Konec ?? :( :)

Ahoj Lidi, sedím u Eny doma, tedy v Mostaru, ale chci ji nechat nějaký čas s její rodinou, přece jenom je neviděla víc než 4 měsíce a potřebuje jim všechno popovídat a taky strávila celej den se mnou, bloumáním po Mostaru a koukáním na jedno úžasný město, ale já chci začít jinde.
Začnu těmi věcmi, které mi teď přijdou poněkud nepodstatné, ale pokud se dokopu za pár let, budu ráda, že jsem je napsala. Moje zkoušky dopadly překvapivě dobře na to že jsem v období kdy jsem měla studovat plavala v moři, dělala výrobky z keramiky a dívala se na seriál od Terryho Prathcheta docela dobře a to:
Chemie 7
Biologie 6
Angličtina 6
Matematika 7
Filosofie 7
Italština 4 (dobře přiznávám že jsem ani neotevřela učebnici páč tenhle předmět se nepočítá do IB a místo abych psala v minulosti jsem psala v budoucnosti, ale 4 znamená prošla :))
Čímž skončím školu páč jsem se rozhodla že Mostar budou moje „prázdniny“ a až se vrátím domů začnu znova makat, takže teď na nic takového skoro ani nemyslím. To o čem bych chtěla psát hlavně je mích pár posledních dnů ve škole, pár posledních slov s lidmi, který už nikdy neuvidím.
Po zkouškovém jsme naprosto nelogicky měli další tři dny školy, kdy jsme především chodili s učiteli a celou třídou na kafe a z nějakého nesmyslného důvodu dodělávali internal assesmenty (alespoň já a celá moje chemické třída určitě) a hlavně jsme tak tři až čtyři hodiny denně tančili a připravovali se na IB a mezitím vším se snažili mít čaj s co nejvíce lidmi jak jen to šlo. V pátek byla poslední osmica kam šli úplně úplně všichni. Bylo to krásný a možná ještě krásnější, protože to byla ta poslední. Došli jsme tam pěšky učívajíce si poslední hromadnou cestu Černicou a tak. Jemně jsem se přiopila a jen jsem všem potřebovala říct jak jsou úžasní a co na nich mám ráda, takže jsem to všem řekla a nakonec si dlouze popovídala s Joshuou (druhák z JARu) o poezii, přírodě, lásce a spoustě věcí. V sobotu jsem se pak pokoušela balit, což se mi docela povedlo a zjistila jsem že většina mých zavazadel jsou jen knihy a knihy (to určitě znamená že jsem chytrá, ne?). Večer byl pak poslední koncert Jazz bandu, který jsem strávila s Raynou, která mě pozvala na tři piva v průběhu a pak s Victorem a Shpresou a tak. V neděli večer jsem si pak měla dlouhý a poslední čaj s Victorem, což bylo poněkud smutné. Jo a v neděli jsem taky naposled šla na Bioplot a našla tolik salátu, špenátu, hrášku a tři ředkvičky, že jsem mohla udělat salát a pak poskakovat po Fore law, kde byl picknick a nabízet všem jednu lžičku (páč ho bylo poněkud málo), což mi připomíná že se mi nepovedlo sehnat nikoho kdy by se o zahradu staral v létě takže asi všechno umře :(. No a taky jsme měli poslední tutorial lunch v osmici, kdy jsem si skvěle popovídala s Tao a Lindem. V pondělí pak poslední assembly, mnoho a mnoho rehealsalu pro naše druháky a večer poslední banda berimbau, kdy jsem si pekelně namohla krk a pak jen seděli s Raynou venku a povídala si. V úterý pak IB show. Takže jsme celý den jen tančili a tančili, snažili se postavit stage, dosehnat všechny kostýmy a vyřešit všechny technické problémy a do toho si všichni kupovali Yearbooky no prostě to byla tak nabitý, že jsem si ani pořádně neuvědomovala co to všechno znamená. Večer jsem se pak polila jogurtem na svoje tančící kalhoty a musela je vyprat a pak jsem tančila v mokrých. Hlavně jsem si namohla kotník takže jsem chodila v zabandážovaném, no moc jsem nechodila.
