Škola, práce, lidé, život aneb první dva měsíce mého semestru

Ahoj lidi,
 

doufám že se Vám daří skvěle, a jako obvykle se omlouvám za zpoždění s čímkoliv co napíšu. Právě sedím ve vlaku z Chicaga do Bostonu, což trvá 24 hodin (celý den!), tak se pokouším dohnat všechnu školu kterou jsem nedokončila a všechny ostatní věci k té potřebuji dodělat, ale o tom až později, ano? Teď se vám pokusím napsat o škole, životě, lidech, práci a všem možném na co si vzpomenu že se mi stalo (bohužel jsem necestovala se svým diářem, a tak nemám na co se obrátit jako moji oporu. Ale nevadí. Jako obvykle, rozdělím to na části podle toho co dělám raději než časově. Taky se omlouvám za svoji češtinu, mám pocit že je horší a horší :).

Škola

Musím se přiznat, že tento semestr nemyslím na školu tak moc jak bych měla. Jasně že dělám svoje úkoly, čtení, píšu eseje, a zapamatovávám si všechny možné údaje ohledně mezinárodní ochrany životního prostředí, ale nemyslím na školu tak moc jako jsem to dělala v mém prvním semestru. Možní to bude i tím že už jsem, si na ten rytmus zvykla a nebo tím že dělám mnohem víc jiných věcí. Tentokrát jsem si vzala jenom čtyři předměty a jsem ráda že jsem tomu tak udělala, protože mám taky čas na to žít. A od čeho je college když né na to abychom se naučily žít relativně vyrovnaný život? Ale zpátky k těm předmětům.

Nevím jestli jsem vám to někdy napsala, ale nakonec studuji Ochranu životního prostředí (Environmental policy) a antropologii, takže tento semestr mám dva předměty které se vážou ke každému z mých oborů, studuji Mezinárodní Ochranu Přírody, Ekonomii přírodních zdrojů, Metody antropologie, a Seznámení s muslimskými světy, a má tuhle kombinaci vážně ráda. Dva z těchto předmětů jsou více čtecí, zatímco ty ostatní jsou na zapamatovávání. Musím se přiznat, že mák mnohem raději ty antropologické předměty než ty environmentální.

Na mezinárodní ochranu přírody mámu profesorku, která učí teprve prvním rokem a moc jí to nejde. Ještě se nenaučila jak vést diskuze nebo jak vysvětlit některé koncepty, takže ty třídy jsou docela nudné a moc nevím co v nich dělat, tak si kreslím do sešitu. Ale jinak dělám projekt o Evropském systému prodávání a kupování karbonu mezi firmami aby mohli znečišťovat ovzduší, což je strašně zajímavé a já se těším že se toho naučím hodně naučím s této mimo třídní práce.

Na ekonomii přírodních zdrojů máme profesora kterýs rád hraje hry a dělá tu třídu velmi jednoduchou. Při jedné z prvních hodin jsme každý dostali jako-ryby a potom jsme je lovily z jednoho rybníku a matematicky studovali jestli ta rybí populace přežila na další rok (nepřežila, protože lidi byli hamižní :( ) a nakonci jsme všichni dostaly čokoládu. Tohle asi jedna z nejlehčích tříd, které jsem kdy měla. Minulý týden jsme měli test a vůbec to nebylo těžké. Ekonomii je taky docela jednoduchá protože prostě logicky dává smysl. Tohle je moje poslední třída ekonomie na Colby, tak jsem z toho trochu smutná, ale nevadí, alespoň budu mít čas na jiné předměty.

Metody antropologie je moje nejoblíbenější třída tento semestr. Vlastně to není až tak třída jako kroužek antropologů kteří se sejdou a baví se spolu o svých projektech, Na začátku roku jsme si museli vybrat antropologický projekt na kterém pracujeme celý semestr. Já jsem se rozhodla studovat aktivism a jak dlouhodobí aktivisté ukládají energii a pokračují se všemi svými věcmi které dělají (a angličtině to zní lépe :)). Takže dělám rozhovory se spoustou starších aktivistů, kteří pracují na klimatické změně ve Waterville a je to super, vážně si to užívám, a možná, pokud se všechno povede, tak budu pokračovat v tomto projektu jako moje výstupní práce (bakalářka?). Taky máme super lidi v této třídě, taky si hodně povídáme a celkově sdílíme mnohem více než jenom hodiny :).

