Colby a lidé, aneb jak jsem nezvládla dopsat blog ten den co jsem chtěla

Pamatuji si že když jsem dojela do Itálie, měla jsem problém najít lidi, se kterýma bych si na 100% sedla a trvalo mi to asi tak půl roku, než jsem se úplně začlenila do společnosti a cítila se dobře (ono to možná taky bylo angličtinou). Na Colby jsem měla štěstí. Nějak se mi přihodila, že jsem našla spousty lidí, se kterými si rozumím. Třeba tohle Díkuvzdání jsem strávila skoro celé se setejnými lidmi a moc jsem si to užila.

Co mě docela překvapilo, je že většina lidí se kterou se bavím jsou buď třeťáci nebo čtvrťáci (což taky ovšem znamená, že brzo odejdou), ale nevadí. Tak nějak nevím jak začít, jestli popsat člověka od člověka a nebo nějak jinak, tak já to nějak zkusím.

Různé lidi potkávám na různých místech. S Iavorem (Bulharsko, Svazijsko) pracuji každý pátek, tak většinou ty dvě hodiny prokecáme, což si náramně užiju. Iavor je takový můj starší bratr. Obědy pak většinou mívám s Giermem (Čile), Renzem, Miltonem, a Mattem a dalšími lidmi, kteří se náhodně připojí. Hodně často se scházím s Burcu. Přes Díkuvzdání nám vypnuli topení, takže Burcu spala u mě nebo já u ní, aby nám nebyla taková zima. Jsem moc ráda, že Burcu je tady, ale ona chce odejít na jinou Universitu, páč se jí tu moc nelíbí. Tak jí to na jednu stranu přeju, aby se tam dostala, a na druhou stranu je mi to líto, tak uvidím jak se to vyvine.

Když náhodou nemám práci tak jdu do studentského centra, kterému se říká Pulver, kde většinou sedí Hiya a Liam a “studují”, což znamená, že si k nim mohu přisednout a povídat si nebo diskutovat, čas od času se k nám připojí Pralaksha a další. O víkendech se většinou sejdu s Burcu a pak se přidáme k nějaké další skupině a většinou se jen tak bavíme, nebo koukáme na filmy nebo tak. Jsem moc ráda že mám všechny tyhle lidi kolem sebe, ale ono je pak těžké pracovat.

A taky bych takhle mohla jít do nekonečna a povídal o Šarunasovi, se kterým mám většinou dlouhé diskuze, o Tomásovi se kterým mám Antropologii a viděli jsme spolu jelena, o Alexe se jterou většinou tančím a mám s ní třídu, kde se většinou tajně bavíme, o Marině, která je jedna z nejúžasnějších osob, o Sole, mojí spolubydlící, která mi vždycky dá nějaké jídlo, když mám holad a kterou jsem neviděla celý týden, o Language assistants, Marco, Anjel, a Sanya, kteří tu jsou jenom na rok a učí jazyky a se kterýma si taky rozumím.

Jednoduše a prostě jsem ráda že tu jsem a že jsem potkala ty lidi, který jsem potkala.

Což ovšem neznamená že mi nechybíte.

Mějte se moc krásně,

Pac a pusu,

Vaše Esi

P.S.: Nějak nemám moc fotek tak přidávám jen pár co jsem někde vyhrabala. Jo a taky jsem se ostříhala, ale moc si mi nepodařilo se vyfotit tak vám posílám jenom fotku těsně po sprše :)

                                                 Burcu, když jsme se "vkradli" do Teachers lounge

                                            Anjel, který nás tam zavedl...

                                               ...společně se Sanyou

                                     A já s krátkými vlasi (toto není úplně nejlepší fotka, ale jinou nemám :))

                                                     A zezadu :)

Colby a ostatní aktivity

Ahoj Lidi,

tohle je třetí článek, který dneska píšu a doufám že ne poslední. Je mi vážně líto, že jsem tak dlouho nenapsala, ale škola, aktivity, nemoc, a aktivity se na mě podepsali, především nedostatkem spánku. Teď mám chvilku klidu, tak strávím ráno psaním, abychom mohla strávit odpoledne učením. Venku leje jako z konve potom co včera sněžilo, a Čeština se pomalu dostává zpátky do mého mozku, ale přece jenom používám slovník, pro jistotu, abych nepsala úplné bláboly.

