Tohle býval "Blog o tom, jak jsem na dva roky odjela někam bez znalosti jazyka itaského či anglického. Tak bych chtěla mít nějakou pomátku, třeba tuhle..." a teď to bude "Blog o tom jak jsem se přes Itálii dostala do Ameriky a dál, bez znalosti neEvropského světa a chtěla bych pokračovat v této památce :)"

pondělí 22. července 2013

Litva!

Ahoj Lidi,
tak už je to přes měsíc a půl co jsem v republice. Musím uznat, že si to docela užívám :). Asi Vám nebudu psát o tom jak jsem s se všemi potkala, páč jsem se i s Vámi pravděpodobně potkala a tak. Celý Červen se nesl ve znamení papírová přípravy na Univerzitu a víza. Musím přiznat, že jsem si konečně alespoň relativně přišla jako při vstupu do světa dospělých. Už to nebylo jako když jsem šla na UWC - jeden formulář a všechno ostatní bylo zařízeno. Na Colby to bylo spousty a spousty formulářů, které se musely vyplnit v různých datech a zaslat na různé emaily. Bylo to o tom, že jsem musela vyřešit s ministerstvem školství, že moje škola je na úrovni Českých vysokých škol atd. Taky to bylo o tom, že jsem několikrát musela ujistit Americkou ambasádu, že ne, vážně nejsem terorista a ne, neúčastnila jsem se genocidy v roce 1939 (asi taky proto, že jsem ještě nebyla na světě) a pak tam dojet a dostat je, ale povedlo se.
Ovšem tohle vůbec není to o čem bych vám chtěla povídat, nejvíce ze všeho bych vám chtěla popovídat o mém výletě do Litvy za Aisté. Aisté bydlí v druhém největším městě Litvy - Kaunasu a cesta tam trvá 20 hodin s přestupem kdesi ve Varšavě. Co mě úplně nejvíce (a taky jako první) nadchlo je, že v Litvě je mnohem menší počet reklam na ulicích, bilboardech a dopravních prostředcích. Všechny trolejbusy jsou tam zelené a autobusy červené. Studenti pak mají 50% slevu na všechnu dopravu a vstupy což je úžasné. Litva je podle mě země kostelů, ale není to země hradů. Všude kolem jsou kříže. Stojí v parcích, na zastávkách a na kopcích. Dokonce někde na severu Litvy jsou kopce plné křížů (tam jsme bohužel nejeli, protože nebyl čas). Skoro každá vysoká a střední škola má “svůj” kostel, kam studenti chodí a tak dále, ale pokusím se začít od začátku a skončit na konci.
                                            červený krásný autobus :) :) :)
                                               a zelený trolejbus, který...
                                          je zelený aji zavnitř :) 
Cestou do Kaunasu jsem dvě hodiny strávila ve Varšavě. Překvapilo mě kolik různých mrakodrapů může být na jednom místě v Evropě. Dívala jsem se na starší věž umění (myslím), hned vedle obřího nákupního centra. Co mě ještě zarazilo bylo že všichni bezdomovci neměli žádný problém mluvit anglicky, zato jakýkoliv člověk na informacích měl. Nakonec jsem potkala dva Holanďany a jednoho turka se kterými jsme našli ten správný autobus a počkali onu hodinu zpoždění než jsme vyrazili na dlouhou cestu. 
                                      Stará stavba vedle nové stavby... 
V Kaunasu mě pak v 5:30 ráno vyzvedla Aisté s tatínkem. Vždycky jsem přemýšlela ve kterém časovém pásmu jsou příjezdy/odjezdy pokud se přejíždí z jednoho časového pásma do druhého. Já vím, že většina z Vás to asi věděla, ale já jsem nikdy nepochopila, že je to v čau toho daného pásma. Až jsme přišli k Aisté dalších pár hodin jsme spali a pak nás její maminka vzbudila úžasnou snídaní a hurá do Kaunasu. Kaunas je město kterým protékají dvě řeky a mezi nimi se pak nachází staré město. Mě osobně Kaunas připomínal takové malé lázeňské městečko. Ale měli moc zajímavé sochy, které byli evidentně ovlivněny východním ikonickým směrem. Původní domy, které byli postaveny ještě před komunismem, jsou z horizontálních dřevěných desek a vypadají´í moc krásně. Potom je tam samozřejmě spousty prefabrikovaných paneláků a jeden velikánský opuštěný hotel kde zřejmě žijí skvoteři. Mají jednu jedninou hradní věž, j´která ani není příliš velká a proto asi hrad nebyl příliš dostavěn. Ačkoliv jsou obě dvě řeky velmi mělké, z nějakého důvodu má Kaunas ve všech znacích motiv lodi, prý tam kdysi dávno jezdily.
