Nějaký nádherný kostel
No jdu si zopaknout biologii a spát... jsem mrtvá :)
Vaše Esi
neděle 23. října 2011
Fotky z Benátek - vzpomněla jsem si!!! :)
Tady jsou ty fotky :) tradááá :)
Začnu Hikingem - nádherná krajina - Slovinsko
A já - slečna, se kterou jsem tam byla, mě strašně moc chtěla vyfotit
Loď do Benátek - Laci and Jusse
Ta největší loď co jsem kdy v životě viděla
A znova...
Nejlepší kavárna ever - nebyla jsem tam, ale vypadá nádherně
Nádherný zvyk Italů, kupobat v kostele svíčky a zapalovat je
Je to docela dávno takže: toto je nějaký dům
I v Benátkách byli bezdomovci na každém rohu
originální šachy, ne?
Myslím, že nejhezčí fotka z Benátek, kterou mám :)
Já, Laci a Katarína - předpokládám že fotil Gabor
Jo, byl to Gabor
Nádherné hodiny
Nádherné korálky, ne že bych je chtěla nosit, ale takhle pohromadě....
Strašně moc pozitivní pán, který dělal bubliny, viděli jsme ho nejmíň pětkrát, protože vždycky, když jsme se ztratili, byli jsme na tomto náměstí
A znovu onen úžasný pán - při pokloně
Pasta - to víte italové, ale vypadá to úžasně :)
Nádherná nemazlivá kočka
Takhle si představuju Itálii !!!
kouzelný pták ...OK moc to nevypovídá o Benátkách :)
Katarína s její klasickou pozicí s brejlema
:)
Winta a 1/4 Eny :)
Katarína a Gabor po strašně mopc sladké ledové tříšti :)
Yazan (Irán) a Joseph (Kong-Kong) - vždycky musí mít alespoň jednu růžovou věc :)
Brise Lamela - člověk jehož jméno jsem si snažila zapamatopvat nejdéle :)
Marta a Peyman - člověk, jež pořád studuje
Naše skupina :)
A poslední fotka - já, David a Katarína. David je člověk, kterému ještě stále nerozumím - jakoby teď dneska když to píšu, depresivní :)
No jdu si zopaknout biologii a spát... jsem mrtvá :)
Vaše Esi
No jdu si zopaknout biologii a spát... jsem mrtvá :)
Vaše Esi
Píšu, po dlouhé době :)))
Ahoj Lide,
jak jistě víte případně nevíte neměla jsem teď tři týdny internet a ten čtvrtý týden jsem nějak neměla čas vám napsat, ale udělal jsem si ho a pokusím se všechno shrnout do nějaké malé škatulky :) ale to se mi určitě nepovede :). Takže začnu tou nejsložitější, trošičku nudnou věcí - školou. Vlastně ještě pořád nemám pocit, že by se to úplně rozjelo. Nevím co jsem jsem psala úosledně, ale mám za sebou tři testy a jednu esej. První test byl z italštiny. Byla jsem tuze tuze ustrašená, začla jsem se učit týden dopředu jen tím že jsem si četla slovíčka, ne že by to moc pomohlo, ale mám 7 :). Čímž se dostávám k známkovacímu systému. Nejhorší je tu 1 a nejlepší 7. Je to pro mě jemně těžké, ale budiž budyž. Pak jsem psala test z amtematiky, já jsem taká hloupá, udělala jsem studipní chyby, byla sjem strašně naštvaná sama na sebe, mám jenom 90%, prostě špatný špatný. A pak jsem psala test z chemie - stokiometry - mé tuze neoblíbené téma, kdo se mnou chodil do školy a měl marečka ví :), ale udělal jsem jen jednu chybu ( a to velmi stupidní, páč jsem ioznámila světu, že 120 je menší než 100 :)), matematická třída :) Ale prostě jsem jsem měla strašlivě dobrou náladu z toho všeho, jen jsem byla trochu smutná o Namuun, protože ona měla jen 50 úprocent, budu se s ní na to muset podívat...Zítra mě čeká test z biologie a toho se bojím nejvíc - protože biologie - moje budoucnost, láska moje :) ne vážně, je to první test a je strašně depresivní dostat blbou známku. Dneska jsem přečetla 90 anglických stránek o evoluci a ekologii a předešlé noci jsem jenom četla učebnicy páč jsem měsíc kašlala na direction study a dokáza jsem to cšechno udělat za tři noci. V pátek jsem zkončila ve 2 a do čtyř jsme s namuun spívali a hráli na kytaru :). škola v pátelk byla strašná, ale pak jsem se nějak probudíla...tak to snad bude dobrý....necítím se na to, ale budiž :) Jo a taky jsem měla esej z angličtiny mám 6 což je dobrý, mohlo by být líp, ale cítím se z toho dobře.
