Těsně před project weekem

Sedím v autobuse a jedu do Brna. Vůbec si nepomatuju kde jsem skončila minule tak začnu tam kde si myslím, že jsem skončila. Ve dny kdy jsem ještě neměla zodpovědnost za dalších sedm lidí, o který budu psát za týden :).

Začnu v pátek, kdy jsem šla prvně do Osmice. Někteří lidi tam chodí každej pátek, ale já jsem měla vždycky něco jiného na práci a nebo se mi prostě jenom nechtělo a neměla jsem žádný prachy. Osmice jsou farmy, který mají malou „restauraci“, kdy nabízejí svoje produkty, většinou víno, šunku, sýr a chleba. Každý dá kolem 5 euro (radši už to ani nepřepočítávám, Itálie je strašně moc drahá) a pak se dohromady všechno tohle koupí. No a ten pátek jsem byla vážně unavená, čekal mě víkend plný práce a protože nám odpadla půlka Social servisu (ale bohužel ta první) a my to nevěděli tak jsme chodily dvě hodiny Terstem než jsme vůbec šli za bezdomovci. Pak jsem se strhaná vrátila zpátky a v Menze potkala Raynu, která byla strašně nadšená, plná energie a povídala mi jak musím jít taky. Nechtěla jsem ji zkazit tu náladu, tak jsem do sebe kopla hrnek kafe a ještě se Shpresou jsme vyrazily. Šli jsme s mnoha lidma se kterýma moc často nemluvím, tak to bylo zajímavý. Šli jsme dlouho lesem do kopců a zpívali a povídali si až jsme došli do malé pravé italské vesničky a našli onou Osmicu. Pak jsme pili víno a mluvily a tak, trochu jsem se opila a hosně si popovídala s Luckou (moje druhačka z Česka), Lukasem (druhák ze Španělska) a Filipem (druhák z Itálie). Prostě to bylo hezké a příjemné.

Víkend byl pak už jenom pracovní a pak jsem v neděli měla FOCUS o Sustainabilitě. Je pravda že jsem se na to docela vykašlala a začala ho dělat v neděli ráno a strávila jsem nad jednou prezentací dohromady asi tak 7 hodin, ale myslím, že je docela propracovaná. Ta smutná část byla že přišlo pouze 5% studentů (tzn 10 :() a jeden profesor. Byla jsem hodně nervozní, tak jsem si uvařila kafe (ano asi začínám být závislá na kávě, ale vzhledem k tomu, že v rezidencích nemáme vůbec žádný dobrý asi brzo skončím :)) a šla s Eloou pomalu do Lecture roomu. Po cestě jsme potkali Victora, který mi začal říkat co jsem všechno měla udělat předem a tak. Byla jsem hodně nervozní, unavená a tak tak jsem mu hodně ošklivě odsekla, tak mi na to řekl že mě má rád a mlčel. Myslím, že mi ta prezentace docela zvedla moje sebevědomí v angličtině. Poté co jsme překonali všechny problémy s technikou jsem dokázala 25 minut mluvit bez přestání a nezapomenout zas tak moc slov. Myslím, že se to lidem líbilo, nebo alespoň se tvářili zaujatě a dokonce se mě i na něco zeptali.

Škola jde celkem dobře. Objem povinné práce se mi zvětšuje, přicházejí první internal assesmenty a self desingy. Dokonce jsem už i napsala svoji závěrečnou práci do českého jazyka .- world lit. Essay - 1500 slov o velmi komplikovávaném tématu :) a to: „Jak změna krajiny ve hře Višňový sad od A. P. Čechova ovlivnila celý děj hry?“. Myslím, že v Česku se takhle čeština nedělá, Dostala bych s největší pravděpodobností tak 5 doma :). Čímž se dostávám ke čtvrtletním známkám (vždycky nejdřív napíšu konečnou známku z minulého pololetí a pak současnou, abyste věděli jak se zlepšuji :)):

Biologie: 5- 5+

Chemie: 6+ 7

Matematika: 7+ 7+

Angličtina: 5+ 6+

Filosofie: 7- 7

Italština: 7 6 (tady se trochu stydím, ale tenhle předmět se mi nepočítá do IB, takže...takže se moc nesnažím no..)

Jenom vám chci připomenou že 7 je nejlepší a 1 je nejhorší. Jinak se za sebe stydím ve filosofii, vůbec nedávám pozor a pak jsem napsala esej a teď Paul (učitel filozofie z Polska) chodí a říká mi jak byla úžasná a že mám dobrou argumentaci...tak nevím, pak se cítím špatně, když sedím v hodině a pod lavicí si čtu 1984 v angličtině, což je super.

Jinak teď hodně času trávím na Plese. Buď se Shir a nebo s Enou (prvačkou z Mostaru) za kterou jedu v létě do Mostaru páč chci vážně vidět jaký to tam je. Většinou jen tak mluvíme. Je to taky hodně proto, že tam mám většinou nějaký sporty, takže tam čekám. Jinak jak teď tančíme, strašně moc se mi zalíbila samba jak jsem se ji naučila a asi ji pak budu s Jacobem (prvák z Malty) tančit na konci roku na IB show. Jinak protože teď nebyla joga (druháci mají zkušební závěrečné zkoušky, takže nemáme místo kde jogu dělat) tak jsem byla v aerobiku, což bylo úžasné vybití.

