Tohle býval "Blog o tom, jak jsem na dva roky odjela někam bez znalosti jazyka itaského či anglického. Tak bych chtěla mít nějakou pomátku, třeba tuhle..." a teď to bude "Blog o tom jak jsem se přes Itálii dostala do Ameriky a dál, bez znalosti neEvropského světa a chtěla bych pokračovat v této památce :)"

čtvrtek 15. března 2012

Project week a kousek

Tak jsem onemocněla :(. Jsem na sicklistu a nebaví mě to, páč nemůžu pryč z rezidence, nemůžu do Mensy nemůžu nikam, ale na druhou stranu se strašně moc těším až se zase stanu zdravou a budu si naplno užívat jara, lidí, školy, aktivit a Latino weeku. A proč že jsem to onemocněla? No, protože jsem byla na Project weeku.
Ačkoliv jsem byla velmi velmi vystresovaná předem, myslím, že to nakonec dopadlo dobře. Je pravda, že lehké to nebylo, ale co už :). No prvně jsem hodně zpanikařila ještě v Duinu v prvním autobuse, kdy jsem nemohla najít svoji složku s jízdenkami a penězi (měla jsem 920 euro, což je strašně moc a dost jsem se bála, že to brzo ztratím a jízdenky až do Brna a zpět), jenže nikdo kolem nepochopil, že to nebyl vtip, ale pravda. No a takových malých situací se mi stalo spousta, ale nakonec to vždycky skončilo tak že jsme se všichni smáli. Krom toho, že jsme se na hodinu ztratili ve Vídni, Shpresa zvracela v autobuse a ztratila sluchátka a mp3, byla cesta naprosto klidná jen se 5 přestupy :).
Myslím, že za to že jsem měla tak skvělý PW vděčím především lidem, byli úžasní. Všichni se poslušně naskládali do jednopokojového bytu mého tatínka, nehádali se (alespoň ty první dny ne :)) a pomáhali si. V neděli jsme pak šli do ZOO a večer připravovali workshopy (tohle byla ta část které jsme se bála nejvíce, ačkoliv jsem měla domluvené školy, kde je budeme dělat, nevěděla jsem jak je budeme dělat). Nakonec jsme skončili asi dvouhodinovou debatou a jejich zemích a já jsem zjistila spousty a spousty věcí. Například že v Etiopii je rok 2004 a že mají problémy s Egyptem ohledně Nilu, o čem že je vlastně problém v Afghánistánu a že jsou jedněmi s největších vývozců sušeného ovoce na světě, že v Kambodže bys měl nosit masku, když jdeš ven, že v Bosně mají tři prezidenty....Workshopy byli nakonec úžasné, každý představil svoji zemi, já pak představila naši školu (nečekaně, protože Česká republika prezentovaná v republice nic moc :)) a pak jsme jim zazpívali píseň a pokusili se je naučit „cup dance“ (myslím, že teď už máme všichni plné zuby právě tohoto tance, nakonec jsme ho ukazovali 18). Myslím, že se to vážně všem líbilo. Akorát, vzhledem k tomu že jsme měli každý den 6 prezentací, jsme byli vždycky strašně unavení, takže ačkoliv jsem toho měla naplánovaného mnohem víc, nic z toho jsme nestihly. Viděli jsme Antrophos, základní památky Brna, kavárny a hlavně všichni potřebovali nakupovat, protože Česká republika je přece strašně levná :) ( a ona s porovnáním s Itálii opravdu je :)). No a ve čtvrtek pak Praha. Nevím čím to