Ahoj ahoj,
rozhodla jsem se spojit Listopad a
Prosinec páč si nejsem úplně jistá kdy listopad skončil a kdy
vlastně začal prosinec. Stalo se toho hodně tak se pokusím ten
článek uspořádat do nějakého logického celku, ale omlouvám se
předem jestli se mi to nepovede :).
EcoRep
Už druhým rokem pracuji v pozici
EcoRep, to znamená že jsem placená za to abych učila lidi jak
recyklovat, kompostovat, a šetřit elektřinu a vodu, Letošní rok
jsem s María (slečnou s Nikaragui co se mnou studovala na UWC) měla
na starosti kompostování v naší místní kavárně a v jídelnách.
Každou středu jsme s María postavili kompostovací koše do té
kavárny, stáli jsme u nich s našimi EcoRep tričky a bavili se s
lidmi o tom, proč je dobré kompostovat a co to vlastně děláme.
Musím přisznat že mě to docela bavilo, akorát jsem nikdy ve
středu nestihla sníst oběd, takže jsem vždycky byla unavená na
mé další hodina. Taky jsme organizovali vážená všeho jídla co
studentům zbyde na talířích v našich jídelnách, a když ty
studenti měly čistý talíř, tak jsme jim dali nálepku. Nakonec
jsme zvážily všechny ty zbytky, a doufám že nám data z těchto
experimentů pomůžou vynalézt nějaký systém, se kterým bychom
mohli zmenšit velikost odpadu, ale na to ještě potřebujeme více
času. Taky jsem pomáhala se 5-minuite-shower-challenge, kdy jsme se
pokoušeli popostrčit lidi aby se sprchovali kratší dobu a šetřily
vadu. Takže jsem jednou denně chodily po našich přidělených
rezidencích, mluvili s lidmi, a kontrolovali jestli ty 5ti minutové
přesýpací hodiny jsou ještě stále tam. Byla to docela sranda,
ale taky jsem byla ráda když to skončila, páč to zabralo
neuvěřitelné množství času.
Jeden s nejlepších zážitků mojí
kariéry jako EcoRep bylo když jsem se se třemi dalšími EcoRepy
vydala do Bostnu (pro změnu) na EcoRep symposium, což bylo setkání
studentů v podobných pozicích z mnoha různých škol v Nové
Anglii. Bylo to super. Přijeli jsem o den dříve a Coby nám
zaplatil hotel, takže jsme večer šli do nějaké korejské
restaurace, kde jsme se dobře najedli a pak jsme se prošli po
Bostnu. První den jsme pak měli spousty workshopů o různých
aspektech různých programů a taky skupiny ve kterých jsme
diskutovali o různých aspektech našich programu. Taky tam bylo
super jídlo. No prostě jsem si to užila. Večer jsme pak viděli
autobus který jezdil na solární panely a jeho náhradní motor byl
na olej a oni používali olej z restaurací a jejuch vlastního
vaření. No prostě to bylo super. Večer pak ti tři Colby studenti
odjeli protože chtěli studovat a já jsem zůstala aji na neděli a
přespala jsem s jedním EcoRep z Tufts (Universita v Bostnu).
Protože jsem večer neměla co dělat, šla jsem na taneční
představení pořádané Tufts taneční školou které bylo moc
krádné a pak spát. Neděla byla zajímavá, ale těžká. V
podstatě to byla 6ti hodinová přednáška o tom jak motivoval lidi
aby byli více ecologiocaly-friendly z psychologické perspektivy.
Ačkoliv to bylo zajímavé, čas od času se mi to zdálo trochu
přehnané. Ale dostali jsem od toho přednášejícího jeho knihu,
kterou se někdy chystám přečíst, tak uvidím. Byl to úžasný
víkend, až na to že jsem skoro nestihla můj autobus zpátky na
Colby a musela jsem ho dobíhat :).
