Ahoj Lidi,
vzhledem k tomu, že jsem nenapsala už strašně dlouho, moc si toho ze svýho života nepamatuji, asi protože piju strašně moc kafe a snažím se se i něco naučit a tak všechno dohromady. Začnu asi Latino weekem, přijde mi to jako strašně moc vzdálené minulost a on je to vlastně jenom měsíc. Myslím že Latino week byl ten nejlepší National week co jsme tu zatím měli. Školní budova byla plná barev a vlajek, všude bylo slyšet jejich úžasnou muziku a ze všech stršelo strašně moc radosti. V pátek jsme měli karneval s latinskou muzikou a soutěž v tanci :). Vlastně jsem se jí aji zúčastnila s augustýnem, ale my si z toho udělali spíše srandu. Jo a v sobotu jsem pak seděla na bleším trhu a hrála na kytaru, abych si něco vydělala do klobouku (samozřejmě že ne) a hrála spousty a spousty českých písniček a tuze si to užívala a lidi kolem mě jenom seděli a poslouchali, nebo spali (tak nudná jsem byla) a pak jsme se s Raynou přesunuly nad studnu a zpívaly do studny takže jsme měli velký echo :) ( a ne ego) no a večer byla show. Můj character byl Atahualpa (doufám, že si vzpomínáš Barčo :)), což je poslední král indiánů. On byl asi docela hloupý, ale úžasný. Takže jsem se zahalila do šátku a udělal si čelenku s jehličí a hůl se spoustou přírodnin a šla bosky a tak a všichni mě tuze tuze chválili :). latino show byla na jednu stranu moc krásná a radostná, ale na druhou stranu taková trochu přemýšlivá. Byla trochu o vymírání indiánský kultury a taky trochu o tom co udělal kapitalismus v latinský Americe, což nebylo nic hezkýho. Ale krásný to bylo to jo. V neděli pak byla tesster session, takže jsem ochutnala spoustu tuze kořeněných, ale skvělých jídel.
Vůbec si nepamatuji pořadí věcí takže budu psát tématicky. V zahradě jsem zasadila brambory a cibuli. Jeden den jsem se prostě rozhodla, že si zajedu do Aurisiny a popovídám si česky s paní co mluví česky a prodává v obchodě s kytička. Z nějakého důvodu jsem si neuvědomila, že se brambory sázejí brambor takže jsem si říkala, že koupím semínka a pak se projdu Aurisinou. Ten problém byl, že jsem pak s sebou tahala šest kilo brambor a kilo cibule, takže si asi umíte představit jak se mi procházelo kole. Ale pak jsem to všechno zasadila a ještě jsem věnovala zbytek cibulí Aurinovy (synovi od Bridget) který byl úplně nadšený. Ten den jsem si udělala mozole což mě tuze potěšilo, protože to znamená, že jsem vážně vážně pracovala :). Jo a taky jsem vylezla na strom, roztrhla si kalhoty a uřezala mu větev. No a teď už mi roste hrášek, slunečnice, fíkovník, malej rybíz, trocha brambor a nějakej salát a ty cibule, hurááá :))). Co se týče sustainability, tak jsme skončily sustainability competition dneska. Včera jsem strávila celej večer zpracováváním dat a děláním grafů, ale nakonec to vyšlo. Teď se cítím taková jemně prázdná, protožer to bylo něco co jsme dělala po více než měsíc a teď? Ale příští rok budu dělat zase, akorát lépe zpracovanou verzi doufám. Jo a taky jsme zkusily experiment s odděláním plastových lžiček z Mensy a dneska za mnou přišla Marina - naše hlavní mensa lady - a povídá mi, že jí teď lidi kradou ty normální a že to teda nejde a že je máme všechny najít, tak jsem byla smutná z toho jak moc jsou lidi zodpovědní. Jo a zorganizovali jsme Earth Hour což bylo 31. března a všichni jsme se sešli dohromady a měli svíčky (který jsem půl dne hledala v Terstu a pak tam nechtěně usla na lavičce) a hráli na kytary a byli prostě šťastní dohromady.
Jinak jak jsme měli Eefrienda a Winter frienda teď máme IB frienda. Můj IB friend je Anna z Canady což je úplně suprová slečna, ale myslím že ví že jsem to já :). děla fotky z fotoaparátu z krabic a dělala EE (extendet essay) o tom jak se chovají včely. Jo a včera my poslala divoký čenek :) takže můj pokoj smrděl strašně strašně moc a chudák Emily se málem usmála k smrti :). Tak jsem věnovala česnek Bridget.
Jinak jak si někteří z vás mohli všimnou byla jsem na velikonoce doma a konečně jsem si alespoň relativně odpočinula. A cestovala jsem strašně moc studenýma busama a mluvila hodně italsky. Třeba po cestě zpátky jsem celou dobu bavila s nějakým Italem a pak z Čechem co bydlel v Kanadě a který mi Kanadu doporučil jako dobrou zemi kde studovat. Já mám dokonce svoji vysněnou univerzitu a předmět - ekologii (bude li mi dovoleno)
Tohle je moje vysněná univerzita:
http://www.ubc.ca/
a kurzy ze kterých bych si vybírala. http://www.ubc.ca/okanagan/academic/undergrad.html
Však uvidíme, čímž se dostávám ke škole. Začíná tu být strašně strašně moc práce. Především začínáme s EE což je něco jak maturitní práce. Já ji budu dělat v biologii a moje otázka zní: Jaký rozdíl je v efektu ekologického a neekologického prášku na růst okřehku (něco jako sinice) v různých poměrech? Zjednodušeně budu mít 55 kontejnerů s vodou a kytkou podobnou sinici a každý ráno počítat kolik kytek tam je po dobu tak tří týdnů. Bohužel jsem si jista, že to nestihnu udělat tady takže teď sháním místo kam uložit 55 kontejnerků )plocha jednoho tak 100 cm čtverečních maximálně), takže kdyby vás něco napadalo :). Jinak máme všechny experimenty teď na konci roku, za dva týdny mám konečný zkoušky a ještě jsem se nezačala učit protože prostě nebyl čas. Do toho musím stále dělat všechny aktivity a někdy bych chtěla spát a povídat si s lidma. No a pak je tu týden group 4 project kdy zrovna my budeme sestavovat solární vařič a porovnávat ho s normálním vařičem v rychlosti a spotřeby energie.
Je to zvláštní že školní rok končí, budou mi chybět moji druháci :(, ale on přijde zas někdo jinej a život jde dál. Už jsem si dokonce vybrala svoji spolubydlící, což bude Aisté, sečna z Litvi a těším se až s ní budu bydlet, to bude sranda :).
Tak se mějte v republice krásně, doufejte že přežiju všechny ty věci kolem a příště slibuji budou nějaký fotky :)))
Vaše Esi
pondělí 16. dubna 2012
čtvrtek 15. března 2012
Project week a kousek
Tak jsem onemocněla :(. Jsem na sicklistu a nebaví mě to, páč nemůžu pryč z rezidence, nemůžu do Mensy nemůžu nikam, ale na druhou stranu se strašně moc těším až se zase stanu zdravou a budu si naplno užívat jara, lidí, školy, aktivit a Latino weeku. A proč že jsem to onemocněla? No, protože jsem byla na Project weeku.
Ačkoliv jsem byla velmi velmi vystresovaná předem, myslím, že to nakonec dopadlo dobře. Je pravda, že lehké to nebylo, ale co už :). No prvně jsem hodně zpanikařila ještě v Duinu v prvním autobuse, kdy jsem nemohla najít svoji složku s jízdenkami a penězi (měla jsem 920 euro, což je strašně moc a dost jsem se bála, že to brzo ztratím a jízdenky až do Brna a zpět), jenže nikdo kolem nepochopil, že to nebyl vtip, ale pravda. No a takových malých situací se mi stalo spousta, ale nakonec to vždycky skončilo tak že jsme se všichni smáli. Krom toho, že jsme se na hodinu ztratili ve Vídni, Shpresa zvracela v autobuse a ztratila sluchátka a mp3, byla cesta naprosto klidná jen se 5 přestupy :).
Myslím, že za to že jsem měla tak skvělý PW vděčím především lidem, byli úžasní. Všichni se poslušně naskládali do jednopokojového bytu mého tatínka, nehádali se (alespoň ty první dny ne :)) a pomáhali si. V neděli jsme pak šli do ZOO a večer připravovali workshopy (tohle byla ta část které jsme se bála nejvíce, ačkoliv jsem měla domluvené školy, kde je budeme dělat, nevěděla jsem jak je budeme dělat). Nakonec jsme skončili asi dvouhodinovou debatou a jejich zemích a já jsem zjistila spousty a spousty věcí. Například že v Etiopii je rok 2004 a že mají problémy s Egyptem ohledně Nilu, o čem že je vlastně problém v Afghánistánu a že jsou jedněmi s největších vývozců sušeného ovoce na světě, že v Kambodže bys měl nosit masku, když jdeš ven, že v Bosně mají tři prezidenty....Workshopy byli nakonec úžasné, každý představil svoji zemi, já pak představila naši školu (nečekaně, protože Česká republika prezentovaná v republice nic moc :)) a pak jsme jim zazpívali píseň a pokusili se je naučit „cup dance“ (myslím, že teď už máme všichni plné zuby právě tohoto tance, nakonec jsme ho ukazovali 18). Myslím, že se to vážně všem líbilo. Akorát, vzhledem k tomu že jsme měli každý den 6 prezentací, jsme byli vždycky strašně unavení, takže ačkoliv jsem toho měla naplánovaného mnohem víc, nic z toho jsme nestihly. Viděli jsme Antrophos, základní památky Brna, kavárny a hlavně všichni potřebovali nakupovat, protože Česká republika je přece strašně levná :) ( a ona s porovnáním s Itálii opravdu je :)). No a ve čtvrtek pak Praha. Nevím čím to je, ale všichni měli mnohem radši Prahu než Brno, asi proto, že je tam všechno taky anglicky, mnohem víc starých domů a tak. Ten den sněžilo, ale nikdo na to nebyl připravený. Já jsem nechtěla kupovat suvenýry, tak jsem šla do obchodu z ekologického zemědělství a se Shpresou do kavárny, kde jsme se museli domluvit Italsky. Pak už jsme stihly jenom Pražský hrad a katedrálu Sv. Víta a hurá domů na dvě hoďky do postele (alespoň někteří a zbytek do hospody) a pak...zpátky Itálie :). Cesta zpátky byla namáhavá, vůbec jsem před tím nespala a tak. Pak (nevím co jsem dělala když jsem rezervovala ty jízdenky, asi myslela na něco úplně jiného) jsme měli 2,5 hodiny ve Vídni na nádraží. Myslím, že to bylo nejhorší, alespoň pro mě, páč se mi stýskalo po doma, byla jsem unavená, byla mi zima a ještě k tomu jsem si vylila kafe. Ale pak už jsme byli ve vlaku. Jediné co tak já jsem nemohla usnout, takže jsem dohromady za tu noc spala 2 hodiny v autobuse. Večer jsem si pak řekla, že bych měla všechno uzavřít, dodělat a tak. Tak jsem si napsala krajně negativní feedback, protože jsem byla unavená a pokusila se spočítat peníze a vyšlo mi, že jsem ztratila 100 euro (což byla samozřejmě pouze proto, že neumím sčítat :)).