Potom aktivity - začnu sociálním servisem - jak jistě víte tak mám bezdomovce v Terstu. první den co jsme tam jeli, jsme přišli pozdě, což bylo trochu depsesivní. Ale pak to bylo skvělé. prvně jsem s Emou - druhačkou z Francie čekala hodinu na nádraží a dobře jsme si popovídali, ona je skvělá a dobře střelené, jsem s ní i v sustainabilyti group. A potom jsme rozdávali panininy a já jsem byla docela vystrašená a pak přišel jeden páín a povídá dobrý den, ale ne, nemluvil česky. Ale já si myslela že ano tak jsem ho přišla oslovila on je ze slovinska ale žije v itálii a hlavně, rozumí a umí trochu anglicky, takže jsme mohli mluvit, byla jsem strašně nadšená z toho že dokážu oslovit cizího člověka a hodinu sn ním mluvit, vlastně jsem byla jediná z té skupiny kdo to udělal. Druhý pátek jsem si užila taky, pán z prvního pátku tam sice nebyl, tak jsem randomově přišla k prvnímu pánovi a oslovila hop. Tnhle mluvil jenom italsky, takže to bylo troochu složitější, ale byl tuze hodný ptal se mě na takové ty primitivní věci jako jméno, věk a já se ptala jeho a snažila se mu porozumět a tak. AS on mi opravoval všechny chyby. A tento pátek se něco změnilo, tzeď už přicházeli bezdomovci a chtěli se snámi bavit :) Bavila jsem se s nějakým pánem který mi pořád říkal jak jsem nádherná a že o mě bude mít sen :) a taky přišel nějaký pán ze slovinska a chvíli jsme mluvily nějakou slovančtinou a pak mě obejmul a zase odešel :). Mám ráda můj SS, užívám si to :)
A potom sustainibility group, nejdřív jsem se tam moc necítily, dělali jsme divadloa já jsem byla fotovoltaická buňka což byla stranda ale říkala jsem věty a vůbec jsem jim nerozuměla a to se to pak špatně hraje :) ale další hodinu jsme dělali gardening a já jsem zjistila, že tam tomu rozumím asi tak nejvíce a to tomu nerozumím :). Ale tak jsem chodila klolem a říkasla - netrhej prosím tuto kytku ta je jedlá a tak...a pak jsme tam potkali Draia - to je manžel Rimi - mojí rezidenční tutorky. A on zahradě rozumí tak jsem se s ním bavila co sázet teď a tak :) Nakonec jsme od něho dostali mátu a angrešt, což je dobré zasadit teď. V e středu jsem se pakj rozhodla všechno zasadit. A má mám ráda tento typ fyzické práce takže jsem se sberala a strávila 4 hodiny na zahradě a okopala celopu zahradu zasadila, všechnio co jsem měla, vyčistila jsem velký kus od listí a náletových rostlin a oprostě, mám ráda gardening. Když jsme se pak další úterý sešli tak jsme se bavili o kytkách co bychom měli sázet snažila jsem se jim všechno vysvětlit, anglicky a oni se tomu tuze smáli. A taky jsem dostala od Daria jeden kousek česneku a začala ho pěstovat ve skleničce a nikdo to nepoznal po čuchu - ani Max - profesor biologie :) což je smutné. A tento týden jedem nakupovat všechny ty kytky. Vlastně jsem pak ještě zpracovala dokument o tom co sázet a co ne. A ve středu jsem yvčistila další kus zahrady a zasadila fík-tree a vykopala velyký kořen zlomeným rýčem, nějak prosadím aby se koupili další :)
Jo a taky přišli Bora - deště, studený, plný větru. Duino je ponělkud špatně postavený takže to zatopila garáž profesora filozofie, labolatoře e-systemů. A já jsem třeba do italštiny přišla totálně zmoklá, takže jsem sundala boty a celou italštinu ze mě kapalo, ale teď už je zase normálně :)
Jo a tak ty další akce - zaprvé mě ostříhali. Vlastně to všechno začalo tím, že jsem zapoměla vyprat oblečení a dala jsem ho do pračky a půlnoci a přesvědčila namuun a Elou, že se mnou chtějí čekat další hodinu a půl a pak byla tu na Fore párty a ve tři ráno jsem se bavila právě s těmito dvěmi slečnami a jacobem (malta) a rozhodly jsme se že mě ostříháme mýma školníma nůžkama a bylo to strašně srandovní, protože jacob se nejdřív tuze bál a pak se strašlivě nadchnul a chtěl moje kratší a kraší a pak jsem měla jednu stranu moc kratší no a prostě ve čtyři jsi jsem šla spát s ostříhanými vlasy :).
Jo a taky jsem byla v padově. Je to nádherný nádherný úžasný město :) Benátky jsou mrtvý, jsou jako muzeum, ale tohle město je živý,tam jsou lidi a stromy a nádherný kostely a trhy plný ovoce a sladkoctí a strašně moc draháí pizza :) Ale strašně moc jsem si to užila S Enou (B a H) Wintou (kambodže) Mary (Japonsko a Yi (Čína) a burdžu (turecko). A mám sposty pohledů :)
A v sobotu byla v mickies 60s party ale já jsem nešle, seděla jsem s Enou a Namuun na plese a bavili jsme se až do jedné kdy jsme museli jít zpět na Fore :) A s Enou jsem se bavila napůl srbski. a jde to,. je to sranda, já se to za ty dva roky naučím a už máme naplánovaný že pojedu do Bosny a herzegoviny o velkých prázdninách :). Jo a taky mám jednu novinku :) Eloa jede na Vánoce ke mě domů, páč nemá dostatekl peněz an to jet do Brazáílie, takže vás všechny seznámím, už se těším, bude to sranda :)
Měj te se v republice nádherně, užívejte si i za mě, páč já si tu užívám, i když je to někdy unavující (především nedostakem spánkua přhršlí akcí :)).
Mám vás ráda
Esi
jak jistě víte případně nevíte neměla jsem teď tři týdny internet a ten čtvrtý týden jsem nějak neměla čas vám napsat, ale udělal jsem si ho a pokusím se všechno shrnout do nějaké malé škatulky :) ale to se mi určitě nepovede :). Takže začnu tou nejsložitější, trošičku nudnou věcí - školou. Vlastně ještě pořád nemám pocit, že by se to úplně rozjelo. Nevím co jsem jsem psala úosledně, ale mám za sebou tři testy a jednu esej. První test byl z italštiny. Byla jsem tuze tuze ustrašená, začla jsem se učit týden dopředu jen tím že jsem si četla slovíčka, ne že by to moc pomohlo, ale mám 7 :). Čímž se dostávám k známkovacímu systému. Nejhorší je tu 1 a nejlepší 7. Je to pro mě jemně těžké, ale budiž budyž. Pak jsem psala test z amtematiky, já jsem taká hloupá, udělala jsem studipní chyby, byla sjem strašně naštvaná sama na sebe, mám jenom 90%, prostě špatný špatný. A pak jsem psala test z chemie - stokiometry - mé tuze neoblíbené téma, kdo se mnou chodil do školy a měl marečka ví :), ale udělal jsem jen jednu chybu ( a to velmi stupidní, páč jsem ioznámila světu, že 120 je menší než 100 :)), matematická třída :) Ale prostě jsem jsem měla strašlivě dobrou náladu z toho všeho, jen jsem byla trochu smutná o Namuun, protože ona měla jen 50 úprocent, budu se s ní na to muset podívat...Zítra mě čeká test z biologie a toho se bojím nejvíc - protože biologie - moje budoucnost, láska moje :) ne vážně, je to první test a je strašně depresivní dostat blbou známku. Dneska jsem přečetla 90 anglických stránek o evoluci a ekologii a předešlé noci jsem jenom četla učebnicy páč jsem měsíc kašlala na direction study a dokáza jsem to cšechno udělat za tři noci. V pátek jsem zkončila ve 2 a do čtyř jsme s namuun spívali a hráli na kytaru :). škola v pátelk byla strašná, ale pak jsem se nějak probudíla...tak to snad bude dobrý....necítím se na to, ale budiž :) Jo a taky jsem měla esej z angličtiny mám 6 což je dobrý, mohlo by být líp, ale cítím se z toho dobře.
