Sedím v autobuse a jedu do Brna. Vůbec si nepomatuju kde jsem skončila minule tak začnu tam kde si myslím, že jsem skončila. Ve dny kdy jsem ještě neměla zodpovědnost za dalších sedm lidí, o který budu psát za týden :).
Začnu v pátek, kdy jsem šla prvně do Osmice. Někteří lidi tam chodí každej pátek, ale já jsem měla vždycky něco jiného na práci a nebo se mi prostě jenom nechtělo a neměla jsem žádný prachy. Osmice jsou farmy, který mají malou „restauraci“, kdy nabízejí svoje produkty, většinou víno, šunku, sýr a chleba. Každý dá kolem 5 euro (radši už to ani nepřepočítávám, Itálie je strašně moc drahá) a pak se dohromady všechno tohle koupí. No a ten pátek jsem byla vážně unavená, čekal mě víkend plný práce a protože nám odpadla půlka Social servisu (ale bohužel ta první) a my to nevěděli tak jsme chodily dvě hodiny Terstem než jsme vůbec šli za bezdomovci. Pak jsem se strhaná vrátila zpátky a v Menze potkala Raynu, která byla strašně nadšená, plná energie a povídala mi jak musím jít taky. Nechtěla jsem ji zkazit tu náladu, tak jsem do sebe kopla hrnek kafe a ještě se Shpresou jsme vyrazily. Šli jsme s mnoha lidma se kterýma moc často nemluvím, tak to bylo zajímavý. Šli jsme dlouho lesem do kopců a zpívali a povídali si až jsme došli do malé pravé italské vesničky a našli onou Osmicu. Pak jsme pili víno a mluvily a tak, trochu jsem se opila a hosně si popovídala s Luckou (moje druhačka z Česka), Lukasem (druhák ze Španělska) a Filipem (druhák z Itálie). Prostě to bylo hezké a příjemné.
Víkend byl pak už jenom pracovní a pak jsem v neděli měla FOCUS o Sustainabilitě. Je pravda že jsem se na to docela vykašlala a začala ho dělat v neděli ráno a strávila jsem nad jednou prezentací dohromady asi tak 7 hodin, ale myslím, že je docela propracovaná. Ta smutná část byla že přišlo pouze 5% studentů (tzn 10 :() a jeden profesor. Byla jsem hodně nervozní, tak jsem si uvařila kafe (ano asi začínám být závislá na kávě, ale vzhledem k tomu, že v rezidencích nemáme vůbec žádný dobrý asi brzo skončím :)) a šla s Eloou pomalu do Lecture roomu. Po cestě jsme potkali Victora, který mi začal říkat co jsem všechno měla udělat předem a tak. Byla jsem hodně nervozní, unavená a tak tak jsem mu hodně ošklivě odsekla, tak mi na to řekl že mě má rád a mlčel. Myslím, že mi ta prezentace docela zvedla moje sebevědomí v angličtině. Poté co jsme překonali všechny problémy s technikou jsem dokázala 25 minut mluvit bez přestání a nezapomenout zas tak moc slov. Myslím, že se to lidem líbilo, nebo alespoň se tvářili zaujatě a dokonce se mě i na něco zeptali.
Škola jde celkem dobře. Objem povinné práce se mi zvětšuje, přicházejí první internal assesmenty a self desingy. Dokonce jsem už i napsala svoji závěrečnou práci do českého jazyka .- world lit. Essay - 1500 slov o velmi komplikovávaném tématu :) a to: „Jak změna krajiny ve hře Višňový sad od A. P. Čechova ovlivnila celý děj hry?“. Myslím, že v Česku se takhle čeština nedělá, Dostala bych s největší pravděpodobností tak 5 doma :). Čímž se dostávám ke čtvrtletním známkám (vždycky nejdřív napíšu konečnou známku z minulého pololetí a pak současnou, abyste věděli jak se zlepšuji :)):
Biologie: 5- 5+
Chemie: 6+ 7
Matematika: 7+ 7+
Angličtina: 5+ 6+
Filosofie: 7- 7
Italština: 7 6 (tady se trochu stydím, ale tenhle předmět se mi nepočítá do IB, takže...takže se moc nesnažím no..)