No a pak v sobotu jsem jela do Sistiany, že koupím semínka na zahradu, chybí mi brambory a slunečnice, ale samozřejmě jsem zapomněla, že ten obchod je v Aurisině. Ale pěkně jsem se prošla jarním slunečním počasím, přečetla kousek knihy a tak. A pak už jsem jenom mluvila s lidma o PW, pracovala a tak. V neděli večer jsem pak znova spočítala peníze a vyšlo mi to :) takže mám hotovo, už jenom prezentace na Assembly a budu úplně hotová a další rok znova? Asi jo, ale tentokrát o ekologii a někde jinde :)
Jo, začali jsme organizovat Sustainability competition, takže jsem v neděli se Shpresou chodila a otvírala kanály a měřila spotřebovanou vodu a elektřinu. Takhle to bude ještě dalších 5 týdnů a která rezidence sníží nejvíce svoji spotřebu vyhraje pekárnu chleba, a týdně pak 24 hodinový internet o víkendech :). Hezky ne? No a pak jsme to prezentovali na Assembly, byla jsem tak nadšená, že jsem poskakovala po tom pódiu a nejsem si jistá jestli mi bylo úplně rozumět, ale všechny to na druhou stranu naladila na to, aby se snažili (pak tam byl díkybohu Victor a Shpresa aby jim vysvětlili potřebné informace, já to jenom uvedla :)). Jinak se pořád starám o zahradu, snažím se prosadit Lunch packing boxes, ale to ještě stále nefunguje :( a tak nějak být ekologická :)
Mějte se nádherně lidi, když se zadaří ráda bych jela na Velikonoce domů (konečně bez nikoho :)), takže se možná uvidíme brzy...
Mám Vás ráda, Vaše Esi
pondělí 12. března 2012
Těsně před project weekem
Sedím v autobuse a jedu do Brna. Vůbec si nepomatuju kde jsem skončila minule tak začnu tam kde si myslím, že jsem skončila. Ve dny kdy jsem ještě neměla zodpovědnost za dalších sedm lidí, o který budu psát za týden :).
Začnu v pátek, kdy jsem šla prvně do Osmice. Někteří lidi tam chodí každej pátek, ale já jsem měla vždycky něco jiného na práci a nebo se mi prostě jenom nechtělo a neměla jsem žádný prachy. Osmice jsou farmy, který mají malou „restauraci“, kdy nabízejí svoje produkty, většinou víno, šunku, sýr a chleba. Každý dá kolem 5 euro (radši už to ani nepřepočítávám, Itálie je strašně moc drahá) a pak se dohromady všechno tohle koupí. No a ten pátek jsem byla vážně unavená, čekal mě víkend plný práce a protože nám odpadla půlka Social servisu (ale bohužel ta první) a my to nevěděli tak jsme chodily dvě hodiny Terstem než jsme vůbec šli za bezdomovci. Pak jsem se strhaná vrátila zpátky a v Menze potkala Raynu, která byla strašně nadšená, plná energie a povídala mi jak musím jít taky. Nechtěla jsem ji zkazit tu náladu, tak jsem do sebe kopla hrnek kafe a ještě se Shpresou jsme vyrazily. Šli jsme s mnoha lidma se kterýma moc často nemluvím, tak to bylo zajímavý. Šli jsme dlouho lesem do kopců a zpívali a povídali si až jsme došli do malé pravé italské vesničky a našli onou Osmicu. Pak jsme pili víno a mluvily a tak, trochu jsem se opila a hosně si popovídala s Luckou (moje druhačka z Česka), Lukasem (druhák ze Španělska) a Filipem (druhák z Itálie). Prostě to bylo hezké a příjemné.
Víkend byl pak už jenom pracovní a pak jsem v neděli měla FOCUS o Sustainabilitě. Je pravda že jsem se na to docela vykašlala a začala ho dělat v neděli ráno a strávila jsem nad jednou prezentací dohromady asi tak 7 hodin, ale myslím, že je docela propracovaná. Ta smutná část byla že přišlo pouze 5% studentů (tzn 10 :() a jeden profesor. Byla jsem hodně nervozní, tak jsem si uvařila kafe (ano asi začínám být závislá na kávě, ale vzhledem k tomu, že v rezidencích nemáme vůbec žádný dobrý asi brzo skončím :)) a šla s Eloou pomalu do Lecture roomu. Po cestě jsme potkali Victora, který mi začal říkat co jsem všechno měla udělat předem a tak. Byla jsem hodně nervozní, unavená a tak tak jsem mu hodně ošklivě odsekla, tak mi na to řekl že mě má rád a mlčel. Myslím, že mi ta prezentace docela zvedla moje sebevědomí v angličtině. Poté co jsme překonali všechny problémy s technikou jsem dokázala 25 minut mluvit bez přestání a nezapomenout zas tak moc slov. Myslím, že se to lidem líbilo, nebo alespoň se tvářili zaujatě a dokonce se mě i na něco zeptali.
Škola jde celkem dobře. Objem povinné práce se mi zvětšuje, přicházejí první internal assesmenty a self desingy. Dokonce jsem už i napsala svoji závěrečnou práci do českého jazyka .- world lit. Essay - 1500 slov o velmi komplikovávaném tématu :) a to: „Jak změna krajiny ve hře Višňový sad od A. P. Čechova ovlivnila celý děj hry?“. Myslím, že v Česku se takhle čeština nedělá, Dostala bych s největší pravděpodobností tak 5 doma :). Čímž se dostávám ke čtvrtletním známkám (vždycky nejdřív napíšu konečnou známku z minulého pololetí a pak současnou, abyste věděli jak se zlepšuji :)):
Biologie: 5- 5+
Chemie: 6+ 7
Matematika: 7+ 7+
Angličtina: 5+ 6+
Filosofie: 7- 7
Italština: 7 6 (tady se trochu stydím, ale tenhle předmět se mi nepočítá do IB, takže...takže se moc nesnažím no..)
Jenom vám chci připomenou že 7 je nejlepší a 1 je nejhorší. Jinak se za sebe stydím ve filosofii, vůbec nedávám pozor a pak jsem napsala esej a teď Paul (učitel filozofie z Polska) chodí a říká mi jak byla úžasná a že mám dobrou argumentaci...tak nevím, pak se cítím špatně, když sedím v hodině a pod lavicí si čtu 1984 v angličtině, což je super.
Jinak teď hodně času trávím na Plese. Buď se Shir a nebo s Enou (prvačkou z Mostaru) za kterou jedu v létě do Mostaru páč chci vážně vidět jaký to tam je. Většinou jen tak mluvíme. Je to taky hodně proto, že tam mám většinou nějaký sporty, takže tam čekám. Jinak jak teď tančíme, strašně moc se mi zalíbila samba jak jsem se ji naučila a asi ji pak budu s Jacobem (prvák z Malty) tančit na konci roku na IB show. Jinak protože teď nebyla joga (druháci mají zkušební závěrečné zkoušky, takže nemáme místo kde jogu dělat) tak jsem byla v aerobiku, což bylo úžasné vybití.
Nepamatuji si kolik víkendů se událo tak popíšu v jednou dvě věci kterými utkvěli v paměti, ale je dost možný, že to byli dva. Vlastně jsem si chtěla tuze popovídat se Shpresou tak jsem v pátek před mým SS vyrazila na Luchezze, kde jsem potkala Augustýna, tak jsem si s ním povídala a žonglovali jsme se šiškami a tak. A pak jsem si šla sednou do porta podívat se na západ slunce, což bylo něco úžasnýho. Slunce, který se měnilo s ostře žlutý do temně růžový se odráželo ve vodě a tak znásobovalo svůj efekt. Prostě skvělý. A pak jsem se bavila s jedním z mých oblíbených homelessů, který mi pověděl jeho smutno-veselou situaci. On má totiž bezdomoveckou slečnu tam a oni by chtěli miminko (pamatuji si jak mi na začátku akademického roku říkal, že mu nechce dát :)), ale nemají peníze. Takže on teď jede na rok do Makedonie, oženit se a vydělávat peníze a opak se vrací za svoji slečnou. Bylo mi ho líti no, ale já s tím nic udělat nemůžu. No a večer jsem šla na Luichezze navštívit konečně tu Shpresu, ale nakonec jsem s Luckou hodnotila eseje mých potenciálních primů a primek :). No a v sobotu jsem byla lyžovat do Alp, což bylo prostě strašně moc úžasný plný slunce, hodně špatnýho jídla a super lidí. A pak jsem šla na Luchezze (nuda co?) navštívit Shpresu, která tam nebyla tak jsem s Andreou, Josephem (prvákem s HongKongu) a Aisté pekla. Pak jsem se rozhodla že Shpresa musí být v Knihovně tak jsem tam šla, ale tam nebyla tak jsme se rozhodla že na ní počkám na Luchezze. Po cestě jsem potkala Victora, tak jsme šli spolu a pač Shpresa tam nebyla tak jsme sehnali suroviny a upekli dvě buchty, jednu jablečnou a jednu banánovou a pak jsme chodili kolem a nabízeli všem lidem, juchu :). Kolem jedné (večerka) jsem začala přemýšlet jestli bych měla jít zpátky na Fore (né že by se mi chtělo) a pak jsme slyšeli štěkání za Henryho (residence tutor z Luchezze a učitel World arts and cultures z Británie) dveřmi štěkání psa. Nakonec mi s Augustýnem neprošla teorie, že je to vlkodlak a museli jsme uznat že je tu Helen (Director of Student life a učitelka ekologie, která se krajně vyžívá v chytání studentů po večerce) s Jackem, jejím psem tak jsem šla domů :(. V neděli jsem pak organizovala setkání na Bio-plotu - školní zahradě. Když jsem šla z Menzy potkala jsem Honase na kole tak jsem ho stopla a on mě vzal na rámec a jeli jsme až na zahradu. Já se v tom sázení moc nevyznám, ale nakonec jsem zasadili mrkev, ředkvičky, porek, špenát, hrášek a kytky a ještě se chytáme na fazole, brambory a slunečnice. Bylo to super přišli jenom samí druháci, ale stejně...Byla tam Anna z Kanady, Rafael z Libanonu, Ema z Francie, Clara z Belgie, já, Honas a Shpresa. Pak jsem šli prozkoumat jednu podzemní místnost a našli starý veliký amfory plný vody. Večer jsem pak s Emou udělala cedulky na zahradu z keramiky a pak si povídala s Davidem (druhák z Itálie), Mashou (druhačka z Běloruska) o Italské mafii. Nějaký školní den jsem si pak do jedné povídala konečně se Shpresou do jedný v laundry roomu.
