Ahoj lidi,
pamatuji si jak jsem si u posledního
příspěvku říkala že se určitě polepším a budu psát
častěji, ale samozřejmě se mi to nepovedlo. Tak se omlouvám že
mi to zase tak dlouho trvalo. Právě jedu do Bostnu na konferenci a
pak mám před sebou (už jen) dva týdny v práci a hurá do České
Republiky. Abych pravdu trochu se zpátky bojím, protože moje
čeština moc zrezavěla a já jsem se odnavikla na českou kulturu a
dodržování českých sociálních norem. Ale stejně se moc těším.
V práci jsem teď začala s
organizací jednoho chudého sídliště úplně na konci města.
Zatím to spočítá v tom, že každé odpoledne dojedu na to
sídliště a začnu klepat na každé dveře a mluvit s lidmi o
jejich názoru na ekonomii v Maine, minimální mzdu, zdravotní
pojištění (které v Maine není prováděné státem) a taky
zabezpečení seniorů. Ze začátku jsem s tím hodně ideologicky
nesouhlasila, protože jsem si říkala, že lidi přece nemůžou
chtít aby jim někdo klepal na dveře a mluvil s nimi o ekonomii.
Ovšem, po dvou týdnech co jsem byla na tom sídlišti každé
odpoledne jsem docela změnila názor. Jasně že tu a tam potkám
nějakého člověka který prostě buď nechce mluvit a nebo zrovna
nemůže a nebo má zrovna špatný den. Ale spoustu lidí si mě buď
pozve dovnitř a nebo se mnou postojí nějakou tu čtvrt nebo půl
hodinku na trávníku a poví mi jejich názor. Myslím že se toho
učím hodně o Maine a taky o tom jak mluvit s lidmi a jak jim dát
sílu a naději něco změnit. Předposlední den mého intenshipu
máme velikánský event, tak se teď hodně připravujeme na to
abychom měli alespoň stovku lidí, předevčírem jsem udělala
design na letáčky:
A cake který jsem upekla na chapter meeting :)
Ale chtěla jsem vám napsat o mých
výletech po Maine a kousek dál a o tom co tak různě zažívám
když zrovna nepracuji (i když práce je plná dobrodružství). Na
předposlední týden v červnu jsem jela do Portlandu. Portland je
největší město v Maine, a má celých 270000 obyvatel (takže
takové poloviční Brno). Je to nejprogresivnější město v Maine,
takže tam je spousta uměleckých kavárniček, muzeí, parků, a
taky oceán. Takže jsem se tam vypravila v pondělí a potkala se s
jednou kamarádkou, které mě provedla kolem a pozvala na oběd.
Potom ale musela jít do práce, tak jsem se potkala se svým
profesore antropologie - Maple Razsa - který studoval anarchismus v
Chorvatsku a on mě pozval na kafe, no a potom jsem se potkala se
spoustou mladých lidí co cestují po Spojených Státech a spí po
noclehárnách a parcích a bylo strašně zajímavé je poslouchat a
sdílet (a nebo nesdílet) a nimi jejich názory na svět, systémy,
a ekonomii. Potom jsem v Portlandu strávila celý týden na úžasně
zajímavém tréningu o organizování a taky budování síly mezi
lidmi ze zdola nahoru. Moc jsem si to užila. Portland je super
město, do které bych se jednou chtěla vrátit a přemýšlím o
tom že tam strávím zimní prázdniny (ale to je ještě daleko, a
taky nevím co bych tam dělala celý měsíc).
A krásnými západy slunce
.a Tanya, moje super kamarádka :)
Další velikou událostí v mém
životě byla Bangor Pride. Ve Spojených Státech má každé město
jednou ročně týden kdy slaví LGBTQ+ komunitu a mají parádu a
festival. Já jsem tam upřímně řečeno pracovala a sbírala
podpisy na petici pro zvýšení minimální mzdy, ale bylo krásné
vidět všude kolem pestrobarevné balonky a vlajky. Taky celý
festival začal (poněkud nenatrénovanou) metalovou skupinou, což
bylo strašně srandovní, protože mnoho lidí evidentně nebylo
zvyklých na takový typ hudby. Jinak taky to byl den kdy bylo v
Bangoru na 40°C, což bylo strašlivě moc, tak jsem si, musela
dávat pozor na to abych dostatečně pila.
