Ahoj Lidi,
tak píšu...Je čtvrtek, zase nám po dlouhé době nefunguje internet, naposledy se to stalo jenom pár dní předem, takže s největší pravděpodobností nebude čtvrtek večer až to vystavím na blog. Jsem unavená, šťastná a plná nového elánu na to měnit věci ačkoliv se čas od času srazím s realitou a trochu mě to zdeptá, ale pokusím se. Dnes jsem vstala v 5:30 a slušně jsem se dalších dvě a půl hodiny učila na italštinu, která se mi pak vážně ale vážně nepovedla. Ale začnu tam kde jsem minule skončila (ačkoliv si přesně nepamatuji, kde to vlastně bylo :)).
Vlastně jsem se hodně rozhodla bavit se s lidma protože je mám ráda a cítím se snima dobře a ne protože je znám i když se s nima dobře necítím. Takže mé přátelství s Namuun a Eloou se krajně změnilo, ty dvě spolu vypadají šťastně, baví se svými filmy a seriály, který mě zas tak nezajímají a já se bavím s jinýma lidma. Nejvíce času teď asi trávím s Raynou (druhačka Bulharska), což je slečna která pije denně tak pět hrnků kafe, vždycky přijde kolem jedné ke mně do pokoje a ptá se jestli by teda měla začít studovat a nebo vstát brzo ráno (ačkoliv se jí ještě nikdy nepodařilo vstát). Já jsem se od ní naučila pít tři hrnky kafe denně, ale teď se zrovna snažím být kafově nezávisle a Rayna je v Římě tak se mi to docela daří. A pak Shpresa (druhačka z Albánie) která je taky strašně srandovní, žije na Luccheze a dbá o sebe strašně moc, vždycky když přijde na fore má oblečeného něco jiného a ptá se jak v tom vypadá a pak Shir (prvačka z Izraele) za kterou jsem začala hodně chodit do pokoje a pak ona dokonce přišla i jednou za mnou, což mě potěšilo ještě víc :). No a pak spousty dalších lidí, ale s těmahle tře,a trávím nejvíc času.
No a minulý pátek jsem jela na můj SS a Rayna se Shpresou se mnou čekali na zastávce, jedli jsme buráky a mluvily o nesmyslech. No a pak přijelo malý bílý auto a zastavilo. Z něho vyšel postarší pán a ptá se jestli prý nechceme jet do Terstu s ním, protože on pracoval na College a tak...Ačkoliv obě slečny byly tuze ustrašené nakonec jsme jeli, nevím jestli ten člověk opravdu pracoval na koleji nebo ne, protože anglicky moc nemluvil, ale rozhodně víc gestikuloval než řídil, málem vrazil do auta před sebou, stěžoval si na všechno možné, nenáviděl svoji manželku a prohlašoval že je Ex- jedné z naších učitelek (ačkoliv ona je relativně mladá :)) no a pak jsme ho málem udusili oříškem...Ale SS byl krásný, ten pán napůl mluvící česky vždycky přijde a obejme mě a povídá mi stejnou story o tom jak bylo všechno v český republice levný a já mu na oplátku povídám novinky z Česka - tak nějak česko-italsky. Jo a taky nám na stanici přibyli nový lidi, jsou divní, punkáči, ale ti nejtěžšího kalibru, mají psy jen s polovinou chlupů modrý vlasy a jsou pořád zhulený...tak nevím. No ale Rayna se Shpresou si to moc užili a na cestu zpátky jsme měli jenom dvě jízdenky na tři lidi, ale říkali jsme si že revizoři nejezdí a co se nestalo, revizor přišel. Naším jediným štěstím bylo, že Ema (druhačka z Francie) neměla jízdenku taky, takže když mi jsme ji půjčovali peníze na zaplacení 43 euro Clara (druhačka z Belgie) nám dala její jízdenku, takže jsme díky bohu žádných dalších 43 euro neplatily. No a jinak jsem se ten víkend učila biologii, kecala s Raynou a tak nic zajímavého a vlastně ano, Shpresa měla narozeniny takže jsme upekly ten nejhorší koláč co jsem kdy jedla, ale jinak to bylo super.
