doufám
že se
Vám daří
skvěle, a
jako obvykle
se omlouvám
za zpoždění s
čímkoliv co
napíšu. Právě
sedím ve
vlaku z
Chicaga do
Bostonu, což
trvá 24
hodin (celý
den!), tak
se pokouším
dohnat všechnu
školu kterou
jsem nedokončila
a všechny
ostatní věci
k té
potřebuji
dodělat, ale
o tom
až později,
ano? Teď
se vám
pokusím napsat
o škole,
životě, lidech,
práci a
všem možném
na co
si vzpomenu
že se
mi stalo
(bohužel jsem
necestovala se
svým diářem,
a tak
nemám na
co se
obrátit jako
moji oporu.
Ale nevadí.
Jako obvykle,
rozdělím to
na části
podle toho
co dělám raději
než časově.
Taky se
omlouvám za
svoji češtinu,
mám pocit
že je
horší a
horší :).
Škola
Musím
se přiznat,
že tento
semestr nemyslím
na školu
tak moc
jak bych
měla. Jasně
že dělám
svoje úkoly,
čtení, píšu
eseje, a
zapamatovávám si
všechny možné
údaje ohledně
mezinárodní
ochrany životního
prostředí, ale
nemyslím na
školu tak
moc jako
jsem to
dělala v
mém prvním
semestru. Možní
to bude
i tím
že už
jsem, si
na ten
rytmus zvykla
a nebo
tím že
dělám mnohem
víc jiných
věcí. Tentokrát
jsem si
vzala jenom
čtyři předměty
a jsem
ráda že
jsem tomu
tak udělala,
protože mám
taky čas
na to
žít. A
od čeho
je college
když né
na to
abychom se
naučily žít
relativně
vyrovnaný život?
Ale zpátky
k těm
předmětům.
Nevím
jestli jsem
vám to
někdy napsala,
ale nakonec
studuji Ochranu
životního
prostředí
(Environmental
policy) a
antropologii,
takže tento
semestr mám
dva předměty
které se
vážou ke
každému z
mých oborů,
studuji
Mezinárodní
Ochranu Přírody,
Ekonomii
přírodních
zdrojů, Metody
antropologie, a
Seznámení s
muslimskými
světy, a
má tuhle
kombinaci vážně
ráda. Dva
z těchto
předmětů jsou
více čtecí,
zatímco ty
ostatní jsou na
zapamatovávání. Musím
se přiznat,
že mák
mnohem raději
ty antropologické
předměty než
ty
environmentální.
Na
mezinárodní
ochranu přírody
mámu profesorku,
která učí
teprve prvním
rokem a
moc jí
to nejde.
Ještě se
nenaučila jak
vést diskuze
nebo jak
vysvětlit některé
koncepty, takže
ty třídy
jsou docela
nudné a
moc nevím
co v
nich dělat,
tak si
kreslím do
sešitu. Ale
jinak dělám
projekt o
Evropském
systému
prodávání a
kupování
karbonu mezi
firmami aby mohli
znečišťovat ovzduší,
což je
strašně
zajímavé a
já se
těším že
se toho
naučím hodně
naučím s
této mimo třídní
práce.
Na
ekonomii přírodních zdrojů máme
profesora kterýs
rád hraje
hry a
dělá tu
třídu velmi
jednoduchou. Při
jedné z
prvních hodin jsme každý
dostali jako-ryby
a potom
jsme je
lovily z jednoho
rybníku a
matematicky
studovali jestli
ta rybí
populace přežila
na další
rok (nepřežila,
protože lidi
byli hamižní
:( )
a nakonci
jsme všichni
dostaly čokoládu.
Tohle asi
jedna z
nejlehčích
tříd, které
jsem kdy
měla. Minulý
týden jsme
měli test
a vůbec
to nebylo
těžké.
Ekonomii je
taky docela
jednoduchá
protože prostě
logicky dává
smysl. Tohle
je moje
poslední třída
ekonomie na
Colby, tak
jsem z
toho trochu
smutná, ale
nevadí, alespoň
budu mít
čas na
jiné předměty.
Metody
antropologie je
moje
nejoblíbenější
třída tento
semestr. Vlastně
to není
až tak
třída jako
kroužek antropologů kteří
se sejdou
a baví
se spolu
o svých
projektech, Na
začátku roku
jsme si
museli vybrat
antropologický projekt na
kterém pracujeme
celý semestr.
Já jsem
se rozhodla
studovat aktivism
a jak
dlouhodobí
aktivisté
ukládají
energii a
pokračují se
všemi svými
věcmi které
dělají (a
angličtině to
zní lépe
:)). Takže
dělám rozhovory
se spoustou
starších
aktivistů, kteří
pracují na
klimatické změně
ve Waterville
a je
to super,
vážně si
to užívám,
a možná,
pokud se
všechno povede,
tak budu
pokračovat v
tomto projektu
jako moje
výstupní práce
(bakalářka?).
