Naše Československá/Slovenskočeská skupina

Tohle jsme vyrobily včera s Barčou a budeme to mít v ročence :)

Pac a pusu

Esi

I dneska sněžilo...

Ahoj Lidi,

rozhodla jsem se že napíšu, než se utopím do hlubin něčeho ekvivalentního maturitám na nečisto a pak výletu do Maďarska. Ovšem to se mi nepovedlo a tak píšu alespoň uprostřed těch všech testů. Myslím, že jsem od té doby co jsem psala posledně poznala dost italské kultury, naučila se pár slov arabsky a hlavně se naučila strašný kvanta školy. Ale pokusím se to nějak vystrukturovat.

Minulý týden jsme měli Italian week, kde se prezentovala Italská kultura. No tedy, můj názor na Italskou kulturu je trochu jiný, ale co nadělám. Totiž tady ti naši italové jsou takový jaká byla jejich show - velmi slušní, neustále dobře oblečení a vážní. Ale já si myslím, že Itálie má taky element veselosti a barevnosti, ale celá ta show byla černobílá a vážná. Je pravda, že jsem se naučila spoustu o Italské historie, že nám nádherně nádherně zahráli ty nejdůležitější části (kdybych si je pamatovala tak vám je aji popíšu, ale to by bylo stejně asi moc nudné) Italské historie a že to měli nádherně prolínané jedním příběhem jednoho Itala. Ten nejzajímavější tanec byla asi tarantina, což vzniklo z toho, že když někoho kousla tarantula, tak se pak hýbal v takové agónii. No tak si asi umíte představit jaké to bylo :). No a taky jsme se samozřejmě museli obléct jako nějaká postala z Itálie, Já jsem byla Mariestella Gelmini, což je ministerka Vzdělání a podle všech je to strašná trůba. No takže jsem se oblékla do slušného a pokusila se namalovat tak špatně, že mě nakonec musela namalovat Katarína s Podporou Peťky.

                                       Naše Lucchese skupina když jsme se chystali

                                          ....aji s Peťkou 

Taky jsem byla na memoriálu na Foibe. Foiba je přírodní díra v zemi, která normálně vzniká propadnutím stropu jeskyně. V druhé světové válce mezi lety1943 a 1949 tam byly vloženy tisíce lidských těl, především lokálních lidí z obou slovinské a italské části. Každý rok se tam 10. února koná ceremonie a mše. Bylo nám nabídnuto tam jít a protože naše UWC škola tady byla postavena přesně z tohoto důvodu. Docela mě mrzelo že se mí drazí spolužáci nezúčastnili, takže jsme tam byli jenom čtyři - já, dva italiáni a jedna albánka. Tady v Duino bylo tenkrát na tričko zatímco tam k kopcích padal sníh, takže jsem tam za ty dvě hodiny stání strašně promrzla. Přišlo tam strašně moc lidí - veteráni, polská menšina, všechny různé italské menšiny a taky lidi z Istrie. A byla tam mše a všichnio mluvili o tom jak je důležité mít mutual undestanding.

                                               Popis Foibé na místním kameni

                                               Vojáci vzdávající čest...

                                                     ....s těmito věnci

                                          ...různé menšíny které oslavovali Foibé

                                                   ...a další

                                                     ...aji veteráni přišli...

                                           ...a vojáci taky... 

Taky jsem se poslední neděli vydala s naší Československou do Aquilei. Aquilea je město které bývalo v roce 300 po Kristu jedním z hlavním měst Římské říše. No a potom ji hunové dobyli a bazilika byla zalitá bahnem, což se ukázalo jako skvělý konzervační prostředek a tak se tyto dnes už sedmnástset let staré mozaiky zachovali. Ona ta Aquilie nebyla tak obecně příliš šťastné město. Potom co ji znova postavili tak přišlo zemětřesení. Od té doby je to jenom docela neznámá vesnička s přenádhernou bazilikou a tuze zajímavými archeologickými vykopávkami. No a potom jsem se taky vydali do Grada, což byl známý přístav a měli jsme strašlivě dobrou a velikánskou zmrzlinu.

                                               MY jsme tam byly

                                        aji v té Bazilice!!!!!!!!!!!!!

                                        a taky tam měli sépie....1700 let staré...

                                          dohromady s medúzou

                                                  A taky tam byl hřbitov neznámích vojínu

                                              Archeologické vykopávky

                                                             PEŤKA!!!!

                                               A naše výletní skupinka :)

Jinak se většinu času, bohužel, věnuji škole. Ne že bych se nikdy neučila, ale evidentně jsem se neučila dostatečně. Do týdne a půl nám vměstnali každému zkoušky ze sedmi předmětů a z každého předmětu tak tři až dvě zkoušky. Ale už jsem v polovině, mám za sebou biologii (ale ale vůůůbec nic si nepamatuji), angličtinu, matiku a kus filosofie, ale jde to. No a za týden pak organizuji ten výlet do Maďarska, ale věřím tomu, že to bude v pohodě.