Nepamatuji si kolik víkendů se událo tak popíšu v jednou dvě věci kterými utkvěli v paměti, ale je dost možný, že to byli dva. Vlastně jsem si chtěla tuze popovídat se Shpresou tak jsem v pátek před mým SS vyrazila na Luchezze, kde jsem potkala Augustýna, tak jsem si s ním povídala a žonglovali jsme se šiškami a tak. A pak jsem si šla sednou do porta podívat se na západ slunce, což bylo něco úžasnýho. Slunce, který se měnilo s ostře žlutý do temně růžový se odráželo ve vodě a tak znásobovalo svůj efekt. Prostě skvělý. A pak jsem se bavila s jedním z mých oblíbených homelessů, který mi pověděl jeho smutno-veselou situaci. On má totiž bezdomoveckou slečnu tam a oni by chtěli miminko (pamatuji si jak mi na začátku akademického roku říkal, že mu nechce dát :)), ale nemají peníze. Takže on teď jede na rok do Makedonie, oženit se a vydělávat peníze a opak se vrací za svoji slečnou. Bylo mi ho líti no, ale já s tím nic udělat nemůžu. No a večer jsem šla na Luichezze navštívit konečně tu Shpresu, ale nakonec jsem s Luckou hodnotila eseje mých potenciálních primů a primek :). No a v sobotu jsem byla lyžovat do Alp, což bylo prostě strašně moc úžasný plný slunce, hodně špatnýho jídla a super lidí. A pak jsem šla na Luchezze (nuda co?) navštívit Shpresu, která tam nebyla tak jsem s Andreou, Josephem (prvákem s HongKongu) a Aisté pekla. Pak jsem se rozhodla že Shpresa musí být v Knihovně tak jsem tam šla, ale tam nebyla tak jsme se rozhodla že na ní počkám na Luchezze. Po cestě jsem potkala Victora, tak jsme šli spolu a pač Shpresa tam nebyla tak jsme sehnali suroviny a upekli dvě buchty, jednu jablečnou a jednu banánovou a pak jsme chodili kolem a nabízeli všem lidem, juchu :). Kolem jedné (večerka) jsem začala přemýšlet jestli bych měla jít zpátky na Fore (né že by se mi chtělo) a pak jsme slyšeli štěkání za Henryho (residence tutor z Luchezze a učitel World arts and cultures z Británie) dveřmi štěkání psa. Nakonec mi s Augustýnem neprošla teorie, že je to vlkodlak a museli jsme uznat že je tu Helen (Director of Student life a učitelka ekologie, která se krajně vyžívá v chytání studentů po večerce) s Jackem, jejím psem tak jsem šla domů :(. V neděli jsem pak organizovala setkání na Bio-plotu - školní zahradě. Když jsem šla z Menzy potkala jsem Honase na kole tak jsem ho stopla a on mě vzal na rámec a jeli jsme až na zahradu. Já se v tom sázení moc nevyznám, ale nakonec jsem zasadili mrkev, ředkvičky, porek, špenát, hrášek a kytky a ještě se chytáme na fazole, brambory a slunečnice. Bylo to super přišli jenom samí druháci, ale stejně...Byla tam Anna z Kanady, Rafael z Libanonu, Ema z Francie, Clara z Belgie, já, Honas a Shpresa. Pak jsem šli prozkoumat jednu podzemní místnost a našli starý veliký amfory plný vody. Večer jsem pak s Emou udělala cedulky na zahradu z keramiky a pak si povídala s Davidem (druhák z Itálie), Mashou (druhačka z Běloruska) o Italské mafii. Nějaký školní den jsem si pak do jedné povídala konečně se Shpresou do jedný v laundry roomu.

Tohle pondělí e byla nemocná, školu jsem nějak překonala, snažila jsem se jak nejvíc jsem mohla, připravit se na můj týdenní výlet do Republiky, takže jsem chodila kolem a mluvila s lidma a ve čtvrtek nabarvila ony cedulky na zahradu a páč jsem to dělala sama dobře sem si zazpívala :). Taky jsem se přihlásila do výběrového řízení na seminář o vedení lidí na UWC Pearson v Kanadě na jeden měsíc o prázdninách což by bylo super. Prošla jsem prvním kolem a ve čtvrtek jsem pak měla interview, ale nějak jsem se vůbec nestihla připravit, tak jsem tam prostě jen tak přišla. No a včera (tedy v pátek) mi došel email že jsem ještě s dvěma dalšími chlapci prošla do posledního kola, kdy sama ta college vybírá studenty, který by chtěla, takže je ještě stále možný že pojedu !!!!. V pátek jsem jela s Raynou, Jolandou (prvačkou z Itáíle) a Kailasem (prváklem z Indie) prodávat květiny ny charitu pro lidi se sklerózou. Ze začátku to nešlo, ale nakonec jsme jim vydělali 365 euro a dostali jsme za to zmrzlinu. Před večeří jsme se pak začala balit, ale Augistýn přišel. Vlastně jsem si myslela že jde navštívit Emily, ale ono ne. No tak jsme ho pozvala na čaj ale neměli jsme na Fore varnou konvici, tak jsme se šli projít mna Rilka Path a bylo to super, skvěle jsme si popovídali, slyšela jsem italskou báseň, viděla místa kde jsem nebyla, ani jsem nečekala že by to bylo možné :)))) Pak jsme šli na večeři (do Menzy) a já se vyrazila dobalit. Nakonec jsem si řekla že musím Viktorovi oznámit, že jsem prošla do té Kanady. Nakonec jsem s Yiran (druhačka z Číny) pila ten nejúžasnější čínskej čaj z té nejkrásnější (jak jsme s Davidem zhodbotili) čajové konvice. Pak jsem si znova popovídala se Shpresou ale ona byla hodně unavená a vystresovaná páč teď nemluví s Raynou a jedem spolu na PW , sláva nám!!:) a byla nepříjemná tak jsem chvíli mluvila s Hoinasem než mu zavolala maminka a pak s Victorem a Davide, o historii. V jednu jsem se rozhodla, že již pomalu půjdu na Fore (jelikož jsem slušný a zodpovědný člověk a chci spát) a Victor se nabídl že mě doprovodí. Po cestě jsme potkali Joba (druháka z Nizozemí), který nám řekl, že Rima tam teď je a že tam nemám chodit,tak jsme šla na Rilka path a sedli si na útes, koukali na moře a hvězdy a povídali si a smáli se blbostem. Kolem třetí jsme zvážili že je nám zima a šla na Fore, já šla spát a on se vydal na Luchezze (vstával ještě dříve než já). Byl to prostě jenom nádherně strávenej večer s lidma který mám ráda.

Teď se budu týden soustředit na PW a pak, těším sena college, na lidi, na italský jaro plný ptáků a vůně moře, na dlouhej víkend kdy mamka snad přijede, na odpověď z Kanady. Těším se domů na Vás, na češtinu.

Tenhle článek bude zřejmě publikován až po to co se vrátím do Itálie,. Takže je krajně zastaralý, ale to snad přežijete.

Mám vás ráda Vaše Esi

Jak jsem se nudila ve filosofii....

....tak jsem psala básně, tak bych se s nimi chtěla podělit, abyste věděli jak špatná moje angličtina je :)

STAIRS

She was sitting on the chair.

The black,

the metal shining,

her stair.

The stairway of her life.

Why black?

Why metal shining?

When she was five...

Oh...she remembers

It wasn't dependent.

Was it March?

Or November?

Does it matter?

No,

she knows

the stairway was colorful

and around...

Her eyes cry.

Why did the flowers

or the bird

have to die?

What?

What is the point of this space?

Is it black,

the metal shining,

an empty place?

REALITY

The white of innocence

soft like a sheep.

How can the world make any sense?

Maybe when we sleep,

it's the reality

that we actually skip.

How big is the probability

that we will see?

Is it in our ability?

The size of a sea,

the depth of a valley,

the misunderstanding from me.

