Vzhledem k tomu, že mi došlo
alespoň 5 esemesek od mé mamky, jestli žiju, rozhodla jsem se
napsat všem, že žiju. Takže: ŽIJU! Jo, a taky se snažím brát
si k srdci Vaše rady z´takže si sednu posháním nějaké fotky a
pokusím se uspořádat si myšlenky. Otázka jestli to bude
fungovat.
Pokusím se začít od začátku.
Tady Bářinu rodiče mě vzali do Itálie, takže jsem nemusela
řešit, kolik toho beru, což vyústilo ve spousty cukroví a čaje
v mém pokoji a taky ještě větši nepořádek. Ale večer mě
Bářini rodiče do pravé italské restaurace. Myslím, že jsem
zakusila mnoho a mnoho jiné kultury. (moje porovnání s Českem,
může být tak trochu zaujaté, vzhledem k tomu, že jsem nikdy
nebyla v drahé nobl české restauraci - ale ne že by mi top tak
úplně chybělo)
Tedy v Italské restauraci jsou
vždycky na stole tyčinky, kterých mlžete sníst kolik chcete a
pak na začátek vám přinesou bruschetta con pomodori, což je
vlastně taková opečená veka a na tom je pomazánka z bazalky a
rajčat a to všechno Vám donesou ještě něž si objednáte. V
takové restauraci se obvykle pije víno a voda v poměru 1:2 a
všechno dostáváte v Amforách a se spoustou skleniček. Taky se
musí jíst alespoň dva chody, protože je to tradice. Jako předkrm
jsem měla mozzarela di buffalo con pomodori e oilo do olive. Což je
vlastně strašně speciální Italská mozzarela, která se jmenuje
“z buvola”, ale není (jak by taky mohla že?) s rajčaty a
panenským olivovým olejem. Jako druhé jsem pak měla pasta a
nějaká omáčka, což bylo taky moc super, ale v tu chvíli už
jsem byla strašně strašně moc plná, ale dojedla jsem to! No a
pak se !misí! Jíst desert takže jsem měla cremo catalagno, což
je vlastně pochoutka z Florencie. A vypadá to jako puding, který
se zapálí nahoře a pak sní, ale bylo to dobrý. No a na konci
dostanete ještě čokoládky a kalendář.
Je to tvláštní mluvit tolik moc o
jídle, že? Ale Italové jsou tuze
hrdí na svoje jídlo, pořád dokola a o něm mluví a porovnávají
jak se to dělá v různých částech Itálie. Teď jsem začali mít
prezentace o Itálii v Italštině (dáva smysl ne?) a je to strašně
moc zajímavé. Já jsem třeba udělala jednu o Umbrii a zjistila
jsem že od tam byl dokonce třeba František z Assisi a Svatý
Benediktýn, není to super? No ale taky mají kvantum jejich jídel,
které nejsou najít nikde jinde. Tedy toliko k Italské kultuře.
Tedy,
když jsem přijela, tak mi začala na chvíli tuze tuze chybět
Česká republika, protože je to takové přece jenom jiné tady.
Ale já to mám vždycky, takový přechodný období, kdy mi chybí
to co jsem právě opustila. No a samozřejmě taky se na mě
zhroutila všechna ta práce a tak jsem ji musela dodělat a taky
navštívit všechny ty lidi a taky dořešit všechny ty univerzity
a tak dále a tak dále, ale což...škole prostě potřebuje nějakou
práci.
No
alespoň jedna z těch všech mě potěšila. Dělala jsem můj
experiment na fotosyntézu a její závislost na barvě světla, a
takhle nádherně to vypadalo.
Je
pravda, že moje výsledky, nejsou zas tak dobré, protože naše
vybavení není na úrovni výzkumu, ale stejně mě to strašně moc
bavilo. Teď si ale musím sednout a napsal svůj dlouhatánský lab
report což se mi ale vůbec nechce. Což mi jenom přidává práci
k tomu všemu co dělám. Třeba naposled jsem se rozhodla, že půjdu
studovat biologii v lese, protože je to biologie a nakonec jsem se
jenom procházela a koukala kolem na místa kde jsem ještě nikdy
nebyla...
Ale
ten test nebyl zas tak špatnej nakonec...Jo a taky plánujeme jednu
konferenci na příští rok a sháníme k tomu různé sponzory a
tak což mi taky zabírá docela dost času. AS taky budeme mít
trials, což jsou zkoušky na nečisto, které trvají dva týdny a
pak asi umřu...ne počkat...pak vlastně budu muset jen na mnou
zorganizovaný project week no a pak už se vážně uvidí. No a do
toho mají různí lidé narozeniny, což znamená že jsem si
sehnala veliký papír, uvařila čaj, pustila do slucháíte Tomáše
Kluse a kreslila jsem a kreslila až jsem nakreslila jednoho
velikánského slona a jednu velkou vodní želvu.
No a
jak už to tak bývá, potřebovali jsme se setkat se všemi těmi
lidmy. Takže jsme měli Československé povánoční setkání, na
které shodou okolností přijel aji můj páťák,. Co právě
studuje v Americe a taky pohádkovou noc s mojí třídou angličtiny,
kdy jsme šli k naší profesorce do bytu a ona nám upekla muffiny a
udělala čaj a pak jsme si četli pohádky. A samozřejmě nechyběla
ani tutorial dinner s nějakým tím indickým jídlem.
Taky
jsem podstoupila čtyřhodinový korz první pomoci ve kterém jsem
se zvládla nenaučit nic nového, vzhledem k tomu, že jsme to
všechno už předtím brali ve skautu, ale vyzkoušela jsem si znovu
PCR na Andule. No a taky jsem se dozvěděla, proč se Andula jmenuje
Andula (což je mimochodem ten panák na kterém se zkouší dýchání
z úst do úst). No to bylo tak, že se jednou jednomu pánovi někde
v Americe/Anglii utopila dcera, která se jmenovala Anna, no a on se
tedy rozhodl, že naučí všechny lidi jak se s tou situací
vypořádala a vymyslel Anduly.
No
doufám, že jsem byla uspořádanější než jindy,
Mějte
se nádherně lidi, moc mi chybíte
Esi
Jo,
Jo a taky jsem se snažila si číst všechny ty debaty o volbě
prezidenta, ale náš školní internet mi vzkázal toto:
Nevím
jak moc se k tomu chci vyjadřovat, ale jedna věc mi vrtá hlavou.
Když nikdo nebude volit ty lidi co nejsou příliš jistí na výhru,
jak se někdy do politiky dostane někdo jinej?
Žádné komentáře:
Okomentovat