Tohle pondělí e byla nemocná, školu jsem nějak překonala, snažila jsem se jak nejvíc jsem mohla, připravit se na můj týdenní výlet do Republiky, takže jsem chodila kolem a mluvila s lidma a ve čtvrtek nabarvila ony cedulky na zahradu a páč jsem to dělala sama dobře sem si zazpívala :). Taky jsem se přihlásila do výběrového řízení na seminář o vedení lidí na UWC Pearson v Kanadě na jeden měsíc o prázdninách což by bylo super. Prošla jsem prvním kolem a ve čtvrtek jsem pak měla interview, ale nějak jsem se vůbec nestihla připravit, tak jsem tam prostě jen tak přišla. No a včera (tedy v pátek) mi došel email že jsem ještě s dvěma dalšími chlapci prošla do posledního kola, kdy sama ta college vybírá studenty, který by chtěla, takže je ještě stále možný že pojedu !!!!. V pátek jsem jela s Raynou, Jolandou (prvačkou z Itáíle) a Kailasem (prváklem z Indie) prodávat květiny ny charitu pro lidi se sklerózou. Ze začátku to nešlo, ale nakonec jsme jim vydělali 365 euro a dostali jsme za to zmrzlinu. Před večeří jsme se pak začala balit, ale Augistýn přišel. Vlastně jsem si myslela že jde navštívit Emily, ale ono ne. No tak jsme ho pozvala na čaj ale neměli jsme na Fore varnou konvici, tak jsme se šli projít mna Rilka Path a bylo to super, skvěle jsme si popovídali, slyšela jsem italskou báseň, viděla místa kde jsem nebyla, ani jsem nečekala že by to bylo možné :)))) Pak jsme šli na večeři (do Menzy) a já se vyrazila dobalit. Nakonec jsem si řekla že musím Viktorovi oznámit, že jsem prošla do té Kanady. Nakonec jsem s Yiran (druhačka z Číny) pila ten nejúžasnější čínskej čaj z té nejkrásnější (jak jsme s Davidem zhodbotili) čajové konvice. Pak jsem si znova popovídala se Shpresou ale ona byla hodně unavená a vystresovaná páč teď nemluví s Raynou a jedem spolu na PW , sláva nám!!:) a byla nepříjemná tak jsem chvíli mluvila s Hoinasem než mu zavolala maminka a pak s Victorem a Davide, o historii. V jednu jsem se rozhodla, že již pomalu půjdu na Fore (jelikož jsem slušný a zodpovědný člověk a chci spát) a Victor se nabídl že mě doprovodí. Po cestě jsme potkali Joba (druháka z Nizozemí), který nám řekl, že Rima tam teď je a že tam nemám chodit,tak jsme šla na Rilka path a sedli si na útes, koukali na moře a hvězdy a povídali si a smáli se blbostem. Kolem třetí jsme zvážili že je nám zima a šla na Fore, já šla spát a on se vydal na Luchezze (vstával ještě dříve než já). Byl to prostě jenom nádherně strávenej večer s lidma který mám ráda.Teď se budu týden soustředit na PW a pak, těším sena college, na lidi, na italský jaro plný ptáků a vůně moře, na dlouhej víkend kdy mamka snad přijede, na odpověď z Kanady. Těším se domů na Vás, na češtinu.
Tenhle článek bude zřejmě publikován až po to co se vrátím do Itálie,. Takže je krajně zastaralý, ale to snad přežijete.
Mám vás ráda Vaše Esi
neděle 19. února 2012
Jak jsem se nudila ve filosofii....
....tak jsem psala básně, tak bych se s nimi chtěla podělit, abyste věděli jak špatná moje angličtina je :)
REALITY
STAIRS
She was sitting on the chair.
The black,
the metal shining,
her stair.
The stairway of her life.
Why black?
Why metal shining?
When she was five...Oh...she remembers
It wasn't dependent.
Was it March?
Or November?
Does it matter?
No,
she knows
the stairway was colorful
and around...
Her eyes cry.
Why did the flowers
or the bird
have to die?
What?
What is the point of this space?
Is it black,
the metal shining,
an empty place?The white of innocence
soft like a sheep.
How can the world make any sense?
Maybe when we sleep,
it's the reality
that we actually skip.
How big is the probability
that we will see?
Is it in our ability?
The size of a sea,
the depth of a valley,
the misunderstanding from me.
Mám vás ráda, vaše Esi
neděle 12. února 2012
Occidental week
Ahoj Lidi,
rozhodla jsem se že vám asi budu psát víc často, ale ne protože se nudím, ale protože s vámi chci sdílet tyhle všechny věci. Minulý víkend byl opravdu pracující, udělala jsem hodně školy a tak. Rayna byla v Římě tak mě neměl kdo vyrušovat :). Jeden večer jsem pak strávila se Shir, která přišla do mého pokoje, čehož jsem si tuze vážila. A hodně hodně jsem spala.
V týdnu jsme pak měli výběrové řízení nového ředitele. Ten starý - Peter Howe - odešel na UWC školu do Nizozemí. Koluje tu hodně odhadů proč a ještě jsem nenašla žádný pozitivní. No a tak se nám v úterý představili 4 potenciální ředitelé. Jeden z Kanady, jeden z UK, jedna z JARu a pak náš director of stuidies, Mike Price. Většina lidí věděla, že MP se stane novým ředitelem, ale já jsem pořád pořád doufala, že dostaneme někoho nového, že se tu něco změní (protože změnit je toho potřeba hodně. No a věřila jsem tomu natolik, že jsem se vsadila s Egzonem, že to bude někdo jiný o upečení buchty. Myslím, že každej z ucházejících se měl svoje vlastní plusy a mínusy. Potom jsem mohli emailem hlasovat koho bychom chtěli, ale nemyslím si že by to mělo nějaký podíl. No a naším novým ředitelem se stal MP. Upřímně nevím co si o tom člověku mám myslet, strávila jsem docela dlouhou dobu u něho v kanceláři řešeným různých věcí od sustainability až po známky a někdy je to strašně moc super člověk a někdy mám pocit že lže a hodně profesorů proti němu zbrojí a nemají ho rádi. Já se snažím udělat vlastní názor ale je to docela těžký.
Jinak Namuun měla narozeniny takže jsem vzala velikánský papír a nakreslila (spíš pokusila se nakreslit) housle a napsala HAPPY BIRTHDAY NAMUUN a pak jsem oběhla všechny rezidence a nechala tam podepsat co nejvíc lidí (myslím, že někteří s ní dokonce ani nikdy nemluvili :)), ale alespoň jí to udělalo šťastnou. No a to byl den, kdy už jsem byla vážně strašně moc unavená. Protože v pondělí jsem strávila celý večer u Kataríny, páč jsme spolu už dlouho nemluvily a pak navštívila Raynu, protože se vrátila z Říma. No a úterý nemám páru :). A ve středu jsem šla na film Amélie z Montmartu (asi?) o němž jsem si myslela, že je to historický film a on nebyl, ale strašně moc se mi líbil. Byla jsem tam se Shpresou, Yiran, Wintou (prvačka z Kambodži) a spostou dalších lidí. Věřím že většina z vám se vzdělanější než já a viděli tento film už dávno. No a pak jsem přišla o 11 na Fore a potkala Victora, který mi oznámil, že tohle je ten třetí čas kdy přišel a pokusil se mě naštívit, ale já tu nebyla. Tak jsme si dali kafe a povídali si do půl jedný a já se pak do půl druhý snažila učit Filosofii, ale moc to nefungovalo. Tak jsem to další ráno vstala brzo, kolem šesté a začla se učit, napsala jsem článek do Adriatic Times (o suistainabilitě :)) a pak jsem si rpozbila koleno. Já jsem totiž strašně moc spěchala a zakopla o práh, ale já jsem to neřešila, myslela jsem že je to v pohodě jen pak v matice jsem zjistila, že mám roztržené kalhoty a že krvácím, tak mě poslali do Medical Centre.
No a v pátek byl velmi neočekávaný den. Po škole jsem se toulala Duinem a užívala jsem si to. Pak jsem potkala Milenu (prvačky z Itálie), která mi řekla, že mě potřebují policisté a poslala mě do Mikies počkat tam na ně. Tak jsem si říkala, že prostě přijdou a zeptají se nebo co, ale nakonec jsem s nima jela do vedlejší vesnice. Tam byl starý slovenský bezdomovec, kterýho jiný slovenský bezdomovec mlátil a nutil ho dávat všechny peníze jemu. A celý se to odehrávalo tu v Itálii. A tady ten pán přišel na policii ale uměl jenom slovensky. No a já sice rozumím slovenčině, ale zato italštině ne. Takže nakonec Milena, přijela taky a přes dva lidi se to překládalo. No a nakonec jsme to snad nějak vyřešili. No a strávila jsem tam v celku 5 hodin a do Duina jsme přijely přesně 15 minut do promu. Tak jsem běžela do menzy, oblékla si Kataríniny zelené šaty a běžela na prom. Tam bylo strašlivě srandovní předtančení, což byl pokus o velmi sofistikovaně vypadající valčík. No a pak všichni začali tancovat valčík a nebo se pokoušeli. Augustýn uměl tančit takže to bylo super. Nakonec jsme vážně protančili celý prom jen jsme si jednou udělali výlet na Rilka path a zpátky. Bylo to super, skvělý a úžasný. Akorát mi trochu padaly šaty :) ale co se dá dělat, vzhledem k tomu, že ty svoje jsem nechala doma. No a pak jsme šli s Raynou na Luchezze a do půl čtvrtý hrály Uno s Lacim (prvák z Maďarska), Robertem (prvák z Malavi), Ehmadem (prvákn z Jemenu) a Lindem (druhák někde z Afriky :)). Jenže mi jsme pak s Raynou ještě zůstali a pak celá Luchezze usnula a my nenašli žádnou prázdnou postel, tak jsme spali v daily roomu na pohovce. No a šest ráno mě vzbudil Bread-man a tak jsem šla zpátky na Fore a spala do osmi kdy mě vzbudila Rayna, že koupila čokoládu na snídani, tak jsem vstala. A celou sobotu jsem tak spala, pracovala. No a večer byla Occidental show. Každý vždycky dostane nějaký charakter za který se musí převlíct. Já jsem byla friday the 13th, což je série hororových filmů. Myslím, že jsem nikdy neviděla horor předtím a ty ukázky mi docela stačili, blaf už nikdy více :). No, ale pořád jsem vůbec nevěděla jak se mám obléct. A pak, maminka doufám odpustí :), jsem vzala své jediné bíle tričko a popsala ho větami, které se týkali filmu. Jako „My mother couln't kill you“, „I will“...a na zádech jsem měla výčet věcí co všechno chci jako krev, strach, křik....No a na kalhoty jsem si našila kusy látky na kterých byly napsaný taky tématický slova a randomě jsem na sebe navázala šátky. No a pak jsem si červenou propiskou nakreslila jizvy na rukách, podříznutzej krk a pár jizev na tváři a krev tekoucí z pusy a namazala se sudokrémem a použila moc moc moc mouky. Takže jsem byla vážně bílá. No a pak jsem tady chodila mezi těma všema královnama a zpěvačka z 20 století jako zombie a tuze jsem si top užívala. Pak jsme všichni vyrazili na show. Ta byla úžasná, pozitivní, barevná správně tématická a všechno. Přišla jsem na Show docela dobře naladěná, ale pak jsem odešla šťastná z nějakého důvodu. Pak jsem šla s Raynou do Mikies a pak jsme běželi Na Luchezze a zpívali a tančili cestou. Tam jsem pak strávila čas s Augustýnem a Honasem (druhák z Kolumbie), seznámila se z Naem a šla do porta, ale oni pak museli pracovat tak jsem šla zpátky do Mikies, kde jsme s Raynou, Lindem, Aisté a Egzonem tančili až do jedné a pak zpátky na Luchezze, kde už jsme se pak jenom bavili. No a když jsem se ve tři ráno vydala hledat postel Augustýn právě vstával, že jde pracovat tak jsem nakonec spala v jeho posteli.