Mám vás ráda, vaše Esi

Occidental week

Ahoj Lidi,
rozhodla jsem se že vám asi budu psát víc často, ale ne protože se nudím, ale protože s vámi chci sdílet tyhle všechny věci. Minulý víkend byl opravdu pracující, udělala jsem hodně školy a tak. Rayna byla v Římě tak mě neměl kdo vyrušovat :). Jeden večer jsem pak strávila se Shir, která přišla do mého pokoje, čehož jsem si tuze vážila. A hodně hodně jsem spala.
V týdnu jsme pak měli výběrové řízení nového ředitele. Ten starý - Peter Howe - odešel na UWC školu do Nizozemí. Koluje tu hodně odhadů proč a ještě jsem nenašla žádný pozitivní. No a tak se nám v úterý představili 4 potenciální ředitelé. Jeden z Kanady, jeden z UK, jedna z JARu a pak náš director of stuidies, Mike Price. Většina lidí věděla, že MP se stane novým ředitelem, ale já jsem pořád pořád doufala, že dostaneme někoho nového, že se tu něco změní (protože změnit je toho potřeba hodně. No a věřila jsem tomu natolik, že jsem se vsadila s Egzonem, že to bude někdo jiný o upečení buchty. Myslím, že každej z ucházejících se měl svoje vlastní plusy a mínusy. Potom jsem mohli emailem hlasovat koho bychom chtěli, ale nemyslím si že by to mělo nějaký podíl. No a naším novým ředitelem se stal MP. Upřímně nevím co si o tom člověku mám myslet, strávila jsem docela dlouhou dobu u něho v kanceláři řešeným různých věcí od sustainability až po známky a někdy je to strašně moc super člověk a někdy mám pocit že lže a hodně profesorů proti němu zbrojí a nemají ho rádi. Já se snažím udělat vlastní názor ale je to docela těžký.
Jinak Namuun měla narozeniny takže jsem vzala velikánský papír a nakreslila (spíš pokusila se nakreslit) housle a napsala HAPPY BIRTHDAY NAMUUN a pak jsem oběhla všechny rezidence a nechala tam podepsat co nejvíc lidí (myslím, že někteří s ní dokonce ani nikdy nemluvili :)), ale alespoň jí to udělalo šťastnou. No a to byl den, kdy už jsem byla vážně strašně moc unavená. Protože v pondělí jsem strávila celý večer u Kataríny, páč jsme spolu už dlouho nemluvily a pak navštívila Raynu, protože se vrátila z Říma. No a úterý nemám páru :). A ve středu jsem šla na film Amélie z Montmartu (asi?) o němž jsem si myslela, že je to historický film a on nebyl, ale strašně moc se mi líbil. Byla jsem tam se Shpresou, Yiran, Wintou (prvačka z Kambodži) a spostou dalších lidí. Věřím že většina z vám se vzdělanější než já a viděli tento film už dávno. No a pak jsem přišla o 11 na Fore a potkala Victora, který mi oznámil, že tohle je ten třetí čas kdy přišel a pokusil se mě naštívit, ale já tu nebyla. Tak jsme si dali kafe a povídali si do půl jedný a já se pak do půl druhý snažila učit Filosofii, ale moc to nefungovalo. Tak jsem to další ráno vstala brzo, kolem šesté a začla se učit, napsala jsem článek do Adriatic Times (o suistainabilitě :)) a pak jsem si rpozbila koleno. Já jsem totiž strašně moc spěchala a zakopla o práh, ale já jsem to neřešila, myslela jsem že je to v pohodě jen pak v matice jsem zjistila, že mám roztržené kalhoty a že krvácím, tak mě poslali do Medical Centre.
No a v pátek byl velmi neočekávaný den. Po škole jsem se toulala Duinem a užívala jsem si to. Pak jsem potkala Milenu (prvačky z Itálie), která mi řekla, že mě potřebují policisté a poslala mě do Mikies počkat tam na ně. Tak jsem si říkala, že prostě přijdou a zeptají se nebo co, ale nakonec jsem s nima jela do vedlejší vesnice. Tam byl starý slovenský bezdomovec, kterýho jiný slovenský bezdomovec mlátil a nutil ho dávat všechny peníze jemu. A celý se to odehrávalo tu v Itálii. A tady ten pán přišel na policii ale uměl jenom slovensky. No a já sice rozumím slovenčině, ale zato italštině ne. Takže nakonec Milena, přijela taky a přes dva lidi se to překládalo. No a nakonec jsme to snad nějak vyřešili. No a strávila jsem tam v celku 5 hodin a do Duina jsme přijely přesně 15 minut do promu. Tak jsem běžela do menzy, oblékla si Kataríniny zelené šaty a běžela na prom. Tam bylo strašlivě srandovní předtančení, což byl pokus o velmi sofistikovaně vypadající valčík. No a pak všichni začali tancovat valčík a nebo se pokoušeli. Augustýn uměl tančit takže to bylo super. Nakonec jsme vážně protančili celý prom jen jsme si jednou udělali výlet na Rilka path a zpátky. Bylo to super, skvělý a úžasný. Akorát mi trochu padaly šaty :) ale co se dá dělat, vzhledem k tomu, že ty svoje jsem nechala doma. No a pak jsme šli s Raynou na Luchezze a do půl čtvrtý hrály Uno s Lacim (prvák z Maďarska), Robertem (prvák z Malavi), Ehmadem (prvákn z Jemenu) a Lindem (druhák někde z Afriky :)). Jenže mi jsme pak s Raynou ještě zůstali a pak celá Luchezze usnula a my nenašli žádnou prázdnou postel, tak jsme spali v daily roomu na pohovce. No a šest ráno mě vzbudil Bread-man a tak jsem šla zpátky na Fore a spala do osmi kdy mě vzbudila Rayna, že koupila čokoládu na snídani, tak jsem vstala. A celou sobotu jsem tak spala, pracovala. No a  večer byla Occidental show. Každý vždycky dostane nějaký charakter za který se musí převlíct. Já jsem byla friday the 13th, což je série hororových filmů. Myslím, že jsem nikdy neviděla horor předtím a ty ukázky mi docela stačili, blaf už nikdy více :). No, ale pořád jsem vůbec nevěděla jak se mám obléct. A pak, maminka doufám odpustí :), jsem vzala své jediné bíle tričko a popsala ho větami, které se týkali filmu. Jako „My mother couln't kill you“, „I will“...a na zádech jsem měla výčet věcí co všechno chci jako krev, strach, křik....No a na kalhoty jsem si našila kusy látky na kterých byly napsaný taky tématický slova a randomě jsem na sebe navázala šátky. No a pak jsem si červenou propiskou nakreslila jizvy na rukách, podříznutzej krk a pár jizev na tváři a krev tekoucí z pusy a namazala se sudokrémem a použila moc moc moc mouky. Takže jsem byla vážně bílá. No a pak jsem tady chodila mezi těma všema královnama a zpěvačka z 20 století jako zombie a tuze jsem si top užívala. Pak jsme všichni vyrazili na show. Ta byla úžasná, pozitivní, barevná správně tématická a všechno. Přišla jsem na Show docela dobře naladěná, ale pak jsem odešla šťastná z nějakého důvodu. Pak jsem šla s Raynou do Mikies a pak jsme běželi Na Luchezze a zpívali a tančili cestou. Tam jsem pak strávila čas s Augustýnem a Honasem (druhák z Kolumbie), seznámila se z Naem a šla do porta, ale oni pak museli pracovat tak jsem šla zpátky do Mikies, kde jsme s Raynou, Lindem, Aisté a Egzonem tančili až do jedné a pak zpátky na Luchezze, kde už jsme se pak jenom bavili. No a když jsem se ve tři ráno vydala hledat postel Augustýn právě vstával, že jde pracovat tak jsem nakonec spala v jeho posteli.
No a dneska už budu vážně pracovat, musím. Máme jen tasster session occideltal food, na což se opravdu těším a jinak mě čeká filosofie, self design do chemie, matika, ze které píšu zítra test a moc ji nechápu. Měla bych začít dělat můj FOCUS. Jinak můj projekt tak trochu stagnuje, ale ne na mě, nýbrž na lidech nademnou a nejsem nikým podporována, ale já stejně věřím, že to půjde :). Jinak škola jde myslím dobře, někdy se učím, někdy se neučím, ale tak je to vždycky. Někdy se těším, někdy se netěším. Dneska se docela těším, jsem relativně vyspaná takže to i půjde.
Mějte se tam v republice nádherně.
Vaše Esi

