Ahoj lidi,
čas běží neuvěřitelnou rychlostí, vlastně už za 18 dní mi končí první rok v zahraničí. Je to strašidelný, je tu spousta lidí, který mám ráda a už je v životě neuvidím, ale já to změnit nemůžu no. Takže se nějak rychle pokusím shrnout co se stalo a udělat si aj nějakou reflekci v krátké době.
Takže v úterý nám začínají závěrečné zkoušky roku, takže jsem si sedla abych vám napsala dopis místo toho abych se učila :). Ne dneska jsem strávila celý den nad chemii a večer si dám se slečnou matematikou, jo a taky jsme dostali známky z konce roku, mám 5, 6 a 7 (ale vůbec si nepamatuju jak), což je dobré, protože když to přepočítám na český tak je to něco jako 1, 1- a 2. No a hlavně jsme teď dělali Group 4 Project, což je týdenní odpolední experimentování na dané téma a počítá se to do mé „maturitní“ známky z IB. Takže naše téma bylo kitchen science a já jsem ten den měla velmi sustainabilitní a ekologickou náladu takže jsem si vybrala stavění a vaření v solárním vaříči, čehož jsem později litovala, ale nakonec si to užila. No rozdělili jsme se celkem randomě do skupijn po třech. Já jsem byla s Wandou z Německa a Entisar z Etiopie (jo tohle bylo jen pro prváky, druháci dělali tu stejnou věc rok před náma). Obě dvě jsou to skvělé slečny jen ne příliš dochvilné, ale nakonec jsme opravdu dokázaly postavit solární vařič a dosáhnout teploty 92.8 °C, což je úžasné, ne? No a měli jsme strávit tak dvě odpoledne děláním experimentů, ale my strávili 4.
Alespoň jsme se začala učit na zkoušky. Vlastně bych asi měla být víc vystrašená než jsem, ale nějak se mi to nevede :(. Jinak jsem skoro hotová s mým vymýšlením mého EE experimentu a všichni už začínáme hledat univerzity a tak (takže bych měla asi taky začít, ale chybí mi čas!!!)
Jo a moje paní profesorka angličtiny z gymplu přijela se svým manželem, protože ona je shodou náhod dobrá kamarádka mojí současné paní profesorky angličtiny. Tak jsem je provedla školou a pak jsme všichni čtyři dohromady jelo do Villagia al Pescatore (které jsem objevila náhodou když jsem se s Christopherem ztratila v lese, protože jsem se snažili naít bubnující lidi a pak potkali tento nádhernej kostel) a tam jedli v rybářský restauraci smažený mušle, nakládaný malí ryby a mušle vařené v bílem víně as těstovinami a pak čokoládový koláč s pomeranči a jablečnou buchtu a pili k tomu dobrý bílí víno, tak to jsem se taky užila. V tom momentu kdy jsme přijeli zrovna zapadalo slunko takže jak obloha tak i moře byli oranžovo růžový, takový idilický to bylo no a to byl velmi příjemný večer.
o a já vím, že vás pořád zatěžuji svými ekologickými věcmi, ale ono už se to asi nezmění, našla jsem v tom dost smyslu. No pořádali jsme event na den pro akce proti změně klimatu a pořídily toto foto:
tady je stránka o tom:
http://www.climatedots.org/
Pořádala jsem to dohromady s Honasem, takže jsem se asi tak čtyřikrát hluboce pohádali a pak usmířili a když už jsme byli hotový sedli si a krásně si popovídali a nepohádali se, což bylo alespoň pro mě docela překvapující :). Dokonce jsme mluvili jen v Italštině (to je teď moje záliba bavit se italsky páč mi to vůbec nejde, v mém reportu bylo napsáno - umí se skvěle vyjádřit, ale měla by se taky naučit nějakou tu gramatiku). Jo a jinak jsme ukončili Sustainability competition a já pak strávila bezesnou noc děláním grafů, počítáním a snažením se pochopit něco o elektřině, ale nakonec se mi to povedlo a od prezentovala jsem to na assembly a taky předala ceny. Jo a pak jsem se cítila tak trochu prázdně, protože to byla věc na kterou jsem myslela a kterou jsem dělala měsíc a kousek a pak to najednou skončilo a pak? Čímž ovšem neskončila moje aktivita, taky jsem se rozhodla že alespoň jemně zlepším kompost a přemístím ho z košů rozmístěných kolem celé college na zahradu (kde mi vyrostla růže, brambory, rybíz, hrášek...no prostě krása :)). Našli jsme uvnitř spousty bordelu, jak můžete vidět na fotkách, ale taky krásný velký bílý červy, kteří dělají ten správný kompost a mimo jiné plnou pastu a flašky od piva.