No a dneska už budu vážně pracovat, musím. Máme jen tasster session occideltal food, na což se opravdu těším a jinak mě čeká filosofie, self design do chemie, matika, ze které píšu zítra test a moc ji nechápu. Měla bych začít dělat můj FOCUS. Jinak můj projekt tak trochu stagnuje, ale ne na mě, nýbrž na lidech nademnou a nejsem nikým podporována, ale já stejně věřím, že to půjde :). Jinak škola jde myslím dobře, někdy se učím, někdy se neučím, ale tak je to vždycky. Někdy se těším, někdy se netěším. Dneska se docela těším, jsem relativně vyspaná takže to i půjde.
Mějte se tam v republice nádherně.
Vaše Esi
rozhodla jsem se že vám asi budu psát víc často, ale ne protože se nudím, ale protože s vámi chci sdílet tyhle všechny věci. Minulý víkend byl opravdu pracující, udělala jsem hodně školy a tak. Rayna byla v Římě tak mě neměl kdo vyrušovat :). Jeden večer jsem pak strávila se Shir, která přišla do mého pokoje, čehož jsem si tuze vážila. A hodně hodně jsem spala.
V týdnu jsme pak měli výběrové řízení nového ředitele. Ten starý - Peter Howe - odešel na UWC školu do Nizozemí. Koluje tu hodně odhadů proč a ještě jsem nenašla žádný pozitivní. No a tak se nám v úterý představili 4 potenciální ředitelé. Jeden z Kanady, jeden z UK, jedna z JARu a pak náš director of stuidies, Mike Price. Většina lidí věděla, že MP se stane novým ředitelem, ale já jsem pořád pořád doufala, že dostaneme někoho nového, že se tu něco změní (protože změnit je toho potřeba hodně. No a věřila jsem tomu natolik, že jsem se vsadila s Egzonem, že to bude někdo jiný o upečení buchty. Myslím, že každej z ucházejících se měl svoje vlastní plusy a mínusy. Potom jsem mohli emailem hlasovat koho bychom chtěli, ale nemyslím si že by to mělo nějaký podíl. No a naším novým ředitelem se stal MP. Upřímně nevím co si o tom člověku mám myslet, strávila jsem docela dlouhou dobu u něho v kanceláři řešeným různých věcí od sustainability až po známky a někdy je to strašně moc super člověk a někdy mám pocit že lže a hodně profesorů proti němu zbrojí a nemají ho rádi. Já se snažím udělat vlastní názor ale je to docela těžký.
Jinak Namuun měla narozeniny takže jsem vzala velikánský papír a nakreslila (spíš pokusila se nakreslit) housle a napsala HAPPY BIRTHDAY NAMUUN a pak jsem oběhla všechny rezidence a nechala tam podepsat co nejvíc lidí (myslím, že někteří s ní dokonce ani nikdy nemluvili :)), ale alespoň jí to udělalo šťastnou. No a to byl den, kdy už jsem byla vážně strašně moc unavená. Protože v pondělí jsem strávila celý večer u Kataríny, páč jsme spolu už dlouho nemluvily a pak navštívila Raynu, protože se vrátila z Říma. No a úterý nemám páru :). A ve středu jsem šla na film Amélie z Montmartu (asi?) o němž jsem si myslela, že je to historický film a on nebyl, ale strašně moc se mi líbil. Byla jsem tam se Shpresou, Yiran, Wintou (prvačka z Kambodži) a spostou dalších lidí. Věřím že většina z vám se vzdělanější než já a viděli tento film už dávno. No a pak jsem přišla o 11 na Fore a potkala Victora, který mi oznámil, že tohle je ten třetí čas kdy přišel a pokusil se mě naštívit, ale já tu nebyla. Tak jsme si dali kafe a povídali si do půl jedný a já se pak do půl druhý snažila učit Filosofii, ale moc to nefungovalo. Tak jsem to další ráno vstala brzo, kolem šesté a začla se učit, napsala jsem článek do Adriatic Times (o suistainabilitě :)) a pak jsem si rpozbila koleno. Já jsem totiž strašně moc spěchala a zakopla o práh, ale já jsem to neřešila, myslela jsem že je to v pohodě jen pak v matice jsem zjistila, že mám roztržené kalhoty a že krvácím, tak mě poslali do Medical Centre.
No a v pátek byl velmi neočekávaný den. Po škole jsem se toulala Duinem a užívala jsem si to. Pak jsem potkala Milenu (prvačky z Itálie), která mi řekla, že mě potřebují policisté a poslala mě do Mikies počkat tam na ně. Tak jsem si říkala, že prostě přijdou a zeptají se nebo co, ale nakonec jsem s nima jela do vedlejší vesnice. Tam byl starý slovenský bezdomovec, kterýho jiný slovenský bezdomovec mlátil a nutil ho dávat všechny peníze jemu. A celý se to odehrávalo tu v Itálii. A tady ten pán přišel na policii ale uměl jenom slovensky. No a já sice rozumím slovenčině, ale zato italštině ne. Takže nakonec Milena, přijela taky a přes dva lidi se to překládalo. No a nakonec jsme to snad nějak vyřešili. No a strávila jsem tam v celku 5 hodin a do Duina jsme přijely přesně 15 minut do promu. Tak jsem běžela do menzy, oblékla si Kataríniny zelené šaty a běžela na prom. Tam bylo strašlivě srandovní předtančení, což byl pokus o velmi sofistikovaně vypadající valčík. No a pak všichni začali tancovat valčík a nebo se pokoušeli. Augustýn uměl tančit takže to bylo super. Nakonec jsme vážně protančili celý prom jen jsme si jednou udělali výlet na Rilka path a zpátky. Bylo to super, skvělý a úžasný. Akorát mi trochu padaly šaty :) ale co se dá dělat, vzhledem k tomu, že ty svoje jsem nechala doma. No a pak jsme šli s Raynou na Luchezze a do půl čtvrtý hrály Uno s Lacim (prvák z Maďarska), Robertem (prvák z Malavi), Ehmadem (prvákn z Jemenu) a Lindem (druhák někde z Afriky :)). Jenže mi jsme pak s Raynou ještě zůstali a pak celá Luchezze usnula a my nenašli žádnou prázdnou postel, tak jsme spali v daily roomu na pohovce. No a šest ráno mě vzbudil Bread-man a tak jsem šla zpátky na Fore a spala do osmi kdy mě vzbudila Rayna, že koupila čokoládu na snídani, tak jsem vstala. A celou sobotu jsem tak spala, pracovala. No a večer byla Occidental show. Každý vždycky dostane nějaký charakter za který se musí převlíct. Já jsem byla friday the 13th, což je série hororových filmů. Myslím, že jsem nikdy neviděla horor předtím a ty ukázky mi docela stačili, blaf už nikdy více :). No, ale pořád jsem vůbec nevěděla jak se mám obléct. A pak, maminka doufám odpustí :), jsem vzala své jediné bíle tričko a popsala ho větami, které se týkali filmu. Jako „My mother couln't kill you“, „I will“...a na zádech jsem měla výčet věcí co všechno chci jako krev, strach, křik....No a na kalhoty jsem si našila kusy látky na kterých byly napsaný taky tématický slova a randomě jsem na sebe navázala šátky. No a pak jsem si červenou propiskou nakreslila jizvy na rukách, podříznutzej krk a pár jizev na tváři a krev tekoucí z pusy a namazala se sudokrémem a použila moc moc moc mouky. Takže jsem byla vážně bílá. No a pak jsem tady chodila mezi těma všema královnama a zpěvačka z 20 století jako zombie a tuze jsem si top užívala. Pak jsme všichni vyrazili na show. Ta byla úžasná, pozitivní, barevná správně tématická a všechno. Přišla jsem na Show docela dobře naladěná, ale pak jsem odešla šťastná z nějakého důvodu. Pak jsem šla s Raynou do Mikies a pak jsme běželi Na Luchezze a zpívali a tančili cestou. Tam jsem pak strávila čas s Augustýnem a Honasem (druhák z Kolumbie), seznámila se z Naem a šla do porta, ale oni pak museli pracovat tak jsem šla zpátky do Mikies, kde jsme s Raynou, Lindem, Aisté a Egzonem tančili až do jedné a pak zpátky na Luchezze, kde už jsme se pak jenom bavili. No a když jsem se ve tři ráno vydala hledat postel Augustýn právě vstával, že jde pracovat tak jsem nakonec spala v jeho posteli.
No a dneska už budu vážně pracovat, musím. Máme jen tasster session occideltal food, na což se opravdu těším a jinak mě čeká filosofie, self design do chemie, matika, ze které píšu zítra test a moc ji nechápu. Měla bych začít dělat můj FOCUS. Jinak můj projekt tak trochu stagnuje, ale ne na mě, nýbrž na lidech nademnou a nejsem nikým podporována, ale já stejně věřím, že to půjde :). Jinak škola jde myslím dobře, někdy se učím, někdy se neučím, ale tak je to vždycky. Někdy se těším, někdy se netěším. Dneska se docela těším, jsem relativně vyspaná takže to i půjde.
Mějte se tam v republice nádherně.
Vaše Esi
sobota 4. února 2012
Když už jsem tu...
Ahoj,
když uiž jsme teda dneska vstala v devět a začala pracovat a číst po dlouhé době maily tak bych se s váma podělila o jednu takovou básničku, kterou jsem našla v knížce, kterou právě čtu "Ecology into economics won't go" od Stuart McBurney. tak tu ji máte:
You can't go away from it
There is only "now", it's true to say
but since it's always "now", don't worry, it won't go away.
