Už je to měsíc a něco...

Ahoj Lidi,

právě jsem dopsala svoji první esej z antropologie a, ačkoliv bych se měla učit na testy, rozhodla jsem se dát si pauzu a napsat Vám, všechno co se tady děje, což se mi samozřejmě nepovede. V první řadě se omlouvám, že neodepisuji všem lidem tak jak bych měla, ale přece jenom je tu hodně různých věcí co dělat, takže to prostě čas od času nejde. Nějak ani nevím jak napsat všechno najednou tak se pokusím začít školou, pak aktivitami a lidmi a třeba to bude fungovat.

Takže, samozřejmě jsem na Univerzitě a to vzdělávání je taková ta podstatná část. Mám 5 předmětů což zní jako málo, ale myslím, že je to přesně to správné množství abych ještě stále byla schopná přežít a naučit se všechno. Mám:

Ekologii, což je úžasný předmět pro druháky, kde se učíme o tom proč rostou takové stromy tam a tak. Taky máme každou středu laboratoř, kdy jedeme někam do přírody a tam se učíme rozeznávat všechny organismy a jejich adaptace. Teď ve čtvrtek budu mít test ze 150 organismů a jejich klasifikace, ale já jsem si udělala kartičky a obrázky, takže už je docela umím (tak na 98%).

Matematiku, kterou musím mít, jenom abych mohla graduovat z Biologie a vlastně neděláme nic co jsem se nenaučila v Itálii, takže to je v pohodě. Teď mám ve středu test tak bych se na to měla alespoň podívat, pokusím se :)

Angličtinu, což je asi nejtěžší předmět. Teš se učíme gramatiku úplně odzačátku, což je super, protože konečně vím kam patří čárky a tak, ale taky mi to trvá docela dlouho než se to všechno naučím, ale jsem ráda, že jsem si ji vybrala.

Antropologii, kterou jsem si vzala jenom abych zjistila co to vlastně je, ale bavíé mě to moc. Učíme se o různých kulturách, rasismu a dalších věcech. Získala jsem spoustu nových pohledů na všechny možná témata, teď zrovna píšu dvě eseje,. Které mají uzávěrku s neděli, tak doufám že to dopadne dobře.

Metacognition and the styles of learning, což je třída o tom jak se učit. Jsou to vlastně jenom dvouhodinové diskuze ve čtvrtek večer, ale mě to baví, takže jsem ráda, že jsem se tam nakonec přihlásila. Čas od času píšeme nějaké ty eseje, ale jinak je to super.

Tady je můj rozvrh:

Myslím, že se tu učím hodně a taky intenzivně, ale co víc, naučila jsem se spoustu věcí o Colby jako univerzitě. Jak už to tak bývá, nic není tak krásné jak to vypadá. Ve svém druhém týdnu tady jsem zhlédla dokument, na kterém spolupracoval jeden můj kamarád, se kterým jsem se tu seznámila. Ten dokument pojednává a skrytých problémech na Colby jako rasismus ve třídách a taky SODEXO. Sodexo je instituce která zajišťuje jídlo pro naši školu. Tahle organizace platí minimální mzdu svým zaměstnancům a ještě nedostávají ani sociální a ani zdravotní pojištění a Colby je strašně bohatá škola. Smutné je, že je studenti ani neoceňují. Berou spoustu věcí jako samozřejmost. V mé oblíbené jídelně, Foss, jsem se seznámila s jednou českou kuchařkou - Andreou a tak jsem s ní o tom mluvila a jak to pak mají všichni tam těžké. No a tak jsem z toho byla smutná, že jsem vyrobila takové kartičky, které říkaly něco jako: Thank you, we appreciate you a lot, Colby students a různě jsem je položila na místa, kam jsem věděla že ti pracovníci půjdou. No nejlepší asi bude, když se podíváte na ten dokument, tady:

http://vimeo.com/65273806#

Čímž se dostávám k mimoškolním aktivitám. Je tu spousta věcí co dělat. Jedno úterý jsem měli ClubExpo, kde všechny kluby přišli a reprezentovali se a nabírali nové členy. Tak jsem se samozřejmě přihlásila do všech Environmentálních klubů jako:

EnviroCo, kde se snažíme informovat lidi o tom co se děje, hodně jako EAG.