Potom aktivity - začnu sociálním servisem - jak jistě víte tak mám bezdomovce v Terstu. první den co jsme tam jeli, jsme přišli pozdě, což bylo trochu depsesivní. Ale pak to bylo skvělé. prvně jsem s Emou - druhačkou z Francie čekala hodinu na nádraží a dobře jsme si popovídali, ona je skvělá a dobře střelené, jsem s ní i v sustainabilyti group. A potom jsme rozdávali panininy a já jsem byla docela vystrašená a pak přišel jeden páín a povídá dobrý den, ale ne, nemluvil česky. Ale já si myslela že ano tak jsem ho přišla oslovila on je ze slovinska ale žije v itálii a hlavně, rozumí a umí trochu anglicky, takže jsme mohli mluvit, byla jsem strašně nadšená z toho že dokážu oslovit cizího člověka a hodinu sn ním mluvit, vlastně jsem byla jediná z té skupiny kdo to udělal. Druhý pátek jsem si užila taky, pán z prvního pátku tam sice nebyl, tak jsem randomově přišla k prvnímu pánovi a oslovila hop. Tnhle mluvil jenom italsky, takže to bylo troochu složitější, ale byl tuze hodný ptal se mě na takové ty primitivní věci jako jméno, věk a já se ptala jeho a snažila se mu porozumět a tak. AS on mi opravoval všechny chyby. A tento pátek se něco změnilo, tzeď už přicházeli bezdomovci a chtěli se snámi bavit :) Bavila jsem se s nějakým pánem který mi pořád říkal jak jsem nádherná a že o mě bude mít sen :) a taky přišel nějaký pán ze slovinska a chvíli jsme mluvily nějakou slovančtinou a pak mě obejmul a zase odešel :). Mám ráda můj SS, užívám si to :)
A potom sustainibility group, nejdřív jsem se tam moc necítily, dělali jsme divadloa já jsem byla fotovoltaická buňka což byla stranda ale říkala jsem věty a vůbec jsem jim nerozuměla a to se to pak špatně hraje :) ale další hodinu jsme dělali gardening a já jsem zjistila, že tam tomu rozumím asi tak nejvíce a to tomu nerozumím :). Ale tak jsem chodila klolem a říkasla - netrhej prosím tuto kytku ta je jedlá a tak...a pak jsme tam potkali Draia - to je manžel Rimi - mojí rezidenční tutorky. A on zahradě rozumí tak jsem se s ním bavila co sázet teď a tak :) Nakonec jsme od něho dostali mátu a angrešt, což je dobré zasadit teď. V e středu jsem se pakj rozhodla všechno zasadit. A má mám ráda tento typ fyzické práce takže jsem se sberala a strávila 4 hodiny na zahradě a okopala celopu zahradu zasadila, všechnio co jsem měla, vyčistila jsem velký kus od listí a náletových rostlin a oprostě, mám ráda gardening. Když jsme se pak další úterý sešli tak jsme se bavili o kytkách co bychom měli sázet snažila jsem se jim všechno vysvětlit, anglicky a oni se tomu tuze smáli. A taky jsem dostala od Daria jeden kousek česneku a začala ho pěstovat ve skleničce a nikdo to nepoznal po čuchu - ani Max - profesor biologie :) což je smutné. A tento týden jedem nakupovat všechny ty kytky. Vlastně jsem pak ještě zpracovala dokument o tom co sázet a co ne. A ve středu jsem yvčistila další kus zahrady a zasadila fík-tree a vykopala velyký kořen zlomeným rýčem, nějak prosadím aby se koupili další :)
Jo a taky přišli Bora - deště, studený, plný větru. Duino je ponělkud špatně postavený takže to zatopila garáž profesora filozofie, labolatoře e-systemů. A já jsem třeba do italštiny přišla totálně zmoklá, takže jsem sundala boty a celou italštinu ze mě kapalo, ale teď už je zase normálně :)
Jo a tak ty další akce - zaprvé mě ostříhali. Vlastně to všechno začalo tím, že jsem zapoměla vyprat oblečení a dala jsem ho do pračky a půlnoci a přesvědčila namuun a Elou, že se mnou chtějí čekat další hodinu a půl a pak byla tu na Fore párty a ve tři ráno jsem se bavila právě s těmito dvěmi slečnami a jacobem (malta) a rozhodly jsme se že mě ostříháme mýma školníma nůžkama a bylo to strašně srandovní, protože jacob se nejdřív tuze bál a pak se strašlivě nadchnul a chtěl moje kratší a kraší a pak jsem měla jednu stranu moc kratší no a prostě ve čtyři jsi jsem šla spát s ostříhanými vlasy :).