Jeden z víkendů jsem se taky vydala
zpátky na Colby, abych pozdravila kamarády kteří tam zůstali,
potkala se se svými profesory, a taky se připojila na memoriál
ohledně Lac Megantic. Colby byl super. Hodně času jsem strávila s
Iavorem a Siyuan, kteří se o mě moc dobře postarali a nechali mě
u sebe přespat. Bylo super vidět někoho, koho jsem znala více než
měsíc a půl, a s kým jsem si mohla povídat bez toho, aniž bych
se musela ptát na základní otázky. V neděli jsem se pak
připojila k lokání skupině 350CentralMaine před kostelem ve
Waterville. Lac Megantic je jméno Kanadské vesnice ve které před
rokem vybuchl náklaďák plný oleje a vypálil většinu té
vesnice a taky zabil 47 lidí. Od té doby Kanada zakázala tento
druh auta aby se v něm převážel olej, protože podle studií,
jsou tyto auta velmi náchylný k výbuchům. Tyto auta ale pořád
jezdí středem Waterville a přilehlých vesnic bez omezení. Kdyby
jedno z těch aut vybuchlo, tak by zasáhlo aji Colby. Takže
350Central Maine uspořádala konferenci pro media spojenou s peticí
na regulaci těchto aut ve Watervillu a přilehlých vesnicí. Byla
to super akce a dokonce jsme měli televizní vysílání:
http://wabi.tv/2014/07/06/memorial-waterville-marks-lac-megantic-anniversary/
Poslední vetší event jsem udál
minulý víkend v New Hampshire, což je stát hned vedle Maine
(alespoň myslím :)). Stala jsem se součástí 350Maine, což je
environmentální organizace, která se pokouší tlačit na
rozhodnutí ohledné zákonů především na omezení fosilních
paliv a vzdělává veřejnost o klimatické změně. No a zástupci
ze všech států Nové Anglie (což je asi 5 států ne
severovýchodu Spojených Státu mezi nimiž je i Maine) a pár
kanadských provincií se sešli právě v New Hampshire aby
prodiskutovali budoucnost této oblasti. Ovšem fosilní paliva a
klimatické změna nebyli na programu a proto 350 ve spolupráci se
Sierra Klubem uspořádali konferenci pro média, která byla naživo
přenášena jedním rádiem, aby se zviditelnila problematika
klimatické změny. Já jsem z jedním dalším studentem napsala
pouliční divadlo o olejové příšeře, které jsme pak zahráli.
Strávila jsem docela dlouhou dobu vyráběním kostýmu na to
monstrum, ale myslím že to nakonec stálo za to. Sešlo se tma více
než 50 lidí, a z nich mnoho mluvilo o spoustě zajímavých věcí.
Měli jsme nádherné plakáty a nakonec se zpívala taková
revolucionářská píseň. No prostě jsem byla ráda že jsem jela,
i když mi to zabralo celý víkend.
Jinak žiju spokojeně, raduji se z
malých věcí (jako třeba když si jednou za čas uvařím jídlo
které je vážně dobré, nebo když jsem po dlouhé době jedla
avokádo). Snažím se naučit kreslit komiksi a poslouchám u toho
mluvené slovo Harryho Pottera, a místo abych se soustředila na děj
tak přemýšlím o různých významech lidí a organizací v té
knize. A je to vážně zajímavé :). Jezdím na kole na nákupy, a
taky se připravuji na další rok na Colby. Povedu dvě studentské
skupiny, tak s jednou z nich máme každý týden hodinovou skype
konferenci o tom co chceme dělat a jak, jak nabrat nové členy, a
jak mluvit s administrací.
Ačkoliv tady toho zažívám hodně,
už se na chvíli těším zpátky do Česka, abych si procvičila
Češtinu (což potřebuji jako sůl, jak jste jistě zjistili po
tomto příspěvku :)), prošla se ulicemi Brna, sedla si na Zelňáku
na kašnu, a sedla si na trávu v Lužánkách. A hlavně, abych už
zase viděla všechny ty úžasné lidi! 24 července to bude přesně
jedenáct měsíců co jsem ve Spojených Státech, to zní
neuvěřitelně. Ale o tom Vám napíšu až příště, jak se znám,
tak to bude až z letiště, než nasednu do letadla do Evropy.
Zatím se mějte moc krásně,
Mám Vás všechny moc ráda,
Vaše Esi
Žádné komentáře:
Okomentovat