Ani jsem nic neočekávala, smířila jsem se že víkendy budou nudná věc plná nudy, ale pak jsem se prostě rozhodla, že se to změní. A tak jsem se v pátek dívala s Mateem (prvák z Itálie) a Raynou (která měla před SAT) dívala na Zas(r)lanou poštu a jim se to líbilo!!! a moc jsem si to užila a pak šla spát. V sobotu dopoledne jsem se pokusila dodělat většinu svých úkolů a pak jsem potřebovala vypadnou z týhle zlatý klece do reality, ačkoliv to byla realita italská. Za Duinem (druhým směrem než moře) máme kopce tak jsem si koupila lentilky, vzala si sešit a tužku a šla. Nejdříve jsem přešla jedny kopce pak jsem v údolí potkala nějaké podivně vypadající houbojidní ukazatele, které říkali něco o naftě, ale moc jsem to nepochopila. No a pak jsem přešla druhý kopce, potkala stádo ovec se kterýma jsem se snažila bavit a pak jsem došla do vesnice. Po dvou a půl hodinách chození jsem se zastavila podivila se nad tou krásou, nad tím jak je to normální. Víte, Duino je hodně tvořeno UWC lidma, ale ta vesnice byla pravá. Byli tam domky a žebříky a každý měl psa a malý políčko a prádlo venku a spousty věcí na odhánění ptáků. A byla tam malá kaplička a fontánka ze které můžeš pít a tak. Tak jsem si říkala že bych mohla jít jinou cestu a tak mi jeden moc hodný italský pán nakreslilo mapu zpátky do Duina, která mě dovedla na úplně jiný kopec, kde jsem vylezla na borovici, roztrhla si kalhoty (který jsem úžasně cool zašila :)) a viděla nádherně do kraje. Pak jsem už jenom šla a šla a zpívala a povídala si pro sebe a nebo jen tak mlčela a užívala si přírodu kolem a to že jsem vážně vypadla. Ta špatná věc byla že jsem velmi promrzla, měla jsem na sobě jem košili a tady je kole 10 stupňů a po pěti hodinách venku se to přece jenom projeví tak jsem došla na Ples, že navštívím Shir, ale ona tam nebyla tak jsem vlezla do pokoje Eně, vymyslela s ní její projekt, pila pravý turecký kafe udělaný v pravým tureckým kávovaru a klepala se kosou. Po večeři jsem si pak dala horkou sprchu a byla spokojená, těšila jsem se na Open Mike - kdy jsou ve Fore v daily roomu mikrofony, kytary bubny a kdo chce přijde a hraje zpívá recituje a tak. No tak jsem si sedla s Burcu (Prvačka z Turecka) a Yi (Prvačka z Číny) a poslouchala, pak jsme se s Namuun rozhodly že zazpíváme tu písničku co jsme složily minulej rok o UWCAD tak jsem na chvíli vypadla a připravovala se. Když jsem pak přišla zpátky a usadila se, k mikrofonu přišel Augustýn (druhák ze Švýcarska) a začal recitovat báseň pro jeho winter frienda (doufám, že si všichni pamatujete co to je a jestli ne tak se to tu někde dočtete), krásnou o stromech atak...no a pak ji do recitoval a bylo ticho a on se pak zeptal zda tu jsem, takže to byl můj wintefriend a tak jsem přišla a objala ho a on mě pak ještě pozval na prom. Prom je ples, který se to pořádá každej rok a jestli jsem to správně pochopila (což si nejsem jistá :)) tak se kolem něho dělá strašný haloo a všichni se zvou a tak...já jsem ani nečekala že budu pozvaná, už jsem plánovala jak půjdu s Raynou a Shpresou. Ty byli strašně moc nadšené a už se těší až mě budou moc dát do parády a kdesi cosi, snad jim uteču. No a pak jsme šli na chvíli do Mikies, každá si dala tequilu a vyrazily s Egzonem (druhák z Kosova) na Luccheze, kde jsme pak ještě s Yiran (druhačka z Číny), Aisté (prvačka z Litvy), Andreou (druhačka z Canady) a Victorem (druhák ze Španělska) hráli pantopmimu na názvy filmů. Já jsem byla ve skupině s Raynou, Victorem a Yiran, kolem tak třetí ráno se to zvrhlo a pak jsme už jen tak randomě dávali filmy a já jsem skončila u předvádění Moulin Rouge a Chicaga. Ve čtyři ráno se Egzon rozhodl, že potřebuje jít