Jo a taky jsem byla v padově. Je to nádherný nádherný úžasný město :) Benátky jsou mrtvý, jsou jako muzeum, ale tohle město je živý,tam jsou lidi a stromy a nádherný kostely a trhy plný ovoce a sladkoctí a strašně moc draháí pizza :) Ale strašně moc jsem si to užila S Enou (B a H) Wintou (kambodže) Mary (Japonsko a Yi (Čína) a burdžu (turecko). A mám sposty pohledů :)
A v sobotu byla v mickies 60s party ale já jsem nešle, seděla jsem s Enou a Namuun na plese a bavili jsme se až do jedné kdy jsme museli jít zpět na Fore :) A s Enou jsem se bavila napůl srbski. a jde to,. je to sranda, já se to za ty dva roky naučím a už máme naplánovaný že pojedu do Bosny a herzegoviny o velkých prázdninách :). Jo a taky mám jednu novinku :) Eloa jede na Vánoce ke mě domů, páč nemá dostatekl peněz an to jet do Brazáílie, takže vás všechny seznámím, už se těším, bude to sranda :)
Měj te se v republice nádherně, užívejte si i za mě, páč já si tu užívám, i když je to někdy unavující (především nedostakem spánkua přhršlí akcí :)).
Mám vás ráda
Esi
úterý 4. října 2011
rychla zprava
ahoj, jenom rychla zprava - stalo se hodne a taky nam na 2-3 tydny vypnou net, takze nebudu psat, ted pisu z Namuunina pocitace. Jinak nejzhavejsi novinka: jsem ostrihana! jak se to stalo, povim jindy.
Mejte se v republice s internetem krasne
Vase Esi
Mejte se v republice s internetem krasne
Vase Esi
středa 28. září 2011
Via Ferrata :)
Ahoj ahoj,
čtvrtek byl velmi hektický den, shromáždila jsem většinu věcí, kterou jsem potřebovala na ferraty, a byla šťastná, že všechno můžu všechno dát do vanu a věnovat se všem svým úkolům, které nám učitelé dali s pocitem, že máme volný víkend (ona taky většina lidí měla, ale co :)). No v 1 hodinu jsem šla vesela spát s pocitem, že zítra rozhodně nic nevylezu. Ráno jsme se sešli v 6:45 před Fore (alespoň jsem to měla blízko). Bylo nás dohromady 19 - 16 studentů, 2 učitelé a jeden instruktor. Vůbec nevím, jak dlouho jsme jeli, protože jsem celou cestu spala. Když jsme vystoupili na parkovišti, připadalo mi nějaké povědomé, ale vzhledem k tomu, že všechny hory v Alpách jsou si podobné, nevěnovala jsem tomu moc pozornosti. Oblékli jsme si všechny potřebné věci a vyrazili nahoru. Přišla jsem si strašně moc odolná, protože jsem cele ferraty prochodila jenom v tričku a tříčtvrťácích, zatímco všichni ostatní měli bundy a mikiny. A taky jsem zjistila, že na tom nejsem fyzicky zas tak špatně, byla jsem vždycky ten kdo čekal :). Prostě všechno bylo super, bavila jsem se s Ximenou a Nancy (druhačka ze Singapuru) a užívala jsem si.
Smutné bylo, že na přesně této ferratě jsem už byla před rokem, takže to nebylo zas tak překvapující, ale stejně to bylo krásný. Večer jsme potom přijeli do chaty, kde jsme bydleli. A italové uvařili večeři. Zjistila jsem, že jídlo v menze není tak skvělé, jak jsem si myslela :). Měla jsem pastu s pestem a salát, bylo to úžasné a pak sýr. Měli něco jako hodně hodně velké kolo hermelínu, který byl tak tisíckrát lepší něž hermelín. Potom jsme měli oheň a šli brzo spát, protože jsme byli všichni strašně moc unavení.
Další den jsme prvně šli nějakou strašlivě nudnou ferratu, ale dobře jsem si popovídala a bylo to plné krásných výhledů. Na vrcholu jsem pak potkala skupinku Čechů kdesi od Prahy a byla jsem ráda, že zase slyším češtinu. Druhá ferrata, která ten den byla, byla jen pro lidi, kteří měli dostatek energie, takže nás šlo míň. Byla úžasná, dobře byla plná žebříků, ale byla plná adrenalinu a nahoře to bylo krásný. Celý druhý den jsem koukala na ferratu di Rose, kde jsem byla minulý rok. Někteří z nás (už jenom 4) šli pak domů po svých a bylo to skvělé, viděla jsem vodopády a všechno. Večer jsme pak měli gorgonzolu (myslím), což je skvělý sýr a nějakou speciální italskou buchtu z pánvičky - něco jak tlustá rozkrájená palačinka a marmeládou :). Poslední den už jsem byla ráda, že nejdeme nic dlouhého, ale nakonec to dlouhé bylo :). První ferrata v pohodě, ale druhá nás zavedla úplně na druhý směr od lanovky, kterou jsme se měli dostávat domů a pak jsme měli hodinu na překonání tří údolí, ale stihli jsme to a pak ten pocit, to bylo skvělé a pak na Forre a pizzu. Když jsem se vrátila tak jsem teprve poznala, s kým jsem se hodně zblížila - především když jsem uviděla Elou, Namuun, Katarínu a Peymana, tak jsem byla hodně šťastná. Myslím, že tento výlet mi dal víc než jenom zážitek, ale i nové kamarády :).
