Naše Československá/Slovenskočeská skupina

Tohle jsme vyrobily včera s Barčou a budeme to mít v ročence :)

Pac a pusu

Esi

I dneska sněžilo...

Ahoj Lidi,

rozhodla jsem se že napíšu, než se utopím do hlubin něčeho ekvivalentního maturitám na nečisto a pak výletu do Maďarska. Ovšem to se mi nepovedlo a tak píšu alespoň uprostřed těch všech testů. Myslím, že jsem od té doby co jsem psala posledně poznala dost italské kultury, naučila se pár slov arabsky a hlavně se naučila strašný kvanta školy. Ale pokusím se to nějak vystrukturovat.

Minulý týden jsme měli Italian week, kde se prezentovala Italská kultura. No tedy, můj názor na Italskou kulturu je trochu jiný, ale co nadělám. Totiž tady ti naši italové jsou takový jaká byla jejich show - velmi slušní, neustále dobře oblečení a vážní. Ale já si myslím, že Itálie má taky element veselosti a barevnosti, ale celá ta show byla černobílá a vážná. Je pravda, že jsem se naučila spoustu o Italské historie, že nám nádherně nádherně zahráli ty nejdůležitější části (kdybych si je pamatovala tak vám je aji popíšu, ale to by bylo stejně asi moc nudné) Italské historie a že to měli nádherně prolínané jedním příběhem jednoho Itala. Ten nejzajímavější tanec byla asi tarantina, což vzniklo z toho, že když někoho kousla tarantula, tak se pak hýbal v takové agónii. No tak si asi umíte představit jaké to bylo :). No a taky jsme se samozřejmě museli obléct jako nějaká postala z Itálie, Já jsem byla Mariestella Gelmini, což je ministerka Vzdělání a podle všech je to strašná trůba. No takže jsem se oblékla do slušného a pokusila se namalovat tak špatně, že mě nakonec musela namalovat Katarína s Podporou Peťky.

                                       Naše Lucchese skupina když jsme se chystali

                                          ....aji s Peťkou 

Taky jsem byla na memoriálu na Foibe. Foiba je přírodní díra v zemi, která normálně vzniká propadnutím stropu jeskyně. V druhé světové válce mezi lety1943 a 1949 tam byly vloženy tisíce lidských těl, především lokálních lidí z obou slovinské a italské části. Každý rok se tam 10. února koná ceremonie a mše. Bylo nám nabídnuto tam jít a protože naše UWC škola tady byla postavena přesně z tohoto důvodu. Docela mě mrzelo že se mí drazí spolužáci nezúčastnili, takže jsme tam byli jenom čtyři - já, dva italiáni a jedna albánka. Tady v Duino bylo tenkrát na tričko zatímco tam k kopcích padal sníh, takže jsem tam za ty dvě hodiny stání strašně promrzla. Přišlo tam strašně moc lidí - veteráni, polská menšina, všechny různé italské menšiny a taky lidi z Istrie. A byla tam mše a všichnio mluvili o tom jak je důležité mít mutual undestanding.

                                               Popis Foibé na místním kameni

                                               Vojáci vzdávající čest...

                                                     ....s těmito věnci

                                          ...různé menšíny které oslavovali Foibé

                                                   ...a další

                                                     ...aji veteráni přišli...

                                           ...a vojáci taky... 

Taky jsem se poslední neděli vydala s naší Československou do Aquilei. Aquilea je město které bývalo v roce 300 po Kristu jedním z hlavním měst Římské říše. No a potom ji hunové dobyli a bazilika byla zalitá bahnem, což se ukázalo jako skvělý konzervační prostředek a tak se tyto dnes už sedmnástset let staré mozaiky zachovali. Ona ta Aquilie nebyla tak obecně příliš šťastné město. Potom co ji znova postavili tak přišlo zemětřesení. Od té doby je to jenom docela neznámá vesnička s přenádhernou bazilikou a tuze zajímavými archeologickými vykopávkami. No a potom jsem se taky vydali do Grada, což byl známý přístav a měli jsme strašlivě dobrou a velikánskou zmrzlinu.

                                               MY jsme tam byly

                                        aji v té Bazilice!!!!!!!!!!!!!

                                        a taky tam měli sépie....1700 let staré...

                                          dohromady s medúzou

                                                  A taky tam byl hřbitov neznámích vojínu

                                              Archeologické vykopávky

                                                             PEŤKA!!!!