C.A.R.E., což je skupina, která se snaží donutit Colby College aby přestali investovat do organizací, které produkují mnoho CO2

a taky chodím pomáhat na organickou zahradu, která dává trochu jídla do našich jídelen. Třeba dneska se jedeme podívat a pomoct na nějakou organickou farmu.

A potom spousty dalších do kterých nestíhám chodit, protože spoustu věcí tady se děje zároveň a tak musím priorizovat. Bála jsem se, že nebudu mít co dělat o víkendech nebo tak, ale nakonec je to tak, že nevím co si mám vybrat co dělat o víkendech.

Jeden den jsem šla do Watevillu (nejbližší městečko) a jenom poznávala okolí (taky jsem koupila Rumicub za 79 centů :)), jiný víkend jsme jeli na Common Ground Fair, což je prostě sraz všech různých farmářů a jejich prezentace. Tenhle víkend jedu na organickou farmu a přístí? To se uvídí. Taky máme každý pátek international coffee, kdy se sejdeme a povídáme si s international students. Jo a taky dobrovolničím s mentálně postiženými lidmi, takže se každé pondělí potkám s Donaldem a trávím s ním hodinu, aby měl co dělat, což je príma.

A když už nemám ani školu ani aktivity, tak jsem ráda, že můžu být s lidmi. Je tu docela dost lidí, se kterýma ráda a často trávím čas jen tak mluvením a nebo chozením kolem. Jsem ráda, že mám spolubydlící, se kterou si rozumím a tak dále,

No, musím se vrátit zpátky k Antropologii, matice a nebo angličtině,

Jo a taky mám dvě práce! Sláva! Jedna je supervising pokoje s počítači a druhá EcoRep! Ale o tom příště :)

Mějte se moc krásně,

Esi

Amerika 1 :)

Ahoj Lidi,

tak se teda (konečně, ano já vím :)) hlásím z Ameriky. Abych pravdu řekla můj program až doteď byl velmi nabitý, takže jsem toho moc nepostíhala, ale dokonce jsem se kvůli Vám pokusila udělat pár fotek kampusu a cítila se u toho zase jako turista, ale začněme od začátku.

Více než strach z Colby jako takové, jsem měla strach z letu do Ameriky. Nějak jsem si prostě nedokázala představit, že se zorientuji kdesi na letišti ve Stockholmu a potom NewYorku, natož abych našla svůj batoh a byla schopná vyrazit. Všechno šlo nečekaně hladce, batoh prošel kontrolou a byl poslán rovnou do NewYorku zatímco já jsem musela projít dalším check-in-em a nastoupit na správné letadlo. Všechny sedadla jsem měla u okna, takže jsem strávila většinu času koukáním se ven a nebo pospáváním. Ve Stockholmu jsem pak vůbec neměla čas, takže jsem prostála všechny fronty, domluvila se Italsky (jej! :)) a dostala se do toho největšího letadla co jsem kdy viděla a vyrazila na 8,5 hodinovou cestu, kterou jsem popravdě řečeno prospala. V new Yourku to pak bylo už docela v pohodě. Myslela jsem si jak moc nás všechny budou kontrolovat, ale prošla jsem bez problémů, našla svůj batoh a rovnou ho poslala do Portlandu. Když jsem pak letěla posledním letadlem a dívala se z okna, všude byly takové malé oranžové trojúhelníčky a já si říkala co to je za podivnou zahradní modu, nakonec jsem zjistila že to všechno byli baseballová hřiště. Maine z vrchu je prostě úžasný. Nejsou tu skoro žádné cesty nebo města jenom hory, lesy a jezera. Taková země pohádek.

