Tohle býval "Blog o tom, jak jsem na dva roky odjela někam bez znalosti jazyka itaského či anglického. Tak bych chtěla mít nějakou pomátku, třeba tuhle..." a teď to bude "Blog o tom jak jsem se přes Itálii dostala do Ameriky a dál, bez znalosti neEvropského světa a chtěla bych pokračovat v této památce :)"

čtvrtek 15. března 2012

Project week a kousek

Tak jsem onemocněla :(. Jsem na sicklistu a nebaví mě to, páč nemůžu pryč z rezidence, nemůžu do Mensy nemůžu nikam, ale na druhou stranu se strašně moc těším až se zase stanu zdravou a budu si naplno užívat jara, lidí, školy, aktivit a Latino weeku. A proč že jsem to onemocněla? No, protože jsem byla na Project weeku.
Ačkoliv jsem byla velmi velmi vystresovaná předem, myslím, že to nakonec dopadlo dobře. Je pravda, že lehké to nebylo, ale co už :). No prvně jsem hodně zpanikařila ještě v Duinu v prvním autobuse, kdy jsem nemohla najít svoji složku s jízdenkami a penězi (měla jsem 920 euro, což je strašně moc a dost jsem se bála, že to brzo ztratím a jízdenky až do Brna a zpět), jenže nikdo kolem nepochopil, že to nebyl vtip, ale pravda. No a takových malých situací se mi stalo spousta, ale nakonec to vždycky skončilo tak že jsme se všichni smáli. Krom toho, že jsme se na hodinu ztratili ve Vídni, Shpresa zvracela v autobuse a ztratila sluchátka a mp3, byla cesta naprosto klidná jen se 5 přestupy :).
Myslím, že za to že jsem měla tak skvělý PW vděčím především lidem, byli úžasní. Všichni se poslušně naskládali do jednopokojového bytu mého tatínka, nehádali se (alespoň ty první dny ne :)) a pomáhali si. V neděli jsme pak šli do ZOO a večer připravovali workshopy (tohle byla ta část které jsme se bála nejvíce, ačkoliv jsem měla domluvené školy, kde je budeme dělat, nevěděla jsem jak je budeme dělat). Nakonec jsme skončili asi dvouhodinovou debatou a jejich zemích a já jsem zjistila spousty a spousty věcí. Například že v Etiopii je rok 2004 a že mají problémy s Egyptem ohledně Nilu, o čem že je vlastně problém v Afghánistánu a že jsou jedněmi s největších vývozců sušeného ovoce na světě, že v Kambodže bys měl nosit masku, když jdeš ven, že v Bosně mají tři prezidenty....Workshopy byli nakonec úžasné, každý představil svoji zemi, já pak představila naši školu (nečekaně, protože Česká republika prezentovaná v republice nic moc :)) a pak jsme jim zazpívali píseň a pokusili se je naučit „cup dance“ (myslím, že teď už máme všichni plné zuby právě tohoto tance, nakonec jsme ho ukazovali 18). Myslím, že se to vážně všem líbilo. Akorát, vzhledem k tomu že jsme měli každý den 6 prezentací, jsme byli vždycky strašně unavení, takže ačkoliv jsem toho měla naplánovaného mnohem víc, nic z toho jsme nestihly. Viděli jsme Antrophos, základní památky Brna, kavárny a hlavně všichni potřebovali nakupovat, protože Česká republika je přece strašně levná :) ( a ona s porovnáním s Itálii opravdu je :)). No a ve čtvrtek pak Praha. Nevím čím to je, ale všichni měli mnohem radši Prahu než Brno, asi proto, že je tam všechno taky anglicky, mnohem víc starých domů a tak. Ten den sněžilo, ale nikdo na to nebyl připravený. Já jsem nechtěla kupovat suvenýry, tak jsem šla do obchodu z ekologického zemědělství a se Shpresou do kavárny, kde jsme se museli domluvit Italsky. Pak už jsme stihly jenom Pražský hrad a katedrálu Sv. Víta a hurá domů na dvě hoďky do postele (alespoň někteří a zbytek do hospody) a pak...zpátky Itálie :). Cesta zpátky byla namáhavá, vůbec jsem před tím nespala a tak. Pak (nevím co jsem dělala když jsem rezervovala ty jízdenky, asi myslela na něco úplně jiného) jsme měli 2,5 hodiny ve Vídni na nádraží. Myslím, že to bylo nejhorší, alespoň pro mě, páč se mi stýskalo po doma, byla jsem unavená, byla mi zima a ještě k tomu jsem si vylila kafe. Ale pak už jsme byli ve vlaku. Jediné co tak já jsem nemohla usnout, takže jsem dohromady za tu noc spala 2 hodiny v autobuse. Večer jsem si pak řekla, že bych měla všechno uzavřít, dodělat a tak. Tak jsem si napsala krajně negativní feedback, protože jsem byla unavená a pokusila se spočítat peníze a vyšlo mi, že jsem ztratila 100 euro (což byla samozřejmě pouze proto, že neumím sčítat :)).
No a pak v sobotu jsem jela do Sistiany, že koupím semínka na zahradu, chybí mi brambory a slunečnice, ale samozřejmě jsem zapomněla, že ten obchod je v Aurisině. Ale pěkně jsem se prošla jarním slunečním počasím, přečetla kousek knihy a tak. A pak už jsem jenom mluvila s lidma o PW, pracovala a tak. V neděli večer jsem pak znova spočítala peníze a vyšlo mi to :) takže mám hotovo, už jenom prezentace na Assembly a budu úplně hotová a další rok znova? Asi jo, ale tentokrát o ekologii a někde jinde :)
Jo, začali jsme organizovat Sustainability competition, takže jsem v neděli se Shpresou chodila a otvírala kanály a měřila spotřebovanou vodu a elektřinu. Takhle to bude ještě dalších 5 týdnů a která rezidence sníží nejvíce svoji spotřebu vyhraje pekárnu chleba, a týdně pak 24 hodinový internet o víkendech :). Hezky ne? No a pak jsme to prezentovali na Assembly, byla jsem tak nadšená, že jsem poskakovala po tom pódiu a nejsem si jistá jestli mi bylo úplně rozumět, ale všechny to na druhou stranu naladila na to, aby se snažili (pak tam byl díkybohu Victor a Shpresa aby jim vysvětlili potřebné informace, já to jenom uvedla :)). Jinak se pořád starám o zahradu, snažím se prosadit Lunch packing boxes, ale to ještě stále nefunguje :( a tak nějak být ekologická :)
Mějte se nádherně lidi, když se zadaří ráda bych jela na Velikonoce domů (konečně bez nikoho :)), takže se možná uvidíme brzy...
Mám Vás ráda, Vaše Esi

Žádné komentáře:

Okomentovat