For example, if now at nine o'clock I say, "See you all at ten",
by the time I do see you, it's "now" again
There is only "here", it's true to say
but since "here" is everzwhere, don't worry, it won't go away.
There's a "here" waiting for zou, wherever you go,
but if you do ever manage to dodge it, please let me know.
You see, "here" is where you "now" is happening,
the two are closely knit,
they seems to be together all the time,
you can't get away from it.
Harry snodgrass Junior (1912)
Vaše Esi
když uiž jsme teda dneska vstala v devět a začala pracovat a číst po dlouhé době maily tak bych se s váma podělila o jednu takovou básničku, kterou jsem našla v knížce, kterou právě čtu "Ecology into economics won't go" od Stuart McBurney. tak tu ji máte:
You can't go away from it
There is only "now", it's true to say
but since it's always "now", don't worry, it won't go away.
For example, if now at nine o'clock I say, "See you all at ten",
by the time I do see you, it's "now" again
There is only "here", it's true to say
but since "here" is everzwhere, don't worry, it won't go away.
There's a "here" waiting for zou, wherever you go,
but if you do ever manage to dodge it, please let me know.
You see, "here" is where you "now" is happening,
the two are closely knit,
they seems to be together all the time,
you can't get away from it.
Harry snodgrass Junior (1912)
Vaše Esi
Tento příspěvek byl publikován s dvoudenním zpožděním :)
Ahoj Lidi,
tak píšu...Je čtvrtek, zase nám po dlouhé době nefunguje internet, naposledy se to stalo jenom pár dní předem, takže s největší pravděpodobností nebude čtvrtek večer až to vystavím na blog. Jsem unavená, šťastná a plná nového elánu na to měnit věci ačkoliv se čas od času srazím s realitou a trochu mě to zdeptá, ale pokusím se. Dnes jsem vstala v 5:30 a slušně jsem se dalších dvě a půl hodiny učila na italštinu, která se mi pak vážně ale vážně nepovedla. Ale začnu tam kde jsem minule skončila (ačkoliv si přesně nepamatuji, kde to vlastně bylo :)).
Vlastně jsem se hodně rozhodla bavit se s lidma protože je mám ráda a cítím se snima dobře a ne protože je znám i když se s nima dobře necítím. Takže mé přátelství s Namuun a Eloou se krajně změnilo, ty dvě spolu vypadají šťastně, baví se svými filmy a seriály, který mě zas tak nezajímají a já se bavím s jinýma lidma. Nejvíce času teď asi trávím s Raynou (druhačka Bulharska), což je slečna která pije denně tak pět hrnků kafe, vždycky přijde kolem jedné ke mně do pokoje a ptá se jestli by teda měla začít studovat a nebo vstát brzo ráno (ačkoliv se jí ještě nikdy nepodařilo vstát). Já jsem se od ní naučila pít tři hrnky kafe denně, ale teď se zrovna snažím být kafově nezávisle a Rayna je v Římě tak se mi to docela daří. A pak Shpresa (druhačka z Albánie) která je taky strašně srandovní, žije na Luccheze a dbá o sebe strašně moc, vždycky když přijde na fore má oblečeného něco jiného a ptá se jak v tom vypadá a pak Shir (prvačka z Izraele) za kterou jsem začala hodně chodit do pokoje a pak ona dokonce přišla i jednou za mnou, což mě potěšilo ještě víc :). No a pak spousty dalších lidí, ale s těmahle tře,a trávím nejvíc času.
No a minulý pátek jsem jela na můj SS a Rayna se Shpresou se mnou čekali na zastávce, jedli jsme buráky a mluvily o nesmyslech. No a pak přijelo malý bílý auto a zastavilo. Z něho vyšel postarší pán a ptá se jestli prý nechceme jet do Terstu s ním, protože on pracoval na College a tak...Ačkoliv obě slečny byly tuze ustrašené nakonec jsme jeli, nevím jestli ten člověk opravdu pracoval na koleji nebo ne, protože anglicky moc nemluvil, ale rozhodně víc gestikuloval než řídil, málem vrazil do auta před sebou, stěžoval si na všechno možné, nenáviděl svoji manželku a prohlašoval že je Ex- jedné z naších učitelek (ačkoliv ona je relativně mladá :)) no a pak jsme ho málem udusili oříškem...Ale SS byl krásný, ten pán napůl mluvící česky vždycky přijde a obejme mě a povídá mi stejnou story o tom jak bylo všechno v český republice levný a já mu na oplátku povídám novinky z Česka - tak nějak česko-italsky. Jo a taky nám na stanici přibyli nový lidi, jsou divní, punkáči, ale ti nejtěžšího kalibru, mají psy jen s polovinou chlupů modrý vlasy a jsou pořád zhulený...tak nevím. No ale Rayna se Shpresou si to moc užili a na cestu zpátky jsme měli jenom dvě jízdenky na tři lidi, ale říkali jsme si že revizoři nejezdí a co se nestalo, revizor přišel. Naším jediným štěstím bylo, že Ema (druhačka z Francie) neměla jízdenku taky, takže když mi jsme ji půjčovali peníze na zaplacení 43 euro Clara (druhačka z Belgie) nám dala její jízdenku, takže jsme díky bohu žádných dalších 43 euro neplatily. No a jinak jsem se ten víkend učila biologii, kecala s Raynou a tak nic zajímavého a vlastně ano, Shpresa měla narozeniny takže jsme upekly ten nejhorší koláč co jsem kdy jedla, ale jinak to bylo super.
Ani jsem nic neočekávala, smířila jsem se že víkendy budou nudná věc plná nudy, ale pak jsem se prostě rozhodla, že se to změní. A tak jsem se v pátek dívala s Mateem (prvák z Itálie) a Raynou (která měla před SAT) dívala na Zas(r)lanou poštu a jim se to líbilo!!! a moc jsem si to užila a pak šla spát. V sobotu dopoledne jsem se pokusila dodělat většinu svých úkolů a pak jsem potřebovala vypadnou z týhle zlatý klece do reality, ačkoliv to byla realita italská. Za Duinem (druhým směrem než moře) máme kopce tak jsem si koupila lentilky, vzala si sešit a tužku a šla. Nejdříve jsem přešla jedny kopce pak jsem v údolí potkala nějaké podivně vypadající houbojidní ukazatele, které říkali něco o naftě, ale moc jsem to nepochopila. No a pak jsem přešla druhý kopce, potkala stádo ovec se kterýma jsem se snažila bavit a pak jsem došla do vesnice. Po dvou a půl hodinách chození jsem se zastavila podivila se nad tou krásou, nad tím jak je to normální. Víte, Duino je hodně tvořeno UWC lidma, ale ta vesnice byla pravá. Byli tam domky a žebříky a každý měl psa a malý políčko a prádlo venku a spousty věcí na odhánění ptáků. A byla tam malá kaplička a fontánka ze které můžeš pít a tak. Tak jsem si říkala že bych mohla jít jinou cestu a tak mi jeden moc hodný italský pán nakreslilo mapu zpátky do Duina, která mě dovedla na úplně jiný kopec, kde jsem vylezla na borovici, roztrhla si kalhoty (který jsem úžasně cool zašila :)) a viděla nádherně do kraje. Pak jsem už jenom šla a šla a zpívala a povídala si pro sebe a nebo jen tak mlčela a užívala si přírodu kolem a to že jsem vážně vypadla. Ta špatná věc byla že jsem velmi promrzla, měla jsem na sobě jem košili a tady je kole 10 stupňů a po pěti hodinách venku se to přece jenom projeví tak jsem došla na Ples, že navštívím Shir, ale ona tam nebyla tak jsem vlezla do pokoje Eně, vymyslela s ní její projekt, pila pravý turecký kafe udělaný v pravým tureckým kávovaru a klepala se kosou. Po večeři jsem si pak dala horkou sprchu a byla spokojená, těšila jsem se na Open Mike - kdy jsou ve Fore v daily roomu mikrofony, kytary bubny a kdo chce přijde a hraje zpívá recituje a tak. No tak jsem si sedla s Burcu (Prvačka z Turecka) a Yi (Prvačka z Číny) a poslouchala, pak jsme se s Namuun rozhodly že zazpíváme tu písničku co jsme složily minulej rok o UWCAD tak jsem na chvíli vypadla a připravovala se. Když jsem pak přišla zpátky a usadila se, k mikrofonu přišel Augustýn (druhák ze Švýcarska) a začal recitovat báseň pro jeho winter frienda (doufám, že si všichni pamatujete co to je a jestli ne tak se to tu někde dočtete), krásnou o stromech atak...no a pak ji do recitoval a bylo ticho a on se pak zeptal zda tu jsem, takže to byl můj wintefriend a tak jsem přišla a objala ho a on mě pak ještě pozval na prom. Prom je ples, který se to pořádá každej rok a jestli jsem to správně pochopila (což si nejsem jistá :)) tak se kolem něho dělá strašný haloo a všichni se zvou a tak...já jsem ani nečekala že budu pozvaná, už jsem plánovala jak půjdu s Raynou a Shpresou. Ty byli strašně moc nadšené a už se těší až mě budou moc dát do parády a kdesi cosi, snad jim uteču. No a pak jsme šli na chvíli do Mikies, každá si dala tequilu a vyrazily s Egzonem (druhák z Kosova) na Luccheze, kde jsme pak ještě s Yiran (druhačka z Číny), Aisté (prvačka z Litvy), Andreou (druhačka z Canady) a Victorem (druhák ze Španělska) hráli pantopmimu na názvy filmů. Já jsem byla ve skupině s Raynou, Victorem a Yiran, kolem tak třetí ráno se to zvrhlo a pak jsme už jen tak randomě dávali filmy a já jsem skončila u předvádění Moulin Rouge a Chicaga. Ve čtyři ráno se Egzon rozhodl, že potřebuje jít zpátky na Sholz, jeho rezidenci, aby ráno vstal a pracoval, tak jsem dostala Victorovu bundu a šli jsme Duinem a skákali a zpívali si a dělali letadlo a tak a nikdo nás nechytil ačkoliv jsme trochu překročily večerku. No a zbytek se pak vrátil zpátky, Rayna se Shpresou šli spát spolu do postele a já jsem šla spát do Victorovi do postele. Bylo to vážně krásný, dostala jsem pyžamo a polovinu postele, polovinu polštáře a polovinu deky a pak jsme jenom leželi a mluvily a mluvily a mluvily....Victor pak kolem 7 ráno usnul a já spát nemohla páč jsem celou noc pila moc moc moc kafe (ovlivnění od Rayny) a tak jsem tam tak ležela do jedenácti, usmívala se a byla šťastná. V jedenáct se pak vzbudil zbytek pokoje tak jsem měla s Augustynem a Honasem (druhák z Columbie) čaj, pak jsem si skočila popovídat se Shpresou a nešla spát, nýbrž dodělala moji školu, osprchovala se, šla na oběd, pak se s Raynou spakovala a šla zpátky na Luccheze a studovala tam a pak jsem konečně kolem 16:00 na dvě hoďky usla....A pak už jsem měla jenom večeři a šla spát a bylo mi dobře a cítila jsem se šťastná (ačkoliv jsem se cítila trochu provinile vůči Victorovi protože ten pak překročil deadline nějakého projektu).
