Tohle býval "Blog o tom, jak jsem na dva roky odjela někam bez znalosti jazyka itaského či anglického. Tak bych chtěla mít nějakou pomátku, třeba tuhle..." a teď to bude "Blog o tom jak jsem se přes Itálii dostala do Ameriky a dál, bez znalosti neEvropského světa a chtěla bych pokračovat v této památce :)"

čtvrtek 19. prosince 2013

První semest za mnou...7 to go :)

Ahoj Lidi,

tohle je poprvé co Vám nepíšu z Colby, ale odněkud odjinud - 15 minut chůzí jinde v domě mojí paní profesorky, aneb začali nám zimní prázdniny. Když jsem se přihlásila na Colby, nepochopila jsem že nás vyhodí na Vánoce, ale na druhou stranu, alespoň zkusím něco jiného, vyspím se v jiné posteli, a odpočinu si od kampusu. Tímhle bych chtěla napsat shrnutí mého prvního semestru a tak trochu popsat co míním dělat další tři týdny a co jsou tak obecně moje plány.
Musím přiznat, že jsem moc ráda, že jsem odjela na Colby. Po tomto semestru mám pocit že jsem se naučila mnohem víc než jsem se kdy naučila v Itálii. Tím ovšem nechci říct že UWC bylo nepodstatné v mém životě. UWC mi poskytlo cestu sem a připravilo mě na to co mě tady čekalo. Třídy, které jsem měla mi otevřely oči v mnoha směrech, mám pocit jako bych se dívala na svět trochu jinak. Jeden z mých profesorů to řekl moc hezky: všechno co se nám stane, to jak jsem vychovaní, a jak jsme vzdělaní nám nasadí brýle, kterými vidíme svět aniž bychom si to uvědomovali a lidi by se měli celý život snažit sundat si všechny tyto brýle a nenasadit si jiné. Což je velmi velmi těžké, ale mám pocit, že jsem si sundala alespoň jedny brýle a vidím svět trochu více realisticky :).
Lidi se kterýma jsem se potkala jsou úžasní (což ovšem neznamená že vy jste méně úžasní) a měla jsem pocit jako bych tam na Colby měla určitou rodinu, na kterou se můžu vždycky obrátit. Nikdy v celém životě jsem nebyla na tolika zajímavých přednáškách a akcích ve třech měsících. Obecně mám pocit, že jsem velmi suchá houbička na mytí, která nasává vodu ze svého prostředí :).
Těším se na další semestr a na další třídy a na to potkat znovu všechny ty lidi atd. Ale teď zrovna bydlím s mojí paní profesorkou, která je úžasná žena s úžasným manželem. Tyhle aktivní, chytří, a hodní lidé mi dali naději že rodina může existovat aji dohromady. Tyhle lidé mě vzali na filmy, yoga classes, a spousty dalších věcí, a já ani nevím jak bych jim měla být vděčná. Tak jsem se jich nakonec zeptala co by chtěli a mám jim koupit takovou speciální bonboniéru, tak se pokusím. Taky jim asi nakreslím obraz. Jinak teď hledám letní internshipi tak různě po světě. Zatím mám jeden v Hongkongu, pár a Americe, a jeden na Colby, tak uvidím kde skončím.
Mám Vás moc ráda lidi, chybíte mi,
Veselé Vánoce a Šťastný nový rok,
Pac a pusu na čelo,
Esi

Žádné komentáře:

Okomentovat