zpátky na Sholz, jeho rezidenci, aby ráno vstal a pracoval, tak jsem dostala Victorovu bundu a šli jsme Duinem a skákali a zpívali si a dělali letadlo a tak a nikdo nás nechytil ačkoliv jsme trochu překročily večerku. No a zbytek se pak vrátil zpátky, Rayna se Shpresou šli spát spolu do postele a já jsem šla spát do Victorovi do postele. Bylo to vážně krásný, dostala jsem pyžamo a polovinu postele, polovinu polštáře a polovinu deky a pak jsme jenom leželi a mluvily a mluvily a mluvily....Victor pak kolem 7 ráno usnul a já spát nemohla páč jsem celou noc pila moc moc moc kafe (ovlivnění od Rayny) a tak jsem tam tak ležela do jedenácti, usmívala se a byla šťastná. V jedenáct se pak vzbudil zbytek pokoje tak jsem měla s Augustynem a Honasem (druhák z Columbie) čaj, pak jsem si skočila popovídat se Shpresou a nešla spát, nýbrž dodělala moji školu, osprchovala se, šla na oběd, pak se s Raynou spakovala a šla zpátky na Luccheze a studovala tam a pak jsem konečně kolem 16:00 na dvě hoďky usla....A pak už jsem měla jenom večeři a šla spát a bylo mi dobře a cítila jsem se šťastná (ačkoliv jsem se cítila trochu provinile vůči Victorovi protože ten pak překročil deadline nějakého projektu).
No jinak jsem pak přes tento týden měla dvě další dlouhé debaty s Victorem, jednou jsme se potkali na večeři a já pak šla s ním na Luccheze a nahoru a pak jsme seděli na schodech v Admission building a povídali si, což bylo super. No a viděli jsme kolik jídla bylo neseno učitelům na stuff meeting což je zvláštní a taky pivo a pivo a pivo. No a podruhé Victor přišel do mého pokoje (což ovšem znamená že jsem s ním prohrála sázku a musím mu upéct nějakou buchtu) a měli jsme můj oblíbený čaj - Geymancu - a mluvily a mluvily a poslouchali TheLocos což je španělský ska a příští session jestli se nějaká stane si beru nějakou jeho hudbu. Hodně jsme poslední dobou probírali sustainability a sustainability group (což mě krásně vede k mému dalšímu tématu).
Poslední session of sustainabiloty group jsme měli hodně hlubokou debatu o tom co to vlastně ta sustainabilita je a jak se to projevuje. Max (bio učitel) nám ukázal všechno v mnohem větším měřítku. Někdy, poslední dobou pořád, mám pocit že je to zbytečný tam hodinu sedět, protože ti lidi jenom mluví a mluví a nedělají vůbec nic. No a já jim to dokonce před prázdninami řekla tak jsme udělali kalendář a chtěli se jím řídit což samozřejmě nefungovalo. No a tahle debata mě udělala hodně depresivní na chvíli, ale pak jsem se prostě rozhodla že alespoň jemně změním tuhle comunitu, je li top možný no a tak:
1. dělám FOCUS, což znamená že je to prezentace na kterou můžou všichni dobrovolně přijít a podívat se a pak debatovat, mít otázky a tak
2. prezentovala jsem kompost a recycling na assembly, stálo mě to hodně moc práce, ale všichni mě pochválili že jsem se zlepšila v angličtině moc moc moc :)
3. Snažím se dořešit Sustainability workshop, který byl první pondělí tu, byl zbytečný, ale snad se něco stane
4. Snažím se změnit sicklist. V menze máme pro nemocný lidi takový plastový krabičky, který každej spotřebuje dvě na jednom jídlo což je hodně hodně neekologické, takže zítra jedu do Terstu koupit ukázkový nosič do nějakého čínského obchodu, který doufám najdu, Prod (druhačka z Thajska) mi nakreslila mapu, ale je taková zmatená :)
5. Snažím se koupit víc knih do knihovny o tomhle tématu, protože ti nejnovější co jsme našla je z roku 98 a hodně věcí se za tu dobu změnila
A hlavně jednám s tou birokracií naší. Dneska jsem celý blok strávila získáváním statistiky sicklistu čímž se dostávám krásně k mému dalšímu tématu čímž je Mike Price, náš directore of studies.