No jinak jsem pak přes tento týden měla dvě další dlouhé debaty s Victorem, jednou jsme se potkali na večeři a já pak šla s ním na Luccheze a nahoru a pak jsme seděli na schodech v Admission building a povídali si, což bylo super. No a viděli jsme kolik jídla bylo neseno učitelům na stuff meeting což je zvláštní a taky pivo a pivo a pivo. No a podruhé Victor přišel do mého pokoje (což ovšem znamená že jsem s ním prohrála sázku a musím mu upéct nějakou buchtu) a měli jsme můj oblíbený čaj - Geymancu - a mluvily a mluvily a poslouchali TheLocos což je španělský ska a příští session jestli se nějaká stane si beru nějakou jeho hudbu. Hodně jsme poslední dobou probírali sustainability a sustainability group (což mě krásně vede k mému dalšímu tématu).
Poslední session of sustainabiloty group jsme měli hodně hlubokou debatu o tom co to vlastně ta sustainabilita je a jak se to projevuje. Max (bio učitel) nám ukázal všechno v mnohem větším měřítku. Někdy, poslední dobou pořád, mám pocit že je to zbytečný tam hodinu sedět, protože ti lidi jenom mluví a mluví a nedělají vůbec nic. No a já jim to dokonce před prázdninami řekla tak jsme udělali kalendář a chtěli se jím řídit což samozřejmě nefungovalo. No a tahle debata mě udělala hodně depresivní na chvíli, ale pak jsem se prostě rozhodla že alespoň jemně změním tuhle comunitu, je li top možný no a tak:
1. dělám FOCUS, což znamená že je to prezentace na kterou můžou všichni dobrovolně přijít a podívat se a pak debatovat, mít otázky a tak
2. prezentovala jsem kompost a recycling na assembly, stálo mě to hodně moc práce, ale všichni mě pochválili že jsem se zlepšila v angličtině moc moc moc :)
3. Snažím se dořešit Sustainability workshop, který byl první pondělí tu, byl zbytečný, ale snad se něco stane
4. Snažím se změnit sicklist. V menze máme pro nemocný lidi takový plastový krabičky, který každej spotřebuje dvě na jednom jídlo což je hodně hodně neekologické, takže zítra jedu do Terstu koupit ukázkový nosič do nějakého čínského obchodu, který doufám najdu, Prod (druhačka z Thajska) mi nakreslila mapu, ale je taková zmatená :)
5. Snažím se koupit víc knih do knihovny o tomhle tématu, protože ti nejnovější co jsme našla je z roku 98 a hodně věcí se za tu dobu změnila
A hlavně jednám s tou birokracií naší. Dneska jsem celý blok strávila získáváním statistiky sicklistu čímž se dostávám krásně k mému dalšímu tématu čímž je Mike Price, náš directore of studies.
Jeden den, když jsem nějak neměla co dělat jsem seděla s Raynou před jeho kanceláří a povídal si s lidma a ona potřebovala na internet kvůli nějakému interviu (internet pro změnu nefungoval, což zas tak překvapující nebylo). No a když šla Rayna dovnitř Mike vyšel ven a ptal se mě co tam ještě pořád dělám, tak mě nenapadla jediná lepší výmluva než to že jsem mu jen tak přišla říct ahoj a že jenom zabíjím čas :). No a on mě pak pozval na kafe :). Tak jsme další den o mé volné hodině seděli v jeho kanceláři na kafi a povídali si o normálních věcech, o cestování, psech a tak no a já pak přišla pozdě do chemie. No a pak jsme potřebovala vyřešit hodně věcí s Mikem takže jsem tam za poslední tři dny byla asi pětkrát, což už začíná být docela smutný. No a jednou on telefonoval a tak jsem odešla a jen jsem tak mávla rukou a on pak přišel ke mě do pokoje a strašně se omlouval. Ale já chápu proč to dělá, totiž mi tu máme volbu novýho ředitele a on je jeden z pěti kandidátů, ale na druhou stranu, proč to nevyužít a neudělat tuto školu víc sustainabilitní? No a tady jsem narazila na birokracii, ani mi nevadilo že musím hodinu běhat abych získala jeden papír, že administration stuff nechává rozsvícený světla v kancelářích když tam nikdo není, že nikdo není kde by měl být, ale dnes jsem se bavila s Maxem právě ohledně všech těch věcí a on mi povídal a ukazoval mi maily který oni napsali jemu, jak jsou zlý, jak nejsou UWC. Tak mě to docela zklamalo. Chápu že nemůžu očekávat že tu budou samí zelení hippie žáci a studenti ale trochu té zodpovědnosti a úcty k druhým a práci druhých ale nic. Byla jsem z toho vážně zklamaná a rozhodla jsem se že to změním, nějak, musím nad tím přemýšlet mnohem víc. Uvidíme co se dá dělat, stejně potřebuji mluvit s Maxem.
Jo a nějakou středu jsme jeli do Udine (kde je mimochodem krásný náměstí a tak) pozdravit naše sportovce - což byli lidi na vozíčku kteří lyžovaly. Užila jsem si to. Celou cestu vanem jsem se bavila s Andreou a Burcu a pak...pak jsem mluvila po dlouhé době česky. A ti lidi byli tak čeští a zároveň tak přátelští a všechno. Jen mě mrzelo, že jsme nevyhráli protože jsem měla úplně moc náladu na to slyšet českou hymnu. Tak jsem pak šla za Milanem aby si se mnou zazpíval, ale nefungovalo to, neuměl bídný slovák :). No a pak jsme jedli hodně věcí a měli každý tři kelímky horké čokolády a vět byl krásnej a tak.
Teď už se konečně dostávám ke škole, dostala jsem svoji porvní 5 (7 je nejlepší, 0 nejhorší) z matematiky což mě mrzelo, Soraya přišla a říká: Já važně nevím...já jsem očekávala něco víc, a vypadala jako by se jí zhroutil svět...No ale trigonometrie nikdy nebyla moje silná stránka, ale zato jsem se překonala a konečně napsala test z biologie nad 50 procent, což mě tuze potěšilo :). No a začínáme dělat self design, což znamená že si vymyslíme experiment a pak ho zrealizujeme, na začátku máme nějakou ideu/hypotézu a na konci si ji dokážeme/popřeme nebo něco tak. Těším se. Jinak nám pomalu končí world literature a teď musím napadat 1500 slov na nějaké téma z Višňového sadu od Čechova, tak jsem tam našla impakt urbanizace a změny agricultury, nějak jsem si to dospojila s biologií a jsem šťastná a nebo o čase, ještě nevím jedno z toho. Jo a taky můj IA do filosofie, nebyla jsem si vůbec jistá tématem a pořád jsem ho měnila a pak jsem přišla do filosofické knihovny a první knihu kterou jsem našla byla o klonech mém starém tématu tak jsem si říkala že to něco něco znamená a že bych o tom měla psát na což se moc moc moc těším, našla jsem tam hodně zajímavýho, jen to bude hodně práce. Jinak jsem fakt zmamlala tu italštinu, ale to je můj předmět který se nepočítá do IB takže asi v poho, já vím že bych na to neměla kašlat, ale ono se někdy stane, ne?
Jinak poslední dva týdny tu máme Bora což znamená že fouká fouká fouká fouká a fouká mnohem silněji a je to studenej vítr kterej s sebou čas od času donese sníh. Je tu docela kosno, ale já jsem pořád šťastná jenom v mikině a všichni na mě koukají jak na osobu z Islandu :). No a jeden den jsem byla ráno běhat, když jsem měla volný blok (ten jediný co mám). Tak jsem běžela do Sistiany a zpátky a viděla nádherný východ slunce. Bylo to strašně moc zvláštně intenzivní, mnohem víc než v republice, úplně úplně bílý. A strašně mě to nabylo energií.
No a na to jak jsem tady první dny druhého termu byla nešťastná a chtěla domů srovnala jsem se. Už se nesnažím bavit s každým kolem, už se prostě bavím s těma lidma co mám ráda. Mám plný dny, mám malý a velký cíle, který můžu plnit. Mám lidi za kterýma můžu vždycky přijít a oni mi pomůžou, mám kde spát na každý rezidenci, mám jak trávit víkendy (ačkoliv od tohohle očekávám jenom školu, páč jsem na to teď docela kašlala). Neočekávám moc a ono se toho děje víc, což mě pak vždycky potěší, už mě tolik nezklame když se něco nepovede. Přidala jsem si dvě další fyzikální aktivity a jedna z nich je joga třeba ta mě udělala tak vyrovnanou se vším.
Vlastně vám chci ještě napsat o dnešním dni. Byla jsem vážně docela unavená aj po škole, ale pak jsem vyrazila do společenského tance a Augustýn dorazil taky, tak mě to moc potěšilo a dobře jsem si sním zatančila sambu a chachu :) No a pak jsme se moc krásně pobavila se Shir a měla nádherná katare s Danicou (druhačka ze Srbska). Pak jsem se vypravila na Luccheze (moje strašně oblíbená rezidence ačkoliv tam nechci příští rok bydlet bez těch lidí co tam jsou tento rok) a chtěla navštívit Shpresu která je nemocná, ale pak jsem zjistila že vlastně nemocná není a že musí naspat její EE (kterou měla odevzdat tak před měsícem) tak mě tak nehezky vyhnala z pokoje :), ale ona chuděra měla jenom asi tak tři hoďky taky bych byla nervózní. No a tak jsem šla navštívit Andreu a dobře jsem si sní popovídala a hodně jsme se nasmály. A pak jsem šla kolem 11 zpátky do kopce a bora foukala přesně proti mě, cítila jsem se jak lítání.
No a už jenom krátká krátká zpráva o mém project weeku, kdy se mi to trošku pohroutilo. Albánec protestuje, Číňanka nemá vízum ani do Itálie tak nevím nevím co budu dělat. Jinak peněz mám nakonec dost a věřím tomu že to bude super, přesně kvůli těm lidem, páč ti jsou úžasný a jsem za ně strašně moc ráda.