                                               A naše výletní skupinka :)

Jinak se většinu času, bohužel, věnuji škole. Ne že bych se nikdy neučila, ale evidentně jsem se neučila dostatečně. Do týdne a půl nám vměstnali každému zkoušky ze sedmi předmětů a z každého předmětu tak tři až dvě zkoušky. Ale už jsem v polovině, mám za sebou biologii (ale ale vůůůbec nic si nepamatuji), angličtinu, matiku a kus filosofie, ale jde to. No a za týden pak organizuji ten výlet do Maďarska, ale věřím tomu, že to bude v pohodě.

No a taky jsem dokončila skoro všechny aplikace na univerzity až na tu Českou, ale ale já se k tomu dneska dohrabu. No a taky jsem přestala vidět, tedy přestala jsem vidět na tabuly. No takže jsem dneska šla do Sistiany k optikovy a to bylo strašně moc drsný. No nejdříve mě dali k takovému stroji a uvnitř jsem viděla takový červený balón a on se pak rozmazal. No a pak mi dala takový dalekohled kde tam bylo takové zelené světýlko a musela jsem se na něho dívat. No a pak mě posadila a dala mi takový brýle kde se daly vyměnit ty dioptrie a tak jsem se dozvěděla že potřebuji brýle. No a pak jsem si vybrala s Katarínou obroučky. No a další čtvrtek mám brýle na nose ( a pak budu až dokonce života vypadat jak pták).

                                            A tohle jsou lidi v mém SS2 (Social Servise 2)

                                           A naše společnost v pokoji :)

No mějte se moc nádherně

Vaše Esterka

Co to znamená “kamarád”?

Když jsem byla malá, pamatuji si že jsem měla “nejlepší kamarádku”, ve školce jsem vždycky věděla kdo jsou “kamarádky” a kdo ne. Jako dítě jsem prostě a jednoduše akceptovala jako každé jiné - jediný a stejný význam pro každého. Postupem času mě společnost naučila rozeznávat lidi na “kamarády” a ostatní (jako třeba známí, kolemjdoucí a nebo nepřátelé) a já to neřešila. A proč taky? Takhle to přece má být, nebo ne?

Když jsem přijela do Itálie, neměla jsem tu žádného “kamaráda”, někdo neměl. Ovšem zvláštní bylo to, že většina lidí chodilo kolem a říkalo: “Já tady mám tolik úžasných kamarádů!”, a já jsem nemohla přijít na to, kdy a kde se dokázali poznat a jak to že už teď ví jestli si rozumí nebo ne. Vrtalo mi hlavou, jak se takový “kamarád” tedy pozná a tak jsem se, jako správná studentky, podívala do výkladového slovníku (http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php) a ten mě poslal na slovo “přítel” a tam mi napsali:

přítel, -e m. (mn. 1. přátelé, 2. přátel, 7. přáteli, †přátely) (přítelkyně v. t.) 1. kdo si s někým dobře rozumí a je mu příznivě nakloněn, je k němu v důvěrném vztahu; kamarád: věrný, starý p.; byli dobří přátelé; p. z mládí; proti sobě stáli přátelé a nepřátelé (Jir.) lidé téhož tábora, téhož smýšlení; domácí p. milenec vdané ženy; škol. Sdružení rodičů a přátel školy (zkr. SRPŠ) 2. podporovatel, příznivec 1: byl p-em všech utlačovaných; přátelé lidu; byl p-em každého pokroku; nejsem p-em dlouhých řečí 3. hovor. příteli!, přátelé! zdůvěrňující oslovení, někdy blahosklonné: ale kdepak, p.; nic platno, p.; to, p-é, ještě nic neznamená; vážení p-é (oslovení něj. shromáždění ap.) 4. zprav. mn. přátelé (zast. též krevní p. Klicp., pokrevní p. Tyl) zast. a nář. příbuzní: selka neměla přátel ze své strany (Jir.); nejstarší (dcera) žila ve Vídni u přátel (Něm.); → expr. zdrob. k 1, 3 přítelíček, -čka, řidč. přítelínek, -nka (*přítelek, -lka, Herb.) m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích): rady přátel a p-čků; ani ženy neměl, ani dětí, ani jen p-nka (Něm.); – dobře, že přicházíte, p-nku! (Tyl)

V tomto případě se mi asi samozřejmě nejvíce hodí ta první definice. Jenže já nevěřím tomu, že emoce se dají plně vyjádřit slovy. Proto přijdu a obejmu a usměji se, místo toho abych jen řekla ráda tě vidím. Proto se jemně dotknu, místo toho abych jenom řekla tak zase příště. Tedy, já osobně nevím co cítím vůči této definici. A jak se pozná důvěrný vztah? A po jaké době je takový vztah důvěrný? A jak moc si musím s někým rozumět abych byli “kamarádi”?