je, ale všichni měli mnohem radši Prahu než Brno, asi proto, že je tam všechno taky anglicky, mnohem víc starých domů a tak. Ten den sněžilo, ale nikdo na to nebyl připravený. Já jsem nechtěla kupovat suvenýry, tak jsem šla do obchodu z ekologického zemědělství a se Shpresou do kavárny, kde jsme se museli domluvit Italsky. Pak už jsme stihly jenom Pražský hrad a katedrálu Sv. Víta a hurá domů na dvě hoďky do postele (alespoň někteří a zbytek do hospody) a pak...zpátky Itálie :). Cesta zpátky byla namáhavá, vůbec jsem před tím nespala a tak. Pak (nevím co jsem dělala když jsem rezervovala ty jízdenky, asi myslela na něco úplně jiného) jsme měli 2,5 hodiny ve Vídni na nádraží. Myslím, že to bylo nejhorší, alespoň pro mě, páč se mi stýskalo po doma, byla jsem unavená, byla mi zima a ještě k tomu jsem si vylila kafe. Ale pak už jsme byli ve vlaku. Jediné co tak já jsem nemohla usnout, takže jsem dohromady za tu noc spala 2 hodiny v autobuse. Večer jsem si pak řekla, že bych měla všechno uzavřít, dodělat a tak. Tak jsem si napsala krajně negativní feedback, protože jsem byla unavená a pokusila se spočítat peníze a vyšlo mi, že jsem ztratila 100 euro (což byla samozřejmě pouze proto, že neumím sčítat :)).
No a pak v sobotu jsem jela do Sistiany, že koupím semínka na zahradu, chybí mi brambory a slunečnice, ale samozřejmě jsem zapomněla, že ten obchod je v Aurisině. Ale pěkně jsem se prošla jarním slunečním počasím, přečetla kousek knihy a tak. A pak už jsem jenom mluvila s lidma o PW, pracovala a tak. V neděli večer jsem pak znova spočítala peníze a vyšlo mi to :) takže mám hotovo, už jenom prezentace na Assembly a budu úplně hotová a další rok znova? Asi jo, ale tentokrát o ekologii a někde jinde :)
Jo, začali jsme organizovat Sustainability competition, takže jsem v neděli se Shpresou chodila a otvírala kanály a měřila spotřebovanou vodu a elektřinu. Takhle to bude ještě dalších 5 týdnů a která rezidence sníží nejvíce svoji spotřebu vyhraje pekárnu chleba, a týdně pak 24 hodinový internet o víkendech :). Hezky ne? No a pak jsme to prezentovali na Assembly, byla jsem tak nadšená, že jsem poskakovala po tom pódiu a nejsem si jistá jestli mi bylo úplně rozumět, ale všechny to na druhou stranu naladila na to, aby se snažili (pak tam byl díkybohu Victor a Shpresa aby jim vysvětlili potřebné informace, já to jenom uvedla :)). Jinak se pořád starám o zahradu, snažím se prosadit Lunch packing boxes, ale to ještě stále nefunguje :( a tak nějak být ekologická :)
Mějte se nádherně lidi, když se zadaří ráda bych jela na Velikonoce domů (konečně bez nikoho :)), takže se možná uvidíme brzy...
Mám Vás ráda, Vaše Esi

pondělí 12. března 2012

Těsně před project weekem

Sedím v autobuse a jedu do Brna. Vůbec si nepomatuju kde jsem skončila minule tak začnu tam kde si myslím, že jsem skončila. Ve dny kdy jsem ještě neměla zodpovědnost za dalších sedm lidí, o který budu psát za týden :).
