Škola, práce, lidé, život aneb první dva měsíce mého semestru

Ahoj lidi,
 

doufám že se Vám daří skvěle, a jako obvykle se omlouvám za zpoždění s čímkoliv co napíšu. Právě sedím ve vlaku z Chicaga do Bostonu, což trvá 24 hodin (celý den!), tak se pokouším dohnat všechnu školu kterou jsem nedokončila a všechny ostatní věci k té potřebuji dodělat, ale o tom až později, ano? Teď se vám pokusím napsat o škole, životě, lidech, práci a všem možném na co si vzpomenu že se mi stalo (bohužel jsem necestovala se svým diářem, a tak nemám na co se obrátit jako moji oporu. Ale nevadí. Jako obvykle, rozdělím to na části podle toho co dělám raději než časově. Taky se omlouvám za svoji češtinu, mám pocit že je horší a horší :).

Škola

Musím se přiznat, že tento semestr nemyslím na školu tak moc jak bych měla. Jasně že dělám svoje úkoly, čtení, píšu eseje, a zapamatovávám si všechny možné údaje ohledně mezinárodní ochrany životního prostředí, ale nemyslím na školu tak moc jako jsem to dělala v mém prvním semestru. Možní to bude i tím že už jsem, si na ten rytmus zvykla a nebo tím že dělám mnohem víc jiných věcí. Tentokrát jsem si vzala jenom čtyři předměty a jsem ráda že jsem tomu tak udělala, protože mám taky čas na to žít. A od čeho je college když né na to abychom se naučily žít relativně vyrovnaný život? Ale zpátky k těm předmětům.

Nevím jestli jsem vám to někdy napsala, ale nakonec studuji Ochranu životního prostředí (Environmental policy) a antropologii, takže tento semestr mám dva předměty které se vážou ke každému z mých oborů, studuji Mezinárodní Ochranu Přírody, Ekonomii přírodních zdrojů, Metody antropologie, a Seznámení s muslimskými světy, a má tuhle kombinaci vážně ráda. Dva z těchto předmětů jsou více čtecí, zatímco ty ostatní jsou na zapamatovávání. Musím se přiznat, že mák mnohem raději ty antropologické předměty než ty environmentální.

Na mezinárodní ochranu přírody mámu profesorku, která učí teprve prvním rokem a moc jí to nejde. Ještě se nenaučila jak vést diskuze nebo jak vysvětlit některé koncepty, takže ty třídy jsou docela nudné a moc nevím co v nich dělat, tak si kreslím do sešitu. Ale jinak dělám projekt o Evropském systému prodávání a kupování karbonu mezi firmami aby mohli znečišťovat ovzduší, což je strašně zajímavé a já se těším že se toho naučím hodně naučím s této mimo třídní práce.

Na ekonomii přírodních zdrojů máme profesora kterýs rád hraje hry a dělá tu třídu velmi jednoduchou. Při jedné z prvních hodin jsme každý dostali jako-ryby a potom jsme je lovily z jednoho rybníku a matematicky studovali jestli ta rybí populace přežila na další rok (nepřežila, protože lidi byli hamižní :( ) a nakonci jsme všichni dostaly čokoládu. Tohle asi jedna z nejlehčích tříd, které jsem kdy měla. Minulý týden jsme měli test a vůbec to nebylo těžké. Ekonomii je taky docela jednoduchá protože prostě logicky dává smysl. Tohle je moje poslední třída ekonomie na Colby, tak jsem z toho trochu smutná, ale nevadí, alespoň budu mít čas na jiné předměty.

Metody antropologie je moje nejoblíbenější třída tento semestr. Vlastně to není až tak třída jako kroužek antropologů kteří se sejdou a baví se spolu o svých projektech, Na začátku roku jsme si museli vybrat antropologický projekt na kterém pracujeme celý semestr. Já jsem se rozhodla studovat aktivism a jak dlouhodobí aktivisté ukládají energii a pokračují se všemi svými věcmi které dělají (a angličtině to zní lépe :)). Takže dělám rozhovory se spoustou starších aktivistů, kteří pracují na klimatické změně ve Waterville a je to super, vážně si to užívám, a možná, pokud se všechno povede, tak budu pokračovat v tomto projektu jako moje výstupní práce (bakalářka?). Taky máme super lidi v této třídě, taky si hodně povídáme a celkově sdílíme mnohem více než jenom hodiny :).

