Tohle býval "Blog o tom, jak jsem na dva roky odjela někam bez znalosti jazyka itaského či anglického. Tak bych chtěla mít nějakou pomátku, třeba tuhle..." a teď to bude "Blog o tom jak jsem se přes Itálii dostala do Ameriky a dál, bez znalosti neEvropského světa a chtěla bych pokračovat v této památce :)"

úterý 22. července 2014

Portland, Bangor, Waterville, New Hampshire, Orono

Ahoj lidi,

pamatuji si jak jsem si u posledního příspěvku říkala že se určitě polepším a budu psát častěji, ale samozřejmě se mi to nepovedlo. Tak se omlouvám že mi to zase tak dlouho trvalo. Právě jedu do Bostnu na konferenci a pak mám před sebou (už jen) dva týdny v práci a hurá do České Republiky. Abych pravdu trochu se zpátky bojím, protože moje čeština moc zrezavěla a já jsem se odnavikla na českou kulturu a dodržování českých sociálních norem. Ale stejně se moc těším.
V práci jsem teď začala s organizací jednoho chudého sídliště úplně na konci města. Zatím to spočítá v tom, že každé odpoledne dojedu na to sídliště a začnu klepat na každé dveře a mluvit s lidmi o jejich názoru na ekonomii v Maine, minimální mzdu, zdravotní pojištění (které v Maine není prováděné státem) a taky zabezpečení seniorů. Ze začátku jsem s tím hodně ideologicky nesouhlasila, protože jsem si říkala, že lidi přece nemůžou chtít aby jim někdo klepal na dveře a mluvil s nimi o ekonomii. Ovšem, po dvou týdnech co jsem byla na tom sídlišti každé odpoledne jsem docela změnila názor. Jasně že tu a tam potkám nějakého člověka který prostě buď nechce mluvit a nebo zrovna nemůže a nebo má zrovna špatný den. Ale spoustu lidí si mě buď pozve dovnitř a nebo se mnou postojí nějakou tu čtvrt nebo půl hodinku na trávníku a poví mi jejich názor. Myslím že se toho učím hodně o Maine a taky o tom jak mluvit s lidmi a jak jim dát sílu a naději něco změnit. Předposlední den mého intenshipu máme velikánský event, tak se teď hodně připravujeme na to abychom měli alespoň stovku lidí, předevčírem jsem udělala design na letáčky:
                                 Visual, který jsem vytvořila na letáček :)

                                         A cake který jsem upekla na chapter meeting :)
Ale chtěla jsem vám napsat o mých výletech po Maine a kousek dál a o tom co tak různě zažívám když zrovna nepracuji (i když práce je plná dobrodružství). Na předposlední týden v červnu jsem jela do Portlandu. Portland je největší město v Maine, a má celých 270000 obyvatel (takže takové poloviční Brno). Je to nejprogresivnější město v Maine, takže tam je spousta uměleckých kavárniček, muzeí, parků, a taky oceán. Takže jsem se tam vypravila v pondělí a potkala se s jednou kamarádkou, které mě provedla kolem a pozvala na oběd. Potom ale musela jít do práce, tak jsem se potkala se svým profesore antropologie - Maple Razsa - který studoval anarchismus v Chorvatsku a on mě pozval na kafe, no a potom jsem se potkala se spoustou mladých lidí co cestují po Spojených Státech a spí po noclehárnách a parcích a bylo strašně zajímavé je poslouchat a sdílet (a nebo nesdílet) a nimi jejich názory na svět, systémy, a ekonomii. Potom jsem v Portlandu strávila celý týden na úžasně zajímavém tréningu o organizování a taky budování síly mezi lidmi ze zdola nahoru. Moc jsem si to užila. Portland je super město, do které bych se jednou chtěla vrátit a přemýšlím o tom že tam strávím zimní prázdniny (ale to je ještě daleko, a taky nevím co bych tam dělala celý měsíc). 

                                               Pirtland je nádherné přímořské město

A krásnými západy slunce

                                              a řasami na plážích...
                                             ...vedle kterých jsme měli trénink....
                                         ....s výhledem na staroanglické bunkry...
                                        ...obývané pouze psouny...
                                        ...a vránami...
                                    ..Mike Micheul, kandidát na governora.
                                          .a Tanya, moje super kamarádka :)
Další velikou událostí v mém životě byla Bangor Pride. Ve Spojených Státech má každé město jednou ročně týden kdy slaví LGBTQ+ komunitu a mají parádu a festival. Já jsem tam upřímně řečeno pracovala a sbírala podpisy na petici pro zvýšení minimální mzdy, ale bylo krásné vidět všude kolem pestrobarevné balonky a vlajky. Taky celý festival začal (poněkud nenatrénovanou) metalovou skupinou, což bylo strašně srandovní, protože mnoho lidí evidentně nebylo zvyklých na takový typ hudby. Jinak taky to byl den kdy bylo v Bangoru na 40°C, což bylo strašlivě moc, tak jsem si, musela dávat pozor na to abych dostatečně pila.