Jenom vám chci připomenou že 7 je nejlepší a 1 je nejhorší. Jinak se za sebe stydím ve filosofii, vůbec nedávám pozor a pak jsem napsala esej a teď Paul (učitel filozofie z Polska) chodí a říká mi jak byla úžasná a že mám dobrou argumentaci...tak nevím, pak se cítím špatně, když sedím v hodině a pod lavicí si čtu 1984 v angličtině, což je super.
Jinak teď hodně času trávím na Plese. Buď se Shir a nebo s Enou (prvačkou z Mostaru) za kterou jedu v létě do Mostaru páč chci vážně vidět jaký to tam je. Většinou jen tak mluvíme. Je to taky hodně proto, že tam mám většinou nějaký sporty, takže tam čekám. Jinak jak teď tančíme, strašně moc se mi zalíbila samba jak jsem se ji naučila a asi ji pak budu s Jacobem (prvák z Malty) tančit na konci roku na IB show. Jinak protože teď nebyla joga (druháci mají zkušební závěrečné zkoušky, takže nemáme místo kde jogu dělat) tak jsem byla v aerobiku, což bylo úžasné vybití.
Nepamatuji si kolik víkendů se událo tak popíšu v jednou dvě věci kterými utkvěli v paměti, ale je dost možný, že to byli dva. Vlastně jsem si chtěla tuze popovídat se Shpresou tak jsem v pátek před mým SS vyrazila na Luchezze, kde jsem potkala Augustýna, tak jsem si s ním povídala a žonglovali jsme se šiškami a tak. A pak jsem si šla sednou do porta podívat se na západ slunce, což bylo něco úžasnýho. Slunce, který se měnilo s ostře žlutý do temně růžový se odráželo ve vodě a tak znásobovalo svůj efekt. Prostě skvělý. A pak jsem se bavila s jedním z mých oblíbených homelessů, který mi pověděl jeho smutno-veselou situaci. On má totiž bezdomoveckou slečnu tam a oni by chtěli miminko (pamatuji si jak mi na začátku akademického roku říkal, že mu nechce dát :)), ale nemají peníze. Takže on teď jede na rok do Makedonie, oženit se a vydělávat peníze a opak se vrací za svoji slečnou. Bylo mi ho líti no, ale já s tím nic udělat nemůžu. No a večer jsem šla na Luichezze navštívit konečně tu Shpresu, ale nakonec jsem s Luckou hodnotila eseje mých potenciálních primů a primek :). No a v sobotu jsem byla lyžovat do Alp, což bylo prostě strašně moc úžasný plný slunce, hodně špatnýho jídla a super lidí. A pak jsem šla na Luchezze (nuda co?) navštívit Shpresu, která tam nebyla tak jsem s Andreou, Josephem (prvákem s HongKongu) a Aisté pekla. Pak jsem se rozhodla že Shpresa musí být v Knihovně tak jsem tam šla, ale tam nebyla tak jsme se rozhodla že na ní počkám na Luchezze. Po cestě jsem potkala Victora, tak jsme šli spolu a pač Shpresa tam nebyla tak jsme sehnali suroviny a upekli dvě buchty, jednu jablečnou a jednu banánovou a pak jsme chodili kolem a nabízeli všem lidem, juchu :). Kolem jedné (večerka) jsem začala přemýšlet jestli bych měla jít zpátky na Fore (né že by se mi chtělo) a pak jsme slyšeli štěkání za Henryho (residence tutor z Luchezze a učitel World arts and cultures z Británie) dveřmi štěkání psa. Nakonec mi s Augustýnem neprošla teorie, že je to vlkodlak a museli jsme uznat že je tu Helen (Director of Student life a učitelka ekologie, která se krajně vyžívá v chytání studentů po večerce) s Jackem, jejím psem tak jsem šla domů :(. V neděli jsem pak organizovala setkání na Bio-plotu - školní zahradě. Když jsem šla z Menzy potkala jsem Honase na kole tak jsem ho stopla a on mě vzal na rámec a jeli jsme až na zahradu. Já se v tom sázení moc nevyznám, ale nakonec jsem zasadili mrkev, ředkvičky, porek, špenát, hrášek a kytky a ještě se chytáme na fazole, brambory a slunečnice. Bylo to super přišli jenom samí druháci, ale stejně...Byla tam Anna z Kanady, Rafael z Libanonu, Ema z Francie, Clara z Belgie, já, Honas a Shpresa. Pak jsem šli prozkoumat jednu podzemní místnost a našli starý veliký amfory plný vody. Večer jsem pak s Emou udělala cedulky na zahradu z keramiky a pak si povídala s Davidem (druhák z Itálie), Mashou (druhačka z Běloruska) o Italské mafii. Nějaký školní den jsem si pak do jedné povídala konečně se Shpresou do jedný v laundry roomu.