Myslím, že aktivita na kterou myslím nejčastěji je SES aneb Students for an Enganged Society. Je to skupina, kterou mám nejvíce ráda a nejvíce nerada. Snažíme se provozovat consensum decision-making, což znamená, že se nevolí, ale všichni misí být pro, což, jak si můžete představit, trvá věčnost. Takže jsme zatím udělali jenom dvě akce. 1. Děkujeme plakát pro SODEXO lidi, který jsme pak dali do všech jídelen, tohle mi hodně pomohlo s poznáváním nových pracovníků, a teď mám pocit, že mluvím skoro s každým (což ovšem taky znamená, že strávím strašně moc času v jídelnách, jejejeje). Potom jsme založili Bridging Gaps, což je event každý druhý víkend, kde někdo přijde a mluví a jeho/její zkušenosti s Colby. Náš první speaker byl Terry - manager jedné z naších jídelen, a on byl prostě úžasný. Dalším hostem budou, myslím, hráči Rugby teamu. Taky se pokouším tuhle skupinu přesvědčit, abychom postavili malou budovu z odpadků, ale zatím se mi to moc nevede.

Jinak jsem se rozhodla organizovat některé věci sama, prostě protože je to mnohem jednodušší. Třeba tuhle sobotu, 30.11, ukazujeme film, který se jmenuje That is How Democracy Looks Like, což je aktivistický film z protestu v Seattlu proti WTO. No a 30.11 byl ten dek kdy policie použila násilí proti nenásilnému protestu no a pak to bylo špatné. Tak chtěli vzít pár lidí, project the film a mít o tom diskusi. Můj profesor Antropologie udělal jeho vlastní dokument tak ten budeme ukazovat v únoru spolu s jeho vycházející knihou. Taky organizuji ještě jeden event v únoru, ale o tom později.

Jinak pořád ještě dobrovolničím v bezdomoveckém útulku ve Watevillu, už jsem si zvykla, že je to součást mého života a těším se tam každé pondělí. A taky stále dobrovolničím s mentálně postiženými lidmi, což si taky užívám.

Každou středu pak chodím na večeři do kruhu lidí, kde diskutujeme o čemkoliv co si myslíme, že je podstatné a většinou se to váže ke spiritualitě, ale ne vždycky.

Mějte se moc krásně lidi,

Pac a pusu na čelo,

aby Vám to slušelo,

Vaše Esi

Colby a škola

Ahoj Lidi,

já vím že Colby vlastně je škola, ale nevadí :). Už je skoro konec semestru, teď máme pár dní volno na díkůvzdání, potom jeden další týden a potom už jenom zkouškové. Když se tak dívám zpátky na můj první semestr, mám pocit, že jsem se naučila spoustu věcí z pohledu znalosti.

Nějak se mi povedlo vybrat si všechny třídy tak že se mi líbili (tedy krom matematiky, ale to jenom proto že je to celé jenom opakování) a užila jsem si je. Všichni mi říkali, že mít 5 tříd je příliž mnoho, ale já mám pocit, že jsem to všechno zvládla v pohodě. Každá třída byla jiná a každá mi přinesla něco jiného. Jo a taky jsem ještě dělala kurz, který se jmenuje CCOR - Colby Converstaion on Race, ale začnu od začátku (jestli se tomu tak dá říkat).

ES 271 Ekologie

Byla moje asi nejtěžší třída, protože jsem se musela naučit asi tak 150 zvířat a kytek a jejich klasifikaci, což nebyla žádná sranda, na druhou stranu si teď užívám, že jdu kolem a poznám každého živočicha. Taky to bylo o učení se nových názvů a jinak mám pocit, že jsem si zopakovala hodně věcí z předešlých roků. Teď píšu první “vědecký” článek a Svijonožcích a docela si to užívám. Ještě mě čeká jeden test, tak jsem se začala učit, aby mi pak nepraskla hlava.

                                                  Svijonožec!

MA121 Singlevariable Calculus

Jak už jsem psala, matematika je opakování, upřímně, nenaučila jsem se nic nového, ale nevadí, Náš profesor je ze Švýcarska a je srandovní, takže se alespoň bavím b jeho hodinách :)

ED111 Metacognition and the styles of leasrning

Náš profesor Joe Atkins je super. Tahle třída byla založena na diskuzi a já jsem měla permanentní pocit, že mi nediskutujeme, ale posloucháme se navzájem. Co jsem se ovšem naučila v této třídě je říct cokoliv co si myslím nahlas (pokud to dává alespoň nějaký smysl). Třeba jednou jsme měli takovou hru kdy jsme si měli vybrat jaké by mělo být naše dítě (jestli muzikální, sportovec,...) a všichni si tedy vybrali nějaké dvě vlastnosti a já jsem mu oznámila, že mi to přijde hloupé vybírat pro dítě, a že nesouhlasím s tímto cvičením a odmítám ho dělat. No a potom za mnou přišli moji spolužácí a řekli mi že to taky chtěli udělat, ale že neměli tu odvahu. Nebo jsme měli hodnocení třídy a všichni pouze chválili a já jsem byla ta jediná, kdo měl konstruktivní kritiku.