Když už jsem tu...

Ahoj,
když uiž jsme teda dneska vstala v devět a začala pracovat a číst po dlouhé době maily tak bych se s váma podělila o jednu takovou básničku, kterou jsem našla v knížce, kterou právě čtu "Ecology into economics won't go" od Stuart McBurney. tak tu ji máte:

You can't go away from it

There is only "now", it's true to say
but since it's always "now", don't worry, it won't go away.
For example, if now at nine o'clock I say, "See you all at ten",
by the time I do see you, it's "now" again

There is only "here", it's true to say
but since "here" is everzwhere, don't worry, it won't go away.
There's a "here" waiting for zou, wherever you go,
but if you do ever manage to dodge it, please let me know.

You see, "here" is where you "now" is happening,
the two are closely knit,
they seems to be together all the time,
you can't get away from it.

Harry snodgrass Junior (1912)

Vaše Esi

Tento příspěvek byl publikován s dvoudenním zpožděním :)

Ahoj Lidi,
tak píšu...Je čtvrtek, zase nám po dlouhé době nefunguje internet, naposledy se to stalo jenom pár dní předem, takže s největší pravděpodobností nebude čtvrtek večer až to vystavím na blog. Jsem unavená, šťastná a plná nového elánu na to měnit věci ačkoliv se čas od času srazím s realitou a trochu mě to zdeptá, ale pokusím se. Dnes jsem vstala v 5:30 a slušně jsem se dalších dvě a půl hodiny učila na italštinu, která se mi pak vážně ale vážně nepovedla. Ale začnu tam kde jsem minule skončila (ačkoliv si přesně nepamatuji, kde to vlastně bylo :)).
Vlastně jsem se hodně rozhodla bavit se s lidma protože je mám ráda a cítím se snima dobře a ne protože je znám i když se s nima dobře necítím. Takže mé přátelství s Namuun a Eloou se krajně změnilo, ty dvě spolu vypadají šťastně, baví se svými filmy a seriály, který mě zas tak nezajímají a já se bavím s jinýma lidma. Nejvíce času teď asi trávím s Raynou (druhačka Bulharska), což je slečna která pije denně tak pět hrnků kafe, vždycky přijde kolem jedné ke mně do pokoje a ptá se jestli by teda měla začít studovat a nebo vstát brzo ráno (ačkoliv se jí ještě nikdy nepodařilo vstát). Já jsem se od ní naučila pít tři hrnky kafe denně, ale teď se zrovna snažím být kafově nezávisle a Rayna je v Římě tak se mi to docela daří. A pak Shpresa (druhačka z Albánie) která je taky strašně srandovní, žije na Luccheze a dbá o sebe strašně moc, vždycky když přijde na fore má oblečeného něco jiného a ptá se jak v tom vypadá a pak Shir (prvačka z Izraele) za kterou jsem začala hodně chodit do pokoje a pak ona dokonce přišla i jednou za mnou, což mě potěšilo ještě víc :). No a pak spousty dalších lidí, ale s těmahle tře,a trávím nejvíc času.
No a minulý pátek jsem jela na můj SS a Rayna se Shpresou se mnou čekali na zastávce, jedli jsme buráky a mluvily o nesmyslech. No a pak přijelo malý bílý auto a zastavilo. Z něho vyšel postarší pán a ptá se jestli prý nechceme jet do Terstu s ním, protože on pracoval na College a tak...Ačkoliv obě slečny byly tuze ustrašené nakonec jsme jeli, nevím jestli ten člověk opravdu pracoval na koleji nebo ne, protože anglicky moc nemluvil, ale rozhodně víc gestikuloval než řídil, málem vrazil do auta před sebou, stěžoval si na všechno možné, nenáviděl svoji manželku a prohlašoval že je Ex- jedné z naších učitelek (ačkoliv ona je relativně mladá :)) no a pak jsme ho málem udusili oříškem...Ale SS byl krásný, ten pán napůl mluvící česky vždycky přijde a obejme mě a povídá mi stejnou story o tom jak bylo všechno v český republice levný a já mu na oplátku povídám novinky z Česka - tak nějak česko-italsky. Jo a taky nám na stanici přibyli nový lidi, jsou divní, punkáči, ale ti nejtěžšího kalibru, mají psy jen s polovinou chlupů modrý vlasy a jsou pořád zhulený...tak nevím. No ale Rayna se Shpresou si to moc užili a na cestu zpátky jsme měli jenom dvě jízdenky na tři lidi, ale říkali jsme si že revizoři nejezdí a co se nestalo, revizor přišel. Naším jediným štěstím bylo, že Ema (druhačka z Francie) neměla jízdenku taky, takže když mi  jsme ji půjčovali peníze na zaplacení 43 euro Clara (druhačka z Belgie) nám dala její jízdenku, takže jsme díky bohu žádných dalších 43 euro neplatily. No a jinak jsem se ten víkend učila biologii, kecala s Raynou a tak nic zajímavého a vlastně ano, Shpresa měla narozeniny takže jsme upekly ten nejhorší koláč co jsem kdy jedla, ale jinak to bylo super.
Ani jsem nic neočekávala, smířila jsem se že víkendy budou nudná věc plná nudy, ale pak jsem se prostě rozhodla, že se to změní. A tak jsem se v pátek dívala s Mateem (prvák z Itálie) a Raynou (která měla před SAT) dívala na Zas(r)lanou poštu a jim se to líbilo!!! a moc jsem si to užila a pak šla spát. V sobotu dopoledne jsem se pokusila dodělat většinu svých úkolů a pak jsem potřebovala vypadnou z týhle zlatý klece do reality, ačkoliv to byla realita italská. Za Duinem (druhým směrem než moře) máme kopce tak jsem si koupila lentilky, vzala si sešit a tužku a šla. Nejdříve jsem přešla jedny kopce pak jsem v údolí potkala nějaké podivně vypadající houbojidní ukazatele, které říkali něco o naftě, ale moc jsem to nepochopila. No a pak jsem přešla druhý kopce, potkala stádo ovec se kterýma jsem se snažila bavit a pak jsem došla do vesnice. Po dvou a půl hodinách chození jsem se zastavila podivila se nad tou krásou, nad tím jak je to normální. Víte, Duino je hodně tvořeno UWC lidma, ale ta vesnice byla pravá. Byli tam domky a žebříky a každý měl psa a malý políčko a prádlo venku a spousty věcí na odhánění ptáků. A byla tam malá kaplička a fontánka ze které můžeš pít a tak.  