                                            Dřevěné Litevské domy
                                      Staré, nehýbající se kolotoče v parku v Kaunasu a samozřejmě...Aisté!
                                                ještě starší kolotoče...
                                                ...jedny z mnoha křížů...
                                                    Ikonická socha
                                                           a další
                                              s trochu jiná část umění...knoflíky! 
Další den jsme se pak vypravily do památníku na holokaust, který byl spáchán na židech a Litevských obyvatelích za druhé světové války. Údajně byla podepsána tajná smlouva mezi komunisty a fašisty, kteří se rozdělovali Litvu na půl. Ovšem, z neznámého důvodu, se nejdříve celé Litvy ujali postupně aji Němci aji Rusové a oba napáchali velké zlo. Kolem Kaunasu jsou dvě linie pevností a ty byli využívány jako vězení a tábory nucených prací. Spousty Litevčanů bylo posláno pracovat na Sibiř...Litvy je dokonce stát s největším procentem zabitých židů za druhé světové války. Ale dost smutných věcí.
                                              Memoriál na památníku Holokaustu 
Odpoledne jsme se vypravili na tajemnou louku za zapadajícího slunce s kytarou. Bylo to příjemné posezení a zase kousek přírody. Byla jsem tam já, Aisté a její kamarádka (jejíž jméno nejsem schopná vy hláskovat a ani správně vyslovit), koupily jsme bublifuk a vyrazily kamsi kolem starých kolejí. Potom jsme se šli podívat na starý klášter, ze kterého, bohužel udělali hotel. Bylo to docela smutné.
                                               Cesta trolejbusem
                                                  Aistina kamarádka :)
                                           A zapadající slunce...
Další den jsme pak vyrazily do Vilniusu, hlavní ho města Litvy. Vuílnius mi připomínal takovou maličkou prahu. Malé uličky, červené střechy a spousty umělců. Asi Vám nebudu psát o spoustě kostelů, trolejbusech nebo tak. Co mě nejvíce zaujalo bylo, že v Litvě byla umělecké čtvrť, kde si lidé založili svoji vlastní (neuznanou) republiku, kde měli jiné (neuznané pravidla). Tam byla ulice věnovaná všem možným litevským umělcům. Taky tam měli velikou monumentální katedrálu (zase ty kostely :)) a spousty guerilla gradening tzn.: opletených stromů a lamp.
                                                           Guerilla gardening :)
                                               Ulice, která ma památku na litevské umělce (a zuby!)
                                                       Konstituce státu umělců :) 
Poslední den jsme pak vyrazily do botanické zahrady, naposled si popovídaly, naposled se objaly a naposled si zahrály pexeso. Bylo to trochu jako znovu odjíždět ze školy, ale což. Cestu zpátky jsem 6 hodin mluvila s náhodným polákem a pak další 2 s náhodným Čechem, takže mě vyhlídka na dlouze prospanou noc se nevyvedla. Rozhodně jsem ráda, že jsem tam vyrazila.
Zatím se mějte moc krásně,
věřím tomu, že se ještě všichni uvidíme,
Vaše Esi

Žádné komentáře:

Okomentovat