Seznamování se s muslimskými světy je třída kde jsem se naučila nejvíce nových informací. Nejdříve to bylo zvláštní protože jsem se s tím profesorem znala dříve jako kamarádka a teprve pak jako studentka, tak na to jsem, si musela zvyknout. V každé hodině se naučím něco nového a pochopím co všechno co jsem se naučila jako předsudek a co je vlastně pravda, a taky o tom jak náboženství, kultura, a občanství pasují a nebo nepasují dohromady a jak to všechno souvisí s modernitou, autoritou a svobodou. Často se stavím za svým profesorem do kanceláře abych s ním prodiskutovala některé z těchto témat více. Teš píšu esej o českém muslimstvý, takže se těší co se naučím (právě jsem začala :)).

Ačkoliv jsem ráda, že jsem stále studentem, čas od času mám takový pocit, že vědomosti nestačí. Na Colby jsem se naučila spousty věcí o světě a o tom jak funguje, ale nikdy jsme neprodiskutovali jak by svět mohl fungovat a nebo jak toho docílit. Ačkoliv jsem se naučila o rasismu, nikdo mě nenaučil o tom jak nebýt rasistou (to jsem se musela naučit sama). Nevím nevím, možná to není školou ale školním systémem?

Práce

Prací nemyslím práci za kterou jsem placená, ale věci které dělám ve svém životě a které mě naplňuje. Jsem si jistá že v češtině existuje lepší slovo pro tuto činnost, ale a angličtině, pokaždé když jedu na nějakou konferenci, lidé se mě ptají „What are you currentyl working on?“ (Na čem zrovna teď pracuješ?) a of tam mám to slovo „work“ které jsem jenom přeložila do Češtiny. Ve svém prvním ročníku jsem byla součástí všeho možného a dělala jsem spousty věcí, zatímco tento rok jsem se soustředila mnohem víc jenom na dvě témata, ale za to mnohem víc. Tyto témata jsou workers justice a climate justice, a obě je vysvětlím níže :).

Workers Justice

Jak jistě víte, v lednu jsme založily organizaci, která se jmenuje United for Better Dining Services (UBDS, Spojení pro lepší jídelní servisy). Na Colby, lidé co pracují v jídelnách jsou nejníže placení a natolik, že je pro ně velmi těžké přežít v Maine. Vzhledem k tomu že tito lidé jsou placeni m,nohem méně než kdokoliv jiný na Colby a my všichni musíme jíst, a jejich svolením, jsme začali kampaň aby se jim zvedly platy a zlepšily pracovní podmínky, což je workers justice. Po tom co jsme nashromáždily všechny informace a vytvořily spousty letáků, brožurek, etc, jsme začali vzdělávat studenty o tom co se děje na naší škole. Potom jsme shromáždily lidi na demonstraci aby s námi náš president mluvil vážně a nakonec jsme se s ním a jinými vysoce postavenými lidmi potkali zatím třikrát a společně organizujeme event za dva týdny, kde celá škola bude mít tu příležitost prodiskutovat co si o tom myslí a jak by nás to ekonomicky ovlivnilo. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí této kampaně, protože jsem se toho spousty naučila. Začínaje tím že jsem mnohem lepší v používání GIMPu končeje tím že jsem schopná organizovat s lidmi se kterými si nerozumím a spousty dalších věcí :). Taky jsem vytvořila nové přátele a naučila se stát si za svými názory ať si kdo myslí co chce a zlepšila jsem s v kontroversních situacích (už se neschovávám :)).

Naše demonstrace:

https://www.youtube.com/watch?v=BuNTL_UXvsM&feature=youtu.be

Abychom se zlepšily v organizování, tak jsme na straně taky zorganizovaly workshop Organizing101 s jedním z lidí co mě zaměstnali minulé léto. Kevin je úžasný a nehorázně energeticlý, čemuž čas od času nerozumím, ale bylo super že přijel na Colby a že si uděl na nás čas. Né že bych se naučila něco nového protože Organizing101 je workshop který se děje pořád a pořád dokola, ale je potřeba se zopakovat vědomosti a připomenout si, že všechny tyto věci jsou podstatné. Ana Sofia, Tristan, a já jsme taky vyrazili na národní konferenci organizovanou by United Students Against Sweatshops, super studentská organizace která pracuje na workers justice. Bylo úžasné vidět všechny ty nadšené lidi dohromady na jednom místě. Nejenom jsme měli spousty úžasných workshopů, ale taky nádhernou demonstraci, kdy jsme zavřeli McDonalds, protože neplatí dostatečně jejich zaměstnancům. Bylo to úžasné, jsem strašně moc vděčná že mám tu možnost být součástí všech těchto organizací :).