EN115 English: The Art of Personal Essay

Tohle je třída, ze které jsem měla asi největší strach, ale nakonec jsem si ji velmi užila. Naučili jsme se jak moc nás ovlivňuje jazyk. Od té doby poslouchám reklamu a uvědomuji si které styly používají aby získali zákazníky. Taky jsem měla možnost napsat svoji vlastní esej o čemkoliv a pak se zanalyzovat, moc zajímavé.

AY112 Cultural Anthropology

Kdybyste se mě zeptali, která třída byla moje nejoblíbenější, tak to byla Antropologie. Taky to byla ta nejtěžší třída. Po každé hodině jsem odcházela s novou perspektivou, obyčejně velice otřesena a další hodinu neschopná ničeho jiného než přemýšlení a o všech těch nových ideách. Díky tomuto pocitu jsem taky začala přemýšlet o tom, že bych mohla studovat Antropologii a že bych si to pravděpodobně velmi užila, takže teď nevím.

V Lednu mám pak jenom jednu třídu,. Která se jmenuje Multicultiral Literacy, a upřímně nevím o čem je, ale to Vám můžu napsat příště.

Mějte se moc krásně

Pac a pusu na čelo,

Vaše Esi

Colby a Enviroment

Ahoj Lidi,

omlouvám se že jsem tak dlouho nenapsala, ale všechno se nějak zkomplikovalo, měla jsem hodně práce a málo spánku a tak, takže doufám, že to že Vás teďka zahltím zprávami je v pořádku :). Dlouho jsem přemýšlela jak to všechno napsat, o čem psát a o čem ne a nakonec jsem se rozhodla, že to všechno rozdělím do několika článků, podle toho co se kde děje.

Milnulý měsíc jsem se vydala na Power Shif v Pittsburghu (13 hodin cesty). Power shift je velká environmentální konference především pro mladé lidi (ale ne jenom pro mladé lidi), kteří se zajímají o aktivismus v Enviromentalismu a kolem. Bylo to úžasné. Přijeli jsme v pátek večer, zaregistrovali jsme se a potom jsem poslouchali key speeches - každý kdo mluví má přesně ěé minut aby se vyjádřil. Mluvilo spousty různých lidí, od malé indiánské slečny, která zpívala, až po starého pána cop dělal úžasné dokumenty. Co mě uchvátilo byla ta atmosféra, která se vytvořila všude kolem, atmosféra naděje a akce.

Další den jsme se pak vydali na různé worshopy. Je jsem šla na jeden o kapitalizmu, a jak to ovlivňuje naši společnost, na jeden o environmentálních movementech a rasismu, a jak se to navzájem ovlivňuje, na jeden o zelené ekonomice (Green Economy) a její pro a proti, na jeden o patriarchické společnosti, na jeden o divestmentu (studenti protestují proti školám, které investují do ropných společností), a na jeden o biomass (což bylo velmi zajímavé, protože Colby je celý poháněný na biomass a ono to není tak dobré jak jsem si myslela). Večer jsme pak znovu šli na keyspeech a já jsem si to opravdu moc užila.

Pro mě byl Power shift úžasný zážitek, který mi dal, více než cokoliv jiného, naději v aktivism a spousty dalších akcí, a taky jsem prohloubila své chápání toho jak je všechno propojené, jak nic není jenom o environmentu, nebo jenom o ekonomii, jak se to všechno prolíná a jak je potřeba vidět větší obraz toho všeho (ne že bych tohle nevěděla předtím, ale přece jenom tohle byl velmi intenzivní zážitek. Jo a taky jsem tam potkala svého kamaráda z Itálie, druháka ze Španělska, Victora.

Aby toho nebylo málo, další víkend jsem se vydala na jinou konferenci, tentokrát jenom 30 minut cesty, do Kennebec Valley Community College (KVCC). KVCC je něco jako vyšší odborná škola, kde se lidi učí jak montovat solární panely, větrné elektrárny, stavět pasivní domy atd. Oproti Power Shiftu jsem na této konferenci měla veliký problém dávat pozor. Měli jsme dvě přednášky o tom jak se mění klima, jednu o softvéru, který byl vlastně velice zajímavý, a pak diskusi o tom jak se polepšit. Myslím že průměrný věk byl tak 55, ale na druhou stranu to bylo zase něco jiné a zajímavého.