Tohle pondělí e byla nemocná, školu jsem nějak překonala, snažila jsem se jak nejvíc jsem mohla, připravit se na můj týdenní výlet do Republiky, takže jsem chodila kolem a mluvila s lidma a ve čtvrtek nabarvila ony cedulky na zahradu a páč jsem to dělala sama dobře sem si zazpívala :). Taky jsem se přihlásila do výběrového řízení na seminář o vedení lidí na UWC Pearson v Kanadě na jeden měsíc o prázdninách což by bylo super. Prošla jsem prvním kolem a ve čtvrtek jsem pak měla interview, ale nějak jsem se vůbec nestihla připravit, tak jsem tam prostě jen tak přišla. No a včera (tedy v pátek) mi došel email že jsem ještě s dvěma dalšími chlapci prošla do posledního kola, kdy sama ta college vybírá studenty, který by chtěla, takže je ještě stále možný že pojedu !!!!. V pátek jsem jela s Raynou, Jolandou (prvačkou z Itáíle) a Kailasem (prváklem z Indie) prodávat květiny ny charitu pro lidi se sklerózou. Ze začátku to nešlo, ale nakonec jsme jim vydělali 365 euro a dostali jsme za to zmrzlinu. Před večeří jsme se pak začala balit, ale Augistýn přišel. Vlastně jsem si myslela že jde navštívit Emily, ale ono ne. No tak jsme ho pozvala na čaj ale neměli jsme na Fore varnou konvici, tak jsme se šli projít mna Rilka Path a bylo to super, skvěle jsme si popovídali, slyšela jsem italskou báseň, viděla místa kde jsem nebyla, ani jsem nečekala že by to bylo možné :)))) Pak jsme šli na večeři (do Menzy) a já se vyrazila dobalit. Nakonec jsem si řekla že musím Viktorovi oznámit, že jsem prošla do té Kanady. Nakonec jsem s Yiran (druhačka z Číny) pila ten nejúžasnější čínskej čaj z té nejkrásnější (jak jsme s Davidem zhodbotili) čajové konvice. Pak jsem si znova popovídala se Shpresou ale ona byla hodně unavená a vystresovaná páč teď nemluví s Raynou a jedem spolu na PW , sláva nám!!:) a byla nepříjemná tak jsem chvíli mluvila s Hoinasem než mu zavolala maminka a pak s Victorem a Davide, o historii. V jednu jsem se rozhodla, že již pomalu půjdu na Fore (jelikož jsem slušný a zodpovědný člověk a chci spát) a Victor se nabídl že mě doprovodí. Po cestě jsme potkali Joba (druháka z Nizozemí), který nám řekl, že Rima tam teď je a že tam nemám chodit,tak jsme šla na Rilka path a sedli si na útes, koukali na moře a hvězdy a povídali si a smáli se blbostem. Kolem třetí jsme zvážili že je nám zima a šla na Fore, já šla spát a on se vydal na Luchezze (vstával ještě dříve než já). Byl to prostě jenom nádherně strávenej večer s lidma který mám ráda.Teď se budu týden soustředit na PW a pak, těším sena college, na lidi, na italský jaro plný ptáků a vůně moře, na dlouhej víkend kdy mamka snad přijede, na odpověď z Kanady. Těším se domů na Vás, na češtinu.
Tenhle článek bude zřejmě publikován až po to co se vrátím do Itálie,. Takže je krajně zastaralý, ale to snad přežijete.
Mám vás ráda Vaše Esi
Žádné komentáře:
Okomentovat