CARE
CARE je naše skupina která se
zabývá divestment from fossil fuiels a klimatickou změnou, Tento
rok jsem měla vést tuto skupinu dohromady s jednou slečnou, která
ale rezignovala na svoji pozici hned v druhém týdnu školy a tak
jsem ji musela vést sama. Naneštěstí, jsme velice malá skupina,
takže bylo těžké dát něco dohromady. Myslím že naším
největším výsledkem bylo dostat 60 studentů do New Yorku na
People's Climate March. Jinak jsme pořádaly malé akce se spoustou
jídla, které ano, byli kreativní, ale rozhodně nevedly k žádným
výsledkům, tak doufám že se to příští semestr změní (taky
protože někteří lidi kteří bývali součástí CARE se vrátí
ze zahraničí). Naše poslední akce před koncem roku byla Climate
Wosh Tree, kde jsme měli dřevěná kolečka na které lidé psali
jejich přání pro klimat, což byla krásná a povedené akce.
Myslím, že to pro mě určitě byla dobrá zkušenost vést klub
lidí a dělám to ráda, ale byla bych raději kdybychom na to byli
alespoň dva. No uvidíme jak to bude dál :).
SES
Students for an Engaged Society se
letos rozdělilo na dvě větve, jedna z nich pořádala věci jako
Bridging Gaps a ta druhá se soustředila na začátek kampaňe proti
Sodexu.
Tento rok jsem uspořádali několik
malé z naší série Bridging Gaps, ale já jsem si je užila.
Nejzajímavější asi bylo když jsme měli profesora z německého
departmentu který nám vysvětlil jak fungují profesorské platy a
pojištění a tak, bylo to docela smutné. Jinak nám letos
nechodila až tak moc lidí jako minulý rok, ale na druhou stranu
jsme byli mnohem sepnutější skupina, i když ta nejzajímanější
část byla asi když jsme začali kampaň proti Sodexo.
Sodexo je jedna ze třech největších
dodavatelů jídla ve Spojených Státech (a na světě) a je s ní
spousta problémů. Nejen že neplatí jejich zaměstnance dostatečně
a nedávají jím žádné pojištění, taky vlastní asi tak 123
privátních věznic, které podporují horší tresty pro trestné
činy jako marihuana, protože privátní věznice musí mít profit
a nemají ho pokud nemají vězně za mřížemi, Sodexo byla taky
několikrát zažalováno za neplacení daní, předražováním
produktů, a tak dále. No prostě to není super pro nikoho, kromě
lidí kteří tuto firmu vedou (které jsme mimochodem měla tu
možnost potkat). No prostě mi jsme se rozhodni, že nechceme Sodexo
u nás na kampusu, a pokud tady Sodexo zůstane, tak chceme aby
zlepšilo pracovní podmínky našim pracovníkům a začali jsme
kampaň. Zatím jsme měli tak 4 setkání, kde jsme mluvili i hlavně
o tom čeho bychom chtěli dosáhnou a jak, struktuře naší
skupiny, napsali jsme manifesto a domluvili se na to kdy budeme mít
náš první event. Je to docela super, a máme dobrou skupinu lidí,
jen bych si přála aby nás bylo víc, ale co nadělám :). Mám z
toho dobrý pocit a doufám že to někam dotáhneme než se
rozpadneme (nebo ještě lépe doufám že se vůbec nerozpadneme).
Na této kampani spolupracujeme s pár
skupinami které jsou národní, a jedna z nich mě zavolala někdy
na začátku prosince, že bych chtěli abych na den dojela do
Washingtonu DC, a promluvila si s představenými Sodexa. Souhlasila
jsem a za tři dny jsem se připravila na tento rozhovor, našla
způsob jak dojet do Portlandu (odkud mi tato organizace koupila
letenku) a kde přespat a za tři dny jsem vážně letěla do DC.