Další víkend jsem se pak vydala se skupinou studentů pomoct stavět Pasivní dům. Pasivní domu jsou budovy, které používají více izolace a jejich vytopení užije průměrně jenom 20% enetgie než normální dům. Jedna paní se prostě rozhodla postavit takový dům a tak jsme jí přijeli pomoct. Jsem ráda že jsem strávila den zatloukáním hřebíků a tak, protože to bylo něco jiného než škola. Po dni práce jsme se jeli podívat na oceán a dojeli jsme tam přesně ve chvíli, kde slunce zapadalo a měsíc vycházel, moc hezký moment.

Jinak pokračujeme ve velkém projektu Sustainability competition, měříme kolik energie která residence spotřebovala, takže teď pracuji na tom. Taky jsem konečně dodělala statistiku a tisknutí a zjistila jsem že:

Což je docela depresivní, tak o tom píšu článek do novin, takže to ti lidi zjistí, dobrý ne?

No, doufám, že jsem vás příliš neznudila mluvením pouze o enviromentalismu,

Omlouvám se za svoji češtinu,

Mějte se moc krásně,

Pac a pusu na čelo,

Vaše Esi
Jo a taky jsme dělali petici na divestement a takhle to vypadalo:

                                           Environmental Graveyard

                                                     A z blízka....

                                                  Náš stůl....a Vera

 

Fall break a kolem :)

Ahoj Lidi,

hluboce se omlouvám za všechna ta zpoždění, nereakce a tak dále, ale je tu tolik věcí co dělat, že jsem ráda, že jsem ráda. Tedy, mám za sebou první třetinu prvního semestru a taky první mini-zkouškové, první výlet trochu dál od Colby a tak :).

Samozřejmě že jsem tu proto abych se učila a abych vyšla univerzitu. Všechny třídy (snad kromě matematiky, kterou už znám) mě baví. Samozřejmě, že musím mnohem více zapracovat na svoji Angličtině, naučit se jakým způsobem psát eseje pro kterou třídu a co všechno si zapamatovat na test z ekologie, ale profesoři tady jsem hodní a otevření. Kdykoliv jsem měla problém a šla jsem za svým profesorem on mi pomohl, prodiskutoval to se mnou a tak. Zrovna dneska máme prezentaci na téma Measuring Intelligence a já jsem byla vybrána jako vedoucí té skupiny a musím se pochválit (páč nikdo jiný to neudělá), že jsem to zorganizovala dostatečně dopředu, takže jsem se včera jenom sešli a doladili nějaké ty malé chybičky :). Jo a taky jsem skvěle prošla testem z Matematiky, takže ze sebe mám dobrý pocit. Můj Academic Advisor, Julie de Sherbinin, mě “adoptovala” jako svoji “host doughter” a dala mi placenou práci u nich na zahradě a taky mi nabídla, že tam můžu zůstat přes Vánoce, což je úžasné, páč jinak bych ztvrdla tady na kampuse, což se mi úplně tak nechce.

                Fotka z Burciných 19náctých narozenin, ta slečna je moje dobrá kamarádka Anahita (Nizozemí)

Já, Hiya (Bangladéš) a Pralasha v kampani proti nanávisti rozdílů NO H8, to jsou lidi se kterýma trávím má odpoledne, kdaž mám čas a chci si jen tak popovídat

Taky protože Colby je jako každé jiné místo - má své silné a slabé stránky a občas je potřeba vystoupit a podívat se na to všechno z venku. A proto jsem taky jela na podzimky do Massechutesu (vážně nevím jak se to hláskuje a nebo skloňuje) na UWC retreat, na který nepřijel nikdo z Itálie, ale to je fajn. Dobře jsem se seznámila s lidmi z Colby, kteří s námi jely (bylo nás 10), naučila jsem se něco víc o dopravě v Americe, osvětlila jsem dvě prodavačky o tom že Československo vážně neexistuje a poznala jsem nové lidi. Samozřejmě že jsme hráli hry, měli jsme talent show (Burcu a já jsme se pokoušeli zpívat Italsky :)) a taky jsme viděli moc zajímavý dokument: If a Tree Falls o ecoterorismu. Komukoliv kdo se alespoň okrajově zajímá o environment bych ho doporučila jenom na zamyšlení jak daleko je třeba a jak daleko ja možné zajít. Já osobně ještě stále nemám ucelený názor na to téma, které je v tom dokumentu, ale rozhodně mi to otevřelo oči.