Tak jsem si říkala že bych mohla jít jinou cestu a tak mi jeden moc hodný italský pán nakreslilo mapu zpátky do Duina, která mě dovedla na úplně jiný kopec, kde jsem vylezla na borovici, roztrhla si kalhoty (který jsem úžasně cool zašila :)) a viděla nádherně do kraje. Pak jsem už jenom šla a šla a zpívala a povídala si pro sebe a nebo jen tak mlčela a užívala si přírodu kolem a to že jsem vážně vypadla. Ta špatná věc byla že jsem velmi promrzla, měla jsem na sobě jem košili a tady je kole 10 stupňů a po pěti hodinách venku se to přece jenom projeví tak jsem došla na Ples, že navštívím Shir, ale ona tam nebyla tak jsem vlezla do pokoje Eně, vymyslela s ní její projekt, pila pravý turecký kafe udělaný v  pravým tureckým kávovaru a klepala se kosou. Po večeři jsem si pak dala horkou sprchu a byla spokojená, těšila jsem se na Open Mike - kdy jsou ve Fore v daily roomu mikrofony, kytary bubny a kdo chce přijde a hraje zpívá recituje a tak. No tak jsem si sedla s Burcu (Prvačka z Turecka) a Yi (Prvačka z Číny) a poslouchala, pak jsme se s Namuun rozhodly že zazpíváme tu písničku co jsme složily minulej rok o UWCAD tak jsem na chvíli vypadla a připravovala se. Když jsem pak přišla zpátky a usadila se, k mikrofonu přišel Augustýn (druhák ze Švýcarska) a začal recitovat báseň pro jeho winter frienda (doufám, že si všichni pamatujete co to je a jestli ne tak se to tu někde dočtete), krásnou o stromech atak...no a pak ji do recitoval a bylo ticho a on se pak zeptal zda tu jsem, takže to byl můj wintefriend a tak jsem přišla a objala ho a on mě pak ještě pozval na prom. Prom je ples, který se to pořádá každej rok a jestli jsem to správně pochopila (což si nejsem jistá :)) tak se kolem něho dělá strašný haloo a všichni se zvou a tak...já jsem ani nečekala že budu pozvaná, už jsem plánovala jak půjdu s Raynou a Shpresou. Ty byli strašně moc nadšené a už se těší až mě budou moc dát do parády a kdesi cosi, snad jim uteču. No a pak jsme šli na chvíli do Mikies, každá si dala tequilu a vyrazily s Egzonem (druhák z Kosova) na Luccheze, kde jsme pak ještě s Yiran (druhačka z Číny), Aisté (prvačka z Litvy), Andreou (druhačka z Canady) a Victorem (druhák ze Španělska) hráli pantopmimu na názvy filmů. Já jsem byla ve skupině s Raynou, Victorem a Yiran, kolem tak třetí ráno se to zvrhlo a pak jsme už jen tak randomě dávali filmy a já jsem skončila u předvádění Moulin Rouge a Chicaga. Ve čtyři ráno se Egzon rozhodl, že potřebuje jít zpátky na Sholz, jeho rezidenci, aby ráno vstal a pracoval, tak jsem dostala Victorovu bundu a šli jsme Duinem a skákali a zpívali si a dělali letadlo a tak a nikdo nás nechytil ačkoliv jsme trochu překročily večerku. No a zbytek se pak vrátil zpátky, Rayna se Shpresou šli spát spolu do postele a já jsem šla spát do Victorovi do postele. Bylo to vážně krásný, dostala jsem pyžamo a polovinu postele, polovinu polštáře  a polovinu deky a pak jsme jenom leželi a mluvily a mluvily a mluvily....Victor pak kolem 7 ráno usnul a já spát nemohla páč jsem celou noc pila moc moc moc kafe (ovlivnění od Rayny) a tak jsem tam tak ležela do jedenácti, usmívala se a byla šťastná. V jedenáct se pak vzbudil zbytek pokoje tak jsem měla s Augustynem a Honasem (druhák z Columbie) čaj, pak jsem si skočila popovídat se Shpresou a nešla spát, nýbrž dodělala moji školu, osprchovala se, šla na oběd, pak se s Raynou spakovala a šla zpátky na Luccheze a studovala tam a pak jsem konečně kolem 16:00 na dvě hoďky usla....A pak už jsem měla jenom večeři a šla spát a bylo mi dobře a cítila jsem se šťastná (ačkoliv jsem se cítila trochu provinile vůči Victorovi protože ten pak překročil deadline nějakého projektu).
No jinak jsem pak přes tento týden měla dvě další dlouhé debaty s Victorem, jednou jsme se potkali na večeři a já pak šla s ním na Luccheze a nahoru a pak jsme seděli na schodech v Admission building a povídali si, což bylo super. No a viděli jsme kolik jídla bylo neseno učitelům na stuff meeting což je zvláštní a taky pivo a pivo a pivo. No a podruhé Victor přišel do mého pokoje (což ovšem znamená že jsem s ním prohrála sázku a musím mu upéct nějakou buchtu) a měli jsme můj oblíbený čaj - Geymancu - a mluvily a mluvily a poslouchali TheLocos což je španělský ska a příští session jestli se nějaká stane si beru nějakou jeho hudbu. Hodně jsme poslední dobou probírali sustainability a sustainability group (což mě krásně vede k mému dalšímu tématu).
Poslední session of sustainabiloty group jsme měli hodně hlubokou debatu o tom co to vlastně ta sustainabilita je a jak se to projevuje. Max (bio učitel) nám ukázal všechno v mnohem větším měřítku. Někdy, poslední dobou pořád, mám pocit že je to zbytečný tam hodinu sedět, protože ti lidi jenom mluví a mluví a nedělají vůbec nic. No a já jim to dokonce před prázdninami řekla tak jsme udělali kalendář a chtěli se jím řídit což samozřejmě nefungovalo. No a tahle debata mě udělala hodně depresivní na chvíli, ale pak jsem se prostě rozhodla že alespoň jemně změním tuhle comunitu, je li top možný no a tak:
1. dělám FOCUS, což znamená že je to prezentace na kterou můžou všichni dobrovolně přijít a podívat se a pak debatovat, mít otázky a tak
2. prezentovala jsem kompost a recycling na assembly, stálo mě to hodně moc práce, ale všichni mě pochválili že  jsem se zlepšila v angličtině moc moc moc :)
3. Snažím se dořešit Sustainability workshop, který byl první pondělí tu, byl zbytečný, ale snad se něco stane
4. Snažím se změnit sicklist. V menze máme pro nemocný lidi takový plastový krabičky, který každej spotřebuje dvě na jednom jídlo což je hodně hodně neekologické, takže zítra jedu do Terstu koupit ukázkový nosič do nějakého čínského obchodu, který doufám najdu, Prod (druhačka z Thajska) mi nakreslila mapu, ale je taková zmatená :)
5. Snažím se koupit víc knih do knihovny o tomhle tématu, protože ti nejnovější co jsme našla je z roku 98 a hodně věcí se za tu dobu změnila
A hlavně jednám s tou birokracií naší. Dneska jsem celý blok strávila získáváním statistiky sicklistu čímž se dostávám krásně k mému dalšímu tématu čímž je Mike Price, náš directore of studies.
