsem na to alespoň měla klid.

                                               Příliž přátelské kočka, kterou jsem hlídala :) 

24.12 jsem strávila u Andrei, paní z Česka co pracuje jako SODEXO worker na Colby. Bylo to super, koukali jsme na České pohádky, povídali si, jedli bramborový salát, pily grog, a jedli vanilkové rohlíčky :), no prostě úžasný. 25.12 Mě pak pozvala Julie dS do jejich domu kde byl ještě její pra-synovec, bratr, a Vladimir, člověk u kterého teď bydlím. Měli jsme víno, hráli jsme stolní hry, povídali si, a měli úžasnou večeři. Takže jsem nakonec vlastně měla dvě oslavi Vánoc: jednu spíše Českou a druhou spíše Spojeno Statovskou. Taky jsem si koupila dárek k Vánocům (sama sobě, to jsem egoista co?). Je to takový krásný kalendář s Keltskými Mandalami, které si vystříhám a dám na zdi pokoje.

                                                   Zamrzlé jehličí...

                                                                         ....na zamrzlích keřích 

No a teď jsem v jiné vesnici, která se jmenuje Pittsfield a tady bydlím u Vladimira, který je z Kolumbie. Každý půl týden má doma dcery a mluví s nimi pouze španělsky, takže se pokouším oprašovat své základy španělštiny (stejně bych se měla začít učit, páč jednou chci do Latinské Ameriky). Je to super. Dneska jsme byli bobovat a koulovat se. Nikdy bych nečekala že něco takového napíšu, ale upřímně mi chyběla dětská společnost. Taky jsme se slečnami namalovali Amazonský prales a tak obecně si hráli/povídali a tak. Ještě stále čtu tu knihu o Anarchismu a doufám že ji stihnu dočíst do konce prázdnin, protože pak už nebude čas. Ještě mám týden :).

Vlastně myslím že ty tři týdny byla taková dobrá doba. Odpočla jsem si, vyspala se, dořešila sposuty věcí, naplánovala spousty jiných věcí, a ještě mám nějakou práci na dodělání a na to mám ten týden :).

Jinak někdo mi oznámil, že mám dávat více fotek sebe. Dostala jsem peníze na to odjet na konferenci do Arizony over spring break, kam jsem se musela vyfotit (strašně moc se tam těším, to bude úžasné :)), tak Vám tady dávám tu fotku :).

Mějte se moc krásně,

Vaše Esi

Planetary Consciousness

... je moje nové oblíbené slovo,
tak jsem ho vložila do obrazu (ktery jsem pak dala lidem co jsem u nich týden bydlela)
Je to slovo které je...

                     ...o lidech jako součást přírody a přírodě jako součást lidí, neoddělitelně....

                                  ... o posobnosti všech cyklů: jara, lásky, mládí, etc...

                                                     ... o dospívání, hledání rovnováhy....

                                                   ... a stárnutý, vracení se zpátky...

                                                       ...k zemi, všechno spojeno....

                                                        ...pod jednou oblohou...
Mám Vás ráda,
Vaše Esi

Počasí je tak -10/-20 °C (sníh!!)

Jednoho dne jsem se vydala do Arboreta

                                          ...kde to vypadalo asi takhle...plné sněhu..

                                     tak jsem tím arboretem putovala se starými jablky...

                                          ...mnoha starými jablky a...

                                          ...Baturaiem, kamarádem z Turecka

                                         ...až jsme došli k velikému stromu na konci lesa...

                                         ...a vydali se na louku...

                                          ...obdivovat květiny...

                                           ...a jejich mladé...

                                                       ...kteří se k sobě tulili aby zahnali zimu....

                                                 ...a s vločkami z nebe padali andělé...

                                     ...tak jsme se k nim přidali a taky spadli do peřin....

                                     ...a mokří a šťastní se vydali zpět na Colby :)

První semest za mnou...7 to go :)

Ahoj Lidi,

tohle je poprvé co Vám nepíšu z Colby, ale odněkud odjinud - 15 minut chůzí jinde v domě mojí paní profesorky, aneb začali nám zimní prázdniny. Když jsem se přihlásila na Colby, nepochopila jsem že nás vyhodí na Vánoce, ale na druhou stranu, alespoň zkusím něco jiného, vyspím se v jiné posteli, a odpočinu si od kampusu. Tímhle bych chtěla napsat shrnutí mého prvního semestru a tak trochu popsat co míním dělat další tři týdny a co jsou tak obecně moje plány.

Musím přiznat, že jsem moc ráda, že jsem odjela na Colby. Po tomto semestru mám pocit že jsem se naučila mnohem víc než jsem se kdy naučila v Itálii. Tím ovšem nechci říct že UWC bylo nepodstatné v mém životě. UWC mi poskytlo cestu sem a připravilo mě na to co mě tady čekalo. Třídy, které jsem měla mi otevřely oči v mnoha směrech, mám pocit jako bych se dívala na svět trochu jinak. Jeden z mých profesorů to řekl moc hezky: všechno co se nám stane, to jak jsem vychovaní, a jak jsme vzdělaní nám nasadí brýle, kterými vidíme svět aniž bychom si to uvědomovali a lidi by se měli celý život snažit sundat si všechny tyto brýle a nenasadit si jiné. Což je velmi velmi těžké, ale mám pocit, že jsem si sundala alespoň jedny brýle a vidím svět trochu více realisticky :).