                                          Lidi které znám na UWC retreatu

                                               Lidi které neznám na UWC retreatu :)

                                      Já a Erika (Mongolsko) na UWC retreatu :) 

V pondělí jsem si půjčila kolo a jela jsem dobroviolničit do Bezdomoveckého domečku ve Watervillu a teď tam budu jezdit každé pondělí (doufám, že stále na kole). Potřebovala jsem nějaký odpočinkový den a protože tady je ještě stále na tričko a nebo velmi lehkou mikinu sedla jsem si k rybníku a snažila se naučit jak analyzovat anglickou literaturu (nikdy jsem nevěděla, že býběr slov je TAK důležitý) a dnes jsem ji konečně dokončila. A taky jsem pro vás lidi konečně udělala nějaké ty fotky (pozdě, ale přece :)). Večer jsem pak s Burcu koukala na film a někdo nám hodil dýmovnici do rezidence, takže jsme museli strávit půlhodinu venku (já jsem si nestihla vzít boty), ale už je to v pohodě :).

                                               Náhodný kus kampusu

                                            AMS - residence ve které bydlím....

                                          Museum of Art ve kterém jsem vživotě nebyla

                        Hlavní knihovna, honosný symbol Colby (určitě) a Americká vlajka - velmi pro-Americké

                                                        Řeka na cestě do Watervillu

                                                          Náš rybník! 

V úterý jsme pak vyrazili do Freeportu, což je, podle mně, městečko konsumerismu. Jsou to vlastně jenom obchody s nižšími cenami a nic jiného, ale mezinárodní studenti měli dopravu zadarmo a taky někteří (třebna já) dostali 100 dolarů aby si koupily co potřebovali, takže mám zimní body a zbytek dne jsem pak strávila s Anhelem (Španělsko) chozením kolem a zjišťováním, že tam opravdu není nic jiného než obchody.

Zítra odjíždím na Power Shift - Envirometální konferenci v Pittsburgu tak se moc těším a pak se vám o tom pokusím napsat dřív něž za měsíc. No nic, ještě musím přečíst pár článků do antropologie a zabalit se tak 

                                     Freeport - takhle nějak vypadá skoro kažné městečko

zatím ahoj,

mějte se nádherně

Vaše Esi

                                            Takhle vypadá můj "uklizaný pokoj"...,

                                                 ...a stůl...

                                                   ....a okno....

                                                 ...a kytičky.

                                             Tohle je první výtvor do mojí nové práce :)

                                     A tohle ty kartičky, co jsme udělali pro SODEXO workers

                                         A já...stále živá a taky...

                                 Dvě umělecké fortky včeli :) :) :)

Už je to měsíc a něco...

Ahoj Lidi,

právě jsem dopsala svoji první esej z antropologie a, ačkoliv bych se měla učit na testy, rozhodla jsem se dát si pauzu a napsat Vám, všechno co se tady děje, což se mi samozřejmě nepovede. V první řadě se omlouvám, že neodepisuji všem lidem tak jak bych měla, ale přece jenom je tu hodně různých věcí co dělat, takže to prostě čas od času nejde. Nějak ani nevím jak napsat všechno najednou tak se pokusím začít školou, pak aktivitami a lidmi a třeba to bude fungovat.

Takže, samozřejmě jsem na Univerzitě a to vzdělávání je taková ta podstatná část. Mám 5 předmětů což zní jako málo, ale myslím, že je to přesně to správné množství abych ještě stále byla schopná přežít a naučit se všechno. Mám:

Ekologii, což je úžasný předmět pro druháky, kde se učíme o tom proč rostou takové stromy tam a tak. Taky máme každou středu laboratoř, kdy jedeme někam do přírody a tam se učíme rozeznávat všechny organismy a jejich adaptace. Teď ve čtvrtek budu mít test ze 150 organismů a jejich klasifikace, ale já jsem si udělala kartičky a obrázky, takže už je docela umím (tak na 98%).

Matematiku, kterou musím mít, jenom abych mohla graduovat z Biologie a vlastně neděláme nic co jsem se nenaučila v Itálii, takže to je v pohodě. Teď mám ve středu test tak bych se na to měla alespoň podívat, pokusím se :)

Angličtinu, což je asi nejtěžší předmět. Teš se učíme gramatiku úplně odzačátku, což je super, protože konečně vím kam patří čárky a tak, ale taky mi to trvá docela dlouho než se to všechno naučím, ale jsem ráda, že jsem si ji vybrala.