Climate Justice (a kompost)

Climate justice se těžko vysvětluje dokonce in v angličtině. Je to o tom tom jak klimatické změna ovlivňuje různé společnosti a minority a jak je to všechno propojené a co jako společnost můžeme dělat aby nikdo nemusel být ovlivněný antropomorfickou klimatickou změnou. Na Colby je to CARE. Tento semestr jsme se potkali s presidentem, který nám řekl že ne, že Colby se nepostaví za to aby některé společnosti přestali tolik přispívat ke klimatické změně. Naneštěstí, CARE není skupina která dokáže být kontroverzní, takže teď mámě těžký čas rozhodování se co budeme dělat protože nikdo s nikým nesouhlasí, ale doufám že se to brzo zlepší.

Na druhou stranu, CARE dokázala vytvořit úžasná pouta s některými lokálnímu organizacemi jako například 350 nebo Maine Students for Climate Justice. S těmito organizacemi jsem zorganizovali několik tréninků a teď v dubnu máme naplánovanou velikou demonstraci ohledně klimatické změnu v Mainu. Tohle je část, kterou si hodně užívám. Pracování s lidmi v lokální komunitě je super, protože oni mají trochu jiný pohled na svět a jsou mnohem více investovaní tam kde žijí. Protože na Colyb je spoustu lidí kteří nejsou z Maine, mnohokrát je jejich omluvou, že oni neví dostatek a nebo že je Maine nezajímá. Já většinou přilnu k tomu místu kde žiji hodně a chci být součástí těchto komunit, a proto pracuji aji v Maine. Maine je krásný stát, který, jako každý jiný stát má spousty problémů, ale taky úžasné lidi.

Můj poslední větší projekt je kompostování. Už druhý semestr se s pár studenty snažíme dostat kompost do naší školní kavárny a ještě stále to nefunguje. Ale to nevadí, my se nazdáme :). Teď zrovna začínáme novou kampaň, kdy jsme vyrobily video a samolepky, které říkají I LOVE COMPOST a pokusíme se lidi motivovat aby kompostovali když můžou a je to vlastně tak jednoduché. Pracuji na tomto projektu se třemi úžasnými lidmi, kteří nejsou příliš zodpovědní, ale jsou super lidi, takže si to užívám. Doufám, doufám že už brzy udělám nějaké progres. Part tohoto projektu je taky vážení kompostu v jídelnách což je super a sranda protože musíš mluvit s každým člověkem v celé jídelně.

Život

Můj život se prakticky skládá z práce a školy a lidí a to je tak všechno. Času od času, každý mám čas se zastavit, mám pocit že dělám jenom málo věcí, ale dělám pro ně hodně. Přijde mi to jako malý velký život. Ale jsem ráda že mám tokový život jaký mám. Když si v pátek večer sedneme v mám pokoji na zem a otevřeme flašku vína, čas od času se náš rozhovor stočí na to jaký bychom bili kdybychom nikdy neopustili naše domovy. Moje odpověď je vždycky stejné, nevím, a neumím si to představit, ale jsem ráda že jsem kde jsem. Neřekla bych že znám většinu školy, ale znám dostatek lidí na to abych neměla čas jíst s nimi všemi a potkat se dostatečně často, což je super, protože se vždycky mám na co těšit. Do příště bych se chtěla naučit jak si udělat více času sama na sebe a třeba přečíst knihu která není do školy (ale na to není čas!). Třeba se to naučím toto léto. Právě jsem dostala práci s 350.org v Portland, ME, která je jenom 20 hodin týdně a myslím že to pro mě bude dobré, protože budu mít čas dělat jogu, chodit kolem, číst, kreslit a nebo dělat cokoliv co bych chtěla. Tak uvidím jak to bude a co se stane.

Omlouvám se za takovýto dlouhý článek,

Mějte se moc krásně lidé,

Vaše Esi

Leden a sníh a spousty práce :)

Ahoj Lidi,

jako obvykle (a asi už napořád) se omlouvám že jsem nenapsala dřív. Každý víkend jsem si říkala, no tak si udělej čas, ale nějak se to nikdy nestalo. Teď jedu v autobuse na konferenci o solidaritě s zaměstnanci na univerzitách do Tenesee, dodělávám plakát na kompostovací akci v GIMPu (je tak velký, že každá akce trvá tak dlouho, že mezitím můžu psát :)), a píšu vám.

V lednu máme takový měsíční semestr, kdy studujeme jenom jeden předmět a to nám teoreticky dává spoustu volného času na to abychom se věnovali našim vlastním zájmům. Pamatuji si že minulý JanPlan byl vlastně docela klidný, ale tento ani tak ne, nějak se to stalo že jsem měla spousty práce :).