Začnu v pátek, kdy jsem šla prvně do Osmice. Někteří lidi tam chodí každej pátek, ale já jsem měla vždycky něco jiného na práci a nebo se mi prostě jenom nechtělo a neměla jsem žádný prachy. Osmice jsou farmy, který mají malou „restauraci“, kdy nabízejí svoje produkty, většinou víno, šunku, sýr a chleba. Každý dá kolem 5 euro (radši už to ani nepřepočítávám, Itálie je strašně moc drahá) a pak se dohromady všechno tohle koupí. No a ten pátek jsem byla vážně unavená, čekal mě víkend plný práce a protože nám odpadla půlka Social servisu (ale bohužel ta první) a my to nevěděli tak jsme chodily dvě hodiny Terstem než jsme vůbec šli za bezdomovci. Pak jsem se strhaná vrátila zpátky a v Menze potkala Raynu, která byla strašně nadšená, plná energie a povídala mi jak musím jít taky. Nechtěla jsem ji zkazit tu náladu, tak jsem do sebe kopla hrnek kafe a ještě se Shpresou jsme vyrazily. Šli jsme s mnoha lidma se kterýma moc často nemluvím, tak to bylo zajímavý. Šli jsme dlouho lesem do kopců a zpívali a povídali si až jsme došli do malé pravé italské vesničky a našli onou Osmicu. Pak jsme pili víno a mluvily a tak, trochu jsem se opila a hosně si popovídala s Luckou (moje druhačka z Česka), Lukasem (druhák ze Španělska) a Filipem (druhák z Itálie). Prostě to bylo hezké a příjemné.
Víkend byl pak už jenom pracovní a pak jsem v neděli měla FOCUS o Sustainabilitě. Je pravda že jsem se na to docela vykašlala a začala ho dělat v neděli ráno a strávila jsem nad jednou prezentací dohromady asi tak 7 hodin, ale myslím, že je docela propracovaná. Ta smutná část byla že přišlo pouze 5% studentů (tzn 10 :() a jeden profesor. Byla jsem hodně nervozní, tak jsem si uvařila kafe (ano asi začínám být závislá na kávě, ale vzhledem k tomu, že v rezidencích nemáme vůbec žádný dobrý asi brzo skončím :)) a šla s Eloou pomalu do Lecture roomu. Po cestě jsme potkali Victora, který mi začal říkat co jsem všechno měla udělat předem a tak. Byla jsem hodně nervozní, unavená a tak tak jsem mu hodně ošklivě odsekla, tak mi na to řekl že mě má rád a mlčel. Myslím, že mi ta prezentace docela zvedla moje sebevědomí v angličtině. Poté co jsme překonali všechny problémy s technikou jsem dokázala 25 minut mluvit bez přestání a nezapomenout zas tak moc slov. Myslím, že se to lidem líbilo, nebo alespoň se tvářili zaujatě a dokonce se mě i na něco zeptali.
Škola jde celkem dobře. Objem povinné práce se mi zvětšuje, přicházejí první internal assesmenty a self desingy. Dokonce jsem už i napsala svoji závěrečnou práci do českého jazyka .- world lit. Essay - 1500 slov o velmi komplikovávaném tématu :) a to: „Jak změna krajiny ve hře Višňový sad od A. P. Čechova ovlivnila celý děj hry?“. Myslím, že v Česku se takhle čeština nedělá, Dostala bych s největší pravděpodobností tak 5 doma :). Čímž se dostávám ke čtvrtletním známkám (vždycky nejdřív napíšu konečnou známku z minulého pololetí a pak současnou, abyste věděli jak se zlepšuji :)):
Biologie: 5- 5+
Chemie: 6+ 7
Matematika: 7+ 7+
Angličtina: 5+ 6+
Filosofie: 7- 7
Italština: 7 6 (tady se trochu stydím, ale tenhle předmět se mi nepočítá do IB, takže...takže se moc nesnažím no..)
Jenom vám chci připomenou že 7 je nejlepší a 1 je nejhorší. Jinak se za sebe stydím ve filosofii, vůbec nedávám pozor a pak jsem napsala esej a teď Paul (učitel filozofie z Polska) chodí a říká mi jak byla úžasná a že mám dobrou argumentaci...tak nevím, pak se cítím špatně, když sedím v hodině a pod lavicí si čtu 1984 v angličtině, což je super.