Antropologii, kterou jsem si vzala jenom abych zjistila co to vlastně je, ale bavíé mě to moc. Učíme se o různých kulturách, rasismu a dalších věcech. Získala jsem spoustu nových pohledů na všechny možná témata, teď zrovna píšu dvě eseje,. Které mají uzávěrku s neděli, tak doufám že to dopadne dobře.

Metacognition and the styles of learning, což je třída o tom jak se učit. Jsou to vlastně jenom dvouhodinové diskuze ve čtvrtek večer, ale mě to baví, takže jsem ráda, že jsem se tam nakonec přihlásila. Čas od času píšeme nějaké ty eseje, ale jinak je to super.

Tady je můj rozvrh:

Myslím, že se tu učím hodně a taky intenzivně, ale co víc, naučila jsem se spoustu věcí o Colby jako univerzitě. Jak už to tak bývá, nic není tak krásné jak to vypadá. Ve svém druhém týdnu tady jsem zhlédla dokument, na kterém spolupracoval jeden můj kamarád, se kterým jsem se tu seznámila. Ten dokument pojednává a skrytých problémech na Colby jako rasismus ve třídách a taky SODEXO. Sodexo je instituce která zajišťuje jídlo pro naši školu. Tahle organizace platí minimální mzdu svým zaměstnancům a ještě nedostávají ani sociální a ani zdravotní pojištění a Colby je strašně bohatá škola. Smutné je, že je studenti ani neoceňují. Berou spoustu věcí jako samozřejmost. V mé oblíbené jídelně, Foss, jsem se seznámila s jednou českou kuchařkou - Andreou a tak jsem s ní o tom mluvila a jak to pak mají všichni tam těžké. No a tak jsem z toho byla smutná, že jsem vyrobila takové kartičky, které říkaly něco jako: Thank you, we appreciate you a lot, Colby students a různě jsem je položila na místa, kam jsem věděla že ti pracovníci půjdou. No nejlepší asi bude, když se podíváte na ten dokument, tady:

http://vimeo.com/65273806#

Čímž se dostávám k mimoškolním aktivitám. Je tu spousta věcí co dělat. Jedno úterý jsem měli ClubExpo, kde všechny kluby přišli a reprezentovali se a nabírali nové členy. Tak jsem se samozřejmě přihlásila do všech Environmentálních klubů jako:

EnviroCo, kde se snažíme informovat lidi o tom co se děje, hodně jako EAG.

C.A.R.E., což je skupina, která se snaží donutit Colby College aby přestali investovat do organizací, které produkují mnoho CO2

a taky chodím pomáhat na organickou zahradu, která dává trochu jídla do našich jídelen. Třeba dneska se jedeme podívat a pomoct na nějakou organickou farmu.

A potom spousty dalších do kterých nestíhám chodit, protože spoustu věcí tady se děje zároveň a tak musím priorizovat. Bála jsem se, že nebudu mít co dělat o víkendech nebo tak, ale nakonec je to tak, že nevím co si mám vybrat co dělat o víkendech.

Jeden den jsem šla do Watevillu (nejbližší městečko) a jenom poznávala okolí (taky jsem koupila Rumicub za 79 centů :)), jiný víkend jsme jeli na Common Ground Fair, což je prostě sraz všech různých farmářů a jejich prezentace. Tenhle víkend jedu na organickou farmu a přístí? To se uvídí. Taky máme každý pátek international coffee, kdy se sejdeme a povídáme si s international students. Jo a taky dobrovolničím s mentálně postiženými lidmi, takže se každé pondělí potkám s Donaldem a trávím s ním hodinu, aby měl co dělat, což je príma.

A když už nemám ani školu ani aktivity, tak jsem ráda, že můžu být s lidmi. Je tu docela dost lidí, se kterýma ráda a často trávím čas jen tak mluvením a nebo chozením kolem. Jsem ráda, že mám spolubydlící, se kterou si rozumím a tak dále,

No, musím se vrátit zpátky k Antropologii, matice a nebo angličtině,

Jo a taky mám dvě práce! Sláva! Jedna je supervising pokoje s počítači a druhá EcoRep! Ale o tom příště :)

Mějte se moc krásně,

Esi

Amerika 1 :)

Ahoj Lidi,

tak se teda (konečně, ano já vím :)) hlásím z Ameriky. Abych pravdu řekla můj program až doteď byl velmi nabitý, takže jsem toho moc nepostíhala, ale dokonce jsem se kvůli Vám pokusila udělat pár fotek kampusu a cítila se u toho zase jako turista, ale začněme od začátku.