V pondělí jsem se vrátila do normálních pracovních kolejí, za zmínku nestojí asi vůbec nic. Dnes jsem měla sustainibility gropup, organizujeme otevření další rezidence se solárními panely, tak se těším, a já se začnu starat o olivovník - nemám páru jak se to stříhá, nějak to zkusím a doufám, že neumře. Za chvíli půjdu za Katarínou zkonzultovat moji esej o 11. září. Jo a ve WL čteme knihu - nerouzumím ani slovo, tak budu muset najít překlad. Těším se na prodloužený víkend - konečně dodělám všechny věci do školy a zkompletuji to, např.: už dva týdny se chystám do knihovny a pořád nic: )
Jo a samozřejmě tu jsou fotky z výletu :
Vždycky když jsem chtěla vyfotit Nancy, ona musela vyfotit mě :)
Mauric z Německa - náš "dvorní fotograf"
Anne - profesorka chemie, nechápu jak může být tak energická v tolika letech
Carlo - instructor
Peter z Itálie v Kuchyni
Maya z Dánska s banánem :)
Náš nádherný oheň
A nádherná hora - a mraky putující na oblohu :)
Vypadá to jako před plakátem, ale je to opravdové, na nejvyšším vrcholu co jsme byli
Já a Nancy
Xiména - Peru
Ferrata di Rosse (doufám :))
čtvrtek byl velmi hektický den, shromáždila jsem většinu věcí, kterou jsem potřebovala na ferraty, a byla šťastná, že všechno můžu všechno dát do vanu a věnovat se všem svým úkolům, které nám učitelé dali s pocitem, že máme volný víkend (ona taky většina lidí měla, ale co :)). No v 1 hodinu jsem šla vesela spát s pocitem, že zítra rozhodně nic nevylezu. Ráno jsme se sešli v 6:45 před Fore (alespoň jsem to měla blízko). Bylo nás dohromady 19 - 16 studentů, 2 učitelé a jeden instruktor. Vůbec nevím, jak dlouho jsme jeli, protože jsem celou cestu spala. Když jsme vystoupili na parkovišti, připadalo mi nějaké povědomé, ale vzhledem k tomu, že všechny hory v Alpách jsou si podobné, nevěnovala jsem tomu moc pozornosti. Oblékli jsme si všechny potřebné věci a vyrazili nahoru. Přišla jsem si strašně moc odolná, protože jsem cele ferraty prochodila jenom v tričku a tříčtvrťácích, zatímco všichni ostatní měli bundy a mikiny. A taky jsem zjistila, že na tom nejsem fyzicky zas tak špatně, byla jsem vždycky ten kdo čekal :). Prostě všechno bylo super, bavila jsem se s Ximenou a Nancy (druhačka ze Singapuru) a užívala jsem si.
Smutné bylo, že na přesně této ferratě jsem už byla před rokem, takže to nebylo zas tak překvapující, ale stejně to bylo krásný. Večer jsme potom přijeli do chaty, kde jsme bydleli. A italové uvařili večeři. Zjistila jsem, že jídlo v menze není tak skvělé, jak jsem si myslela :). Měla jsem pastu s pestem a salát, bylo to úžasné a pak sýr. Měli něco jako hodně hodně velké kolo hermelínu, který byl tak tisíckrát lepší něž hermelín. Potom jsme měli oheň a šli brzo spát, protože jsme byli všichni strašně moc unavení.
Další den jsme prvně šli nějakou strašlivě nudnou ferratu, ale dobře jsem si popovídala a bylo to plné krásných výhledů. Na vrcholu jsem pak potkala skupinku Čechů kdesi od Prahy a byla jsem ráda, že zase slyším češtinu. Druhá ferrata, která ten den byla, byla jen pro lidi, kteří měli dostatek energie, takže nás šlo míň. Byla úžasná, dobře byla plná žebříků, ale byla plná adrenalinu a nahoře to bylo krásný. Celý druhý den jsem koukala na ferratu di Rose, kde jsem byla minulý rok. Někteří z nás (už jenom 4) šli pak domů po svých a bylo to skvělé, viděla jsem vodopády a všechno. Večer jsme pak měli gorgonzolu (myslím), což je skvělý sýr a nějakou speciální italskou buchtu z pánvičky - něco jak tlustá rozkrájená palačinka a marmeládou :). Poslední den už jsem byla ráda, že nejdeme nic dlouhého, ale nakonec to dlouhé bylo :). První ferrata v pohodě, ale druhá nás zavedla úplně na druhý směr od lanovky, kterou jsme se měli dostávat domů a pak jsme měli hodinu na překonání tří údolí, ale stihli jsme to a pak ten pocit, to bylo skvělé a pak na Forre a pizzu. Když jsem se vrátila tak jsem teprve poznala, s kým jsem se hodně zblížila - především když jsem uviděla Elou, Namuun, Katarínu a Peymana, tak jsem byla hodně šťastná. Myslím, že tento výlet mi dal víc než jenom zážitek, ale i nové kamarády :).
V pondělí jsem se vrátila do normálních pracovních kolejí, za zmínku nestojí asi vůbec nic. Dnes jsem měla sustainibility gropup, organizujeme otevření další rezidence se solárními panely, tak se těším, a já se začnu starat o olivovník - nemám páru jak se to stříhá, nějak to zkusím a doufám, že neumře. Za chvíli půjdu za Katarínou zkonzultovat moji esej o 11. září. Jo a ve WL čteme knihu - nerouzumím ani slovo, tak budu muset najít překlad. Těším se na prodloužený víkend - konečně dodělám všechny věci do školy a zkompletuji to, např.: už dva týdny se chystám do knihovny a pořád nic: )
Jo a samozřejmě tu jsou fotky z výletu :
Já někde
A konečně Nancy
Přijdu si strašně egoiistická, ale další má fotka :)
Nádherná jezera kolem kterých jsme šli
středa 21. září 2011
Peace one day a další aktivity
Ahoj,
samozřejmě jsem nestihla svoji lhůtu týdne, takže jsem strašná a prohrála jsem se Sokolem sázku (nemám páru o co :)), ale píšu!! A jenom o dva dny později. Abych pravdu řekla, moc si napamatuji úplně všechno, takže se pokusím napsat alespoň něco. Myslím, že úterý jsem se snažila učit a pak se někde zakecala, ve středu jsem pak měla první Thuther Math (nevím jak se to píše - nějak se to přeložte - tohle je takový random) a bylo to úžasné, je to přesně to, co od matematiky očekávám - naučení se nových věcí, pochopení jak to funguje. Náš profesor má 78 (?) a je z Arabských Emirátů. Mluví na nás napůl francouzsky a strašně moc mumlá, takže mu moc nerozumím, ale čísla jsou všude stejná, takže v pohodě :). Ne, vážně, je to skvělé. A taky bych vám chtěla oznámit, že naše profesorka z Matematiky je ...já nevím, jak to říct hezky - první pravidlo, které nám řekla, bylo špatně a pak neodpovídaly výsledky logice, všichni to přijali, jen já se ptala a ptala a nakonec jsme zjistili, že pravidlo i výsledky jsou špatně a ona to musela opravit - toliko k naší úrovni matematiky HL...Ale vzhledem k tomu, že je tu TM, jsem spokojena.