                                           Hlavní zdejší knihovna 

Na letišti mě pak vyzvedla jedna studentka a vydali jsme se na další hodinovou cestu na Colby. Po cestě jsem se dívala z okna a překvapilo mě jak je všechno prostorné. Každý dům měl velikánskou zahradu bez plotu, každá značka byla veliká, každá odbočka velmi označená, každý nápis veliký. Všechny domy jsou tu dřevěné a vypadají velmi mladě. Je vidět že je tu hodně místa a lidé si mohou dovolit mít hodně půdy. Pak jsme dojeli na Colby. Oproti zbytku Mainu Colby je celý z cihel, každá budova tady vypadá dost podobně. Když jsem vystoupila z auta, měla jsem takový ten pocit jakože to je přesně to místo, kde bych měla být a kde mi bude dobře. Takže asi to tak měla být že jsem teď tady a ne někde jinde.

Potom jsem se setkala s dalšími mezinárodními studenty, mezi nimi s pánem ze Zimbabwe, který mluví slovensky, Bachem mým třeťákem z Čech, mým buddym Erfanem (Iran) a s Osmanem, se kterým jsem si psala celý minulý pulrok o tom jaké to tady je. Dostala jsem pokoj v residenci, která se jmenuje Shupf a je v komplexu tří budov - AMS - Anthony-Mitchell-Shupf - a podle mě je to docela klidná residence v porovnání s ostatními. Pak jsem měli takové ty klasické orientační věci jako: campus tour, návštěva knihoven, návštěva Walmarktu (to je americký obchodní řetězec, kde jsem si pořídila prací prášek a úspěšně se zvládla ztratit :)) a různé další věci. Za ten týden co tu jsem jsem se zvládla alespoň relativně zorientovat, najít kantýny nebo pokoje lidí které znám (popřípadě neznám) a tak. Musím uznat, že to jídlo tady je úžasné (rozhodně oproti Itálii). Všechno je z lokálních farem a většina je organická. Každý den je tu spoustu salátu, dobré jídlo, čaj, voda a taky třeba zmrzlina a tak. Jsou tu tři různé menzy a každá má něco jiného, zatím jsou otevřené dvě a obě dvě super :).

                                                                 Burcu! 

Po nějakých třech dnech mezinárodní orientace, přijel zbytek prváků. Měla jsem velký strach, že si s nima nebudu mít vůbec co říct, ale myslím, že to dopadlo lépe než jsem čekala. Ne že bych teď už měla nějakého blízkého Amerického kamaráda, ale jsou lidi se kterýma mluvím a navštěvuji se a tak. Pravdou je, že mám velký problém se jmény a například s jedním chlapcem od nás z residence jsem se potkala nejmíň čtyřikrát, než jsem si byla schopna zapamatovat jeho jméno. Nejkrásnější je pravděpodobně story jak jsem se seznámila s Brandonem z NewYorku. Rano mi ho Burcu (slečna se kterou jsem studovala v Itálii) představila a já jsem se pak večer šla projít deště a on kolem mě běžel, tak jsem pozdravila něvědě kdo to je a on mě pak doběh zezadu a zeptal se mě jestli jsem Ester a pak jsme si povídali. Lidi jsou tady obecně velmi otevření a hodní. Jiný den jsem potkala pána s kytarou a tak jsme spolu hráli, nebo jsem byla pozvána do číhosi pokoje si jen tak pokecat a tak.

Moc tomu Americkému národu nerozumím, na jednu stranu oceňuji jak hodní a otevření jsou, na druhou stranu mi přijde, že všechno tak trochu přehání a nikdy neřeknou když jim něco vadí, ale na to ještě budu muset přijít, na to abych hodnotila jsem v Americe příliš krátce.