Ale začněme od toho předmětu. Nakonec jsem se přihlásila na Antropologii Utopií, předmět o kterém mi lidi říkali dvě velmi různé věci - buď že je super a nebo že je to absolutní propadák. Já jsem se nakonec usadila někde ve prostřed. Knihy které jsme četli a filmy které jsme viděli byli úžasné a naučila jsem se z nich toho spousty. Ale ty hodiny byly neskutečně nudné. Náš profesor strašně rád mluvil sám o sobě, takže se většinou ani nedostal k tématu, což byla škola. Taky jsme měli hodni přesně ve 12, což tomu nijak nepomohlo. Zaprvé jsme museli mít velmi rychlý oběd a zadruhé se nám všem chtělo spát. Ale co, užila jsem si to, a už to nemusím zopakovat.

V lednu jsme taky konečně začali pracovat na naši kampani za lepší pracovní podmínky pro pracovníky na naší koleji, speciálně ti kteří pracují ve školních kantýnách. Celý leden jsme strávily vytvářením dokumentu se vším naším průzkumem ohledně té korporace která nám dává jídlo, vytvářením materiálů (plakáty, brožurky, webové stránky, atd.). Bylo to náročné a spousty večerů jsem strávila s Ana Sofia a Hiya pracováním na různých dokumentech a plánováním našeho Awareness weeku na začátku Února (který se tuze povedl, ale o tom později :)). Rozhodně jsem se toho naučila mnohem víc s této spolupráce a vedení meetingů než z mojí třídy. Jsem šťastná že mám tu příležitost být součástí takové úžasné skupiny. Za dva týdny se potkáváme s presidentem naší školy abych mu oznámili co od něho žádáme a počkáme co se stane potom. Umím si představit že bych tohle dělala celý život (samozřejmě ne na Colby :)).

Další velká věc kolem které jsem zorganizovaly nějaké ty lidi byla KXL. KXL je olejová trubka která mám vést středem Spojených Státu ale profitovat Číně, můžete si přečíst víc tady: http://en.wikipedia.org/wiki/Keystone_Pipeline. No a Obama slíbil že se konečně (po třech letech) vyjádří k tomu jestli bude nebo nebude tahle truibka postavena. No a 350.org vytvořila Rapid Response Teams kolem celých spojených států a když Obama řekne ano, postavíme ji, tak se většina lidí z těchto skupin nechá zavřít za civil disobedience. No a v lednu a únoru jsme měli tréningy o tom jak správně zorganizovat protest, jak mluvit s policií a medii, a jak se zmobilizovat v krátkém čase. Já jsem by ta point person na Colby, tak že jsem vždycky vzala nějaké studenty a jeli jsme dohromady do Waterville. Kde jsem se potkaly s členy 350CentralMaine. Taky jsme dohromady zorganizovaný nádherný svíčkový protest:

Jinak jsem taky žila, potkala jsem nové lidi, šla jsem tancovat, a hrála nejhorší hru mého života - cards against humanity. S Burcu jsme měli spousty náhodných večerů kdy jsme se sešli u dýmky (ne, ještě stále nekouřím :)), vína, a povídali si, což bylo strašně moc super :). Přijel k nám nový student z Polska, tak bylo super s někým mluvit jazykem kterému alespoň trochu rozumím a myslím že jsme se stali dobrými kamarádi. Kuba přijde každý večer do mého pokoje a usne mi v posteli zatímco já pracuji, super :). Jinak myslím že čím víc jsme zvyklá na Colby, tím víc to tam ráda. Jasný, je to místo se spoustou problémů, lidí se kterýma si nesednu, a alespoň metru sněhu za poslední měsíc a půl, ale taky je to místo kde jsem hodně vyrostla a změnila se a uvědomila si co chci dělat ve svém, životě (nebo alespoň v těch nadcházejících letech).

No, něž dojedeme do Bostonu, pokusím se Vám ještě napsat o mém únoru, ale nevím nevím :)

 

 

 

Mějte se moc krásně,

Pac a pusu na čelo,

Es

New York :) (stát i město)

Ahoj Lidi,

jak jistě víte tak už nám před nějakou dobou začali Vánoční prázdny. Tento rok jsem mnohokrát mluvila se svými kamarády o tom jak se pravděpodobně nikdy nedostaneme zpátky do Spojených Států po tom co skončíme školu, takže jedním z mých nových cílů je trochu cestovat kolem než budu muset odejít (protože mi skončí víza :)), no a proto jsem se vydala na týden a půl do New York státu a do města New York, a bylo to super :).