Jeden den, když jsem nějak neměla co dělat jsem seděla s Raynou před jeho kanceláří a povídal si s lidma a ona potřebovala na internet kvůli nějakému interviu (internet pro změnu nefungoval, což zas tak překvapující nebylo). No a když šla Rayna dovnitř Mike vyšel ven a ptal se mě co tam ještě pořád dělám, tak mě nenapadla jediná lepší výmluva než to že jsem mu jen tak přišla říct ahoj a že jenom zabíjím čas :). No a on mě pak pozval na kafe :). Tak jsme další den o mé volné hodině seděli v jeho kanceláři na kafi a povídali si o normálních věcech, o cestování, psech a tak no a já pak přišla pozdě do chemie. No a pak jsme potřebovala vyřešit hodně věcí s Mikem takže jsem tam za poslední tři dny byla asi pětkrát, což už začíná být docela smutný. No a jednou on telefonoval a tak jsem odešla a jen jsem tak mávla rukou a on pak přišel ke mě do pokoje a strašně se omlouval. Ale já chápu proč to dělá, totiž mi tu máme volbu novýho ředitele a on je jeden z pěti kandidátů, ale na druhou stranu, proč to nevyužít a neudělat tuto školu víc sustainabilitní? No a tady jsem narazila na birokracii, ani mi nevadilo že musím hodinu běhat abych získala jeden papír, že administration stuff nechává rozsvícený světla v kancelářích když tam nikdo není, že nikdo není kde by měl být, ale dnes jsem se bavila s Maxem právě ohledně všech těch věcí a on mi povídal a ukazoval mi maily který oni napsali jemu, jak jsou zlý, jak nejsou UWC. Tak mě to docela zklamalo. Chápu že nemůžu očekávat že tu budou samí zelení hippie žáci a studenti ale trochu té zodpovědnosti a úcty k druhým a práci druhých ale nic. Byla jsem z toho vážně zklamaná a rozhodla jsem se že to změním, nějak, musím nad tím přemýšlet mnohem víc. Uvidíme co se dá dělat, stejně potřebuji mluvit s Maxem.
Jo a nějakou středu jsme jeli do Udine (kde je mimochodem krásný náměstí a tak) pozdravit naše sportovce - což byli lidi na vozíčku kteří lyžovaly. Užila jsem si to. Celou cestu vanem jsem se bavila s Andreou a Burcu a pak...pak jsem mluvila po dlouhé době česky. A ti lidi byli tak čeští a zároveň tak přátelští a všechno. Jen mě mrzelo, že jsme nevyhráli protože jsem měla úplně moc náladu na to slyšet českou hymnu. Tak jsem pak šla za Milanem aby si se mnou zazpíval, ale nefungovalo to, neuměl bídný slovák :). No a pak jsme jedli hodně věcí a měli každý tři kelímky horké čokolády a vět byl krásnej a tak.
Teď už se konečně dostávám ke škole, dostala jsem svoji porvní 5 (7 je nejlepší, 0 nejhorší) z matematiky což mě mrzelo, Soraya přišla a říká: Já važně nevím...já jsem očekávala něco víc, a vypadala jako by se jí zhroutil svět...No ale trigonometrie nikdy nebyla moje silná stránka, ale zato jsem se překonala a konečně napsala test z biologie nad 50 procent, což mě tuze potěšilo :). No a začínáme dělat self design, což znamená že si vymyslíme experiment a pak ho zrealizujeme, na začátku máme nějakou ideu/hypotézu a na konci si ji dokážeme/popřeme nebo něco tak. Těším se. Jinak nám pomalu končí world literature a teď musím napadat 1500 slov na nějaké téma z Višňového sadu od Čechova, tak jsem tam našla impakt urbanizace a změny agricultury, nějak jsem si to dospojila s biologií a jsem šťastná a nebo o čase, ještě nevím jedno z toho. Jo a taky můj IA do filosofie, nebyla jsem si vůbec jistá tématem a pořád jsem ho měnila a pak jsem přišla do filosofické knihovny a první knihu kterou jsem našla byla o klonech mém starém tématu tak jsem si říkala že to něco něco znamená a že bych o tom měla psát na což se moc moc moc těším, našla jsem tam hodně zajímavýho, jen to bude hodně práce. Jinak jsem fakt zmamlala tu italštinu, ale to je můj předmět který se nepočítá do IB takže asi v poho, já vím že bych na to neměla kašlat, ale ono se někdy stane, ne?
Jinak poslední dva týdny tu máme Bora což znamená že fouká fouká fouká fouká a fouká mnohem silněji a je to studenej vítr kterej s sebou čas od času donese sníh. Je tu docela kosno, ale já jsem pořád šťastná jenom v mikině a všichni na mě koukají jak na osobu z Islandu :). No a jeden den jsem byla ráno běhat, když jsem měla volný blok (ten jediný co mám). Tak jsem běžela do Sistiany a zpátky a viděla nádherný východ slunce. Bylo to strašně moc zvláštně intenzivní, mnohem víc než v republice, úplně úplně bílý. A strašně mě to nabylo energií.
No a na to jak jsem tady první dny druhého termu byla nešťastná a chtěla domů srovnala jsem se. Už se nesnažím bavit s každým kolem, už se prostě bavím s těma lidma co mám ráda. Mám plný dny, mám malý  a velký cíle, který můžu plnit. Mám lidi za kterýma můžu vždycky přijít a oni mi pomůžou, mám kde spát na každý rezidenci, mám jak trávit víkendy (ačkoliv od tohohle očekávám jenom školu, páč jsem na to teď docela kašlala). Neočekávám moc a ono se toho děje víc, což mě pak vždycky potěší, už mě tolik nezklame když se něco nepovede. Přidala jsem si dvě další fyzikální aktivity a jedna z nich je joga třeba ta mě udělala tak vyrovnanou se vším.
Vlastně vám chci ještě napsat o dnešním dni. Byla jsem vážně docela unavená aj po škole, ale pak jsem vyrazila do společenského tance a Augustýn dorazil taky, tak mě to moc potěšilo a dobře jsem si sním zatančila sambu a chachu :) No a pak jsme se moc krásně pobavila se Shir a měla nádherná katare s Danicou (druhačka ze Srbska). Pak jsem se vypravila na Luccheze (moje strašně oblíbená rezidence ačkoliv tam nechci příští rok bydlet bez těch lidí co tam jsou tento rok) a chtěla navštívit Shpresu která je nemocná, ale pak jsem zjistila že vlastně nemocná není a že musí naspat její EE (kterou měla odevzdat tak před měsícem) tak mě tak nehezky vyhnala z pokoje :), ale ona chuděra měla jenom asi tak tři hoďky taky bych byla nervózní. No a tak jsem šla navštívit Andreu a dobře jsem si sní popovídala a hodně jsme se nasmály. A pak jsem šla kolem 11 zpátky do kopce a bora foukala přesně proti mě, cítila jsem se jak lítání.
No a už jenom krátká krátká zpráva o mém project weeku, kdy se mi to trošku pohroutilo. Albánec protestuje, Číňanka nemá vízum ani do Itálie tak nevím nevím co budu dělat. Jinak peněz mám nakonec dost a věřím tomu že to bude super, přesně kvůli těm lidem, páč ti jsou úžasný a jsem za ně strašně moc ráda.
No nakonec doufám, že jsem tam neudělala moc chyb. Je půl druhé, sedím s Namuun a Yllem (prvák z Kosova) poslouchá hudbu a myslím na Vás, jak Vás mám ráda, jak mi chybíte, protože ač tu mám ráda hodně lidí nikdo nikdy nebude přebitý někým jiným. Začínám zase po dlouhé době myslet česky. Zítra mám čaj se SG a pak jedu koupit nosič a SS. Neočekávám nic od tohohle víkendu. Třeba se něco stane a když ne tak co? Vyspím se, přečtu knihu a budu konečně zase jednou pracovat. Chtěla bych si udělat chvíli a jít fotit se sluchátkama v uších a jen si užívat zpívat, najít nějaký malý hmyz a vyfotit. Chtěla bych se jít projít se Shir někam, chtěla bych si skočit na Luccheze a třeba kouknout na nějaký film, dopomct Eně s projektem a třeba taky naplánovat co budem dělat na zahradě, mít s Burcu turecký čaj a tak.
Mám vás strašně moc ráda lidi, mějte se tam v republice nádherně, jdu spát, zítra budu unavená, ale co, stává se.
Vaše Esi