Jeden z víkendů jsem se taky vydala zpátky na Colby, abych pozdravila kamarády kteří tam zůstali, potkala se se svými profesory, a taky se připojila na memoriál ohledně Lac Megantic. Colby byl super. Hodně času jsem strávila s Iavorem a Siyuan, kteří se o mě moc dobře postarali a nechali mě u sebe přespat. Bylo super vidět někoho, koho jsem znala více než měsíc a půl, a s kým jsem si mohla povídat bez toho, aniž bych se musela ptát na základní otázky. V neděli jsem se pak připojila k lokání skupině 350CentralMaine před kostelem ve Waterville. Lac Megantic je jméno Kanadské vesnice ve které před rokem vybuchl náklaďák plný oleje a vypálil většinu té vesnice a taky zabil 47 lidí. Od té doby Kanada zakázala tento druh auta aby se v něm převážel olej, protože podle studií, jsou tyto auta velmi náchylný k výbuchům. Tyto auta ale pořád jezdí středem Waterville a přilehlých vesnic bez omezení. Kdyby jedno z těch aut vybuchlo, tak by zasáhlo aji Colby. Takže 350Central Maine uspořádala konferenci pro media spojenou s peticí na regulaci těchto aut ve Watervillu a přilehlých vesnicí. Byla to super akce a dokonce jsme měli televizní vysílání: http://wabi.tv/2014/07/06/memorial-waterville-marks-lac-megantic-anniversary/



Poslední vetší event jsem udál minulý víkend v New Hampshire, což je stát hned vedle Maine (alespoň myslím :)). Stala jsem se součástí 350Maine, což je environmentální organizace, která se pokouší tlačit na rozhodnutí ohledné zákonů především na omezení fosilních paliv a vzdělává veřejnost o klimatické změně. No a zástupci ze všech států Nové Anglie (což je asi 5 států ne severovýchodu Spojených Státu mezi nimiž je i Maine) a pár kanadských provincií se sešli právě v New Hampshire aby prodiskutovali budoucnost této oblasti. Ovšem fosilní paliva a klimatické změna nebyli na programu a proto 350 ve spolupráci se Sierra Klubem uspořádali konferenci pro média, která byla naživo přenášena jedním rádiem, aby se zviditelnila problematika klimatické změny. Já jsem z jedním dalším studentem napsala pouliční divadlo o olejové příšeře, které jsme pak zahráli. Strávila jsem docela dlouhou dobu vyráběním kostýmu na to monstrum, ale myslím že to nakonec stálo za to. Sešlo se tma více než 50 lidí, a z nich mnoho mluvilo o spoustě zajímavých věcí. Měli jsme nádherné plakáty a nakonec se zpívala taková revolucionářská píseň. No prostě jsem byla ráda že jsem jela, i když mi to zabralo celý víkend.

Jinak žiju spokojeně, raduji se z malých věcí (jako třeba když si jednou za čas uvařím jídlo které je vážně dobré, nebo když jsem po dlouhé době jedla avokádo). Snažím se naučit kreslit komiksi a poslouchám u toho mluvené slovo Harryho Pottera, a místo abych se soustředila na děj tak přemýšlím o různých významech lidí a organizací v té knize. A je to vážně zajímavé :). Jezdím na kole na nákupy, a taky se připravuji na další rok na Colby. Povedu dvě studentské skupiny, tak s jednou z nich máme každý týden hodinovou skype konferenci o tom co chceme dělat a jak, jak nabrat nové členy, a jak mluvit s administrací.

Ačkoliv tady toho zažívám hodně, už se na chvíli těším zpátky do Česka, abych si procvičila Češtinu (což potřebuji jako sůl, jak jste jistě zjistili po tomto příspěvku :)), prošla se ulicemi Brna, sedla si na Zelňáku na kašnu, a sedla si na trávu v Lužánkách. A hlavně, abych už zase viděla všechny ty úžasné lidi! 24 července to bude přesně jedenáct měsíců co jsem ve Spojených Státech, to zní neuvěřitelně. Ale o tom Vám napíšu až příště, jak se znám, tak to bude až z letiště, než nasednu do letadla do Evropy.
Zatím se mějte moc krásně,
Mám Vás všechny moc ráda,
Vaše Esi

Žádné komentáře:

Okomentovat