Když jsem přijela, tak jsem přespávala u mého kamaráda Brandona, kterého jsem popravdě řečeno příliš neznala dokud jsme spolu nestrávili dva dny v New Yorku. Prošli jsme pěšky půlku Manhattanu. Musím přiznat že moje měřítko New Yorku bylo docela špatné, nějak jsem měla pocit že můžeš projít centrum New Yorku asi tak jako můžeš projít Prahu, ale top vůbec není pravda. Prošli jsme půlku centra ze den usilovného a rychlého chození. Ale bylo to super. Začali jsme na Brooklinském mostě, ze které jde vidět panoráma New Yorku se sochou svobody. Je to zvláštní, je tam takové vyvýšená cestička mezi dvěma dvouproudovými silnicemi a chodí tam neuvěřitelná spousta lidí. Brooklynsklý most je taky permanentně v nějaké opravě protože nesplňuje technické podmínky. Z tohoto mostu jsem taky viděla budovu kterou jsem stanovila mojí neoblíbenější budovou v New Yorku, vypadala jako by ji někdo vzal a jemně pokrčil, ale tak aby ještě stále vypadá krásně, prostě nádherná.

Potom jsme prostě šli směrem na sever. Nejdříve jsme došli na Times Square (které existuje :), já myslela že je jenom ve filmech :)), které určitě nebude mým oblíbeným místem v New Yorku. No prostě tam bylo spousty a spousty světelných reklam a charakterů z akčních filmů a podivných muzikantů a spoustu a spoustu lidí. Z Times Square jsme potom vyrazili do Central Pakru, což byl zajímavý protipól Times Square. Central Park byl postavený aby lidi v New Yorku mohli jít do přírody a zapomenou na to že jsou ve městě, což není tak úplně možné, protože jsou stále vidět všechny ty mrakodrapy, ale je to moc nádherný a velikánský park., Dokonce mají uvnitř led na bruslení, zoologickou zahradu, a veliké jezero, no prostě hodně věcí. Jinak jsme navštívili Little Italy, the Village, a tak dále. Byl to super, ale vyčerpávající den, a byla jsem ráda že večer můžu usnou :). Další den jsme se pak potkali s Brandonovými kamarády, hráli deskové hry, a loudali se New Yorkem. Večer jsem pak odešla od Brandona a šla přespat u Renza, kamaráda který dokončil Colby už minulý rok, bylo super vidět ho a popovídat si. Další den ráno jsem pak vyrazila hodinu na sever od New Yorku navštívit mého kamaráda v Bedfordu a zůstat tam na týden.

Tomas a jeho rodina žijí ve velikánském domě kousek od New Yorku. Myslím že to byl ten nejodpočinkovější týden mých Vánočních prázdnin. Koukali jsme na filmy, hráli deskové hry (já jsem zvládla vyhrát skoro všechny monopoly, a Tomas zase všechny Yatzhee), chodily jsme na krátké procházky, a spali do 10 ráno (docela se stydím). Ale rozhodně myslím že jsem potřebovala tento kousek klidu. Jeden den jsem si vydala zpátky do New Yorku do Metropolitanského Muzea Umění, které bylo překrásně. Vstupné bylo dobrovolné a lidi se volně procházeli kolem umění, mluvili spolu, fotily se, a tak dále. Atmosféra v tom muzeu byla úžasně uvolněná a dokonce tam měli i kavárnu :). Mě osobně se nejvíce líbila sekce Afrického umění, Moderní umění, a zbraně a zbroje. Potom jsem té rodině u které jsem byla koupila sadu baněk ve tvaru různých hlodavců :).

S Tomasovou rodinou jsem taky oslavila Vánoce. Večer 24tého jsem šli na večeři k jejich kamarádům a 25 odpoledne pak přišlo pár rodin do jejich domu, kde jsme měli velikánský večeřo-oběd. Bylo to příjemné, ale na konci už jsem byla velmi ale velmi unavená z lidí a chtěla jsem být chvíli sama, což se mi splnilo hned další den, kdy jsem celý den cestovala do Portlandu. Po cestě jsem potkala pána z Afghánistánu, se kterým jsem strávila celou jízdu povídáním. Teď jsem v Portlandu, šťastně zpátky v Maine a za týden a kousek zase zpátky do školy. Zatím to byli moc hezké prázdniny.

Mějte se moc krásně,

Veselé Vánoce a Šťastný Nový rok,

Vaše Esi

První semestr druhého roku aneb reflekce za půl rokem

Prázdniny jsou přesně ten čas kdy mám čas se zastavit a popřemýšlet o tom jak jsem se vlastně ten poslední semestr měla, co se změnilo, a jak se cítím jako člověk (a jesli se ještě stále cítím být člověkem nebo ne :)). Tak bych s Vámi ráda sdílela jak se cítím a v co doufám do nového roku (protože já mám vážně ráda předsevzetí).