No a všechno tak nějak končí, poslední Social service, poslední Sustainability group, poslední horolezení, teď už jen to studium. Chystáme velikánskou IB show pro druháky. Ještě pořád mám IB frienda a píšu jí a dokonce jsem i pekla (a nepřipálila a neshořelo to :)). Druháci měli leaving dinner a pak overnight ve školní budově a když jsme pak ráno přišli našli jsme plakáty a napsanými vzkazy pro nás, bylo to smutný, že odjíždí, ale zároveň strašně moc krásný. Taky už chystáme intro week pro naše prváky (já mám dvě české slečny :)). Přes to všechno se sažím žít a trávit co nejvíce času s lidmi se kterýma už se nikdy nemusím vidět. Teď v pátek jsem měla čaj s Victorem a pak druhý s Nikolínou, šla jsem na procházku z Raynou a navštívila Shpresu. Taky jsem s Enou založila tradici s pitím sojového mléka (takže jsem zas tlustá :)).
Někdy, někdy mám pocit že to přece není možný, že to uteklo tak rychle a někdy zase že tohle přece nemůže skončit (dokonce i moje maminka zapomněla že jsem o rok zestárla). Nevím jetli jsem to psala ale moje budoucí roomate bude Aisté z Litvy. Nikdy jsme spolu moc nemluvily dokud nepřišla a nezeptala se mě, jestli s ní náhodou nechci bydlet a od té doby jsme spolu strávily hafo času a je mi stou slečnou strašně moc dobře (včera jsem zjistila že umí pogovat :)) a těším se, možná, možná přijede na týden do Česka, ale to se ještě neví.
Jak teď sedím ve svým pokoji a přemýšlím nad tím co se všechno stalo, jek rychle a podivně mám pocit jako bych byla pryč z reality na jeden rok, čas běží jinak, myšlenky běží jinak. Někdy někdy mi bylo a pravděpodobně i bude smutno po domově, někdy jsem si říkávala proč? Proč jsem se sem přihlásila? Proč jsem nezůstala v republice se svým zavedeným životem? Co mi tohleto všechno vlastně přineslo? Jindy jsem zase poskakovala kolem a byla šťastná a neřešila nic a bylo mi dobře. Nevím jak mám popsat ten pocit v sobě teď, ale vím že bych neměnila. Kdybych se měla rozhodnout před rokem udělala bych to samý, odjela do Itálie a pokusila se vyslovit „Hello I am Ester“ a pochopit co mi ti druzí říkají. Někdy je to tu těžký, mají tu hnusný kafe, ale cítím se strašně moc jakoby naplněná a šťastná. Doufám, že až přijedu (po tom co si prohlédnu Mostar těsně po škole), tak si sednem a popovídáme si o tom. Mám pocit, že vždycky když přijedu domů věci se změnily, jako bych pokaždé jela do jiné Republiky. Strašně moc bych vám chtěla předat to jak se teď cítím ale nejde to tak vám alespoň popřeju nádhernej čas ať jste kde jste a ať děláte co děláte. Mějte se nádherně.
Mám vás ráda
Vaše Esi
Žádné komentáře:
Okomentovat