Ve své vlastní hlavně prostě a jednoduše neškatulkuji lidi do škatulky “kamarádi” a “ne-kamarádi”. Představuji si to tak, že každý člověk, kterého jsem kdy v životě potkala má svojí vlastní škatulku, kde o něm mám schované všechny informace a tak. No a podle toho jak dlouho/moc/... se známe je ta krabička dál a nebo blíž ode mně.

Tímto vším jsem se s vámi jen chtěla podělit o to na co teď zrovna myslím. A chtěla bych vyjasnit, že mám spoustu lidí, kteří jsou mi blízci, spoustu lidí, po kterých se mi stýská, když nejsou kolem mě, spoustu lidí, kterým důvěřuji. Já jen nevím, kteří by se měli nazývat jak, a kteří z nich by se měli nazývat “kamarádi”. Jasný, že je čas od času potřebné se vyjadřovat podle většiny, aby nám bylo porozumněno a potom používám slovo “kamarád” tak jako každý jiný. A když mě někdo označí za “kamarádku” tak si toho vážím, protože to ukazuje něco pozitivního. Ale co? To už je na každém, aby si to nadefinoval.

A zase...Itálie

Vzhledem k tomu, že mi došlo alespoň 5 esemesek od mé mamky, jestli žiju, rozhodla jsem se napsat všem, že žiju. Takže: ŽIJU! Jo, a taky se snažím brát si k srdci Vaše rady z´takže si sednu posháním nějaké fotky a pokusím se uspořádat si myšlenky. Otázka jestli to bude fungovat.

Pokusím se začít od začátku. Tady Bářinu rodiče mě vzali do Itálie, takže jsem nemusela řešit, kolik toho beru, což vyústilo ve spousty cukroví a čaje v mém pokoji a taky ještě větši nepořádek. Ale večer mě Bářini rodiče do pravé italské restaurace. Myslím, že jsem zakusila mnoho a mnoho jiné kultury. (moje porovnání s Českem, může být tak trochu zaujaté, vzhledem k tomu, že jsem nikdy nebyla v drahé nobl české restauraci - ale ne že by mi top tak úplně chybělo)

Tedy v Italské restauraci jsou vždycky na stole tyčinky, kterých mlžete sníst kolik chcete a pak na začátek vám přinesou bruschetta con pomodori, což je vlastně taková opečená veka a na tom je pomazánka z bazalky a rajčat a to všechno Vám donesou ještě něž si objednáte. V takové restauraci se obvykle pije víno a voda v poměru 1:2 a všechno dostáváte v Amforách a se spoustou skleniček. Taky se musí jíst alespoň dva chody, protože je to tradice. Jako předkrm jsem měla mozzarela di buffalo con pomodori e oilo do olive. Což je vlastně strašně speciální Italská mozzarela, která se jmenuje “z buvola”, ale není (jak by taky mohla že?) s rajčaty a panenským olivovým olejem. Jako druhé jsem pak měla pasta a nějaká omáčka, což bylo taky moc super, ale v tu chvíli už jsem byla strašně strašně moc plná, ale dojedla jsem to! No a pak se !misí! Jíst desert takže jsem měla cremo catalagno, což je vlastně pochoutka z Florencie. A vypadá to jako puding, který se zapálí nahoře a pak sní, ale bylo to dobrý. No a na konci dostanete ještě čokoládky a kalendář.

Je to tvláštní mluvit tolik moc o jídle, že? Ale Italové jsou tuze hrdí na svoje jídlo, pořád dokola a o něm mluví a porovnávají jak se to dělá v různých částech Itálie. Teď jsem začali mít prezentace o Itálii v Italštině (dáva smysl ne?) a je to strašně moc zajímavé. Já jsem třeba udělala jednu o Umbrii a zjistila jsem že od tam byl dokonce třeba František z Assisi a Svatý Benediktýn, není to super? No ale taky mají kvantum jejich jídel, které nejsou najít nikde jinde. Tedy toliko k Italské kultuře.