Jinak teď hodně času trávím na Plese. Buď se Shir a nebo s Enou (prvačkou z Mostaru) za kterou jedu v létě do Mostaru páč chci vážně vidět jaký to tam je. Většinou jen tak mluvíme. Je to taky hodně proto, že tam mám většinou nějaký sporty, takže tam čekám. Jinak jak teď tančíme, strašně moc se mi zalíbila samba jak jsem se ji naučila a asi ji pak budu s Jacobem (prvák z Malty) tančit na konci roku na IB show. Jinak protože teď nebyla joga (druháci mají zkušební závěrečné zkoušky, takže nemáme místo kde jogu dělat) tak jsem byla v aerobiku, což bylo úžasné vybití.
Nepamatuji si kolik víkendů se událo tak popíšu v jednou dvě věci kterými utkvěli v paměti, ale je dost možný, že to byli dva. Vlastně jsem si chtěla tuze popovídat se Shpresou tak jsem v pátek před mým SS vyrazila na Luchezze, kde jsem potkala Augustýna, tak jsem si s ním povídala a žonglovali jsme se šiškami a tak. A pak jsem si šla sednou do porta podívat se na západ slunce, což bylo něco úžasnýho. Slunce, který se měnilo s ostře žlutý do temně růžový se odráželo ve vodě a tak znásobovalo svůj efekt. Prostě skvělý. A pak jsem se bavila s jedním z mých oblíbených homelessů, který mi pověděl jeho smutno-veselou situaci. On má totiž bezdomoveckou slečnu tam a oni by chtěli miminko (pamatuji si jak mi na začátku akademického roku říkal, že mu nechce dát :)), ale nemají peníze. Takže on teď jede na rok do Makedonie, oženit se a vydělávat peníze a opak se vrací za svoji slečnou. Bylo mi ho líti no, ale já s tím nic udělat nemůžu. No a večer jsem šla na Luichezze navštívit konečně tu Shpresu, ale nakonec jsem s Luckou hodnotila eseje mých potenciálních primů a primek :). No a v sobotu jsem byla lyžovat do Alp, což bylo prostě strašně moc úžasný plný slunce, hodně špatnýho jídla a super lidí. A pak jsem šla na Luchezze (nuda co?) navštívit Shpresu, která tam nebyla tak jsem s Andreou, Josephem (prvákem s HongKongu) a Aisté pekla. Pak jsem se rozhodla že Shpresa musí být v Knihovně tak jsem tam šla, ale tam nebyla tak jsme se rozhodla že na ní počkám na Luchezze. Po cestě jsem potkala Victora, tak jsme šli spolu a pač Shpresa tam nebyla tak jsme sehnali suroviny a upekli dvě buchty, jednu jablečnou a jednu banánovou a pak jsme chodili kolem a nabízeli všem lidem, juchu :). Kolem jedné (večerka) jsem začala přemýšlet jestli bych měla jít zpátky na Fore (né že by se mi chtělo) a pak jsme slyšeli štěkání za Henryho (residence tutor z Luchezze a učitel World arts and cultures z Británie) dveřmi štěkání psa. Nakonec mi s Augustýnem neprošla teorie, že je to vlkodlak a museli jsme uznat že je tu Helen (Director of Student life a učitelka ekologie, která se krajně vyžívá v chytání studentů po večerce) s Jackem, jejím psem tak jsem šla domů :(. V neděli jsem pak organizovala setkání na Bio-plotu - školní zahradě. Když jsem šla z Menzy potkala jsem Honase na kole tak jsem ho stopla a on mě vzal na rámec a jeli jsme až na zahradu. Já se v tom sázení moc nevyznám, ale nakonec jsem zasadili mrkev, ředkvičky, porek, špenát, hrášek a kytky a ještě se chytáme na fazole, brambory a slunečnice. Bylo to super přišli jenom samí druháci, ale stejně...Byla tam Anna z Kanady, Rafael z Libanonu, Ema z Francie, Clara z Belgie, já, Honas a Shpresa. Pak jsem šli prozkoumat jednu podzemní místnost a našli starý veliký amfory plný vody. Večer jsem pak s Emou udělala cedulky na zahradu z keramiky a pak si povídala s Davidem (druhák z Itálie), Mashou (druhačka z Běloruska) o Italské mafii. Nějaký školní den jsem si pak do jedné povídala konečně se Shpresou do jedný v laundry roomu.
