Tohle býval "Blog o tom, jak jsem na dva roky odjela někam bez znalosti jazyka itaského či anglického. Tak bych chtěla mít nějakou pomátku, třeba tuhle..." a teď to bude "Blog o tom jak jsem se přes Itálii dostala do Ameriky a dál, bez znalosti neEvropského světa a chtěla bych pokračovat v této památce :)"

sobota 20. října 2012

Pokračívání konce...

Ahoj Lidi,
tak se z mého: jo určitě budu psát jednou za týden, stalo: jsem ráda, že napíšu jednou az měsíc dlouhou dlouhatánskou zprávu a doufám že je tam někdo dostatečně trpělivý to přečíst až dokoce. Odkud dneska začít? Dneska začnu oddedneška jelikož na to mám ty nejčerstvější vzpomínky.
Dneska byl Open Day...vlastně ne, začnu odjinud, začnu s projektem který jsem začala tento rok, začnu s Environmental Action Group. Nevím co jsem psala o tomhle tématu minule takže krátké zhrnutí: Minulý rok jsem měli Sustainability group, ale letos ji z nějakého tajemného důvodu zrušili stejně jako systainability workshop a sustainability day (z kterého udělali sustainability afternoon), takže se jim slovo sustainability asi už vůbec nelíbí. No tak jsem my (tedy já, Ximena (Peru) a maria F (Nikaragua)) založili Environmental Action Group. Strávili jsme hodiny a j´hodiny vymýšlením jména, času a místa až jsme se nakonec dostali k té první možnosti kterou jsme měli, ale co už. Pamatuji si jak jsem se bála jít na první meeting, jak jsem si říkala, že to bude strašný a taky strašidelný, ale nakonec to bylo super. Tím že je to teď stuidentská aktivita tak jsme mnohem lépe organizovaní a děláme mnohem víc. Je tam jenom pár lůidí, kteří tam chodí pořád - Eloa, Paola (Italy), Magda (Poland) a pak se čas od času připojují další lidé. Zatím jsme zvládli udělat:

- dotazník o vegetariánské Mensa
- článek do školních novin)
- začít Sustainability competition a najít cenu
- vyrobit a nalepit kolem plakáty o recyklování
- znovustvořit systém kompostu
- vybrat nějaké peníze na open day