No nakonec doufám, že jsem tam neudělala moc chyb. Je půl druhé, sedím s Namuun a Yllem (prvák z Kosova) poslouchá hudbu a myslím na Vás, jak Vás mám ráda, jak mi chybíte, protože ač tu mám ráda hodně lidí nikdo nikdy nebude přebitý někým jiným. Začínám zase po dlouhé době myslet česky. Zítra mám čaj se SG a pak jedu koupit nosič a SS. Neočekávám nic od tohohle víkendu. Třeba se něco stane a když ne tak co? Vyspím se, přečtu knihu a budu konečně zase jednou pracovat. Chtěla bych si udělat chvíli a jít fotit se sluchátkama v uších a jen si užívat zpívat, najít nějaký malý hmyz a vyfotit. Chtěla bych se jít projít se Shir někam, chtěla bych si skočit na Luccheze a třeba kouknout na nějaký film, dopomct Eně s projektem a třeba taky naplánovat co budem dělat na zahradě, mít s Burcu turecký čaj a tak.
Mám vás strašně moc ráda lidi, mějte se tam v republice nádherně, jdu spát, zítra budu unavená, ale co, stává se.
Vaše Esi
tak píšu...Je čtvrtek, zase nám po dlouhé době nefunguje internet, naposledy se to stalo jenom pár dní předem, takže s největší pravděpodobností nebude čtvrtek večer až to vystavím na blog. Jsem unavená, šťastná a plná nového elánu na to měnit věci ačkoliv se čas od času srazím s realitou a trochu mě to zdeptá, ale pokusím se. Dnes jsem vstala v 5:30 a slušně jsem se dalších dvě a půl hodiny učila na italštinu, která se mi pak vážně ale vážně nepovedla. Ale začnu tam kde jsem minule skončila (ačkoliv si přesně nepamatuji, kde to vlastně bylo :)).
Vlastně jsem se hodně rozhodla bavit se s lidma protože je mám ráda a cítím se snima dobře a ne protože je znám i když se s nima dobře necítím. Takže mé přátelství s Namuun a Eloou se krajně změnilo, ty dvě spolu vypadají šťastně, baví se svými filmy a seriály, který mě zas tak nezajímají a já se bavím s jinýma lidma. Nejvíce času teď asi trávím s Raynou (druhačka Bulharska), což je slečna která pije denně tak pět hrnků kafe, vždycky přijde kolem jedné ke mně do pokoje a ptá se jestli by teda měla začít studovat a nebo vstát brzo ráno (ačkoliv se jí ještě nikdy nepodařilo vstát). Já jsem se od ní naučila pít tři hrnky kafe denně, ale teď se zrovna snažím být kafově nezávisle a Rayna je v Římě tak se mi to docela daří. A pak Shpresa (druhačka z Albánie) která je taky strašně srandovní, žije na Luccheze a dbá o sebe strašně moc, vždycky když přijde na fore má oblečeného něco jiného a ptá se jak v tom vypadá a pak Shir (prvačka z Izraele) za kterou jsem začala hodně chodit do pokoje a pak ona dokonce přišla i jednou za mnou, což mě potěšilo ještě víc :). No a pak spousty dalších lidí, ale s těmahle tře,a trávím nejvíc času.
No a minulý pátek jsem jela na můj SS a Rayna se Shpresou se mnou čekali na zastávce, jedli jsme buráky a mluvily o nesmyslech. No a pak přijelo malý bílý auto a zastavilo. Z něho vyšel postarší pán a ptá se jestli prý nechceme jet do Terstu s ním, protože on pracoval na College a tak...Ačkoliv obě slečny byly tuze ustrašené nakonec jsme jeli, nevím jestli ten člověk opravdu pracoval na koleji nebo ne, protože anglicky moc nemluvil, ale rozhodně víc gestikuloval než řídil, málem vrazil do auta před sebou, stěžoval si na všechno možné, nenáviděl svoji manželku a prohlašoval že je Ex- jedné z naších učitelek (ačkoliv ona je relativně mladá :)) no a pak jsme ho málem udusili oříškem...Ale SS byl krásný, ten pán napůl mluvící česky vždycky přijde a obejme mě a povídá mi stejnou story o tom jak bylo všechno v český republice levný a já mu na oplátku povídám novinky z Česka - tak nějak česko-italsky. Jo a taky nám na stanici přibyli nový lidi, jsou divní, punkáči, ale ti nejtěžšího kalibru, mají psy jen s polovinou chlupů modrý vlasy a jsou pořád zhulený...tak nevím. No ale Rayna se Shpresou si to moc užili a na cestu zpátky jsme měli jenom dvě jízdenky na tři lidi, ale říkali jsme si že revizoři nejezdí a co se nestalo, revizor přišel. Naším jediným štěstím bylo, že Ema (druhačka z Francie) neměla jízdenku taky, takže když mi jsme ji půjčovali peníze na zaplacení 43 euro Clara (druhačka z Belgie) nám dala její jízdenku, takže jsme díky bohu žádných dalších 43 euro neplatily. No a jinak jsem se ten víkend učila biologii, kecala s Raynou a tak nic zajímavého a vlastně ano, Shpresa měla narozeniny takže jsme upekly ten nejhorší koláč co jsem kdy jedla, ale jinak to bylo super.
Ani jsem nic neočekávala, smířila jsem se že víkendy budou nudná věc plná nudy, ale pak jsem se prostě rozhodla, že se to změní. A tak jsem se v pátek dívala s Mateem (prvák z Itálie) a Raynou (která měla před SAT) dívala na Zas(r)lanou poštu a jim se to líbilo!!! a moc jsem si to užila a pak šla spát. V sobotu dopoledne jsem se pokusila dodělat většinu svých úkolů a pak jsem potřebovala vypadnou z týhle zlatý klece do reality, ačkoliv to byla realita italská. Za Duinem (druhým směrem než moře) máme kopce tak jsem si koupila lentilky, vzala si sešit a tužku a šla. Nejdříve jsem přešla jedny kopce pak jsem v údolí potkala nějaké podivně vypadající houbojidní ukazatele, které říkali něco o naftě, ale moc jsem to nepochopila. No a pak jsem přešla druhý kopce, potkala stádo ovec se kterýma jsem se snažila bavit a pak jsem došla do vesnice. Po dvou a půl hodinách chození jsem se zastavila podivila se nad tou krásou, nad tím jak je to normální. Víte, Duino je hodně tvořeno UWC lidma, ale ta vesnice byla pravá. Byli tam domky a žebříky a každý měl psa a malý políčko a prádlo venku a spousty věcí na odhánění ptáků. A byla tam malá kaplička a fontánka ze které můžeš pít a tak. Tak jsem si říkala že bych mohla jít jinou cestu a tak mi jeden moc hodný italský pán nakreslilo mapu zpátky do Duina, která mě dovedla na úplně jiný kopec, kde jsem vylezla na borovici, roztrhla si kalhoty (který jsem úžasně cool zašila :)) a viděla nádherně do kraje. Pak jsem už jenom šla a šla a zpívala a povídala si pro sebe a nebo jen tak mlčela a užívala si přírodu kolem a to že jsem vážně vypadla. Ta špatná věc byla že jsem velmi promrzla, měla jsem na sobě jem košili a tady je kole 10 stupňů a po pěti hodinách venku se to přece jenom projeví tak jsem došla na Ples, že navštívím Shir, ale ona tam nebyla tak jsem vlezla do pokoje Eně, vymyslela s ní její projekt, pila pravý turecký kafe udělaný v pravým tureckým kávovaru a klepala se kosou. Po večeři jsem si pak dala horkou sprchu a byla spokojená, těšila jsem se na Open Mike - kdy jsou ve Fore v daily roomu mikrofony, kytary bubny a kdo chce přijde a hraje zpívá recituje a tak. No tak jsem si sedla s Burcu (Prvačka z Turecka) a Yi (Prvačka z Číny) a poslouchala, pak jsme se s Namuun rozhodly že zazpíváme tu písničku co jsme složily minulej rok o UWCAD tak jsem na chvíli vypadla a připravovala se. Když jsem pak přišla zpátky a usadila se, k mikrofonu přišel Augustýn (druhák ze Švýcarska) a začal recitovat báseň pro jeho winter frienda (doufám, že si všichni pamatujete co to je a jestli ne tak se to tu někde dočtete), krásnou o stromech atak...no a pak ji do recitoval a bylo ticho a on se pak zeptal zda tu jsem, takže to byl můj wintefriend a tak jsem přišla a objala ho a on mě pak ještě pozval na prom. Prom je ples, který se to pořádá každej rok a jestli jsem to správně pochopila (což si nejsem jistá :)) tak se kolem něho dělá strašný haloo a všichni se zvou a tak...já jsem ani nečekala že budu pozvaná, už jsem plánovala jak půjdu s Raynou a Shpresou. Ty byli strašně moc nadšené a už se těší až mě budou moc dát do parády a kdesi cosi, snad jim uteču. No a pak jsme šli na chvíli do Mikies, každá si dala tequilu a vyrazily s Egzonem (druhák z Kosova) na Luccheze, kde jsme pak ještě s Yiran (druhačka z Číny), Aisté (prvačka z Litvy), Andreou (druhačka z Canady) a Victorem (druhák ze Španělska) hráli pantopmimu na názvy filmů. Já jsem byla ve skupině s Raynou, Victorem a Yiran, kolem tak třetí ráno se to zvrhlo a pak jsme už jen tak randomě dávali filmy a já jsem skončila u předvádění Moulin Rouge a Chicaga. Ve čtyři ráno se Egzon rozhodl, že potřebuje jít zpátky na Sholz, jeho rezidenci, aby ráno vstal a pracoval, tak jsem dostala Victorovu bundu a šli jsme Duinem a skákali a zpívali si a dělali letadlo a tak a nikdo nás nechytil ačkoliv jsme trochu překročily večerku. No a zbytek se pak vrátil zpátky, Rayna se Shpresou šli spát spolu do postele a já jsem šla spát do Victorovi do postele. Bylo to vážně krásný, dostala jsem pyžamo a polovinu postele, polovinu polštáře a polovinu deky a pak jsme jenom leželi a mluvily a mluvily a mluvily....Victor pak kolem 7 ráno usnul a já spát nemohla páč jsem celou noc pila moc moc moc kafe (ovlivnění od Rayny) a tak jsem tam tak ležela do jedenácti, usmívala se a byla šťastná. V jedenáct se pak vzbudil zbytek pokoje tak jsem měla s Augustynem a Honasem (druhák z Columbie) čaj, pak jsem si skočila popovídat se Shpresou a nešla spát, nýbrž dodělala moji školu, osprchovala se, šla na oběd, pak se s Raynou spakovala a šla zpátky na Luccheze a studovala tam a pak jsem konečně kolem 16:00 na dvě hoďky usla....A pak už jsem měla jenom večeři a šla spát a bylo mi dobře a cítila jsem se šťastná (ačkoliv jsem se cítila trochu provinile vůči Victorovi protože ten pak překročil deadline nějakého projektu).