Lidi se kterýma jsem se potkala jsou úžasní (což ovšem neznamená že vy jste méně úžasní) a měla jsem pocit jako bych tam na Colby měla určitou rodinu, na kterou se můžu vždycky obrátit. Nikdy v celém životě jsem nebyla na tolika zajímavých přednáškách a akcích ve třech měsících. Obecně mám pocit, že jsem velmi suchá houbička na mytí, která nasává vodu ze svého prostředí :).

Těším se na další semestr a na další třídy a na to potkat znovu všechny ty lidi atd. Ale teď zrovna bydlím s mojí paní profesorkou, která je úžasná žena s úžasným manželem. Tyhle aktivní, chytří, a hodní lidé mi dali naději že rodina může existovat aji dohromady. Tyhle lidé mě vzali na filmy, yoga classes, a spousty dalších věcí, a já ani nevím jak bych jim měla být vděčná. Tak jsem se jich nakonec zeptala co by chtěli a mám jim koupit takovou speciální bonboniéru, tak se pokusím. Taky jim asi nakreslím obraz. Jinak teď hledám letní internshipi tak různě po světě. Zatím mám jeden v Hongkongu, pár a Americe, a jeden na Colby, tak uvidím kde skončím.

Mám Vás moc ráda lidi, chybíte mi,

Veselé Vánoce a Šťastný nový rok,

Pac a pusu na čelo,

Esi

Colby a lidé, aneb jak jsem nezvládla dopsat blog ten den co jsem chtěla

Pamatuji si že když jsem dojela do Itálie, měla jsem problém najít lidi, se kterýma bych si na 100% sedla a trvalo mi to asi tak půl roku, než jsem se úplně začlenila do společnosti a cítila se dobře (ono to možná taky bylo angličtinou). Na Colby jsem měla štěstí. Nějak se mi přihodila, že jsem našla spousty lidí, se kterými si rozumím. Třeba tohle Díkuvzdání jsem strávila skoro celé se setejnými lidmi a moc jsem si to užila.

Co mě docela překvapilo, je že většina lidí se kterou se bavím jsou buď třeťáci nebo čtvrťáci (což taky ovšem znamená, že brzo odejdou), ale nevadí. Tak nějak nevím jak začít, jestli popsat člověka od člověka a nebo nějak jinak, tak já to nějak zkusím.

Různé lidi potkávám na různých místech. S Iavorem (Bulharsko, Svazijsko) pracuji každý pátek, tak většinou ty dvě hodiny prokecáme, což si náramně užiju. Iavor je takový můj starší bratr. Obědy pak většinou mívám s Giermem (Čile), Renzem, Miltonem, a Mattem a dalšími lidmi, kteří se náhodně připojí. Hodně často se scházím s Burcu. Přes Díkuvzdání nám vypnuli topení, takže Burcu spala u mě nebo já u ní, aby nám nebyla taková zima. Jsem moc ráda, že Burcu je tady, ale ona chce odejít na jinou Universitu, páč se jí tu moc nelíbí. Tak jí to na jednu stranu přeju, aby se tam dostala, a na druhou stranu je mi to líto, tak uvidím jak se to vyvine.

Když náhodou nemám práci tak jdu do studentského centra, kterému se říká Pulver, kde většinou sedí Hiya a Liam a “studují”, což znamená, že si k nim mohu přisednout a povídat si nebo diskutovat, čas od času se k nám připojí Pralaksha a další. O víkendech se většinou sejdu s Burcu a pak se přidáme k nějaké další skupině a většinou se jen tak bavíme, nebo koukáme na filmy nebo tak. Jsem moc ráda že mám všechny tyhle lidi kolem sebe, ale ono je pak těžké pracovat.

A taky bych takhle mohla jít do nekonečna a povídal o Šarunasovi, se kterým mám většinou dlouhé diskuze, o Tomásovi se kterým mám Antropologii a viděli jsme spolu jelena, o Alexe se jterou většinou tančím a mám s ní třídu, kde se většinou tajně bavíme, o Marině, která je jedna z nejúžasnějších osob, o Sole, mojí spolubydlící, která mi vždycky dá nějaké jídlo, když mám holad a kterou jsem neviděla celý týden, o Language assistants, Marco, Anjel, a Sanya, kteří tu jsou jenom na rok a učí jazyky a se kterýma si taky rozumím.

Jednoduše a prostě jsem ráda že tu jsem a že jsem potkala ty lidi, který jsem potkala.

Což ovšem neznamená že mi nechybíte.

Mějte se moc krásně,

Pac a pusu,

Vaše Esi

P.S.: Nějak nemám moc fotek tak přidávám jen pár co jsem někde vyhrabala. Jo a taky jsem se ostříhala, ale moc si mi nepodařilo se vyfotit tak vám posílám jenom fotku těsně po sprše :)

                                                 Burcu, když jsme se "vkradli" do Teachers lounge

                                            Anjel, který nás tam zavedl...

                                               ...společně se Sanyou

                                     A já s krátkými vlasi (toto není úplně nejlepší fotka, ale jinou nemám :))

                                                     A zezadu :)