Čímž se nádherně dostávám k Open day (hezký ne?). Open Day je den kdy se místní můžou přijít podívat do školy, vyzkoušet jednoduché věci v laboratořích, podívat se na show a koupit (přispět) nějaké malé věci. A jelikož EAG není core activity nemáme žádné peníze takže jsme pořebovali nějaké vybrat. No tak jsme se rozhodli vyrobit sešity z jedné strany potisknutého papíru a taky zasadit květinky do jogurtových kelímků, což jsme taky za týden zvládli zorganizovat včetně sbírání kelímků, shánění kytek a hlíny a koníčkování 40 sešitů no a dopadlo to takhle:
                                                                      Sukulenty :)
                                                      Krabice se vším (další forky dodám až je doposbírám od lidí)
Nakonec jsme vybrali 32 euro, což je docela dobrý na to jaký tam byl počet lidí :). Včera večer jsem kvůli tomuhle šla spát ve dvě a dneska ráno vstala v osm a vyrazila do laboratoří pomoct maxovi. Bylo to srandovní protože jsem dostala za úkol vysvětlovat v italštině jaký je rozdíl mezi lebkami a taky měřit tlak, ale srašně moc mě potěšilo jak byli všechny ty děti nadšené, když mohli vyndat všechny lidské orgány z člověka a rozložit nám tukové molekuly na atomy a rozbít Peymanovi vajíčka na experiment. Pak jsem běžela na Lucchese vzala všechny kytičky a sešity a běžela zpátky a rozložila je na stánku dohromady ze sušenkami které pekla Matt (USA) a Nikita (France). Ze začátku to bylo trochu depresivní ale nakonec to bylo super. Kolem půl čtvrté pak byla show, kde jsem tancovala - většinu tanců jsme ani nenacvičovali protože už je všechny známe nazpaměť, takže jsem se párkrát trochu ztratila, ale strašně mě potěšil jen tim ten fakt, že můžu tancovat dohromady se svými spolužáky a užívat si krásný slunečný den (protože nám předtím hodně hodně pršelo). Předvečer jsem pak měla krásnou klidnou konverzaci s Magdou (Poland) a teď peru a uklidila jsem si pokoj po strašlivě dlouhatananáské době.
Ten týden nebyl tak nabytý jen kvůli kytkám a sešitům, ale taky nějakej buboš vy,myslel že máme sustainability afternoon zrovna v to další pondělí a neřekl nám že očekává že to zorganizujem až do minulého pondělka. Takže jsem si v pondělí večer sedla a napsala schedule toho odpoledne, rozeslala tisíce mailů, vymyslela workshopi pro celou školu atakdále....teďka už je to docela v pohodě, ale vážně mě to stálo spousty nervů...ačkoliv je to hezká idea, už se těším až bude za mnou...zítra mám čaj s Mauricies (učil matematiky) na toto téma, pak pondělí a pak...sláva svoboda :)
Jo a proč že jsem to šla spát tak pozdě? No....za prvé jsem šla navštívit Barču, která dostala z domu nějaké české sladkosti a pak jsem tam strávila strašně dlouhý čas, za druhé jsem jela na Social service, který jsem si tuze užila (ještě se zmíním) a pak jsem měla večeři s Hester a jejími rodičmi. Ano, Hester o mě mluvila s jejími rodičy, kteří si mě zkontrolovali na FB (ještě že tam nic nepíšu :)) a tuze mě chtěli potkat tak jsem ttam šla. Já většinou moc nevím co těm rodičům říct, ale nakonec se z toho vyklubala krásná 1 a půl hodinová večeře zakončená úžasným holandským perníkem, skořicovým čajem a pozváním do Amsterdamu. Jo a potom jsem navštívila Valu, protože byla nějaká smutna (shrnutí: Vala bydlela na Lucchese, ale měla problémy s nohou tak se potřebivala vyměnit s někým na Fore, ale nikdy nechtěl tak nakonec někoho dotlačili a ona se tam cítí nevýtaná) a nakonec jsem šla na Ples pozdravit Elou, nabrat hlínu a dojít na Lucchese ve dvanáct. Tam jsem dostala mrkvový dort od Gregoria a začala jsem sázet kytky a ve dvě skončila a hodný Alfred (Kongo) tam se mnou do těch dvou seděl a mluvil.
Taky jsem zmínila můj SS. Poslední dobou se mi tam moc líbí, zaprvé mám super prváky se mnou - Judit (Spain), Sakhlile (Swaziland) a Rafael (Mexico), takže spolu vždycky mluvím, když jedeme busem, za druhé jsem našla dva bezdomovce se kterýma si vždycky povídám a je to takové skoropřátelství. Jednou se dokonce pohádali o to, kdo se mnou bude mluvit jako první...No a taky jsem od jednoho z nich dostala řetízek a prstýnek (ale to je naše tajemství :)) a minule mi donesl židly abych si měla na co sednout. A taky je tam jeden Čech, kterému ukradli dokumenty takže žije na černo a snaží se je dostat, ale nemluví Italsky tak se mu snažím pomoct domluvit se. Jo a taky tam byl Ivan, který vypadal mnohem šťastnější a mladší než minulý rok, tak to mě potěšilo :).