Seznamování se s muslimskými světy je třída kde jsem se naučila nejvíce nových informací. Nejdříve to bylo zvláštní protože jsem se s tím profesorem znala dříve jako kamarádka a teprve pak jako studentka, tak na to jsem, si musela zvyknout. V každé hodině se naučím něco nového a pochopím co všechno co jsem se naučila jako předsudek a co je vlastně pravda, a taky o tom jak náboženství, kultura, a občanství pasují a nebo nepasují dohromady a jak to všechno souvisí s modernitou, autoritou a svobodou. Často se stavím za svým profesorem do kanceláře abych s ním prodiskutovala některé z těchto témat více. Teš píšu esej o českém muslimstvý, takže se těší co se naučím (právě jsem začala :)).

Ačkoliv jsem ráda, že jsem stále studentem, čas od času mám takový pocit, že vědomosti nestačí. Na Colby jsem se naučila spousty věcí o světě a o tom jak funguje, ale nikdy jsme neprodiskutovali jak by svět mohl fungovat a nebo jak toho docílit. Ačkoliv jsem se naučila o rasismu, nikdo mě nenaučil o tom jak nebýt rasistou (to jsem se musela naučit sama). Nevím nevím, možná to není školou ale školním systémem?

Práce

Prací nemyslím práci za kterou jsem placená, ale věci které dělám ve svém životě a které mě naplňuje. Jsem si jistá že v češtině existuje lepší slovo pro tuto činnost, ale a angličtině, pokaždé když jedu na nějakou konferenci, lidé se mě ptají „What are you currentyl working on?“ (Na čem zrovna teď pracuješ?) a of tam mám to slovo „work“ které jsem jenom přeložila do Češtiny. Ve svém prvním ročníku jsem byla součástí všeho možného a dělala jsem spousty věcí, zatímco tento rok jsem se soustředila mnohem víc jenom na dvě témata, ale za to mnohem víc. Tyto témata jsou workers justice a climate justice, a obě je vysvětlím níže :).

Workers Justice

Jak jistě víte, v lednu jsme založily organizaci, která se jmenuje United for Better Dining Services (UBDS, Spojení pro lepší jídelní servisy). Na Colby, lidé co pracují v jídelnách jsou nejníže placení a natolik, že je pro ně velmi těžké přežít v Maine. Vzhledem k tomu že tito lidé jsou placeni m,nohem méně než kdokoliv jiný na Colby a my všichni musíme jíst, a jejich svolením, jsme začali kampaň aby se jim zvedly platy a zlepšily pracovní podmínky, což je workers justice. Po tom co jsme nashromáždily všechny informace a vytvořily spousty letáků, brožurek, etc, jsme začali vzdělávat studenty o tom co se děje na naší škole. Potom jsme shromáždily lidi na demonstraci aby s námi náš president mluvil vážně a nakonec jsme se s ním a jinými vysoce postavenými lidmi potkali zatím třikrát a společně organizujeme event za dva týdny, kde celá škola bude mít tu příležitost prodiskutovat co si o tom myslí a jak by nás to ekonomicky ovlivnilo. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí této kampaně, protože jsem se toho spousty naučila. Začínaje tím že jsem mnohem lepší v používání GIMPu končeje tím že jsem schopná organizovat s lidmi se kterými si nerozumím a spousty dalších věcí :). Taky jsem vytvořila nové přátele a naučila se stát si za svými názory ať si kdo myslí co chce a zlepšila jsem s v kontroversních situacích (už se neschovávám :)).

Naše demonstrace:

https://www.youtube.com/watch?v=BuNTL_UXvsM&feature=youtu.be

Abychom se zlepšily v organizování, tak jsme na straně taky zorganizovaly workshop Organizing101 s jedním z lidí co mě zaměstnali minulé léto. Kevin je úžasný a nehorázně energeticlý, čemuž čas od času nerozumím, ale bylo super že přijel na Colby a že si uděl na nás čas. Né že bych se naučila něco nového protože Organizing101 je workshop který se děje pořád a pořád dokola, ale je potřeba se zopakovat vědomosti a připomenout si, že všechny tyto věci jsou podstatné. Ana Sofia, Tristan, a já jsme taky vyrazili na národní konferenci organizovanou by United Students Against Sweatshops, super studentská organizace která pracuje na workers justice. Bylo úžasné vidět všechny ty nadšené lidi dohromady na jednom místě. Nejenom jsme měli spousty úžasných workshopů, ale taky nádhernou demonstraci, kdy jsme zavřeli McDonalds, protože neplatí dostatečně jejich zaměstnancům. Bylo to úžasné, jsem strašně moc vděčná že mám tu možnost být součástí všech těchto organizací :).