No a taky jsem dokončila skoro všechny aplikace na univerzity až na tu Českou, ale ale já se k tomu dneska dohrabu. No a taky jsem přestala vidět, tedy přestala jsem vidět na tabuly. No takže jsem dneska šla do Sistiany k optikovy a to bylo strašně moc drsný. No nejdříve mě dali k takovému stroji a uvnitř jsem viděla takový červený balón a on se pak rozmazal. No a pak mi dala takový dalekohled kde tam bylo takové zelené světýlko a musela jsem se na něho dívat. No a pak mě posadila a dala mi takový brýle kde se daly vyměnit ty dioptrie a tak jsem se dozvěděla že potřebuji brýle. No a pak jsem si vybrala s Katarínou obroučky. No a další čtvrtek mám brýle na nose ( a pak budu až dokonce života vypadat jak pták).

                                            A tohle jsou lidi v mém SS2 (Social Servise 2)

                                           A naše společnost v pokoji :)

No mějte se moc nádherně

Vaše Esterka

Co to znamená “kamarád”?

Když jsem byla malá, pamatuji si že jsem měla “nejlepší kamarádku”, ve školce jsem vždycky věděla kdo jsou “kamarádky” a kdo ne. Jako dítě jsem prostě a jednoduše akceptovala jako každé jiné - jediný a stejný význam pro každého. Postupem času mě společnost naučila rozeznávat lidi na “kamarády” a ostatní (jako třeba známí, kolemjdoucí a nebo nepřátelé) a já to neřešila. A proč taky? Takhle to přece má být, nebo ne?

Když jsem přijela do Itálie, neměla jsem tu žádného “kamaráda”, někdo neměl. Ovšem zvláštní bylo to, že většina lidí chodilo kolem a říkalo: “Já tady mám tolik úžasných kamarádů!”, a já jsem nemohla přijít na to, kdy a kde se dokázali poznat a jak to že už teď ví jestli si rozumí nebo ne. Vrtalo mi hlavou, jak se takový “kamarád” tedy pozná a tak jsem se, jako správná studentky, podívala do výkladového slovníku (http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php) a ten mě poslal na slovo “přítel” a tam mi napsali:

přítel, -e m. (mn. 1. přátelé, 2. přátel, 7. přáteli, †přátely) (přítelkyně v. t.) 1. kdo si s někým dobře rozumí a je mu příznivě nakloněn, je k němu v důvěrném vztahu; kamarád: věrný, starý p.; byli dobří přátelé; p. z mládí; proti sobě stáli přátelé a nepřátelé (Jir.) lidé téhož tábora, téhož smýšlení; domácí p. milenec vdané ženy; škol. Sdružení rodičů a přátel školy (zkr. SRPŠ) 2. podporovatel, příznivec 1: byl p-em všech utlačovaných; přátelé lidu; byl p-em každého pokroku; nejsem p-em dlouhých řečí 3. hovor. příteli!, přátelé! zdůvěrňující oslovení, někdy blahosklonné: ale kdepak, p.; nic platno, p.; to, p-é, ještě nic neznamená; vážení p-é (oslovení něj. shromáždění ap.) 4. zprav. mn. přátelé (zast. též krevní p. Klicp., pokrevní p. Tyl) zast. a nář. příbuzní: selka neměla přátel ze své strany (Jir.); nejstarší (dcera) žila ve Vídni u přátel (Něm.); → expr. zdrob. k 1, 3 přítelíček, -čka, řidč. přítelínek, -nka (*přítelek, -lka, Herb.) m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích): rady přátel a p-čků; ani ženy neměl, ani dětí, ani jen p-nka (Něm.); – dobře, že přicházíte, p-nku! (Tyl)

V tomto případě se mi asi samozřejmě nejvíce hodí ta první definice. Jenže já nevěřím tomu, že emoce se dají plně vyjádřit slovy. Proto přijdu a obejmu a usměji se, místo toho abych jen řekla ráda tě vidím. Proto se jemně dotknu, místo toho abych jenom řekla tak zase příště. Tedy, já osobně nevím co cítím vůči této definici. A jak se pozná důvěrný vztah? A po jaké době je takový vztah důvěrný? A jak moc si musím s někým rozumět abych byli “kamarádi”?

Ve své vlastní hlavně prostě a jednoduše neškatulkuji lidi do škatulky “kamarádi” a “ne-kamarádi”. Představuji si to tak, že každý člověk, kterého jsem kdy v životě potkala má svojí vlastní škatulku, kde o něm mám schované všechny informace a tak. No a podle toho jak dlouho/moc/... se známe je ta krabička dál a nebo blíž ode mně.

Tímto vším jsem se s vámi jen chtěla podělit o to na co teď zrovna myslím. A chtěla bych vyjasnit, že mám spoustu lidí, kteří jsou mi blízci, spoustu lidí, po kterých se mi stýská, když nejsou kolem mě, spoustu lidí, kterým důvěřuji. Já jen nevím, kteří by se měli nazývat jak, a kteří z nich by se měli nazývat “kamarádi”. Jasný, že je čas od času potřebné se vyjadřovat podle většiny, aby nám bylo porozumněno a potom používám slovo “kamarád” tak jako každý jiný. A když mě někdo označí za “kamarádku” tak si toho vážím, protože to ukazuje něco pozitivního. Ale co? To už je na každém, aby si to nadefinoval.