No jinak jsem pak přes tento týden měla dvě další dlouhé debaty s Victorem, jednou jsme se potkali na večeři a já pak šla s ním na Luccheze a nahoru a pak jsme seděli na schodech v Admission building a povídali si, což bylo super. No a viděli jsme kolik jídla bylo neseno učitelům na stuff meeting což je zvláštní a taky pivo a pivo a pivo. No a podruhé Victor přišel do mého pokoje (což ovšem znamená že jsem s ním prohrála sázku a musím mu upéct nějakou buchtu) a měli jsme můj oblíbený čaj - Geymancu - a mluvily a mluvily a poslouchali TheLocos což je španělský ska a příští session jestli se nějaká stane si beru nějakou jeho hudbu. Hodně jsme poslední dobou probírali sustainability a sustainability group (což mě krásně vede k mému dalšímu tématu).
Poslední session of sustainabiloty group jsme měli hodně hlubokou debatu o tom co to vlastně ta sustainabilita je a jak se to projevuje. Max (bio učitel) nám ukázal všechno v mnohem větším měřítku. Někdy, poslední dobou pořád, mám pocit že je to zbytečný tam hodinu sedět, protože ti lidi jenom mluví a mluví a nedělají vůbec nic. No a já jim to dokonce před prázdninami řekla tak jsme udělali kalendář a chtěli se jím řídit což samozřejmě nefungovalo. No a tahle debata mě udělala hodně depresivní na chvíli, ale pak jsem se prostě rozhodla že alespoň jemně změním tuhle comunitu, je li top možný no a tak:
1. dělám FOCUS, což znamená že je to prezentace na kterou můžou všichni dobrovolně přijít a podívat se a pak debatovat, mít otázky a tak
2. prezentovala jsem kompost a recycling na assembly, stálo mě to hodně moc práce, ale všichni mě pochválili že jsem se zlepšila v angličtině moc moc moc :)
3. Snažím se dořešit Sustainability workshop, který byl první pondělí tu, byl zbytečný, ale snad se něco stane
4. Snažím se změnit sicklist. V menze máme pro nemocný lidi takový plastový krabičky, který každej spotřebuje dvě na jednom jídlo což je hodně hodně neekologické, takže zítra jedu do Terstu koupit ukázkový nosič do nějakého čínského obchodu, který doufám najdu, Prod (druhačka z Thajska) mi nakreslila mapu, ale je taková zmatená :)
5. Snažím se koupit víc knih do knihovny o tomhle tématu, protože ti nejnovější co jsme našla je z roku 98 a hodně věcí se za tu dobu změnila
A hlavně jednám s tou birokracií naší. Dneska jsem celý blok strávila získáváním statistiky sicklistu čímž se dostávám krásně k mému dalšímu tématu čímž je Mike Price, náš directore of studies.
Jeden den, když jsem nějak neměla co dělat jsem seděla s Raynou před jeho kanceláří a povídal si s lidma a ona potřebovala na internet kvůli nějakému interviu (internet pro změnu nefungoval, což zas tak překvapující nebylo). No a když šla Rayna dovnitř Mike vyšel ven a ptal se mě co tam ještě pořád dělám, tak mě nenapadla jediná lepší výmluva než to že jsem mu jen tak přišla říct ahoj a že jenom zabíjím čas :). No a on mě pak pozval na kafe :). Tak jsme další den o mé volné hodině seděli v jeho kanceláři na kafi a povídali si o normálních věcech, o cestování, psech a tak no a já pak přišla pozdě do chemie. No a pak jsme potřebovala vyřešit hodně věcí s Mikem takže jsem tam za poslední tři dny byla asi pětkrát, což už začíná být docela smutný. No a jednou on telefonoval a tak jsem odešla a jen jsem tak mávla rukou a on pak přišel ke mě do pokoje a strašně se omlouval. Ale já chápu proč to dělá, totiž mi tu máme volbu novýho ředitele a on je jeden z pěti kandidátů, ale na druhou stranu, proč to nevyužít a neudělat tuto školu víc sustainabilitní? No a tady jsem narazila na birokracii, ani mi nevadilo že musím hodinu běhat abych získala jeden papír, že administration stuff nechává rozsvícený světla v kancelářích když tam nikdo není, že nikdo není kde by měl být, ale dnes jsem se bavila s Maxem právě ohledně všech těch věcí a on mi povídal a ukazoval mi maily který oni napsali jemu, jak jsou zlý, jak nejsou UWC. Tak mě to docela zklamalo. Chápu že nemůžu očekávat že tu budou samí zelení hippie žáci a studenti ale trochu té zodpovědnosti a úcty k druhým a práci druhých ale nic. Byla jsem z toho vážně zklamaná a rozhodla jsem se že to změním, nějak, musím nad tím přemýšlet mnohem víc. Uvidíme co se dá dělat, stejně potřebuji mluvit s Maxem.
Jo a nějakou středu jsme jeli do Udine (kde je mimochodem krásný náměstí a tak) pozdravit naše sportovce - což byli lidi na vozíčku kteří lyžovaly. Užila jsem si to. Celou cestu vanem jsem se bavila s Andreou a Burcu a pak...pak jsem mluvila po dlouhé době česky. A ti lidi byli tak čeští a zároveň tak přátelští a všechno. Jen mě mrzelo, že jsme nevyhráli protože jsem měla úplně moc náladu na to slyšet českou hymnu. Tak jsem pak šla za Milanem aby si se mnou zazpíval, ale nefungovalo to, neuměl bídný slovák :). No a pak jsme jedli hodně věcí a měli každý tři kelímky horké čokolády a vět byl krásnej a tak.
Teď už se konečně dostávám ke škole, dostala jsem svoji porvní 5 (7 je nejlepší, 0 nejhorší) z matematiky což mě mrzelo, Soraya přišla a říká: Já važně nevím...já jsem očekávala něco víc, a vypadala jako by se jí zhroutil svět...No ale trigonometrie nikdy nebyla moje silná stránka, ale zato jsem se překonala a konečně napsala test z biologie nad 50 procent, což mě tuze potěšilo :). No a začínáme dělat self design, což znamená že si vymyslíme experiment a pak ho zrealizujeme, na začátku máme nějakou ideu/hypotézu a na konci si ji dokážeme/popřeme nebo něco tak. Těším se. Jinak nám pomalu končí world literature a teď musím napadat 1500 slov na nějaké téma z Višňového sadu od Čechova, tak jsem tam našla impakt urbanizace a změny agricultury, nějak jsem si to dospojila s biologií a jsem šťastná a nebo o čase, ještě nevím jedno z toho. Jo a taky můj IA do filosofie, nebyla jsem si vůbec jistá tématem a pořád jsem ho měnila a pak jsem přišla do filosofické knihovny a první knihu kterou jsem našla byla o klonech mém starém tématu tak jsem si říkala že to něco něco znamená a že bych o tom měla psát na což se moc moc moc těším, našla jsem tam hodně zajímavýho, jen to bude hodně práce. Jinak jsem fakt zmamlala tu italštinu, ale to je můj předmět který se nepočítá do IB takže asi v poho, já vím že bych na to neměla kašlat, ale ono se někdy stane, ne?
Jinak poslední dva týdny tu máme Bora což znamená že fouká fouká fouká fouká a fouká mnohem silněji a je to studenej vítr kterej s sebou čas od času donese sníh. Je tu docela kosno, ale já jsem pořád šťastná jenom v mikině a všichni na mě koukají jak na osobu z Islandu :). No a jeden den jsem byla ráno běhat, když jsem měla volný blok (ten jediný co mám). Tak jsem běžela do Sistiany a zpátky a viděla nádherný východ slunce. Bylo to strašně moc zvláštně intenzivní, mnohem víc než v republice, úplně úplně bílý. A strašně mě to nabylo energií.
No a na to jak jsem tady první dny druhého termu byla nešťastná a chtěla domů srovnala jsem se. Už se nesnažím bavit s každým kolem, už se prostě bavím s těma lidma co mám ráda. Mám plný dny, mám malý a velký cíle, který můžu plnit. Mám lidi za kterýma můžu vždycky přijít a oni mi pomůžou, mám kde spát na každý rezidenci, mám jak trávit víkendy (ačkoliv od tohohle očekávám jenom školu, páč jsem na to teď docela kašlala). Neočekávám moc a ono se toho děje víc, což mě pak vždycky potěší, už mě tolik nezklame když se něco nepovede. Přidala jsem si dvě další fyzikální aktivity a jedna z nich je joga třeba ta mě udělala tak vyrovnanou se vším.
Vlastně vám chci ještě napsat o dnešním dni. Byla jsem vážně docela unavená aj po škole, ale pak jsem vyrazila do společenského tance a Augustýn dorazil taky, tak mě to moc potěšilo a dobře jsem si sním zatančila sambu a chachu :) No a pak jsme se moc krásně pobavila se Shir a měla nádherná katare s Danicou (druhačka ze Srbska). Pak jsem se vypravila na Luccheze (moje strašně oblíbená rezidence ačkoliv tam nechci příští rok bydlet bez těch lidí co tam jsou tento rok) a chtěla navštívit Shpresu která je nemocná, ale pak jsem zjistila že vlastně nemocná není a že musí naspat její EE (kterou měla odevzdat tak před měsícem) tak mě tak nehezky vyhnala z pokoje :), ale ona chuděra měla jenom asi tak tři hoďky taky bych byla nervózní. No a tak jsem šla navštívit Andreu a dobře jsem si sní popovídala a hodně jsme se nasmály. A pak jsem šla kolem 11 zpátky do kopce a bora foukala přesně proti mě, cítila jsem se jak lítání.
No a už jenom krátká krátká zpráva o mém project weeku, kdy se mi to trošku pohroutilo. Albánec protestuje, Číňanka nemá vízum ani do Itálie tak nevím nevím co budu dělat. Jinak peněz mám nakonec dost a věřím tomu že to bude super, přesně kvůli těm lidem, páč ti jsou úžasný a jsem za ně strašně moc ráda.
No nakonec doufám, že jsem tam neudělala moc chyb. Je půl druhé, sedím s Namuun a Yllem (prvák z Kosova) poslouchá hudbu a myslím na Vás, jak Vás mám ráda, jak mi chybíte, protože ač tu mám ráda hodně lidí nikdo nikdy nebude přebitý někým jiným. Začínám zase po dlouhé době myslet česky. Zítra mám čaj se SG a pak jedu koupit nosič a SS. Neočekávám nic od tohohle víkendu. Třeba se něco stane a když ne tak co? Vyspím se, přečtu knihu a budu konečně zase jednou pracovat. Chtěla bych si udělat chvíli a jít fotit se sluchátkama v uších a jen si užívat zpívat, najít nějaký malý hmyz a vyfotit. Chtěla bych se jít projít se Shir někam, chtěla bych si skočit na Luccheze a třeba kouknout na nějaký film, dopomct Eně s projektem a třeba taky naplánovat co budem dělat na zahradě, mít s Burcu turecký čaj a tak.
Mám vás strašně moc ráda lidi, mějte se tam v republice nádherně, jdu spát, zítra budu unavená, ale co, stává se.
Vaše Esi
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)