Tedy, když jsem přijela, tak mi začala na chvíli tuze tuze chybět Česká republika, protože je to takové přece jenom jiné tady. Ale já to mám vždycky, takový přechodný období, kdy mi chybí to co jsem právě opustila. No a samozřejmě taky se na mě zhroutila všechna ta práce a tak jsem ji musela dodělat a taky navštívit všechny ty lidi a taky dořešit všechny ty univerzity a tak dále a tak dále, ale což...škole prostě potřebuje nějakou práci.

No alespoň jedna z těch všech mě potěšila. Dělala jsem můj experiment na fotosyntézu a její závislost na barvě světla, a takhle nádherně to vypadalo.

                                                Příprava správných barevných kombinací

                                         ten experiment mě prostě potěšil tím jak nádherně vypadal

                                           ...a detail...photosynthetizující řasa

Je pravda, že moje výsledky, nejsou zas tak dobré, protože naše vybavení není na úrovni výzkumu, ale stejně mě to strašně moc bavilo. Teď si ale musím sednout a napsal svůj dlouhatánský lab report což se mi ale vůbec nechce. Což mi jenom přidává práci k tomu všemu co dělám. Třeba naposled jsem se rozhodla, že půjdu studovat biologii v lese, protože je to biologie a nakonec jsem se jenom procházela a koukala kolem na místa kde jsem ještě nikdy nebyla...

                                        Tradičný italský vesnice, červený střechy, moře a mrtvolné ticho

                                          ...ale ty západy slunce

Ale ten test nebyl zas tak špatnej nakonec...Jo a taky plánujeme jednu konferenci na příští rok a sháníme k tomu různé sponzory a tak což mi taky zabírá docela dost času. AS taky budeme mít trials, což jsou zkoušky na nečisto, které trvají dva týdny a pak asi umřu...ne počkat...pak vlastně budu muset jen na mnou zorganizovaný project week no a pak už se vážně uvidí. No a do toho mají různí lidé narozeniny, což znamená že jsem si sehnala veliký papír, uvařila čaj, pustila do slucháíte Tomáše Kluse a kreslila jsem a kreslila až jsem nakreslila jednoho velikánského slona a jednu velkou vodní želvu.

No a jak už to tak bývá, potřebovali jsme se setkat se všemi těmi lidmy. Takže jsme měli Československé povánoční setkání, na které shodou okolností přijel aji můj páťák,. Co právě studuje v Americe a taky pohádkovou noc s mojí třídou angličtiny, kdy jsme šli k naší profesorce do bytu a ona nám upekla muffiny a udělala čaj a pak jsme si četli pohádky. A samozřejmě nechyběla ani tutorial dinner s nějakým tím indickým jídlem.

Taky jsem podstoupila čtyřhodinový korz první pomoci ve kterém jsem se zvládla nenaučit nic nového, vzhledem k tomu, že jsme to všechno už předtím brali ve skautu, ale vyzkoušela jsem si znovu PCR na Andule. No a taky jsem se dozvěděla, proč se Andula jmenuje Andula (což je mimochodem ten panák na kterém se zkouší dýchání z úst do úst). No to bylo tak, že se jednou jednomu pánovi někde v Americe/Anglii utopila dcera, která se jmenovala Anna, no a on se tedy rozhodl, že naučí všechny lidi jak se s tou situací vypořádala a vymyslel Anduly.

No doufám, že jsem byla uspořádanější než jindy,

Mějte se nádherně lidi, moc mi chybíte

Esi

Jo, Jo a taky jsem se snažila si číst všechny ty debaty o volbě prezidenta, ale náš školní internet mi vzkázal toto:

Nevím jak moc se k tomu chci vyjadřovat, ale jedna věc mi vrtá hlavou. Když nikdo nebude volit ty lidi co nejsou příliš jistí na výhru, jak se někdy do politiky dostane někdo jinej?

Jste úžasné publikum, lidi, kuju moc :)

Drazí lidé, budete mi chybět...

aneb zítra odjíždím zpátky do země špaget.

Co napsat? Byla jsem tři úžasný týdny doma a všem se kterýma jsem se setkala strašně moc děkuji. Pamatuji si, že hodně mých spolužáků si vždycky stěžovalo, že už si nemají doma o čem povídat se svými “bývalými” kamarády, ale mě se tohle nikdy nestalo, za což jsem vděčná. Tohla všechno mě ovšem dovedlo k více a více přemýšlení o mých univerzitách. Ano, hlásím se do Ameriky a do Kanady a tedy taky nakonec na Masarykovu Univerzitu, ale začnu od začátku jo?