IB show byla úžasná a dlouhá, nakonec jsem tančila ve 5 aktech (Korean, Brazilian, Juss, Shirs and Armenian) což bylo docela dost,ale všechny jsem si užila naplno. Mým posledním tancem byl Arménsý tanec, který zahrnuje především skákání a jí trubka zapomněla, že ho tančíme na štěrku a nevzala si žádný botmy nadruhou stranu jsem si řekla, že musím dát do toho tance všchno a tak jsem taky udělala a dokonce jsem se dokázala usmívat celou dobu. Toť proč mám ještě pořád puchýře po celých šlapkách :). Dokonce i Max pak za mnou přišel a oznámil mi že jsem velmi dobrý tanečník. Pak noc strávená v portu jen bytím s lidmi do pěti do rána a pak spánek. Celou tuhle dobu jsem si nějak neuvědomovala, že by všechno tohle mohlo opravdu skočit. Všechno mi to došlo až na closing ceremony, při řeči Josepha (prvák z Hong Kongu) a Lulu (frujačka z Egypta), kdy jsem prvně plakala z důvodu opouštění lidí.
Upřímně řečeno jsem z nějakého důvodu neočekávala že bych vážně brečela nakonci, ale Po tom co Aisté odjela jsem se snažila najít svůj pas což se mi chvála bohu povedlo a pak už jenom chodila kolem a mluvila a nějak moc nevěděla co vlastně dělat. Večer jsem pak šla dopovracet zbytek věcí, měla čaj s Pandou a dostala celý čínský čajový pod a hromadu čínského čaje, potom jsem pila víno s lindem na střeše Sholzu, povídala si s Raynou, Andreinou maminkou, Victorem, Augistýnem, Honasem, Annou Larney, Joshem a Jovitou. Za celou tu noc jsem plakala strašně mockrát. Ve čtyři jsme se pak přesunuli na piazu a loučili se s lidma co odjížděli a plakali a plakali. Kolem šesté ráno jsem pak šla na tři hodiny spát a v deset jsem pak odjížděla. Jak jsem celou noc průběžně plakala, říkala jsem si že to hle už bude vpohodě a ze začátku taky bylo. Dělali jsme si srandu s Raynou a Shphresou a pak, pak se něco zlomilo. A já začala znovu plakat a jen chodit kole a objímat lidi, který už možná nikdy neuvidím.
Budou mi chybět a to moc, ale na druhou stranu jsem si vědoma toho, že všechny chvíle byli mnohem krásnější a intenzivnější. Že jsme nedokázali začít být znudění těmi druhými lidmi a že jsme si vážili každého momentu, který jsme tu zažili. Jasný že kouzlo toho místa který jsme právě opustila není jen o limitovaném času, ale to že máme časový limit to dělá mnohem víc vyjímečné a intenzivní. Spousty lidí mi budou chybět strašně moc a příští rok až přijedu budu chodit kolem a vzpomínat co se kde stalo, ale život jde dál a jíní lidi přijdou a on to asi tak má být, že lidí přicházejí do života a pak ho zase opouštějí a věci mění (ono by to pak možná začalo být trochu nudné) a to že jsem odjela do Itálie a že moji druháci odjeli z Itálie už navždycky je jenom jedno z mnoha opouštění který zažiju. Jasný že je mi to líto a že budu ještě několiksetkrát plakat, ale cítím to svým způsobem velmi správné, že je to tak jak to má být, neptejte se proč, já nevím.
Ci vediamo a pronto