Tento semestr sice nebyl nároční akademicky ale mimo školu jsem měla docela hodně práce. Hlavně v prvních dvou měsících semestru jsem si vážně nebyla jistá jestli jsem se vůbec zastavila a kdy. Pracovala jsem když jsem jedla a dokonce se mi zdáli i sny o práci, což bylo vážně docela smutné, a tak jsem se v polovině semestru rozhodla že takto žít nechci a že taky musím najít nějaký čas pro Esterku a pro to co ona chce dělat mimo to co už dělá, a jsem ráda že se tomu tak stalo. Po dlouhé době jsem zase začala žonglovat a taky jsem s Hiyou a Kardelen začala každé ráno v 6 (!) dělat jógu. Našla jsem si čas na to jíst s lidmi (a nebo číst noviny, protože já ráda čtu noviny) a taky trávit více času s miny. A jasný že v tom nejsem dobrá a pořád nespím dost a pracuji příliš, ale taky si myslím že se pomaličku zlepšuji a to je dobrý první (ale ne poslední) krok.

Taky jsem přestala pít kávu a ještě stále jsem se k ní nevrátila, dokonce jsem přestala pít zelený a černý čaj protože ti taky obsahuji kofein ( a nebo látku s equivalentními vlastnostmi). To bylo dobře, protože mě to donutilo spát alespoň 8 hodin denně na to abych byla schopná fungovat. Myslím že přestat pít kafe bylo něco na co jsem vážně hrdá :).

Jinak mám pocit že jsem se neseznámila s mnoha novými lidmi, zato jsem se naučila spoustu o svých kamarádech s minulého roku a těch pár nových lidí co jsem poznala jsou úžasní. Chtěla bych věřit že jsem o trochu klidnější osoba a že nemusí být všechno po mém.

Ale třeba až se příště potkáme, tak mi řeknete něco úplně jiného,

Mějte se moc krásně,

Pac a pusu na čelo,

Es

Vzpomínky z Diáře 2: Listopad a Prosinec

Ahoj ahoj,

rozhodla jsem se spojit Listopad a Prosinec páč si nejsem úplně jistá kdy listopad skončil a kdy vlastně začal prosinec. Stalo se toho hodně tak se pokusím ten článek uspořádat do nějakého logického celku, ale omlouvám se předem jestli se mi to nepovede :).

EcoRep

Už druhým rokem pracuji v pozici EcoRep, to znamená že jsem placená za to abych učila lidi jak recyklovat, kompostovat, a šetřit elektřinu a vodu, Letošní rok jsem s María (slečnou s Nikaragui co se mnou studovala na UWC) měla na starosti kompostování v naší místní kavárně a v jídelnách. Každou středu jsme s María postavili kompostovací koše do té kavárny, stáli jsme u nich s našimi EcoRep tričky a bavili se s lidmi o tom, proč je dobré kompostovat a co to vlastně děláme. Musím přisznat že mě to docela bavilo, akorát jsem nikdy ve středu nestihla sníst oběd, takže jsem vždycky byla unavená na mé další hodina. Taky jsme organizovali vážená všeho jídla co studentům zbyde na talířích v našich jídelnách, a když ty studenti měly čistý talíř, tak jsme jim dali nálepku. Nakonec jsme zvážily všechny ty zbytky, a doufám že nám data z těchto experimentů pomůžou vynalézt nějaký systém, se kterým bychom mohli zmenšit velikost odpadu, ale na to ještě potřebujeme více času. Taky jsem pomáhala se 5-minuite-shower-challenge, kdy jsme se pokoušeli popostrčit lidi aby se sprchovali kratší dobu a šetřily vadu. Takže jsem jednou denně chodily po našich přidělených rezidencích, mluvili s lidmi, a kontrolovali jestli ty 5ti minutové přesýpací hodiny jsou ještě stále tam. Byla to docela sranda, ale taky jsem byla ráda když to skončila, páč to zabralo neuvěřitelné množství času.