Cesta domů byla dlouhá a pak nás na chvíli navštívila Katarína a pak to všechno začalo...trhy, cukroví a pak taky Vídeň. Jo, jeli jsme se na den podívat na trhy do Vídně, protože jsou prý vyhlášené. Vídeň je velikánská, v Brně jsou docela malé domy ve srovnání s Prahou a v Praze jsou docela malé domy v porovnání s Vídní. Všechno bylo takové honosné a taky čisté. Co mě uchvátilo bylo že měli automaty na jízdenky uvnitř šalin, ale zase jsi potřeboval mít drobné, takže jsem se musela ptát kolem. U nás (tedy v Brně myslím) jsou trhy hodně o jídle a taky o ručních pracích. Tam je to taky hodně o jídle (ale věřím že je to tak všude) ale taky j tam mnohem víc Vánočních věcí a celkově je to tam větší, jiný a to je to za rohem...

                                          Po cestě do Vídně jsme potkali sposty větrných elektráren

                                             zazimováváli tak i stromečky....

                                                   ...a moje sestra je samozřejmě anděl :)

                                                      i z blízka....

                                                  stejně jako maminka :)

                                         ...všude tam jezdili  povozy s koňmi..

                                                v polovině víletu vyšlo slunce

                                                    a osvítilo všechny lidi

                                                         a pak zase zapadlo :)

                                             takže jsem mohli vidět všechno to světelné znečištění

                                                  aji na stromech 

Chtěla jsem udělat spousty práce, ale jediné co jsem doopravdy zvládla je přihlásit se na všechny ty Univerzity, to by jste nevěřili kolik je s tím práce a papírování, ale jednou ta byrokracie asi musela dojít až ke mně, no tak teda už došla, takže se první týden ve škole asi zcvoknu abych zvládla to všechno dodělat, ale stálo to za to, nelituji...Jediné co jsem vážně zvládla dokončit byla filosofická esej na téma:

Jak vnímání člověka ovlivňuje jeho vztah k přírodě.

Na kterou jsem docela hrdá. Taky jsem našla movement, který se jmenuje Deep ecology a založil ji nor, který se jmenuje Arne Dekke Eide Næss a byl aktivní a úžasný a v jednoduchosti prostě říká, že jsme součát přírody a že nezáleží na tom jestli se prokázalo (nějak) že jsou zvířata/kytky/cokoliv inteligentní ale oni prostě mají tak i tak stejné právo na život, no když tak na to koukněte:

http://www.deepecology.org/

Je to strašně moc zvláštní psát Vám o tom co se stalo tady (trochu to taky nedává smysl ne, protože se to stalo tady a s Váma) takže Vám jen obecně napíšu že štědrý den byl úžasný a taky naplněný a šli jsme s rodinou na výlet a pak dlouho hráli stolní hry, a silvestr se taky povedl. Že jsem viděla Hobita a líbil se mi ačkoliv některé pasáže byly tuze zdlouhavé a nějak vážně nevidím důvod proč dělat takovou knížečku tááák dlouhým filmem, ale uteklo mi to rychle. Navštívila jsem všechny svý příbuzný, UWC studenty a prostě tak nějak všechno. Vyspala jsem se (alespoň relativně)!

                                   musím se pochlubit :)...tohle jsem udělala z keramiky

                                            a taky draka z rakú

                                            náš Vánočnií stromeček byl vždycky stejný
                                                to protože jsem protestovala by se změnil

                                             stromečkové zátiší :)

                                       Šťedrý večer! hrajeme hry :) !

                                        aji tady byl sníh (tedy né že byste to nevěděli) nejenom v Itálii

                                                   a led taky :))))

Tedy, opouštím Vás moc nerada, ale těším se do školy (a vím že tu taky budu opouštět dost nerada) ale já se zase brzo vrátím :)

Mějte se moc krásně lidi

pac a pusu

Esi

Verča se mi pokouší pomoct balit, moc to nejde :)

...A padal sníh...

                                                  ..tak to vypadalo z okna Lucchese...

                                                        ....náš hamak :)...

                                                    ...a před Lucchese :)...