Jeden den, když jsem nějak neměla co dělat jsem seděla s Raynou před jeho kanceláří a povídal si s lidma a ona potřebovala na internet kvůli nějakému interviu (internet pro změnu nefungoval, což zas tak překvapující nebylo). No a když šla Rayna dovnitř Mike vyšel ven a ptal se mě co tam ještě pořád dělám, tak mě nenapadla jediná lepší výmluva než to že jsem mu jen tak přišla říct ahoj a že jenom zabíjím čas :). No a on mě pak pozval na kafe :). Tak jsme další den o mé volné hodině seděli v jeho kanceláři na kafi a povídali si o normálních věcech, o cestování, psech a tak no a já pak přišla pozdě do chemie. No a pak jsme potřebovala vyřešit hodně věcí s Mikem takže jsem tam za poslední tři dny byla asi pětkrát, což už začíná být docela smutný. No a jednou on telefonoval a tak jsem odešla a jen jsem tak mávla rukou a on pak přišel ke mě do pokoje a strašně se omlouval. Ale já chápu proč to dělá, totiž mi tu máme volbu novýho ředitele a on je jeden z pěti kandidátů, ale na druhou stranu, proč to nevyužít a neudělat tuto školu víc sustainabilitní? No a tady jsem narazila na birokracii, ani mi nevadilo že musím hodinu běhat abych získala jeden papír, že administration stuff nechává rozsvícený světla v kancelářích když tam nikdo není, že nikdo není kde by měl být, ale dnes jsem se bavila s Maxem právě ohledně všech těch věcí a on mi povídal a ukazoval mi maily který oni napsali jemu, jak jsou zlý, jak nejsou UWC. Tak mě to docela zklamalo. Chápu že nemůžu očekávat že tu budou samí zelení hippie žáci a studenti ale trochu té zodpovědnosti a úcty k druhým a práci druhých ale nic. Byla jsem z toho vážně zklamaná a rozhodla jsem se že to změním, nějak, musím nad tím přemýšlet mnohem víc. Uvidíme co se dá dělat, stejně potřebuji mluvit s Maxem.
Jo a nějakou středu jsme jeli do Udine (kde je mimochodem krásný náměstí a tak) pozdravit naše sportovce - což byli lidi na vozíčku kteří lyžovaly. Užila jsem si to. Celou cestu vanem jsem se bavila s Andreou a Burcu a pak...pak jsem mluvila po dlouhé době česky. A ti lidi byli tak čeští a zároveň tak přátelští a všechno. Jen mě mrzelo, že jsme nevyhráli protože jsem měla úplně moc náladu na to slyšet českou hymnu. Tak jsem pak šla za Milanem aby si se mnou zazpíval, ale nefungovalo to, neuměl bídný slovák :). No a pak jsme jedli hodně věcí a měli každý tři kelímky horké čokolády a vět byl krásnej a tak.
Teď už se konečně dostávám ke škole, dostala jsem svoji porvní 5 (7 je nejlepší, 0 nejhorší) z matematiky což mě mrzelo, Soraya přišla a říká: Já važně nevím...já jsem očekávala něco víc, a vypadala jako by se jí zhroutil svět...No ale trigonometrie nikdy nebyla moje silná stránka, ale zato jsem se překonala a konečně napsala test z biologie nad 50 procent, což mě tuze potěšilo :). No a začínáme dělat self design, což znamená že si vymyslíme experiment a pak ho zrealizujeme, na začátku máme nějakou ideu/hypotézu a na konci si ji dokážeme/popřeme nebo něco tak. Těším se. Jinak nám pomalu končí world literature a teď musím napadat 1500 slov na nějaké téma z Višňového sadu od Čechova, tak jsem tam našla impakt urbanizace a změny agricultury, nějak jsem si to dospojila s biologií a jsem šťastná a nebo o čase, ještě nevím jedno z toho. Jo a taky můj IA do filosofie, nebyla jsem si vůbec jistá tématem a pořád jsem ho měnila a pak jsem přišla do filosofické knihovny a první knihu kterou jsem našla byla o klonech mém starém tématu tak jsem si říkala že to něco něco znamená a že bych o tom měla psát na což se moc moc moc těším, našla jsem tam hodně zajímavýho, jen to bude hodně práce. Jinak jsem fakt zmamlala tu italštinu, ale to je můj předmět který se nepočítá do IB takže asi v poho, já vím že bych na to neměla kašlat, ale ono se někdy stane, ne?