Čtvrtek je můj nejhektičtější den...Nejdříve škola s biologickým tripem - to bylo skvělé - šli jsme do lesa a Max (nejlepší učitel, kterého mám - jeho hodiny jsou jak destiminutovky, i když je to 55 minut) vysvětloval, jak postupuje succession a co je scree, grassland...a taky vzal zmrzlinu a každej jsme dostali...no z biologického tripu jsem teoreticky měla jít na oběd, ale to jsem nestíhala, protože jsem pak musela být převlečená a nachystaná na climbing. Takže jsem si vzala jogurt a rohlík, což jsem snědla po cestě a stihla to. Na climbingu jsme se učili, jak se chodí ferraty, a já se snažila všechny věci anglicky a teď to samozřejmě znova nevím :), ale co. Pak jsme šli nějakou cvičnou ferratu, jediné, co na ní bylo cvičné, bylo to, že byla 2 metry na zemí...jinak to bylo docela vyčerpávající. Šli jsme to asi hodinu a půl a celou dobu pařilo slunce. Dvě slečny - jedna z nich byla Emily - se tam zhroutily. No ale já jsem došla, šťastně unavená a spěchala jsem na TM, kam jsem došla samozřejmě o půl hodiny později (ale už mám dopsaný sešit - to jsem dělala v nějakém frree bloku) ale budiž. Mistr Shery nám na konci každé hodiny dává čokoládu :). No a pak večeře, kterou jsem nejedla, jak jsem byla v časovém pressu. No a v 8 jsem si vesele sedla na školu a něco udělala. Pátek, krom toho, že jsem byla úplně mrtvá, jsem konečně konečně nemusela dělat nic do školy, tak jsem se flákala s Kačkou a Namuun a tak, a prostě si to užívala a večer se pak dívala na film Rio - skvělé. V sobotu jsme s Kačkou vyrazily nakupovat do Emisfera v Monfalkone - musela jsem tam koupit cosi na Ferraty (ale o tom za chvíli) a něco EE Budimu, páč jsem zjistila, že má ráda hlavně kafe a čaj :). Vlastně někdy předtím jsem jí připravila první překvapení na postel. Vypadalo asi takhle:
No a koupila jsem si nějaké sušenky a čokoládu - myslím, že to je první věc, kkterou jsem našla levnější než u nás v Česku a taky jediná :) - no a zprávu o tom, že mi může nechat zprávu v holubí díře (pirátský překlad) a našla jsem tam sušenky a krásnou zprávu. Teď mám připravených 20 balíčků čaje a na každém bude napsáno N dní do EE a na druhé straně nějaká pozitivní zpráva. Doufám, že to stihnu dneska, ale nevidím to, nevidím. No a odpoledne jsem se pustila do domácích úkolů a večer se s Kačkou dívala, jaká bude mše. V neděli jsme šli na mši a bylo to krásné, mají tady něco jako dětský sbor a hrajou u toho na kytary atd atd...a rozuměla jsem!! ne jak minulý týden na italské :). No a pak jsem celé dopoledne proseděla nad jazyky a celé odpoledne jsem chtěla prosedět nad biologií, ale padl net a já ho potřebovala k vypracování, tak jsem si povídala a tak, ale net ne a ne naskočit. Nakonec mě zachránil Shannan, když mi půjčil svůj mobilní internet a já to mohla vypracovat. Seděla jsem nad tím do jedné do rána a pak jsem byla v pondělí mrtvá.
Pondělí - nejhorší den týdne - škola byla v pohodě, biologii, kterou jsem měla, jsem nějak odprezentovala (i když má angličtina byla velmi, ale velmi strašná). Colledge lifo jsem přežila jan díky Nině (odněkud z Afriky), která mě budila a budila. Assembly jsem upřímě prospala a tutoiral meeting docela taky. A pak jsem šla spát a nedělala nic do školy krom věcí na další den. Spala jsem 11 hodin. No a včera jsem byla konečně vyspaná, škola byla sranda a pak byla Sustainibility group - má creative aktivita, he, já jsme vážně lucky, protože ve středu jsem nemohla a oni to přesunuli na úterý :)) a večer tutorial dinner u Bridget. Bylo to nádherný. Bylo nás tam 12 i s manželem Bridget a jejím synem - Aurynem - on je úplně úžasný a mluví tuze vysoko. Celou dobu jsme si povídaly, jedli pizzu a fondue :) Měla jsem z toho skvělý pocit, po cestě na Fore jsem v Tuttidi koupila něco na Fore breakfast. Jo a pak jsem šla za Kačkou a nějak jsme se zakecaly a já přišla na Fore až o půlnoci (což je hodinu později než bych měla) no a jak na potvoru tu byl DSimone a viděl mě, ale dal mi jenom varování. Pak jsme koukali na přátele a já vytuhla opřená o Shanona.
Než začnu něco o OPD, povím vám ještě o Ferratách a mém trápení s tím :). Ne těším se, ale musela jsem obejít lidi a ptát se, zda někdo nemá spacák, či teplé ponožky a tak. Teď zrovna sháním baterku a mám na to tak 24 hodin. A jeli jsme koupit boty. No, jenže to byl nějaký strašně moc unavený den a já zaspala u mě v pokoji, takže mě musel vzbudit Nancy a všichni na mě čekali, ale v pohodě. Celý climbing vede Anne, což je taková moje idolka z profesorů - je docela stará, učí chemii, dělá climbing a tak a já se jí tak trochu bojím, takže jsem taková nervozní a ještě jí moc nerozumím. Ale překládám pro ni něco do češtiny. Ale to bude dobré!!