Tohle pondělí e byla nemocná, školu jsem nějak překonala, snažila jsem se jak nejvíc jsem mohla, připravit se na můj týdenní výlet do Republiky, takže jsem chodila kolem a mluvila s lidma a ve čtvrtek nabarvila ony cedulky na zahradu a páč jsem to dělala sama dobře sem si zazpívala :). Taky jsem se přihlásila do výběrového řízení na seminář o vedení lidí na UWC Pearson v Kanadě na jeden měsíc o prázdninách což by bylo super. Prošla jsem prvním kolem a ve čtvrtek jsem pak měla interview, ale nějak jsem se vůbec nestihla připravit, tak jsem tam prostě jen tak přišla. No a včera (tedy v pátek) mi došel email že jsem ještě s dvěma dalšími chlapci prošla do posledního kola, kdy sama ta college vybírá studenty, který by chtěla, takže je ještě stále možný že pojedu !!!!. V pátek jsem jela s Raynou, Jolandou (prvačkou z Itáíle) a Kailasem (prváklem z Indie) prodávat květiny ny charitu pro lidi se sklerózou. Ze začátku to nešlo, ale nakonec jsme jim vydělali 365 euro a dostali jsme za to zmrzlinu. Před večeří jsme se pak začala balit, ale Augistýn přišel. Vlastně jsem si myslela že jde navštívit Emily, ale ono ne. No tak jsme ho pozvala na čaj ale neměli jsme na Fore varnou konvici, tak jsme se šli projít mna Rilka Path a bylo to super, skvěle jsme si popovídali, slyšela jsem italskou báseň, viděla místa kde jsem nebyla, ani jsem nečekala že by to bylo možné :)))) Pak jsme šli na večeři (do Menzy) a já se vyrazila dobalit. Nakonec jsem si řekla že musím Viktorovi oznámit, že jsem prošla do té Kanady. Nakonec jsem s Yiran (druhačka z Číny) pila ten nejúžasnější čínskej čaj z té nejkrásnější (jak jsme s Davidem zhodbotili) čajové konvice. Pak jsem si znova popovídala se Shpresou ale ona byla hodně unavená a vystresovaná páč teď nemluví s Raynou a jedem spolu na PW , sláva nám!!:) a byla nepříjemná tak jsem chvíli mluvila s Hoinasem než mu zavolala maminka a pak s Victorem a Davide, o historii. V jednu jsem se rozhodla, že již pomalu půjdu na Fore (jelikož jsem slušný a zodpovědný člověk a chci spát) a Victor se nabídl že mě doprovodí. Po cestě jsme potkali Joba (druháka z Nizozemí), který nám řekl, že Rima tam teď je a že tam nemám chodit,tak jsme šla na Rilka path a sedli si na útes, koukali na moře a hvězdy a povídali si a smáli se blbostem. Kolem třetí jsme zvážili že je nám zima a šla na Fore, já šla spát a on se vydal na Luchezze (vstával ještě dříve než já). Byl to prostě jenom nádherně strávenej večer s lidma který mám ráda.
Teď se budu týden soustředit na PW a pak, těším sena college, na lidi, na italský jaro plný ptáků a vůně moře, na dlouhej víkend kdy mamka snad přijede, na odpověď z Kanady. Těším se domů na Vás, na češtinu.
Tenhle článek bude zřejmě publikován až po to co se vrátím do Itálie,. Takže je krajně zastaralý, ale to snad přežijete.
Mám vás ráda Vaše Esi