Když tak mluvím o těch aktivitách tak se jich ještě budu chvíli držet jo? Například Marshal art je úžasný, doteď mě bolí nohy. Vede to takový postarší srandovní italský pán, který se pořád usmívá, věří na čakry a tak. My se tam vlastně neučíme jak bojovat, ale jak se bránit. On nám vždycky říká, nejlepší utéct, nejhorší ublížit, ale baví mě to i když minulý týden jsem vynechala.
Vynechala jsem protože tu byl Victor. Když jsem ho viděla v pátek v menza málem mě trefilo, vůbec jsem mu dokázala uvěřit že tu je....ale on tu byl. No akorát jsem ten výkend neměla moc čas, protože jsem měla test z Chemie, na který jsem se potřebovala učit a tak. Ale měli jsem nádherné večery, kdy jsme všichni čtyři - jí, Liuba, Aisté a Victor - seděli u mě na posteli a já se je snažila naučit Česky a nebo jsme se jen tak bavili. Ten poslední den kdy tady byl jsme se potkali v osm na Plese a místo toho abych šla do Marshal arts jsme se šli projít. Nakonec jsme si sedli na balkon na Rilke path a povídali a povídali. Pršelo, ale to nevadilo. Kolem jedenácté jsme došli do Sistiany a bloumali kolem tajemným lesem s jedinou rozsvícenou lampou a okolo půl druhé jsme došli na Lucchese. Ten další den se mi vůbec nechtělo vstávat, jenom bych zůstala v postelia ještě jednou pokecala s Victorem, ale což, so it goes...
So it goes je asi ta nejvíce používaná kniha kterou teď čtu - Slaughterhouse 5. Je to zajímaví kombinace protiválečné a sci-fi literatury a až jo dočtu povím víc. Čímž se dostávám ke škole, k IB. Dostali jsme svoje podzimní známky asi takhle:
Chhemie: 7
Biologie: 6
Filozofie: 7
Angličtina: 5 (ale tp je protože jsem právě přešla ze standartu do higheru)
Matematika: 7
Italština: 4 (ale ta se stejně nepočítá)
Což nejsou tak špatné známky, což mě těší, protože mě možná vezmou někam na vysokou. Vlastně nám tu v průběhu toho času co jsem nenapsala přijeli alespoň moc Universit, takže jsem měla i nějaké pohovory a tak. Ten první byl hrozný, protože potom co jsem odvyprávěla v kostce to nejlepší o sobě a svém životě jsem se musel ptát na informace, které se vlastně dají najít na netu a tak, ale pak jsem si zvykla a dokázala jsem se zajímat o nezajímavé. Ale taky jsem konečně pochopila systém universit a přehodnotila svoje volby nakonec jsem se rozhodla, že půjdu do Ameriky, protože oni mi můžou zaplatit úplně všechno, včetně letenek, ačkoliv se bojím, že budu ovlivněná onou americku konzumní společností.
Nakonec se hlásím na:
Prinston, St. Olaf, Middleburry, Colby, Methodist a Macalester
A uvidím jak dopadnu. Jinak škola jde, dělám perezentace, píšu esej, přežívám....
Myslím, že jsem toha napsala docela dost, ale určitě se ptáte: Co že ta Esi dělá o víkendech? Jaktože o tom nenapsala? Nebojte, já se chytám :). jeden víkend jsem šla s Peťkou na výlet kole. Viděli jsme nádherný starý kostel a taky úžasný nový kostelíček ve Villagio dall Pescatore, který byl plný barev a duh a světel no úžasný. A taky jsme zmokli a já se namočila kalhoty, když jsem sbýrala mušle v moři. Jo a taky čas os času jdeme večer na Czernizza Beach a jen tak kecáme. A minulý týden jsem jela do Terstu prodávat jablka na AISM, ale žádné už neměla tak jsme s Peťkou a Elou nakonec rozdávali letáčky. Potom nás našla Luiba, Sebastjan (Slovemnia) a Frída (Denmark) tak jsme bloumali hromadně Terstem a zmokli jsme a viděli hrad a tak.
                                                      Esterka a Terst
                                                        Esterka a Liuba
                                                                          Světla 1
                                                                      Světla 2
                                                                          3
                                                                                 4
                                                                              5
                                                   Čípak jsou to botky?
                                             A katedrála.... 
Taky jsou tu věci, který bychom nechtěli aby se děli asi tak jako v každé komunitě. V jedné osmizze se nám dvě slečny opili natolik, že musel do nemocnice, takže máme zakázaný alkohol, což není od věci. Ony slečny nebyli vyhozené, ale skoro skoro, takže teď je to tady takové přísnější. Top není ta nejhezčí zpráva se kterou skočit, tak tady přidávám dva Sarajevské obrázky od Burcu.

No nic. Aisté přijela z Benátek tak s ní půjdu na pizzu, mějte se nádherně a užívejte.
Pac a pusu Esi
                                                  Jeden z mnoha....malých projektíků :)

Žádné komentáře:

Okomentovat