No a dneska byl Peace one day - to znamená, že jsme na sebe ještě hodnější, no prostě to slavíme. Nejdříve jsme měli Fore breakfast. Všichni (s dobrou vůlí) jsme se sešli a seděli v kruhu na zemi - každý něco přinesl a společně jsme to snědli. Pak bylo další Asembly - zabít ty lidi - a pak tady byla finská premiérka a povídala nám, co všechno zažila, když jezdila po světě, a bylo to vážně zajímavé, tedy alespoň pro mě. Namuun vedle mě úspěšně vytuhla. A pak byly workshpy. S Eloou jsme se šly podívat na to, jak vypadaly zákopy v první světové, bylo to skvělé. Chodili jsme nádhernou přírodou a celou dobu jsme mluvili a mluvili a samozřejmě občas jsme vlezli do nějaké díry, která bývala zakopem. Tu jsou nějaké fotky.
Eloa v Bunkru
Eloa a Saša (Alexandro)
OK já v nějaké jeskyni
Kerstin (má antioblíbená učitelka aj a Helen)
Tyto značky jsou tu všude...
A konec výletu...Potom jsme skoro nestihly oběd na Fore law, ale bylo to skvělé, měla jsem pizzu, tortilu a mozzarelu a pak nám přinesli melouny a oni ty slupky házeli do koše se vším nerecyklovatelným - oh bože, já bych je zabila - to máme mít nějakou tu sustainibilitu!!! Tak jsem si vzala černý pytel a obcházela lidi a sbírala slupky, za což jsem dostala pochvalu od Maxe, ale ztratila mnoho mnoho času. Celý pytel jsem pak odnesla na Ples do zahrady a hodila na kompost, přičemž jsem ulomila dveře :) a pak jsem šla na Palu pro tričko na show a zjistila, že mi chybí kalhoty, takže jsem běžela až do Lucheze (nejvzdálenější rezidence až v portu) a od tam zpátky a pak do sprchy a pak být v 15:00 na Piaze. A já tam byla, všichni se mě ptali jestli jsem OK, když jsem se vydýchávala. Seděla jsem s Burdžu a povídala si. Hodně lidí mělo kroje, ale já nemám kroj, takže jsem byla normálně, ale byla nás tak polovina. A pak jsme dojeli do Terstu a dostali každý stát jednu vlajku. Bylo to poprvé co jsem se opravdu cítíla Češkou (moravankou) a byla jsem hrdá, že jí opravdu jsem.
Bylo to nádherný, jak všichni měli vlajky a mávali s nimi, všechno bylo barevné a úžasné :)
Katarína vypadala skvěle (jako vždycky :))
Pak byla Show. Vlastně jsem úplně vynechala, že poslední týden byly pořád nějaké tréninky. Já jsem dělala cups dance. Hej, to je fakt drsné, někdy vás to naučím, je to sranda, je to velmi velmi speciální rytmické předávání hrnků dalšímu člověku. Seděli jsme v půl kruhu as na treninzích jsme to jeli pomalu, tady to bylo rychle, velmi :) ale nikdo nic nezkazil :))) Potom tam byli nějaký další vystoupení a já byla až na Lombelico del mondo - kde jsem žonglovala s pojkama a strašně moc jsme si to užili. Pak jsme šli s vlajkama za pochodovou kapelou a nakonec házeli růže do vody. Bylo to strašně moc emotivní, moc. A já si uvědomila jak je to tu vlastně těžký, musíš akceptovat všechno někdy až přespříliš, musíš být pořád veselá a pořád s někým mluvit, nutí tě k tomu atmosféra a všechno. Ale většinou s tím nemám problém, jen teď po třech týdnech chci být sama, tak sedím v Daily roomu a poslouchám hudbu a těším se na další den, vážně. Jen v tu chvíli to bylo těžký, ale nádherný, strašně moc:
Mám takovou nostalgickou náladu, jak poslouchám totáče a znouzi a zvířata, chtěla bych vás všechny obejmout, a bavím se tu s Namuun o tom, jestli je to perfektní a já nejsem perfektní, protože já nejsem, měla bych dělat úkol do biologie a místo toho tu sedím a píšu toto a poslouchám muziku, ale je mi skvěle.
Mám vás velmi ráda, lidi
Vaše Esi
samozřejmě jsem nestihla svoji lhůtu týdne, takže jsem strašná a prohrála jsem se Sokolem sázku (nemám páru o co :)), ale píšu!! A jenom o dva dny později. Abych pravdu řekla, moc si napamatuji úplně všechno, takže se pokusím napsat alespoň něco. Myslím, že úterý jsem se snažila učit a pak se někde zakecala, ve středu jsem pak měla první Thuther Math (nevím jak se to píše - nějak se to přeložte - tohle je takový random) a bylo to úžasné, je to přesně to, co od matematiky očekávám - naučení se nových věcí, pochopení jak to funguje. Náš profesor má 78 (?) a je z Arabských Emirátů. Mluví na nás napůl francouzsky a strašně moc mumlá, takže mu moc nerozumím, ale čísla jsou všude stejná, takže v pohodě :). Ne, vážně, je to skvělé. A taky bych vám chtěla oznámit, že naše profesorka z Matematiky je ...já nevím, jak to říct hezky - první pravidlo, které nám řekla, bylo špatně a pak neodpovídaly výsledky logice, všichni to přijali, jen já se ptala a ptala a nakonec jsme zjistili, že pravidlo i výsledky jsou špatně a ona to musela opravit - toliko k naší úrovni matematiky HL...Ale vzhledem k tomu, že je tu TM, jsem spokojena.