první po winterbreak

Ahoj lidi,
tak po strašlivě dlouhé době zase píši :). Moc si nepamatuji co bylo poslední takže začnu tím, že jsem měla zimní prázdniny, jak jistě všichni víte, protože jsme se určitě museli vidět. No takže o těch psát nebudu. Ale rozhodně dneska už je to šestý den co jsem ve škole, ačkoliv mám pocit, že už jsem tady strašně moc dlouho. Co se asi nejvíce změnilo a ten měsíc tak nám přestavěli menzu. Rozhodně ne k lepšímu. Teď ji máme ve dvou místnostech, s menšími stoly. Je to docela smutné, protože menza bylo dobré místo na potkávání nových lidí, randomní se bavení a tak, teď už není. Všechno tohle se dělalo pod příslibem lepšího jídla, což teda ale rozhodně nefungovalo :). Jídlo zůstalo stejné, možná spíše se stalo ještě horším. Snížili se nám možnosti z kolika druhů jídla si vybrat a jídlo se zhoršilo. No ale mi už to nějak přežijem :). Jen si musíme zvyknout.
No jinak jsem se rozhodla rozjet tu nějaké věci takže se do toho teď musím nějak opřít. Vlastně jsem ohledně této školy zažila takový „zklamáníčka“ či jak to nazvat. Prvně jsem si vážně strašně moc chtěla půjčit jakoukoliv knížku od Pratchetta v angličtině, že si něco přečtu, něco se naučím a tak. Tak jsem úplně úplně nadšená přišla do knihovny, ale tam neměli ani jednoho. Jak jen můžou? No, ale nakonec jsem potkala Jolandu a postěžovala si ji a ona mi pujčila Nadělat prachy! V angličtině. Tak jsem to začala číst a je to úplně úžasný, pamatuji si co se stane na další stránce takže vážně rozumím a tak :) To mě nakonci potěšilo. No a pak jsem chtěla organizovat spolupráci s naší norskou sestřičkou RCN UWC školou. Tak jsem šla za Helen a ona mi řekla že to prostě není možné, takže UWC asi nebude o spolupráci a zkušenostech a tak, no prostě mi neleze do hlavy proč by to nešlo. Myslím že by to bylo možné aji tak aby to nic moc nenarušilo a naše norská sestřička souhlasí a tak. Tak jsem pak chodila a nadávala jsem na naši školu, jak moc je svázaná pravidlama a tak. No a potom je tu project week. Měli jsme první meeting a všechno je to v pohodě až na to že si Dliawar pořád na všechno stěžuje tak ho musím nějak umlčet, ale ještě nevím jak:). Jediné co tak mi poněkud přeposouvali vlaky takže jsem tak trochu měnila plány, ale věřím věřím že to bude super.
No a ke škole, protože ta tu je taky. Všechno to jde docela hladce. Dostala jsem svůj předvánoční test z chemie a jsem jen krajně nespokojená se svými 83% pokusím se to nějak zlepšit. Už teď mě čekají dva velikánský testy (z matiky a z biologie). No a hlavně mám nový předmět pojmenovaný ToK tedy Theory of Knowledge tedy Teorie poznání. Budeme další rok mluvit o tom jak víme že víme a pak budeme muset napsat nevím kolikaslovovou essay na nějaké tohle téma. No čímž se dostávám k esseím. Jsem na sebe tuze hrdá. Včera jsem se rozhodla, že totálně změním moji velikánskou práci do filosofie. Jenže mě nenapadalo žádné téma, tak jsem prostě jenom ležela v posteli a listovala filosofickýma knihama a krtečkem v angličtině a pak mi prostě blikla v mozku otázka: Doesn stuff really make people happy? No a já si sedla k NT a začala psát a psát a psát a skončila jsem s nějakým tisícem slov (na to že celá tato práce má být tisíc pětset) no a teď jsem to už celé dopsala, ale asi to ještě nějak změním po nějakém čtení knih a tak. No a taky jsem si vybrala svoje téma na essay do WL, což mě taky potěšilo. Ještě nemám úplnou představu, ale bude to něco o urbanizaci a dopadu na malé soukromá zemědělce ve srovnání s Višňovým sadem od A. P. Čechova.
Počasí je tu jako pozdní jaro, takže předpokládám, že za chvíli bude léto. Včera byl nádherný bluesový koncert, ten jsem si vážně moc užila, tančili jsme a poslouchali a tak, před tím jsem byla dělat jógu s Nikolínou a potom hrála karty s Namuun, Eloou, Paymanem, Dilawurem atd atd...Jo a taky máme novou slečnu tu. Měla nějaké problémy tam u ní doma v Afghánistánu takže už přijíždí sem, je to vlastně moje prima, je to zvláštní. Bude tady dva a půl roku. A vypadá tiše a hodně, anglicky moc nemluví.
No mějte se tam v republice krásně, já se na vás přijedu podívat v březnu :)
Esi