Takže jsem se stihla seznámit se svojí razidencí (hráli jsme super hry, na něž se né každý chytil) a zjistit že většina z nich jsou buď atleti a nebo atletky a jedna slečna z Číny. Káždá rezidence má svého tzv. CA (Cummunity Advisor - alespoň myslí). Naši jsou Emma a Ibrahim. Emma bydlí na stejném patře jako já a je to taková malá, milá hodná osůbka, jsem ráda že tu je. Moje spolubydlící je v pohodě. Moc se nevidíme, páč ona mívá tréninky většinu dne s já stejně putuji po kampusu a snažím se potkávat nové lidi a tak, ale stejně možná budeme měnit pokoje protože kdosi je nespokojený atd...takže bych nakonec mohla bydlet s dívkou z Číny - její jméno je Sola.

                                                  můj pokoj teď :) 

Jinak jsme měli nějaké show a taky první třídu (já měla jednu o statistice a byla upřímně řečeno docela nudná), první společnou večeří a taky první, poslední a jedinečný COOT (Colby outdoor orientation trip), což bylo úžasné. Nejdříve nám naši COOT leaders (2 pro každou skupinu) udělali fashion show. Myslím, že mi uniklo spousta vtipů, protože nejsem odsuď, ale stejně to bylo príma a pak jsme měli první setkání a seznámili jsme se. Já jsem si vybrala backpacking, což je prostě chození po horách se vším v batohu. Máme skupinu o devíti lidech. Sam a Leah jsou naši vedoucí a pak jsem tam já, Yanek, Matt, Justin, Kajtlin, Katrina a Lucy. Nejdřív jsem si neuměla představit, že tahle skupina by někdy mohla fungoval, ale naši vedoucí byli skvělí a spoustou her nás stmelili dohromady, za což jsem moc vděčná. V pátek ráno jsme pak vyrazili na Grafton loop (kousek od Kanady) s batohem plným jídla a vody, takže pořádně těžkým a začali velmi strmým výstupem. Přespali jsme na tokovém plácku jenom s celtou. Tu noc byla bouřka, takže většina našich spacáků byla úplně mokrá (nebo alespoň do půlky). Každý (z těch dvou :)) večerů jsme hráli spousty her. Druhý den jsme pak měli kratší hike a tak jsem večeřeli v jednu odpoledne a kolem sedmé večer jsme zvládli udělat palačinky se slunečnicovým máslem (mňam), čokoládou, medem a sýrem. Čímž nám ovšem nezbylo příliš mnoho jídla na poslední den, kdy jsme museli šetřit a moje první pořádné jídlo byla dnešní večeře (taky jsem měla velikánskou porci). Ten den jsme vyšplhali na vrchol a potom sestoupali dolů. Po cestě zpátky nám naši COOT leaders koupily úžasný jahodový a malinový koláč a teď jsem tady. Sedím unavená, ale vysprchovaná a najedená na sedačce, konečně jsem se prokousala tou hromadou emailů, které jsem měla a ve středu mi začíná škola.

                                        Takhle jsme spali a v tomhle jsme promokli :)

                                            Večerní horká čokoláda :) ! :)

                                           Skoro u prvního vrcholu....krásný výhled

                                                        Ještě lepší výhled na vrcholu

                                           Naše první vrcholová fotka :)

                                                               Já a Leah

                                                       Naše holčičí sekce :)

                                                ..a ještě jednou

                                                    Takto vypadal druhý vrchol....

                                                      ...bez mraků

                                         a s mrakem co vypadal jako vzducholoď :) 

Sehnala jsem si učebnice a pochopila jak prát prádlo. Ještě jsem nenašla práci, ale už mám nějaké ty pohovory na příští týden, což mě těší. Zítra budu mít test z Italštiny, kdybych si ji náhodou někdy chtěla vzít jako kurz, tak uvidím jak to dopadne. Dneska konečně půjdu do postele před půlnocí a odpočinu si, protože myslím, že mě čeká náročný týden a pak další a další, ale těším se :)

Doufám, že se máte skvěle, zatím ahoj tam do republiky,

Vaše Esi

                                     Velké objetí Vám všem :) :) :)