...začal přesně na Mikuláše

...začal přesně v ten moment kdy jsem zpívali Jingle bells Slovinské Ambasadorce

...začal přesně v tu chvíli kdy jsme se vydali seznámit se z lokálními lidmi

...začal a nepřestal až do druhého rána

Tedy ano, už i do Duina přišla předvánoční nálada...vlastně už se tak trochu rozpustila a rozutekla se všemi těmi lidmi co včera a dneska po-odjížděli, aneb...I já se chystám domů.

Abych pravdu řekla, nic moc zas tak zajímavého se nestalo, jen pár věcí, které stojí za zmínku.

1. Byl tady Sant Nicolo day. Minulý rok to bylo organizováno místní komunitou a byla tu stage a paní které zpívala a pak přišel Mikuláš, letos se mí velmi chytří spolužáci rozhodli tuhle iniciativu převzít a dopadlo to katastrofálně. Nejen že jsem zničili důležitý italský svátek ale taky jsme ještě trochu víc rozbili ty vztahy s komunitou. Žádný Mikuláš, žádná dětská hudba...jen podivné zámořní tance, které se prostě k téhle příležitosti moc nehodí a diskotéková muzika...Duinessi odcházeli rychle a zklamaně.

2. Zpívali jsme koledy od domu k domu, což by se dalo považovat za at least malou kompenzaci Mikuláše. Byli jsme jenom malá skupina lidí chodících po Duino a zpívajících bez výhledu na výdělek, takže jsme dostali hromadu sušenek a čokoládek. Jenou jsme zatočili do takové malé uličky a tam byl nááádherně vyzdobený dům s betlémem a anděli, tak jsme zazvonili a začali zpívat a ta paní plakala a plaka a pak nás všechny objala. A vlastně to bylo tuze příjemné.

3. Po koledách jsem měli Open Mike a po něm koulovačku...až na to že si Paola rozbila kolem oka to bylo super. Pro spousty lid to byl první sníh v životě, takže je to potěšilo ještě mnohem více :). takže jsem skončila úplně mokrá i se svojí novou mikinou....

4.....kterou jsem dostala od Barči, mojí prvačky. Je to ta úúúúžasné s UWC na zádech :)

5. Psali jsem dopisy pro Amnesty International, takže jsem se dozvěděla že třeba v Namibii mají veliký problém s ropným znečištěním, že aktivistka za lidská práva byla zavřena v Iranu a taky jak je to s Libií. Máme tady kluka z Libie - Bilal, který se aji účastnil revoluce a je strašně zajímavé ho poslouchat...

6. Měla jsem svůj poslední tutorial lunch, kdy jsme měli tři dezerty což bylo úžasné a taky jsme mluvili o volbě nového prezidenta v Mexiku a problémech které to přineslo, kdyžtak na to koukněte, je to vážně zajímavé

7. Navštívila jsem Nike Price (headmaster) v jeho domě a tak jsem si půjčila Terry Prattchet knihy v angličtině a ozdobila jsem s nimi Vánoční stromeček.

8. Dokončila jsem svoje přihlášky na Univerzity, takže teď jen čekám kde mě budou chtít :)

9. Viděla jsem pohádku DR.SSeus The lorax, což je jedna z nejchytřejších animací mého posledního roku, vřele doporučuji, tady je link:

http://www.imdb.com/title/tt1482459/

http://www.youtube.com/watch?v=1bHdzTUNw-4

10. Měla jsem vycházku na Rilke Path s Katarínou a tyhle fotky tam vznikly :)

                                                         Já a Katarína a kus Duina :)

                                                  ....a pak jsme našli zapalovač

                                                  tak se  sním Katarína musela vyfotit

                                                ...no a já tam byla taky...

                                                          ...všude možně :)...

                                            ....a Katčiny byli všude :)...

                                              ...poslední a zároveň první sníh ...

                                         ...a náš hippie sněhulák :))..

A hlavně jsem se tak nějak obecně cítila velmi UWC, mluvila se spoustou nových lidí jako je Bilala, Vishaal (JAR), Sydny (USA) a tak obecně. Měla spousty čajů se spoustou lidí a tak...jo a taky jsem vyprovodila asi většinu lidí na autobus, zatímco já jsem si to naplánovala tak chytře že tu čekám až do pátku do večera, ale co alespoň udělám spousty práce a pak...

....pak...

hurá domů :)

Už se moc těším :)

Pusu

Es