Více než strach z Colby jako takové, jsem měla strach z letu do Ameriky. Nějak jsem si prostě nedokázala představit, že se zorientuji kdesi na letišti ve Stockholmu a potom NewYorku, natož abych našla svůj batoh a byla schopná vyrazit. Všechno šlo nečekaně hladce, batoh prošel kontrolou a byl poslán rovnou do NewYorku zatímco já jsem musela projít dalším check-in-em a nastoupit na správné letadlo. Všechny sedadla jsem měla u okna, takže jsem strávila většinu času koukáním se ven a nebo pospáváním. Ve Stockholmu jsem pak vůbec neměla čas, takže jsem prostála všechny fronty, domluvila se Italsky (jej! :)) a dostala se do toho největšího letadla co jsem kdy viděla a vyrazila na 8,5 hodinovou cestu, kterou jsem popravdě řečeno prospala. V new Yourku to pak bylo už docela v pohodě. Myslela jsem si jak moc nás všechny budou kontrolovat, ale prošla jsem bez problémů, našla svůj batoh a rovnou ho poslala do Portlandu. Když jsem pak letěla posledním letadlem a dívala se z okna, všude byly takové malé oranžové trojúhelníčky a já si říkala co to je za podivnou zahradní modu, nakonec jsem zjistila že to všechno byli baseballová hřiště. Maine z vrchu je prostě úžasný. Nejsou tu skoro žádné cesty nebo města jenom hory, lesy a jezera. Taková země pohádek.

                                           Hlavní zdejší knihovna 

Na letišti mě pak vyzvedla jedna studentka a vydali jsme se na další hodinovou cestu na Colby. Po cestě jsem se dívala z okna a překvapilo mě jak je všechno prostorné. Každý dům měl velikánskou zahradu bez plotu, každá značka byla veliká, každá odbočka velmi označená, každý nápis veliký. Všechny domy jsou tu dřevěné a vypadají velmi mladě. Je vidět že je tu hodně místa a lidé si mohou dovolit mít hodně půdy. Pak jsme dojeli na Colby. Oproti zbytku Mainu Colby je celý z cihel, každá budova tady vypadá dost podobně. Když jsem vystoupila z auta, měla jsem takový ten pocit jakože to je přesně to místo, kde bych měla být a kde mi bude dobře. Takže asi to tak měla být že jsem teď tady a ne někde jinde.

Potom jsem se setkala s dalšími mezinárodními studenty, mezi nimi s pánem ze Zimbabwe, který mluví slovensky, Bachem mým třeťákem z Čech, mým buddym Erfanem (Iran) a s Osmanem, se kterým jsem si psala celý minulý pulrok o tom jaké to tady je. Dostala jsem pokoj v residenci, která se jmenuje Shupf a je v komplexu tří budov - AMS - Anthony-Mitchell-Shupf - a podle mě je to docela klidná residence v porovnání s ostatními. Pak jsem měli takové ty klasické orientační věci jako: campus tour, návštěva knihoven, návštěva Walmarktu (to je americký obchodní řetězec, kde jsem si pořídila prací prášek a úspěšně se zvládla ztratit :)) a různé další věci. Za ten týden co tu jsem jsem se zvládla alespoň relativně zorientovat, najít kantýny nebo pokoje lidí které znám (popřípadě neznám) a tak. Musím uznat, že to jídlo tady je úžasné (rozhodně oproti Itálii). Všechno je z lokálních farem a většina je organická. Každý den je tu spoustu salátu, dobré jídlo, čaj, voda a taky třeba zmrzlina a tak. Jsou tu tři různé menzy a každá má něco jiného, zatím jsou otevřené dvě a obě dvě super :).

                                                                 Burcu! 

Po nějakých třech dnech mezinárodní orientace, přijel zbytek prváků. Měla jsem velký strach, že si s nima nebudu mít vůbec co říct, ale myslím, že to dopadlo lépe než jsem čekala. Ne že bych teď už měla nějakého blízkého Amerického kamaráda, ale jsou lidi se kterýma mluvím a navštěvuji se a tak. Pravdou je, že mám velký problém se jmény a například s jedním chlapcem od nás z residence jsem se potkala nejmíň čtyřikrát, než jsem si byla schopna zapamatovat jeho jméno. Nejkrásnější je pravděpodobně story jak jsem se seznámila s Brandonem z NewYorku. Rano mi ho Burcu (slečna se kterou jsem studovala v Itálii) představila a já jsem se pak večer šla projít deště a on kolem mě běžel, tak jsem pozdravila něvědě kdo to je a on mě pak doběh zezadu a zeptal se mě jestli jsem Ester a pak jsme si povídali. Lidi jsou tady obecně velmi otevření a hodní. Jiný den jsem potkala pána s kytarou a tak jsme spolu hráli, nebo jsem byla pozvána do číhosi pokoje si jen tak pokecat a tak.

