Únor: zápisky vzpomínek z diáře

Únor byl měsíc kdy nám začal jarní semestr. Na jaro jsem se přihlásila na pět tříd (což je maximum) takže jsem měla docela hodně práce celý semestr, ale jsem ještě stále živá, což asi znamená že jsem to zvládla. Tak tedy k těm třídám. Vzala jsem si Mikroekonomii, kterou jsem si původně zapsala jenom kvůli tomu že byla potřeba do mého oboru (který jsem potom taky zrušila), ale nakonec jsem byla docela fascinovaná tím jak ty matematické modely fungují. Taky jsem pochopila že je potřeba rozumět ekonomii, když chci rozumět společnosti, tak jsem se přihlásila na další kurz ekonomie na přístí rok. Potom jsem měla indickou literaturu. Na Colby máme asi 6 oborů ze kterých si musíme yzít alespoň jeden předmět a jeden z nich je literatura, tak jsem doufala, že tahle bude zajímavá. Docela jsem si ten předmět užila, ale asi bych si ho už znovu nevzala. Naučila jsem se číst jednu knihu za večer, což se mi nikdy předtím nepovedlo :). Potom jsem měla Sociologii, kterou jsem si vzala jenom protože mi to přišlo zajímavé. Užila jsem si tu třídu jenom kvůli té profesorce, která byla úžasná a učila jinak než ostatní profesoři, ale nemyslím že jsem se naučila něco nového. Dalším předmětem byl Životní prostředí a společnost, což byl velmi nudný přednáškojidní předmět o tom jaké mámé ekologické katastrofy. A jasný že je potřeba to vědět, ale myslím že ten způsob, kterým to bylo učeno byl velmi neefektivní. Co se mi líbilo na tom předmětu byl group research project. Já jsem byla ve skupině s třemi mýma kamarády a my jsme se snažili zjistit proč byli některé Environmentalní Indegenous group úspěšné a jiné ne. Na konci jsme nic moc nezjistili, ale naučila jsem se toho spoustu o historii Mainu a indiánů. Posledním a mým nejoblíbenějším předmětem tento půlrok byla Filosofická Antropologie, což je předmět který se díévá na to jak vnímání člověka jako jedince ovlivňuje jeho/její roli ve společnosti. Měli jsem úžasného profesora, který se nebál kritizovat společnost a Colby, ale zároveň se nám snažil dát jenom ty fakta a ne jeho názor. Jeho hodiny jsem si vážně moc užila. Nakonec jsme se stali přáteli.

Ale dost o škole. Podle mého diáře se toho dělo docela dost. S jednou skupinou, C.A.R.E., jsme zorganizovali veliký event, který se jmenoval Konverzace o Aktivismu a dokonce jsme měli někoho z 350 kdo přijel, což bylo úžasné. Pravda, trvalo nám to 2 měsíce organizování něž jsme se dobrali do pozice, kdy jsme toto mohli udělat, ale já jsem si to važně užila. Pro mě to byl taky první velký event, který jsem plus minus zorganizovávala sama za sebe, s podporou ostatních samozřejmě.

Naše skupina Stuidents for an Engaged Society (SES) se zredukovala na tři členy - Hiya, Marina, a já - což mi nevadilo, páč jsme se stali velmi dobrými kamarádkami ke konci tohoto roku. S SES jsme pokračovali v organizováni Bridging Gaps, kam nám upřímně řečeno chodí víc profesorů něž žáků, ale to nevadí. Myslím že teď máme dobře ustanovenou síť lidí, kteří s námi mlžou spolupracovat, kdyby jsme vážně potřebovali, což zatím nepotřebujeme, ale uvidíme uvidíme :). Taky jsme se přihlásili na Clinton Glovbal Initiative, abychom dostali funding na jeden z našich projektů na komunity art (který se doufám stane!). Basically, postavíme dvě půlkruhová zdi a natřeme je barvou na kterou se dá kreslit křídami jako na tabuli a dalšími barvami a potom umožníme studentům používat tu zeď na umění. Celé budování té zdi proběhne se všemi lidmi kteří se chtějí účastnit, takže se všichni můžou seznámit. Takže to znamenalo, že jsme napsali spousty esejí o té zdi, její materiál, kolik by nás to stálo, atd., a kdybychom prošli tak bychom jeli do Arizony (my jsme nakonec do té Arizony jeli, ale to se stalo jiný měsíc :)).

Když se tak dívám zpátky, mám pocit že jsem si Únor ožila. Myslím, že jsem měla tu euforii nového startu, nových nápadů, a volnosti, které se pomalu ale pomaloučku vypařovali jak jsem pokračovala tímto semestrem a stávala se více a více zavalená školou. Taky to byl čas kdy jsem potkala spousty nových kamarádů, se kterýma jsem si rozuměla a měla čas dát si oběd s některými z mých profesorů.

Zítra (doufám) napíšu Březen,

Mějte se moc krásně,

Těším se až vás uvidím v Srpnu,

Esi