Ahoj Lidi,
tak jsem si prošla svým prvním skoro-zkouškovým a děkuji už nechci žádný další. Já vím že budu mít alespoň pár někde v budoucnosti, ale prozatím jsem to zapomněla. Ne, za začátku to bylo úplně v pohodě, zvládala jsem, učila se a tak, ale ke konci už se mi prostě strašně moc pekelně nechtělo a pak jsem měla takový ty tendence jako uklízet pokoj, jít a poznat lidi, který neznám tak dobře a všechny tyhle věci, který se prostě dělat nedají. Ale přežila jsem, výsledky nevím takže jsem šťastná a přála bych si je vůbec nevědět což se též nestane.
Ale hlavně se mi po všech těch zkouškách strašně ulehčilo a je mi mnohem líp, žádnej velkej stres nebo tak, prostě chodit kolem a užívat si. Samozřejmě ještě máme tři dny školy naprosto logicky :) a já musím dodělat jeden self design, dopsat svoji proceduru mého EE experimentu (a to do zítřka !!!) a dospat všechny ty noci a tak :).
Je léto a já jsem strávila hodně hodně času s Aisté. Ve čtvrtek jsme šli na Czernica beach. Já tam nikdy nebyla a Aisté se ztratila takže nám to trvalo docela dlouho a hlavně jsem hledali písčitou pláž, ale protože byla vysoká hladina moře písek tam žádný nebyl což nás poněkud zmátlo (příště se tam vezmem nějaký víno navečer a sednem si tam, na to se těším. No ale bylo fakt nádherně tak jsem vlezli alespoň po půl-lítka do vody a já se snažila najít nějaký krásný mořský tvorečky. Nejdříve jsme našli mrtvou medůzku a krabi a nádherný řasu, který plavaly po hladině a spousty mušliček, takže zakládáme japonskou zahradu příští rok v našem pokoji. No a já jsem se pak rozhodla že si vážně půjdu zaplavat takže jsem šla (a dokonce jsem si ani nezapomněla sundat hodinky :)) a šlápla na rybu a pak objevila velikánskou medúzu což bylo něco úžasného. Měla takovej fijalovej prstenec kolem a hýbala se docela rychle na to jak neaerodynamická byla. No a pak jsem objevili sea tomato (nejsem si jistá jestli ten správnej překlad je mořské rajče) a když se do něj pinklo tak se třepalo tak trochu jako puding. No a vlastně jsme tam strávili celej den a pak si dali čaj a sušenky s Yran a Andreou a tak.
Jo a taky jsem potkala něco jako ekologii-milující pár, kterej jezdí kolem Evropy v elektrickým autě a nevštěvuje ekologický místa a dělá tam dotazníky. Tak jsem je provedla školou, ukázala jim solární panely, zahradu a tak a oni byli strašně nadšení a tak nějak mě znovu motivovaly dělat dál to co dělám, ne že bych to předtím nedělala ale tohle bylo něco jako druhý dech :).
Mě to stejně přišlo jenom jako červený auto
S dvěmi podivnými lidmi :)
Ale 100% na elektřinu což také znamená že může ujet jenom 120 mil denně a musí se nabíjet 9 hodin
Po tom co mi skončili zkoušky jsem konečně zase viděla nějaký film, popovídala si s lidma kolem a hlavně potkala svého IB frienda. Ta poslední věc co jsem ji poslala byli zuby ovce které jsem našla na pláži a pak jsem ji napsala že se potkáme v tolik a tolik tam a tam. Byla jsem z toho trošičku vystrašená páč jsem nevěděla jestli si budeme mít co říct nebo ne. Ještě jsem ji stihla uplést náramek a pak tam, čekala pod mostem s zpívala si (bylo tam nádherný echo). Když přišla strašně moc mě obejmula a tak a pak jsme si sedly do trávy, koukly na hvězdy a povídali a povídali (což bych vůbec nečekala :)). po cestě zpátky jsme se ztratily a pak potkali brouka kterej svítil zelenýma proužkama a Anna se tak trochu bála což je srandovní. No a když jsem s ní došla na Ples tak jsem zjistila že už je po večerce a že jsme si povídali přes dvě a půl hodiny a že je to úplně super. Příště ji jdu vzbudit brzo ráno a podívat se na východ slunce ještě než odjedem.
Ano, za týden přesně odjíždím. Je to na jednu stranu smutný, ale není to takovej ten plačící smutek je to takovej klidnej smutek o kterým jsem věděla že přijde a kterej nemůžu změnit. Jen bych si přála mít méně práce a více volna. Myslím, že nechápu ten fakt že vážně odjíždím, nemám vůbec ten pocit, že bych strávila rok v Itálii. Napíšu snad ještě jeden článek než odjedu, nějak si to tu zreflektuji páč i to je potřeba a a pak? Mostar, Česko a ??? však ono se něco najde :)
Mějte se nádherně
Mám vás ráda
Esi
Žádné komentáře:
Okomentovat