Vaše Esi

Konečně po zkouškách...

Ahoj Lidi,
tak jsem si prošla svým prvním skoro-zkouškovým a děkuji už nechci žádný další. Já vím že budu mít alespoň pár někde v budoucnosti, ale prozatím jsem to zapomněla. Ne, za začátku to bylo úplně v pohodě, zvládala jsem, učila se a tak, ale ke konci už se mi prostě strašně moc pekelně nechtělo a pak jsem měla takový ty tendence jako uklízet pokoj, jít a poznat lidi, který neznám tak dobře a všechny tyhle věci, který se prostě dělat nedají. Ale přežila jsem, výsledky nevím takže jsem šťastná a přála bych si je vůbec nevědět což se též nestane.
Ale hlavně se mi po všech těch zkouškách strašně ulehčilo a je mi mnohem líp, žádnej velkej stres nebo tak, prostě chodit kolem a užívat si. Samozřejmě ještě máme tři dny školy naprosto logicky :) a já musím dodělat jeden self design, dopsat svoji proceduru mého EE experimentu (a to do zítřka !!!) a dospat všechny ty noci a tak :).
Je léto a já jsem strávila hodně hodně času s Aisté. Ve čtvrtek jsme šli na Czernica beach. Já tam nikdy nebyla a Aisté se ztratila takže nám to trvalo docela dlouho a hlavně jsem hledali písčitou pláž, ale protože byla vysoká hladina moře písek tam žádný nebyl což nás poněkud zmátlo (příště se tam vezmem nějaký víno navečer a sednem si tam, na to se těším. No ale bylo fakt nádherně tak jsem vlezli alespoň po půl-lítka do vody a já se snažila najít nějaký krásný mořský tvorečky. Nejdříve jsme našli mrtvou medůzku a krabi a nádherný řasu, který plavaly po hladině a spousty mušliček, takže zakládáme japonskou zahradu příští rok v našem pokoji. No a já jsem se pak rozhodla že si vážně půjdu zaplavat takže jsem šla (a dokonce jsem si ani nezapomněla sundat hodinky :)) a šlápla na rybu a pak objevila velikánskou medúzu což bylo něco úžasného. Měla takovej fijalovej prstenec kolem a hýbala se docela rychle na to jak neaerodynamická byla. No a pak jsem objevili sea tomato (nejsem si jistá jestli ten správnej překlad je mořské rajče) a když se do něj pinklo tak se třepalo tak trochu jako puding. No a vlastně jsme tam strávili celej den a pak si dali čaj a sušenky s Yran a Andreou a tak.

                                                                Sea tomato ale mi viděli hezčí :)
Jo a taky jsem potkala něco jako ekologii-milující pár, kterej jezdí kolem Evropy v elektrickým autě a nevštěvuje ekologický místa a dělá tam dotazníky. Tak jsem je provedla školou, ukázala jim solární panely, zahradu a tak a oni byli strašně nadšení a tak nějak mě znovu motivovaly dělat dál to co dělám, ne že bych to předtím nedělala ale tohle bylo něco jako druhý dech :).

Mě to stejně přišlo jenom jako červený auto

S dvěmi podivnými lidmi :)

Ale 100% na elektřinu což také znamená že může ujet jenom 120 mil denně a musí se nabíjet 9 hodin

Po tom co mi skončili zkoušky jsem konečně zase viděla nějaký film, popovídala si s lidma kolem a hlavně potkala svého IB frienda. Ta poslední věc co jsem ji poslala byli zuby ovce které jsem našla na pláži a pak jsem ji napsala že se potkáme v tolik a tolik tam a tam. Byla jsem z toho trošičku vystrašená páč jsem nevěděla jestli si budeme mít co říct nebo ne. Ještě jsem ji stihla uplést náramek a pak tam, čekala pod mostem s zpívala si (bylo tam nádherný echo). Když přišla strašně moc mě obejmula a tak a pak jsme si sedly do trávy, koukly na hvězdy a povídali a povídali (což bych vůbec nečekala :)). po cestě zpátky jsme se ztratily a pak potkali brouka kterej svítil zelenýma proužkama a Anna se tak trochu bála což je srandovní. No a když jsem s ní došla na Ples tak jsem zjistila že už je po večerce a že jsme si povídali přes dvě a půl hodiny a že je to úplně super. Příště ji jdu vzbudit brzo ráno a podívat se na východ slunce ještě než odjedem.
Ano, za týden přesně odjíždím. Je to na jednu stranu smutný, ale není to takovej ten plačící smutek je to takovej klidnej smutek o kterým jsem věděla že přijde a kterej nemůžu změnit. Jen bych si přála mít méně práce a více volna. Myslím, že nechápu ten fakt že vážně odjíždím, nemám vůbec ten pocit, že bych strávila rok v Itálii. Napíšu snad ještě jeden článek než odjedu, nějak si to tu zreflektuji páč i to je potřeba a a pak? Mostar, Česko a ??? však ono se něco najde :)
Mějte se nádherně
Mám vás ráda

Esi

Už skoro konec...