Jeden s nejlepších zážitků mojí kariéry jako EcoRep bylo když jsem se se třemi dalšími EcoRepy vydala do Bostnu (pro změnu) na EcoRep symposium, což bylo setkání studentů v podobných pozicích z mnoha různých škol v Nové Anglii. Bylo to super. Přijeli jsem o den dříve a Coby nám zaplatil hotel, takže jsme večer šli do nějaké korejské restaurace, kde jsme se dobře najedli a pak jsme se prošli po Bostnu. První den jsme pak měli spousty workshopů o různých aspektech různých programů a taky skupiny ve kterých jsme diskutovali o různých aspektech našich programu. Taky tam bylo super jídlo. No prostě jsem si to užila. Večer jsme pak viděli autobus který jezdil na solární panely a jeho náhradní motor byl na olej a oni používali olej z restaurací a jejuch vlastního vaření. No prostě to bylo super. Večer pak ti tři Colby studenti odjeli protože chtěli studovat a já jsem zůstala aji na neděli a přespala jsem s jedním EcoRep z Tufts (Universita v Bostnu). Protože jsem večer neměla co dělat, šla jsem na taneční představení pořádané Tufts taneční školou které bylo moc krádné a pak spát. Neděla byla zajímavá, ale těžká. V podstatě to byla 6ti hodinová přednáška o tom jak motivoval lidi aby byli více ecologiocaly-friendly z psychologické perspektivy. Ačkoliv to bylo zajímavé, čas od času se mi to zdálo trochu přehnané. Ale dostali jsem od toho přednášejícího jeho knihu, kterou se někdy chystám přečíst, tak uvidím. Byl to úžasný víkend, až na to že jsem skoro nestihla můj autobus zpátky na Colby a musela jsem ho dobíhat :).

CARE

CARE je naše skupina která se zabývá divestment from fossil fuiels a klimatickou změnou, Tento rok jsem měla vést tuto skupinu dohromady s jednou slečnou, která ale rezignovala na svoji pozici hned v druhém týdnu školy a tak jsem ji musela vést sama. Naneštěstí, jsme velice malá skupina, takže bylo těžké dát něco dohromady. Myslím že naším největším výsledkem bylo dostat 60 studentů do New Yorku na People's Climate March. Jinak jsme pořádaly malé akce se spoustou jídla, které ano, byli kreativní, ale rozhodně nevedly k žádným výsledkům, tak doufám že se to příští semestr změní (taky protože někteří lidi kteří bývali součástí CARE se vrátí ze zahraničí). Naše poslední akce před koncem roku byla Climate Wosh Tree, kde jsme měli dřevěná kolečka na které lidé psali jejich přání pro klimat, což byla krásná a povedené akce. Myslím, že to pro mě určitě byla dobrá zkušenost vést klub lidí a dělám to ráda, ale byla bych raději kdybychom na to byli alespoň dva. No uvidíme jak to bude dál :).

SES

Students for an Engaged Society se letos rozdělilo na dvě větve, jedna z nich pořádala věci jako Bridging Gaps a ta druhá se soustředila na začátek kampaňe proti Sodexu.

Tento rok jsem uspořádali několik malé z naší série Bridging Gaps, ale já jsem si je užila. Nejzajímavější asi bylo když jsme měli profesora z německého departmentu který nám vysvětlil jak fungují profesorské platy a pojištění a tak, bylo to docela smutné. Jinak nám letos nechodila až tak moc lidí jako minulý rok, ale na druhou stranu jsme byli mnohem sepnutější skupina, i když ta nejzajímanější část byla asi když jsme začali kampaň proti Sodexo.

Sodexo je jedna ze třech největších dodavatelů jídla ve Spojených Státech (a na světě) a je s ní spousta problémů. Nejen že neplatí jejich zaměstnance dostatečně a nedávají jím žádné pojištění, taky vlastní asi tak 123 privátních věznic, které podporují horší tresty pro trestné činy jako marihuana, protože privátní věznice musí mít profit a nemají ho pokud nemají vězně za mřížemi, Sodexo byla taky několikrát zažalováno za neplacení daní, předražováním produktů, a tak dále. No prostě to není super pro nikoho, kromě lidí kteří tuto firmu vedou (které jsme mimochodem měla tu možnost potkat). No prostě mi jsme se rozhodni, že nechceme Sodexo u nás na kampusu, a pokud tady Sodexo zůstane, tak chceme aby zlepšilo pracovní podmínky našim pracovníkům a začali jsme kampaň. Zatím jsme měli tak 4 setkání, kde jsme mluvili i hlavně o tom čeho bychom chtěli dosáhnou a jak, struktuře naší skupiny, napsali jsme manifesto a domluvili se na to kdy budeme mít náš první event. Je to docela super, a máme dobrou skupinu lidí, jen bych si přála aby nás bylo víc, ale co nadělám :). Mám z toho dobrý pocit a doufám že to někam dotáhneme než se rozpadneme (nebo ještě lépe doufám že se vůbec nerozpadneme).