Čtvrtek je můj nejhektičtější den...Nejdříve škola s biologickým tripem - to bylo skvělé - šli jsme do lesa a Max (nejlepší učitel, kterého mám - jeho hodiny jsou jak destiminutovky, i když je to 55 minut) vysvětloval, jak postupuje succession a co je scree, grassland...a taky vzal zmrzlinu a každej jsme dostali...no z biologického tripu jsem teoreticky měla jít na oběd, ale to jsem nestíhala, protože jsem pak musela být převlečená a nachystaná na climbing. Takže jsem si vzala jogurt a rohlík, což jsem snědla po cestě a stihla to. Na climbingu jsme se učili, jak se chodí ferraty, a já se snažila všechny věci anglicky a teď to samozřejmě znova nevím :), ale co. Pak jsme šli nějakou cvičnou ferratu, jediné, co na ní bylo cvičné, bylo to, že byla 2 metry na zemí...jinak to bylo docela vyčerpávající. Šli jsme to asi hodinu a půl a celou dobu pařilo slunce. Dvě slečny - jedna z nich byla Emily - se tam zhroutily. No ale já jsem došla, šťastně unavená a spěchala jsem na TM, kam jsem došla samozřejmě o půl hodiny později (ale už mám dopsaný sešit - to jsem dělala v nějakém frree bloku) ale budiž. Mistr Shery nám na konci každé hodiny dává čokoládu :). No a pak večeře, kterou jsem nejedla, jak jsem byla v časovém pressu. No a v 8 jsem si vesele sedla na školu a něco udělala. Pátek, krom toho, že jsem byla úplně mrtvá, jsem konečně konečně nemusela dělat nic do školy, tak jsem se flákala s Kačkou a Namuun a tak, a prostě si to užívala a večer se pak dívala na film Rio - skvělé. V sobotu jsme s Kačkou vyrazily nakupovat do Emisfera v Monfalkone - musela jsem tam koupit cosi na Ferraty (ale o tom za chvíli) a něco EE Budimu, páč jsem zjistila, že má ráda hlavně kafe a čaj :). Vlastně někdy předtím jsem jí připravila první překvapení na postel. Vypadalo asi takhle:
Pondělí - nejhorší den týdne - škola byla v pohodě, biologii, kterou jsem měla, jsem nějak odprezentovala (i když má angličtina byla velmi, ale velmi strašná). Colledge lifo jsem přežila jan díky Nině (odněkud z Afriky), která mě budila a budila. Assembly jsem upřímě prospala a tutoiral meeting docela taky. A pak jsem šla spát a nedělala nic do školy krom věcí na další den. Spala jsem 11 hodin. No a včera jsem byla konečně vyspaná, škola byla sranda a pak byla Sustainibility group - má creative aktivita, he, já jsme vážně lucky, protože ve středu jsem nemohla a oni to přesunuli na úterý :)) a večer tutorial dinner u Bridget. Bylo to nádherný. Bylo nás tam 12 i s manželem Bridget a jejím synem - Aurynem - on je úplně úžasný a mluví tuze vysoko. Celou dobu jsme si povídaly, jedli pizzu a fondue :) Měla jsem z toho skvělý pocit, po cestě na Fore jsem v Tuttidi koupila něco na Fore breakfast. Jo a pak jsem šla za Kačkou a nějak jsme se zakecaly a já přišla na Fore až o půlnoci (což je hodinu později než bych měla) no a jak na potvoru tu byl DSimone a viděl mě, ale dal mi jenom varování. Pak jsme koukali na přátele a já vytuhla opřená o Shanona.
Než začnu něco o OPD, povím vám ještě o Ferratách a mém trápení s tím :). Ne těším se, ale musela jsem obejít lidi a ptát se, zda někdo nemá spacák, či teplé ponožky a tak. Teď zrovna sháním baterku a mám na to tak 24 hodin. A jeli jsme koupit boty. No, jenže to byl nějaký strašně moc unavený den a já zaspala u mě v pokoji, takže mě musel vzbudit Nancy a všichni na mě čekali, ale v pohodě. Celý climbing vede Anne, což je taková moje idolka z profesorů - je docela stará, učí chemii, dělá climbing a tak a já se jí tak trochu bojím, takže jsem taková nervozní a ještě jí moc nerozumím. Ale překládám pro ni něco do češtiny. Ale to bude dobré!!
No a dneska byl Peace one day - to znamená, že jsme na sebe ještě hodnější, no prostě to slavíme. Nejdříve jsme měli Fore breakfast. Všichni (s dobrou vůlí) jsme se sešli a seděli v kruhu na zemi - každý něco přinesl a společně jsme to snědli. Pak bylo další Asembly - zabít ty lidi - a pak tady byla finská premiérka a povídala nám, co všechno zažila, když jezdila po světě, a bylo to vážně zajímavé, tedy alespoň pro mě. Namuun vedle mě úspěšně vytuhla. A pak byly workshpy. S Eloou jsme se šly podívat na to, jak vypadaly zákopy v první světové, bylo to skvělé. Chodili jsme nádhernou přírodou a celou dobu jsme mluvili a mluvili a samozřejmě občas jsme vlezli do nějaké díry, která bývala zakopem. Tu jsou nějaké fotky.
Já a Eloa (aby Eloi nebylo málo :)) ne ona je fakt zlatá
Pak byla Show. Vlastně jsem úplně vynechala, že poslední týden byly pořád nějaké tréninky. Já jsem dělala cups dance. Hej, to je fakt drsné, někdy vás to naučím, je to sranda, je to velmi velmi speciální rytmické předávání hrnků dalšímu člověku. Seděli jsme v půl kruhu as na treninzích jsme to jeli pomalu, tady to bylo rychle, velmi :) ale nikdo nic nezkazil :))) Potom tam byli nějaký další vystoupení a já byla až na Lombelico del mondo - kde jsem žonglovala s pojkama a strašně moc jsme si to užili. Pak jsme šli s vlajkama za pochodovou kapelou a nakonec házeli růže do vody. Bylo to strašně moc emotivní, moc. A já si uvědomila jak je to tu vlastně těžký, musíš akceptovat všechno někdy až přespříliš, musíš být pořád veselá a pořád s někým mluvit, nutí tě k tomu atmosféra a všechno. Ale většinou s tím nemám problém, jen teď po třech týdnech chci být sama, tak sedím v Daily roomu a poslouchám hudbu a těším se na další den, vážně. Jen v tu chvíli to bylo těžký, ale nádherný, strašně moc:
Mám vás velmi ráda, lidi
Vaše Esi
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)