Ahoj lidi,
čas běží neuvěřitelnou rychlostí, vlastně už za 18 dní mi končí první rok v zahraničí. Je to strašidelný, je tu spousta lidí, který mám ráda a už je v životě neuvidím, ale já to změnit nemůžu no. Takže se nějak rychle pokusím shrnout co se stalo a udělat si aj nějakou reflekci v krátké době.
Takže v úterý nám začínají závěrečné zkoušky roku, takže jsem si sedla abych vám napsala dopis místo toho abych se učila :). Ne dneska jsem strávila celý den nad chemii a večer si dám se slečnou matematikou, jo a taky jsme dostali známky z konce roku, mám 5, 6 a 7 (ale vůbec si nepamatuju jak), což je dobré, protože když to přepočítám na český tak je to něco jako 1, 1- a 2. No a hlavně jsme teď dělali Group 4 Project, což je týdenní odpolední experimentování na dané téma a počítá se to do mé „maturitní“ známky z IB. Takže naše téma bylo kitchen science a já jsem ten den měla velmi sustainabilitní a ekologickou náladu takže jsem si vybrala stavění a vaření v solárním vaříči, čehož jsem později litovala, ale nakonec si to užila. No rozdělili jsme se celkem randomě do skupijn po třech. Já jsem byla s Wandou z Německa a Entisar z Etiopie (jo tohle bylo jen pro prváky, druháci dělali tu stejnou věc rok před náma). Obě dvě jsou to skvělé slečny jen ne příliš dochvilné, ale nakonec jsme opravdu dokázaly postavit solární vařič a dosáhnout teploty 92.8 °C, což je úžasné, ne? No a měli jsme strávit tak dvě odpoledne děláním experimentů, ale my strávili 4.

                                                   Náš solar cooker :)

                              My s naším solar cookerem (Entisar, Wanda a dvě zvědavé italské děti :))

Alespoň jsme se začala učit na zkoušky. Vlastně bych asi měla být víc vystrašená než jsem, ale nějak se mi to nevede :(. Jinak jsem skoro hotová s mým vymýšlením mého EE experimentu a všichni už začínáme hledat univerzity a tak (takže bych měla asi taky začít, ale chybí mi čas!!!)
Jo a moje paní profesorka angličtiny z gymplu přijela se svým manželem, protože ona je shodou náhod dobrá kamarádka mojí současné paní profesorky angličtiny. Tak jsem je provedla školou a pak jsme všichni čtyři dohromady jelo do Villagia al Pescatore (které jsem objevila náhodou když jsem se s Christopherem ztratila v lese, protože jsem se snažili naít bubnující lidi a pak potkali tento nádhernej kostel) a tam jedli v rybářský restauraci smažený mušle, nakládaný malí ryby a mušle vařené v bílem víně as těstovinami a pak čokoládový koláč s pomeranči a jablečnou buchtu a pili k tomu dobrý bílí víno, tak to jsem se taky užila. V tom momentu kdy jsme přijeli zrovna zapadalo slunko takže jak obloha tak i moře byli oranžovo růžový, takový idilický to bylo no a to byl velmi příjemný večer.
o a já vím, že vás pořád zatěžuji svými ekologickými věcmi, ale ono už se to asi nezmění, našla jsem v tom dost smyslu. No pořádali jsme event na den pro akce proti změně klimatu a pořídily toto foto:

tady je stránka o tom:
http://www.climatedots.org/
Pořádala jsem to dohromady s Honasem, takže jsem se asi tak čtyřikrát hluboce pohádali a pak usmířili a když už jsme byli hotový sedli si a krásně si popovídali a nepohádali se, což bylo alespoň pro mě docela překvapující :). Dokonce jsme mluvili jen v Italštině (to je teď moje záliba bavit se italsky páč mi to vůbec nejde, v mém reportu bylo napsáno - umí se skvěle vyjádřit, ale měla by se taky naučit nějakou tu gramatiku). Jo a jinak jsme ukončili Sustainability competition a já pak strávila bezesnou noc děláním grafů, počítáním a snažením se pochopit něco o elektřině, ale nakonec se mi to povedlo a od prezentovala jsem to na assembly a taky předala ceny. Jo a pak jsem se cítila tak trochu prázdně, protože to byla věc na kterou jsem myslela a kterou jsem dělala měsíc a kousek a pak to najednou skončilo a pak? Čímž ovšem neskončila moje aktivita, taky jsem se rozhodla že alespoň jemně zlepším kompost a přemístím ho z košů rozmístěných kolem celé college na zahradu (kde mi vyrostla růže, brambory, rybíz, hrášek...no prostě krása :)). Našli jsme uvnitř spousty bordelu, jak můžete vidět na fotkách, ale taky krásný velký bílý červy, kteří dělají ten správný kompost a mimo jiné plnou pastu a flašky od piva.

    kompost když jsme ho otevřeli (zajímavý, ale předpovídatelný bylo že hřál a je tam sposta odpadků :()

                                               Vytříděný kompost a ůžasná nová zemina :)

                                               Tak polovina odpadků co jsme našli uvnitř

                       A konečně mixováním kompostu se starými listy a trávou na zahradě (Christopher a Kailas)

No a všechno tak nějak končí, poslední Social service, poslední Sustainability group, poslední horolezení, teď už jen to studium. Chystáme velikánskou IB show pro druháky. Ještě pořád mám IB frienda a píšu jí a dokonce jsem i pekla (a nepřipálila a neshořelo to :)). Druháci měli leaving dinner a pak overnight ve školní budově a když jsme pak ráno přišli našli jsme plakáty a napsanými vzkazy pro nás, bylo to smutný, že odjíždí, ale zároveň strašně moc krásný. Taky už chystáme intro week pro naše prváky (já mám dvě české slečny :)). Přes to všechno se sažím žít a trávit co nejvíce času s lidmi se kterýma už se nikdy nemusím vidět. Teď v pátek jsem měla čaj s Victorem a pak druhý s Nikolínou, šla jsem na procházku z Raynou a navštívila Shpresu. Taky jsem s Enou založila tradici s pitím sojového mléka (takže jsem zas tlustá :)).
Někdy, někdy mám pocit že to přece není možný, že to uteklo tak rychle a někdy zase že tohle přece nemůže skončit (dokonce i moje maminka zapomněla že jsem o rok zestárla). Nevím jetli jsem to psala ale moje budoucí roomate bude Aisté z Litvy. Nikdy jsme spolu moc nemluvily dokud nepřišla a nezeptala se mě, jestli s ní náhodou nechci bydlet a od té doby jsme spolu strávily hafo času a je mi stou slečnou strašně moc dobře (včera jsem zjistila že umí pogovat :)) a těším se, možná, možná přijede na týden do Česka, ale to se ještě neví.
Jak teď sedím ve svým pokoji a přemýšlím nad tím co se všechno stalo, jek rychle a podivně mám pocit jako bych byla pryč z reality na jeden rok, čas běží jinak, myšlenky běží jinak. Někdy někdy mi bylo a pravděpodobně i bude smutno po domově, někdy jsem si říkávala proč? Proč jsem se sem přihlásila? Proč jsem nezůstala v republice se svým zavedeným životem? Co mi tohleto všechno vlastně přineslo? Jindy jsem zase poskakovala kolem a byla šťastná a neřešila nic a bylo mi dobře. Nevím jak mám popsat ten pocit v sobě teď, ale vím že bych neměnila. Kdybych se měla rozhodnout před rokem udělala bych to samý, odjela do Itálie a pokusila se vyslovit „Hello I am Ester“ a pochopit co mi ti druzí říkají. Někdy je to tu těžký, mají tu hnusný kafe, ale cítím se strašně moc jakoby naplněná a šťastná. Doufám, že až přijedu (po tom co si prohlédnu Mostar těsně po škole), tak si sednem a popovídáme si o tom. Mám pocit, že vždycky když přijedu domů věci se změnily, jako bych pokaždé jela do jiné Republiky. Strašně moc bych vám chtěla předat to jak se teď cítím ale nejde to tak vám alespoň popřeju nádhernej čas ať jste kde jste a ať děláte co děláte. Mějte se nádherně.
Mám vás ráda
Vaše Esi