Taky máme
super lidi
v této
třídě, taky
si hodně
povídáme a
celkově sdílíme
mnohem více
než jenom
hodiny :).
Seznamování
se s
muslimskými
světy je
třída kde
jsem se
naučila nejvíce
nových informací.
Nejdříve to
bylo zvláštní
protože jsem
se s
tím profesorem
znala dříve
jako kamarádka
a teprve
pak jako
studentka, tak
na to
jsem, si
musela zvyknout.
V každé
hodině se
naučím něco
nového a
pochopím co
všechno co jsem
se naučila jako
předsudek a
co je
vlastně pravda,
a taky
o tom
jak náboženství,
kultura, a
občanství pasují
a nebo
nepasují
dohromady a
jak to
všechno souvisí s
modernitou,
autoritou a
svobodou. Často
se stavím za
svým profesorem
do kanceláře
abych s
ním
prodiskutovala některé
z těchto
témat více. Teš
píšu esej o
českém
muslimstvý,
takže se
těší co
se naučím
(právě jsem
začala :)).
Ačkoliv
jsem ráda,
že jsem
stále studentem,
čas od
času mám
takový pocit,
že vědomosti
nestačí. Na
Colby jsem
se naučila
spousty věcí
o světě
a o
tom jak
funguje, ale
nikdy jsme
neprodiskutovali
jak by
svět mohl
fungovat a
nebo jak
toho docílit.
Ačkoliv jsem se
naučila o
rasismu, nikdo
mě nenaučil
o tom
jak nebýt
rasistou (to jsem
se musela
naučit sama).
Nevím nevím,
možná to
není školou
ale školním
systémem?
Práce
Prací nemyslím práci za kterou
jsem placená, ale věci které dělám ve svém životě a které mě
naplňuje. Jsem si jistá že v češtině existuje lepší slovo pro
tuto činnost, ale a angličtině, pokaždé když jedu na nějakou
konferenci, lidé se mě ptají „What are you currentyl working
on?“ (Na čem zrovna teď pracuješ?) a of tam mám to slovo „work“
které jsem jenom přeložila do Češtiny. Ve svém prvním ročníku
jsem byla součástí všeho možného a dělala jsem spousty věcí,
zatímco tento rok jsem se soustředila mnohem víc jenom na dvě
témata, ale za to mnohem víc. Tyto témata jsou workers justice a
climate justice, a obě je vysvětlím níže :).
Workers Justice
Jak jistě víte, v lednu jsme
založily organizaci, která se jmenuje United for Better Dining
Services (UBDS, Spojení pro lepší jídelní servisy). Na Colby,
lidé co pracují v jídelnách jsou nejníže placení a natolik, že
je pro ně velmi těžké přežít v Maine. Vzhledem k tomu že tito
lidé jsou placeni m,nohem méně než kdokoliv jiný na Colby a my
všichni musíme jíst, a jejich svolením, jsme začali kampaň aby
se jim zvedly platy a zlepšily pracovní podmínky, což je workers
justice. Po tom co jsme nashromáždily všechny informace a
vytvořily spousty letáků, brožurek, etc, jsme začali vzdělávat
studenty o tom co se děje na naší škole. Potom jsme shromáždily
lidi na demonstraci aby s námi náš president mluvil vážně a
nakonec jsme se s ním a jinými vysoce postavenými lidmi potkali
zatím třikrát a společně organizujeme event za dva týdny, kde
celá škola bude mít tu příležitost prodiskutovat co si o tom
myslí a jak by nás to ekonomicky ovlivnilo. Jsem ráda, že jsem
mohla být součástí této kampaně, protože jsem se toho spousty
naučila. Začínaje tím že jsem mnohem lepší v používání
GIMPu končeje tím že jsem schopná organizovat s lidmi se kterými
si nerozumím a spousty dalších věcí :). Taky jsem vytvořila
nové přátele a naučila se stát si za svými názory ať si kdo
myslí co chce a zlepšila jsem s v kontroversních situacích (už
se neschovávám :)).
Naše demonstrace:
Abychom se zlepšily v organizování,
tak jsme na straně taky zorganizovaly workshop Organizing101 s
jedním z lidí co mě zaměstnali minulé léto. Kevin je úžasný
a nehorázně energeticlý, čemuž čas od času nerozumím, ale
bylo super že přijel na Colby a že si uděl na nás čas. Né že
bych se naučila něco nového protože Organizing101 je workshop
který se děje pořád a pořád dokola, ale je potřeba se
zopakovat vědomosti a připomenout si, že všechny tyto věci jsou
podstatné. Ana Sofia, Tristan, a já jsme taky vyrazili na národní
konferenci organizovanou by United Students Against Sweatshops, super
studentská organizace která pracuje na workers justice. Bylo úžasné
vidět všechny ty nadšené lidi dohromady na jednom místě.
