Ahoj Lidi,
tak už je to přes měsíc a půl co
jsem v republice. Musím uznat, že si to docela užívám :). Asi
Vám nebudu psát o tom jak jsem s se všemi potkala, páč jsem se i
s Vámi pravděpodobně potkala a tak. Celý Červen se nesl ve
znamení papírová přípravy na Univerzitu a víza. Musím přiznat,
že jsem si konečně alespoň relativně přišla jako při vstupu
do světa dospělých. Už to nebylo jako když jsem šla na UWC -
jeden formulář a všechno ostatní bylo zařízeno. Na Colby to
bylo spousty a spousty formulářů, které se musely vyplnit v
různých datech a zaslat na různé emaily. Bylo to o tom, že jsem
musela vyřešit s ministerstvem školství, že moje škola je na
úrovni Českých vysokých škol atd. Taky to bylo o tom, že jsem
několikrát musela ujistit Americkou ambasádu, že ne, vážně
nejsem terorista a ne, neúčastnila jsem se genocidy v roce 1939
(asi taky proto, že jsem ještě nebyla na světě) a pak tam dojet
a dostat je, ale povedlo se.
Ovšem tohle vůbec není to o čem
bych vám chtěla povídat, nejvíce ze všeho bych vám chtěla
popovídat o mém výletě do Litvy za Aisté. Aisté bydlí v druhém
největším městě Litvy - Kaunasu a cesta tam trvá 20 hodin s
přestupem kdesi ve Varšavě. Co mě úplně nejvíce (a taky jako
první) nadchlo je, že v Litvě je mnohem menší počet reklam na
ulicích, bilboardech a dopravních prostředcích. Všechny
trolejbusy jsou tam zelené a autobusy červené. Studenti pak mají
50% slevu na všechnu dopravu a vstupy což je úžasné. Litva je
podle mě země kostelů, ale není to země hradů. Všude kolem
jsou kříže. Stojí v parcích, na zastávkách a na kopcích.
Dokonce někde na severu Litvy jsou kopce plné křížů (tam jsme
bohužel nejeli, protože nebyl čas). Skoro každá vysoká a
střední škola má “svůj” kostel, kam studenti chodí a tak
dále, ale pokusím se začít od začátku a skončit na konci.
Cestou do Kaunasu jsem dvě hodiny
strávila ve Varšavě. Překvapilo mě kolik různých mrakodrapů
může být na jednom místě v Evropě. Dívala jsem se na starší
věž umění (myslím), hned vedle obřího nákupního centra. Co
mě ještě zarazilo bylo že všichni bezdomovci neměli žádný
problém mluvit anglicky, zato jakýkoliv člověk na informacích
měl. Nakonec jsem potkala dva Holanďany a jednoho turka se kterými
jsme našli ten správný autobus a počkali onu hodinu zpoždění
než jsme vyrazili na dlouhou cestu.
V Kaunasu mě pak v 5:30 ráno
vyzvedla Aisté s tatínkem. Vždycky jsem přemýšlela ve kterém
časovém pásmu jsou příjezdy/odjezdy pokud se přejíždí z
jednoho časového pásma do druhého. Já vím, že většina z Vás
to asi věděla, ale já jsem nikdy nepochopila, že je to v čau
toho daného pásma. Až jsme přišli k Aisté dalších pár hodin
jsme spali a pak nás její maminka vzbudila úžasnou snídaní a
hurá do Kaunasu. Kaunas je město kterým protékají dvě řeky a
mezi nimi se pak nachází staré město. Mě osobně Kaunas
připomínal takové malé lázeňské městečko. Ale měli moc
zajímavé sochy, které byli evidentně ovlivněny východním
ikonickým směrem. Původní domy, které byli postaveny ještě
před komunismem, jsou z horizontálních dřevěných desek a
vypadají´í moc krásně. Potom je tam samozřejmě spousty
prefabrikovaných paneláků a jeden velikánský opuštěný hotel
kde zřejmě žijí skvoteři. Mají jednu jedninou hradní věž,
j´která ani není příliš velká a proto asi hrad nebyl příliš
dostavěn. Ačkoliv jsou obě dvě řeky velmi mělké, z nějakého
důvodu má Kaunas ve všech znacích motiv lodi, prý tam kdysi
dávno jezdily.
Další den jsme se pak vypravily do
památníku na holokaust, který byl spáchán na židech a
Litevských obyvatelích za druhé světové války. Údajně byla
podepsána tajná smlouva mezi komunisty a fašisty, kteří se
rozdělovali Litvu na půl. Ovšem, z neznámého důvodu, se
nejdříve celé Litvy ujali postupně aji Němci aji Rusové a oba
napáchali velké zlo. Kolem Kaunasu jsou dvě linie pevností a ty
byli využívány jako vězení a tábory nucených prací. Spousty
Litevčanů bylo posláno pracovat na Sibiř...Litvy je dokonce stát
s největším procentem zabitých židů za druhé světové války.
Ale dost smutných věcí.
Odpoledne jsme se vypravili na
tajemnou louku za zapadajícího slunce s kytarou. Bylo to příjemné
posezení a zase kousek přírody. Byla jsem tam já, Aisté a její
kamarádka (jejíž jméno nejsem schopná vy hláskovat a ani
správně vyslovit), koupily jsme bublifuk a vyrazily kamsi kolem
starých kolejí. Potom jsme se šli podívat na starý klášter, ze
kterého, bohužel udělali hotel. Bylo to docela smutné.
Další den jsme pak vyrazily do
Vilniusu, hlavní ho města Litvy. Vuílnius mi připomínal takovou
maličkou prahu. Malé uličky, červené střechy a spousty umělců.
Asi Vám nebudu psát o spoustě kostelů, trolejbusech nebo tak. Co
mě nejvíce zaujalo bylo, že v Litvě byla umělecké čtvrť, kde
si lidé založili svoji vlastní (neuznanou) republiku, kde měli
jiné (neuznané pravidla). Tam byla ulice věnovaná všem možným
litevským umělcům. Taky tam měli velikou monumentální katedrálu
(zase ty kostely :)) a spousty guerilla gradening tzn.: opletených
stromů a lamp.
Poslední den jsme pak vyrazily do
botanické zahrady, naposled si popovídaly, naposled se objaly a
naposled si zahrály pexeso. Bylo to trochu jako znovu odjíždět ze
školy, ale což. Cestu zpátky jsem 6 hodin mluvila s náhodným
polákem a pak další 2 s náhodným Čechem, takže mě vyhlídka
na dlouze prospanou noc se nevyvedla. Rozhodně jsem ráda, že jsem
tam vyrazila.
Zatím se mějte moc krásně,
věřím tomu, že se ještě všichni
uvidíme,
Vaše Esi