Jinak poslední dva týdny tu máme Bora což znamená že fouká fouká fouká fouká a fouká mnohem silněji a je to studenej vítr kterej s sebou čas od času donese sníh. Je tu docela kosno, ale já jsem pořád šťastná jenom v mikině a všichni na mě koukají jak na osobu z Islandu :). No a jeden den jsem byla ráno běhat, když jsem měla volný blok (ten jediný co mám). Tak jsem běžela do Sistiany a zpátky a viděla nádherný východ slunce. Bylo to strašně moc zvláštně intenzivní, mnohem víc než v republice, úplně úplně bílý. A strašně mě to nabylo energií.
No a na to jak jsem tady první dny druhého termu byla nešťastná a chtěla domů srovnala jsem se. Už se nesnažím bavit s každým kolem, už se prostě bavím s těma lidma co mám ráda. Mám plný dny, mám malý a velký cíle, který můžu plnit. Mám lidi za kterýma můžu vždycky přijít a oni mi pomůžou, mám kde spát na každý rezidenci, mám jak trávit víkendy (ačkoliv od tohohle očekávám jenom školu, páč jsem na to teď docela kašlala). Neočekávám moc a ono se toho děje víc, což mě pak vždycky potěší, už mě tolik nezklame když se něco nepovede. Přidala jsem si dvě další fyzikální aktivity a jedna z nich je joga třeba ta mě udělala tak vyrovnanou se vším.
Vlastně vám chci ještě napsat o dnešním dni. Byla jsem vážně docela unavená aj po škole, ale pak jsem vyrazila do společenského tance a Augustýn dorazil taky, tak mě to moc potěšilo a dobře jsem si sním zatančila sambu a chachu :) No a pak jsme se moc krásně pobavila se Shir a měla nádherná katare s Danicou (druhačka ze Srbska). Pak jsem se vypravila na Luccheze (moje strašně oblíbená rezidence ačkoliv tam nechci příští rok bydlet bez těch lidí co tam jsou tento rok) a chtěla navštívit Shpresu která je nemocná, ale pak jsem zjistila že vlastně nemocná není a že musí naspat její EE (kterou měla odevzdat tak před měsícem) tak mě tak nehezky vyhnala z pokoje :), ale ona chuděra měla jenom asi tak tři hoďky taky bych byla nervózní. No a tak jsem šla navštívit Andreu a dobře jsem si sní popovídala a hodně jsme se nasmály. A pak jsem šla kolem 11 zpátky do kopce a bora foukala přesně proti mě, cítila jsem se jak lítání.
No a už jenom krátká krátká zpráva o mém project weeku, kdy se mi to trošku pohroutilo. Albánec protestuje, Číňanka nemá vízum ani do Itálie tak nevím nevím co budu dělat. Jinak peněz mám nakonec dost a věřím tomu že to bude super, přesně kvůli těm lidem, páč ti jsou úžasný a jsem za ně strašně moc ráda.
No nakonec doufám, že jsem tam neudělala moc chyb. Je půl druhé, sedím s Namuun a Yllem (prvák z Kosova) poslouchá hudbu a myslím na Vás, jak Vás mám ráda, jak mi chybíte, protože ač tu mám ráda hodně lidí nikdo nikdy nebude přebitý někým jiným. Začínám zase po dlouhé době myslet česky. Zítra mám čaj se SG a pak jedu koupit nosič a SS. Neočekávám nic od tohohle víkendu. Třeba se něco stane a když ne tak co? Vyspím se, přečtu knihu a budu konečně zase jednou pracovat. Chtěla bych si udělat chvíli a jít fotit se sluchátkama v uších a jen si užívat zpívat, najít nějaký malý hmyz a vyfotit. Chtěla bych se jít projít se Shir někam, chtěla bych si skočit na Luccheze a třeba kouknout na nějaký film, dopomct Eně s projektem a třeba taky naplánovat co budem dělat na zahradě, mít s Burcu turecký čaj a tak.
Mám vás strašně moc ráda lidi, mějte se tam v republice nádherně, jdu spát, zítra budu unavená, ale co, stává se.
Vaše Esi