Nejenom jsme měli spousty úžasných workshopů, ale taky nádhernou
demonstraci, kdy jsme zavřeli McDonalds, protože neplatí
dostatečně jejich zaměstnancům. Bylo to úžasné, jsem strašně
moc vděčná že mám tu možnost být součástí všech těchto
organizací :).
Climate Justice (a kompost)
Climate justice se těžko vysvětluje
dokonce in v angličtině. Je to o tom tom jak klimatické změna
ovlivňuje různé společnosti a minority a jak je to všechno
propojené a co jako společnost můžeme dělat aby nikdo nemusel
být ovlivněný antropomorfickou klimatickou změnou. Na Colby je to
CARE. Tento semestr jsme se potkali s presidentem, který nám řekl
že ne, že Colby se nepostaví za to aby některé společnosti
přestali tolik přispívat ke klimatické změně. Naneštěstí,
CARE není skupina která dokáže být kontroverzní, takže teď
mámě těžký čas rozhodování se co budeme dělat protože nikdo
s nikým nesouhlasí, ale doufám že se to brzo zlepší.
Na druhou stranu, CARE dokázala
vytvořit úžasná pouta s některými lokálnímu organizacemi jako
například 350 nebo Maine Students for Climate Justice. S těmito
organizacemi jsem zorganizovali několik tréninků a teď v dubnu
máme naplánovanou velikou demonstraci ohledně klimatické změnu v
Mainu. Tohle je část, kterou si hodně užívám. Pracování s
lidmi v lokální komunitě je super, protože oni mají trochu jiný
pohled na svět a jsou mnohem více investovaní tam kde žijí.
Protože na Colyb je spoustu lidí kteří nejsou z Maine, mnohokrát
je jejich omluvou, že oni neví dostatek a nebo že je Maine
nezajímá. Já většinou přilnu k tomu místu kde žiji hodně a
chci být součástí těchto komunit, a proto pracuji aji v Maine.
Maine je krásný stát, který, jako každý jiný stát má spousty
problémů, ale taky úžasné lidi.
Můj poslední větší projekt je
kompostování. Už druhý semestr se s pár studenty snažíme
dostat kompost do naší školní kavárny a ještě stále to
nefunguje. Ale to nevadí, my se nazdáme :). Teď zrovna začínáme
novou kampaň, kdy jsme vyrobily video a samolepky, které říkají
I LOVE COMPOST a pokusíme se lidi motivovat aby kompostovali když
můžou a je to vlastně tak jednoduché. Pracuji na tomto projektu
se třemi úžasnými lidmi, kteří nejsou příliš zodpovědní,
ale jsou super lidi, takže si to užívám. Doufám, doufám že už
brzy udělám nějaké progres. Part tohoto projektu je taky vážení
kompostu v jídelnách což je super a sranda protože musíš mluvit
s každým člověkem v celé jídelně.
Život
Můj život se prakticky skládá z
práce a školy a lidí a to je tak všechno. Času od času, každý
mám čas se zastavit, mám pocit že dělám jenom málo věcí,
ale dělám pro ně hodně. Přijde mi to jako malý velký život.
Ale jsem ráda že mám tokový život jaký mám. Když si v pátek
večer sedneme v mám pokoji na zem a otevřeme flašku vína, čas
od času se náš rozhovor stočí na to jaký bychom bili kdybychom
nikdy neopustili naše domovy. Moje odpověď je vždycky stejné,
nevím, a neumím si to představit, ale jsem ráda že jsem kde
jsem. Neřekla bych že znám většinu školy, ale znám dostatek
lidí na to abych neměla čas jíst s nimi všemi a potkat se
dostatečně často, což je super, protože se vždycky mám na co
těšit. Do příště bych se chtěla naučit jak si udělat více
času sama na sebe a třeba přečíst knihu která není do školy
(ale na to není čas!). Třeba se to naučím toto léto. Právě
jsem dostala práci s 350.org v Portland, ME, která je jenom 20
hodin týdně a myslím že to pro mě bude dobré, protože budu mít
čas dělat jogu, chodit kolem, číst, kreslit a nebo dělat cokoliv
co bych chtěla. Tak uvidím jak to bude a co se stane.
Omlouvám se za takovýto dlouhý
článek,
Mějte se moc krásně lidé,
Vaše Esi