Na této kampani spolupracujeme s pár skupinami které jsou národní, a jedna z nich mě zavolala někdy na začátku prosince, že bych chtěli abych na den dojela do Washingtonu DC, a promluvila si s představenými Sodexa. Souhlasila jsem a za tři dny jsem se připravila na tento rozhovor, našla způsob jak dojet do Portlandu (odkud mi tato organizace koupila letenku) a kde přespat a za tři dny jsem vážně letěla do DC. Bylo to strašně zajímavé. Nejdříve jsem se potkala s jednou z hlavních organizátorek té organizace, Morgan a ona mě vzala k sobě domů abych se převlékla do slušného oblečení (které jsem si samozřejmě musela půjčit :)). Potom jsme se setkali s těmi dalšími lidmi co měli být na tom setkání a začali jsme řešit strategie toho jak mluvit, v jakém pořadí, a co je nejdůležitější. V těch střech hodinách co jsme řešili strategii jsme toho naneštěstí moc nevyřešili, ale nevadí, Nakonec ten meeting podle mě šel dobře. Měli jsme hodinu a půl kdy jsme mluvili střídavě mluvili a poslouchali se třemi zástupci Sodexo a když už nic jiného, tak bylo vidět že poslouchali a že je naše příběhy zaujali. Bude z toho nějaký výsledek? Tak to nevím. Potom jsme se prošli po Washingtonu DC a já jsem v 10 večer letěla zpátky do Portlandu, kde jsem ještě měla meeting z jednou slečnou z Klimatické koalice, které se jmenuje Maine Students for Climate Justice ohledně workshopů a dalších věcí.

International Food Festival

Někdy v listopadu jsme taky měli International Foods Festival, kdy většina mezinárodních studentlů uvaří nějaké jídlo s jejich země a lidi potom přijdou a ochutnají to. Tento rok jsme vařily bramboráky a makové šátečky. Nakonec jsem přemluvila mého kamaráda Liama, který prošel kulinářskou školou, aby se mnou jel k mým hostitelským rodičům, Sue and Bruce, kde jsme vařili. Bylo to moc příjemné odpoledne. Bruce dělá domácí pivo a tak jsme s ním pili jeho domácí pivo, pekli a vařili jsme dohromady, a užívali si,. Nakonec jsme upekli 300 makových koláčků a udělali spoustu bramboráků a všechno to bylo moc dobré!

Další den jsme potom sestavili stůl s Českou vlajkou, nějakým potahem na stůl, a vyzdobením a dali jsme tam jídlo a potom jsme to všechno rozdali. Myslím že to lidem hodně chutnalo, a i když ne, já jsem si to rozhodně užila.

Díkůvzdání

Na díkuvzdání jsem se se třemi studenty vypravila k mojí hostitelské rodině. Na ten den nám zavřou dining halls takže jsme neměli snídani ani oběd a ve dvě odpoledne, kdy nás Sue a Bruce vyzvedávali, už nám pěkně vyhládlo. Samozřejmě jsme měli krocana a brusinky a bramborovou kaši a moc jsme si to užili. Koupili jsme Sue and Bruce flašku medoviny a nějaké to víno a to je potěšilo. Nakonec jsme měli tak pěti hodinovou večeři, kde jsme řešili zajímavé témata jako rasismus a nebo klimatickou změnu, no prostě to bylo super, a jsem moc ráda, že jsem tu na tu večeři mohla být.

Jinak samozřejmě se taky děla spousty jiných věcí. Měli jsme Halloween, kde jsem se převlékla za strom (jak překvapující :)), šli jsme s mojí hostitelkou rodinou do čínské restaurace, což bylo velmi zajímavé, v našem pokoji jsme měli setkání u vína s Hiyou, Katdelen, Brucu, Ana Sofia, a Baturayem, které jsme si tuze užili (ačkoliv náš pokoj pak bych chvíli cítit jako alkohol), koukali jsme na filmy, no prostě se toho děla spousta.

Škola

Jo a mezi tím vším jsem taky chodila do školy. Tento rok jsem měla o jeden předmět méně než ten předešlý rok, což udělalo můj celý školní rok mnohem jednodušší. Na konci jsem měla jenom dva testy a jeden z nich nebyl o vědomostech ale o názoru a na ten druhý jsem měla 5 dní volna na studování, potom jsem musela dát dohromady básničkové portfolio, což bylo taky super a jednoduché, a napsat jednu esej (kterou jsem začala měsíc před koncem školy, takže nakonec jsem měla spoustu času na to abych se tou esejí několikrát probrala a zlepšila ji). Docela jsem si ty předměty užila, ale myslím že kromě makroekonomicky jsem se moc nového nenaučila a už se těším na leden, kdy budu studovat antropologii utopií (super ne?).

Tak doufám že jsem napsala alespoň o kousku svého života,

Mějte se moc krásně,

Vaše Esi