Bylo to strašně zajímavé. Nejdříve jsem se potkala s jednou z
hlavních organizátorek té organizace, Morgan a ona mě vzala k
sobě domů abych se převlékla do slušného oblečení (které
jsem si samozřejmě musela půjčit :)). Potom jsme se setkali s
těmi dalšími lidmi co měli být na tom setkání a začali jsme
řešit strategie toho jak mluvit, v jakém pořadí, a co je
nejdůležitější. V těch střech hodinách co jsme řešili
strategii jsme toho naneštěstí moc nevyřešili, ale nevadí,
Nakonec ten meeting podle mě šel dobře. Měli jsme hodinu a půl
kdy jsme mluvili střídavě mluvili a poslouchali se třemi zástupci
Sodexo a když už nic jiného, tak bylo vidět že poslouchali a že
je naše příběhy zaujali. Bude z toho nějaký výsledek? Tak to
nevím. Potom jsme se prošli po Washingtonu DC a já jsem v 10 večer
letěla zpátky do Portlandu, kde jsem ještě měla meeting z jednou
slečnou z Klimatické koalice, které se jmenuje Maine Students for
Climate Justice ohledně workshopů a dalších věcí.
International Food Festival
Někdy v listopadu jsme taky měli
International Foods Festival, kdy většina mezinárodních studentlů
uvaří nějaké jídlo s jejich země a lidi potom přijdou a
ochutnají to. Tento rok jsme vařily bramboráky a makové šátečky.
Nakonec jsem přemluvila mého kamaráda Liama, který prošel
kulinářskou školou, aby se mnou jel k mým hostitelským rodičům,
Sue and Bruce, kde jsme vařili. Bylo to moc příjemné odpoledne.
Bruce dělá domácí pivo a tak jsme s ním pili jeho domácí pivo,
pekli a vařili jsme dohromady, a užívali si,. Nakonec jsme upekli
300 makových koláčků a udělali spoustu bramboráků a všechno
to bylo moc dobré!
Další den jsme potom sestavili stůl
s Českou vlajkou, nějakým potahem na stůl, a vyzdobením a dali
jsme tam jídlo a potom jsme to všechno rozdali. Myslím že to
lidem hodně chutnalo, a i když ne, já jsem si to rozhodně užila.
Díkůvzdání
Na díkuvzdání jsem se se třemi
studenty vypravila k mojí hostitelské rodině. Na ten den nám
zavřou dining halls takže jsme neměli snídani ani oběd a ve dvě
odpoledne, kdy nás Sue a Bruce vyzvedávali, už nám pěkně
vyhládlo. Samozřejmě jsme měli krocana a brusinky a bramborovou
kaši a moc jsme si to užili. Koupili jsme Sue and Bruce flašku
medoviny a nějaké to víno a to je potěšilo. Nakonec jsme měli
tak pěti hodinovou večeři, kde jsme řešili zajímavé témata
jako rasismus a nebo klimatickou změnu, no prostě to bylo super, a
jsem moc ráda, že jsem tu na tu večeři mohla být.
Jinak samozřejmě se taky děla
spousty jiných věcí. Měli jsme Halloween, kde jsem se převlékla
za strom (jak překvapující :)), šli jsme s mojí hostitelkou
rodinou do čínské restaurace, což bylo velmi zajímavé, v našem
pokoji jsme měli setkání u vína s Hiyou, Katdelen, Brucu, Ana
Sofia, a Baturayem, které jsme si tuze užili (ačkoliv náš pokoj
pak bych chvíli cítit jako alkohol), koukali jsme na filmy, no
prostě se toho děla spousta.
Škola
Jo a mezi tím vším jsem taky
chodila do školy. Tento rok jsem měla o jeden předmět méně než
ten předešlý rok, což udělalo můj celý školní rok mnohem
jednodušší. Na konci jsem měla jenom dva testy a jeden z nich
nebyl o vědomostech ale o názoru a na ten druhý jsem měla 5 dní
volna na studování, potom jsem musela dát dohromady básničkové
portfolio, což bylo taky super a jednoduché, a napsat jednu esej
(kterou jsem začala měsíc před koncem školy, takže nakonec jsem
měla spoustu času na to abych se tou esejí několikrát probrala a
zlepšila ji). Docela jsem si ty předměty užila, ale myslím že
kromě makroekonomicky jsem se moc nového nenaučila a už se těším
na leden, kdy budu studovat antropologii utopií (super ne?).
Tak doufám že jsem napsala alespoň
o kousku svého života,
Mějte se moc krásně,
Vaše Esi
Žádné komentáře:
Okomentovat