Tohle býval "Blog o tom, jak jsem na dva roky odjela někam bez znalosti jazyka itaského či anglického. Tak bych chtěla mít nějakou pomátku, třeba tuhle..." a teď to bude "Blog o tom jak jsem se přes Itálii dostala do Ameriky a dál, bez znalosti neEvropského světa a chtěla bych pokračovat v této památce :)"

středa 28. září 2011

Via Ferrata :)

Ahoj ahoj,
čtvrtek byl velmi hektický den, shromáždila jsem většinu věcí, kterou jsem potřebovala na ferraty, a byla šťastná, že všechno můžu všechno dát do vanu a věnovat se všem svým úkolům, které nám učitelé dali s pocitem, že máme volný víkend (ona taky většina lidí měla, ale co :)). No v 1 hodinu jsem šla vesela spát s pocitem, že zítra rozhodně nic nevylezu. Ráno jsme se sešli v 6:45 před Fore (alespoň jsem to měla blízko). Bylo nás dohromady 19 - 16 studentů, 2 učitelé a jeden instruktor. Vůbec nevím, jak dlouho jsme jeli, protože jsem celou cestu spala. Když jsme vystoupili na parkovišti, připadalo mi nějaké povědomé, ale vzhledem k tomu, že všechny hory v Alpách jsou si podobné, nevěnovala jsem tomu moc pozornosti. Oblékli jsme si všechny potřebné věci a vyrazili nahoru. Přišla jsem si strašně moc odolná, protože jsem cele ferraty prochodila jenom v tričku a tříčtvrťácích, zatímco všichni ostatní měli bundy a mikiny. A taky jsem zjistila, že na tom nejsem fyzicky zas tak špatně, byla jsem vždycky ten kdo čekal :). Prostě všechno bylo super, bavila jsem se s Ximenou a Nancy (druhačka ze Singapuru) a užívala jsem si.
Smutné bylo, že na přesně této ferratě jsem už byla před rokem, takže to nebylo zas tak překvapující, ale stejně to bylo krásný. Večer jsme potom přijeli do chaty, kde jsme bydleli. A italové uvařili večeři. Zjistila jsem, že jídlo v menze není tak skvělé, jak jsem si myslela :). Měla jsem pastu s pestem a salát, bylo to úžasné a pak sýr. Měli něco jako hodně hodně velké kolo hermelínu, který byl tak tisíckrát lepší něž hermelín. Potom jsme měli oheň a šli brzo spát, protože jsme byli všichni strašně moc unavení.
Další den jsme prvně šli nějakou strašlivě nudnou ferratu, ale dobře jsem si popovídala a bylo to plné krásných výhledů. Na vrcholu jsem pak potkala skupinku Čechů kdesi od Prahy a byla jsem ráda, že zase slyším češtinu. Druhá ferrata, která ten den byla, byla jen pro lidi, kteří měli dostatek energie, takže nás šlo míň. Byla úžasná, dobře byla plná žebříků, ale byla plná adrenalinu a nahoře to bylo krásný. Celý druhý den jsem koukala na ferratu di Rose, kde jsem byla minulý rok. Někteří z nás (už jenom 4) šli pak domů po svých a bylo to skvělé, viděla jsem vodopády a všechno. Večer jsme pak měli gorgonzolu (myslím), což je skvělý sýr a nějakou speciální italskou buchtu z pánvičky - něco jak tlustá rozkrájená palačinka a marmeládou :). Poslední den už jsem byla ráda, že nejdeme nic dlouhého, ale nakonec to dlouhé bylo :). První ferrata v pohodě, ale druhá nás zavedla úplně na druhý směr od lanovky, kterou jsme se měli dostávat domů a pak jsme měli hodinu na překonání tří údolí, ale stihli jsme to a pak ten pocit, to bylo skvělé a pak na Forre a pizzu. Když jsem se vrátila tak jsem teprve poznala, s kým jsem se hodně zblížila - především když jsem uviděla Elou, Namuun, Katarínu a Peymana, tak jsem byla hodně šťastná. Myslím, že tento výlet mi dal víc než jenom zážitek, ale i nové kamarády :).
V pondělí jsem se vrátila do normálních pracovních kolejí, za zmínku nestojí asi vůbec nic. Dnes jsem měla sustainibility gropup, organizujeme otevření další rezidence se solárními panely, tak se těším, a já se začnu starat o olivovník - nemám páru jak se to stříhá, nějak to zkusím a doufám, že neumře. Za chvíli půjdu za Katarínou zkonzultovat moji esej o 11. září. Jo a ve WL čteme knihu - nerouzumím ani slovo, tak budu muset najít překlad. Těším se na prodloužený víkend - konečně dodělám všechny věci do školy a zkompletuji to, např.: už dva týdny se chystám do knihovny a pořád nic: )
Jo a samozřejmě tu jsou fotky z výletu :
                                   Vždycky když jsem chtěla vyfotit Nancy, ona musela vyfotit mě :)
                                            Mauric z Německa - náš "dvorní fotograf"
                     Anne - profesorka chemie, nechápu jak může být tak energická v tolika letech

Já někde

A konečně Nancy
                                                              Carlo - instructor
                                                           Peter z Itálie v Kuchyni
                                                            Maya z Dánska s banánem :)
                                                                  Náš nádherný oheň
                                           A nádherná hora - a mraky putující na oblohu :)
                    Vypadá to jako před plakátem, ale je to opravdové, na nejvyšším vrcholu co jsme byli
                                                                     Já a Nancy
Přijdu si strašně egoiistická, ale další má fotka :)
                                                                   Xiména - Peru
Nádherná jezera kolem kterých jsme šli
                                                                Ferrata di Rosse (doufám :))

1 komentář:

  1. Halo z Bosny a Hercegoviny. Právě jsem si všechno přečetla od začátku do konce. Musím říct, že mě to nesmírně těší, líbí se mi, jak píšeš a myslím, že některé věci dokážu úplně přesně pochopit. Je super vědět, že i když daleko předaleko, přecejen existuje někdo, kdo je zmaten ze vší té angličtiny a tak. Zajímá mě spousta věcí, takže to snad budu stíhat sledovat. A kdyby tě to taky zajímalo, já jsem tady: www.jaamealterego.blog.cz

    Pozdravuj Itálii!

    OdpovědětVymazat