Climate Justice (a kompost)

Climate justice se těžko vysvětluje dokonce in v angličtině. Je to o tom tom jak klimatické změna ovlivňuje různé společnosti a minority a jak je to všechno propojené a co jako společnost můžeme dělat aby nikdo nemusel být ovlivněný antropomorfickou klimatickou změnou. Na Colby je to CARE. Tento semestr jsme se potkali s presidentem, který nám řekl že ne, že Colby se nepostaví za to aby některé společnosti přestali tolik přispívat ke klimatické změně. Naneštěstí, CARE není skupina která dokáže být kontroverzní, takže teď mámě těžký čas rozhodování se co budeme dělat protože nikdo s nikým nesouhlasí, ale doufám že se to brzo zlepší.

Na druhou stranu, CARE dokázala vytvořit úžasná pouta s některými lokálnímu organizacemi jako například 350 nebo Maine Students for Climate Justice. S těmito organizacemi jsem zorganizovali několik tréninků a teď v dubnu máme naplánovanou velikou demonstraci ohledně klimatické změnu v Mainu. Tohle je část, kterou si hodně užívám. Pracování s lidmi v lokální komunitě je super, protože oni mají trochu jiný pohled na svět a jsou mnohem více investovaní tam kde žijí. Protože na Colyb je spoustu lidí kteří nejsou z Maine, mnohokrát je jejich omluvou, že oni neví dostatek a nebo že je Maine nezajímá. Já většinou přilnu k tomu místu kde žiji hodně a chci být součástí těchto komunit, a proto pracuji aji v Maine. Maine je krásný stát, který, jako každý jiný stát má spousty problémů, ale taky úžasné lidi.

Můj poslední větší projekt je kompostování. Už druhý semestr se s pár studenty snažíme dostat kompost do naší školní kavárny a ještě stále to nefunguje. Ale to nevadí, my se nazdáme :). Teď zrovna začínáme novou kampaň, kdy jsme vyrobily video a samolepky, které říkají I LOVE COMPOST a pokusíme se lidi motivovat aby kompostovali když můžou a je to vlastně tak jednoduché. Pracuji na tomto projektu se třemi úžasnými lidmi, kteří nejsou příliš zodpovědní, ale jsou super lidi, takže si to užívám. Doufám, doufám že už brzy udělám nějaké progres. Part tohoto projektu je taky vážení kompostu v jídelnách což je super a sranda protože musíš mluvit s každým člověkem v celé jídelně.

Život

Můj život se prakticky skládá z práce a školy a lidí a to je tak všechno. Času od času, každý mám čas se zastavit, mám pocit že dělám jenom málo věcí, ale dělám pro ně hodně. Přijde mi to jako malý velký život. Ale jsem ráda že mám tokový život jaký mám. Když si v pátek večer sedneme v mám pokoji na zem a otevřeme flašku vína, čas od času se náš rozhovor stočí na to jaký bychom bili kdybychom nikdy neopustili naše domovy. Moje odpověď je vždycky stejné, nevím, a neumím si to představit, ale jsem ráda že jsem kde jsem. Neřekla bych že znám většinu školy, ale znám dostatek lidí na to abych neměla čas jíst s nimi všemi a potkat se dostatečně často, což je super, protože se vždycky mám na co těšit. Do příště bych se chtěla naučit jak si udělat více času sama na sebe a třeba přečíst knihu která není do školy (ale na to není čas!). Třeba se to naučím toto léto. Právě jsem dostala práci s 350.org v Portland, ME, která je jenom 20 hodin týdně a myslím že to pro mě bude dobré, protože budu mít čas dělat jogu, chodit kolem, číst, kreslit a nebo dělat cokoliv co bych chtěla. Tak uvidím jak to bude a co se stane.

Omlouvám se za takovýto dlouhý článek,

Mějte se moc krásně lidé,

Vaše Esi