Píši :)

Ahoj,

Vůbec nemám páru kde jsem minule skončila, ale vím že se událo moc moc věcí. Začnu od konce. Takže máme ve škole každý rok „Projec week“, kdy studenti organizují projekty kde chtějí a musí to obsahovat sociální servis, sportovní a kreativní aktivitu a tak. No a já jsem byla na prezentaci a seděla jsem s Raynou (druhačkou z Bulharska) a povídala jí co všechno by se dalo dělat v brně a jak by se to jednoduše dalo zařídit. No a tak jsme se nějak tozhodli, že zorhujem jeden project week v brně, asi tak 2 týdny po uzávěrce. Tak jsme šli za Helen, hlavní organizátorkou a ona nám dala jednu noc na vyplnění dlouhatánského dotazníku. Tu noc jsem strávila rozesíláním mailů a koukáním jetsli je to vážně reálný a zjistila jsem že to vážně reálný je a opravdu jsme to udělali J. No a pak jsme se pokusily odprezentovat náš úžasný skvělý project week na assembly a vůbec se nám top nepovedlo. Já jsem ztroskotala na tom, že neumím anglicky a Rayna na tom, že já jsem ten člověk kdo má ty ideje v hlavě. No ale odprezentovali jsme to a lidi o tom ví a dokonce někteří i chtějí jít s náma (možná spíš protože nás mají rádi). Tak tak.

Jinak nevím jestli jsem psala něco o Wintef friendech (WF). Ale to si druháci vybírali prváky aby jim udělali život krásnější a veselejší před prvním uzavíráním známek a opouštěním college a tak. Já jsem si samozřejmě říkala, že budu taková ta poslední kterou si někdo vybere z líétosti, ale to se nestalo, tedy alespoň si to nemyslím J. Strašně mě potěšilo když mi prvně napsal (já si osobně myslím, že je to chlapec a taky se mi nechce psát celou dobu napsal/a – ale pravděpodobnost že je to slečna je stejná) bylo to úplně užasný a prostě teď to funguje tak že si vyměňuje dárky a dfopisy J. Vůbec nevím jak ten člověk ví o mě tolik moc (včetně toho jakou mám ráda hudbu, co dělám rádfa, co jsem dělávala v České republice), protože si nepamatuji vůbec že bych to někomu říkala.

No a taky nevím jak se to stalo, ale začala jsem se bavit s mnohem více lidma kolem mě jakožto s Raynou, Shpresou (druhačkou z Albánie asi) a Victorem (druhákem ze Španělka), prostě jsemn ho jednu noc potkala a vylezli jsme na strom a povídali si a bylo nám dobře akorát ta angličtina není úplně nejlepší. Jo a taky jsem se konečně sblížila se svojí bývalou EE-friendkou. Teď k ní na pokoj chodím každý druhý den na čaj a tuze si to užívám a povídáme si a tak, vlatsně jsem si hodně podobníé myšlením a tak, vůbec jsem to od ní neočekávala. Jo a taky jsme šli jeden večer do mikís a nějak se nám nechtělo tančit tak jsme tam jen seděli a pily a mluvily a pak si do noci povídali a spali v jedné posteli což bylo hodně moc nepohodlný, ale super.

Jo a taky jsem plavala v moři v devět v noci nějakou sobotu a bylo to úžasný a studený, ale užila jsem si to a ten pocit horké sprchy po tom se nevyrovná mnoha věcem který znám. A pak jsem byla s Namuun a Eloou na Rilka path a koukaly jsme na moře a zpívali Beatles a prostě si to tak nějak užívaly. A v neděli tu byla oslava svatého Mikuláše (asi) a hrála taková ta tuctová tancovací muzika a byla tam paní které předtancovávala a tak jsme se hecly a šli tancovat taky a náramě si to užili a já jsem pak nějakou náhodou J ocitla nahoře na stage a předtancovávala jsem jednu písničku, byl to asi první den kdy jsem se opravdu cítila v kontaktu s komunitou kolem mě a užila se to.

No a ke škole, mám za sebopu svůj první report, není to nejhorší, ale ani nejlepší J což je asi normální. Jen pro připomenutí: 7- the best 1- the worst takže:

Biologie 5+

Chemie 6+

Matematika 7+

Phylosophie 7-

Angličtina 5+

Italština 7

Tak tak, asi to není to nejlepší, ale rozhodně hje to dobrý. Jo a jako zimní sport jsem tuze chtělůa dělat lučišnictví, ale nezbylo na mě místo L tak budu dělat latonské tance což pevně věřím že bude dobré !!! A jako přidanou aktivitu budu dělat karate, páč jsem se pro to strašně moc nadchla.¨

No mějte se v republice moc krásně, na jednu stranu se moc moc těším domů na druhou stranu nechci odjet odsud, tak uvidíme jak to dopadneJ

Vaše Esi