Moc tomu Americkému národu nerozumím, na jednu stranu oceňuji jak hodní a otevření jsou, na druhou stranu mi přijde, že všechno tak trochu přehání a nikdy neřeknou když jim něco vadí, ale na to ještě budu muset přijít, na to abych hodnotila jsem v Americe příliš krátce.

Takže jsem se stihla seznámit se svojí razidencí (hráli jsme super hry, na něž se né každý chytil) a zjistit že většina z nich jsou buď atleti a nebo atletky a jedna slečna z Číny. Káždá rezidence má svého tzv. CA (Cummunity Advisor - alespoň myslí). Naši jsou Emma a Ibrahim. Emma bydlí na stejném patře jako já a je to taková malá, milá hodná osůbka, jsem ráda že tu je. Moje spolubydlící je v pohodě. Moc se nevidíme, páč ona mívá tréninky většinu dne s já stejně putuji po kampusu a snažím se potkávat nové lidi a tak, ale stejně možná budeme měnit pokoje protože kdosi je nespokojený atd...takže bych nakonec mohla bydlet s dívkou z Číny - její jméno je Sola.

                                                  můj pokoj teď :) 

Jinak jsme měli nějaké show a taky první třídu (já měla jednu o statistice a byla upřímně řečeno docela nudná), první společnou večeří a taky první, poslední a jedinečný COOT (Colby outdoor orientation trip), což bylo úžasné. Nejdříve nám naši COOT leaders (2 pro každou skupinu) udělali fashion show. Myslím, že mi uniklo spousta vtipů, protože nejsem odsuď, ale stejně to bylo príma a pak jsme měli první setkání a seznámili jsme se. Já jsem si vybrala backpacking, což je prostě chození po horách se vším v batohu. Máme skupinu o devíti lidech. Sam a Leah jsou naši vedoucí a pak jsem tam já, Yanek, Matt, Justin, Kajtlin, Katrina a Lucy. Nejdřív jsem si neuměla představit, že tahle skupina by někdy mohla fungoval, ale naši vedoucí byli skvělí a spoustou her nás stmelili dohromady, za což jsem moc vděčná. V pátek ráno jsme pak vyrazili na Grafton loop (kousek od Kanady) s batohem plným jídla a vody, takže pořádně těžkým a začali velmi strmým výstupem. Přespali jsme na tokovém plácku jenom s celtou. Tu noc byla bouřka, takže většina našich spacáků byla úplně mokrá (nebo alespoň do půlky). Každý (z těch dvou :)) večerů jsme hráli spousty her. Druhý den jsme pak měli kratší hike a tak jsem večeřeli v jednu odpoledne a kolem sedmé večer jsme zvládli udělat palačinky se slunečnicovým máslem (mňam), čokoládou, medem a sýrem. Čímž nám ovšem nezbylo příliš mnoho jídla na poslední den, kdy jsme museli šetřit a moje první pořádné jídlo byla dnešní večeře (taky jsem měla velikánskou porci). Ten den jsme vyšplhali na vrchol a potom sestoupali dolů. Po cestě zpátky nám naši COOT leaders koupily úžasný jahodový a malinový koláč a teď jsem tady. Sedím unavená, ale vysprchovaná a najedená na sedačce, konečně jsem se prokousala tou hromadou emailů, které jsem měla a ve středu mi začíná škola.

                                        Takhle jsme spali a v tomhle jsme promokli :)

                                            Večerní horká čokoláda :) ! :)

                                           Skoro u prvního vrcholu....krásný výhled

                                                        Ještě lepší výhled na vrcholu

                                           Naše první vrcholová fotka :)

                                                               Já a Leah

                                                       Naše holčičí sekce :)

                                                ..a ještě jednou

                                                    Takto vypadal druhý vrchol....

                                                      ...bez mraků

                                         a s mrakem co vypadal jako vzducholoď :) 

Sehnala jsem si učebnice a pochopila jak prát prádlo. Ještě jsem nenašla práci, ale už mám nějaké ty pohovory na příští týden, což mě těší. Zítra budu mít test z Italštiny, kdybych si ji náhodou někdy chtěla vzít jako kurz, tak uvidím jak to dopadne. Dneska konečně půjdu do postele před půlnocí a odpočinu si, protože myslím, že mě čeká náročný týden a pak další a další, ale těším se :)

Doufám, že se máte skvěle, zatím ahoj tam do republiky,

Vaše Esi

                                     Velké objetí Vám všem :) :) :)