Ahoj Lidi,
tohle je třetí článek, který
dneska píšu a doufám že ne poslední. Je mi vážně líto, že
jsem tak dlouho nenapsala, ale škola, aktivity, nemoc, a aktivity se
na mě podepsali, především nedostatkem spánku. Teď mám chvilku
klidu, tak strávím ráno psaním, abychom mohla strávit odpoledne
učením. Venku leje jako z konve potom co včera sněžilo, a
Čeština se pomalu dostává zpátky do mého mozku, ale přece
jenom používám slovník, pro jistotu, abych nepsala úplné
bláboly.
Myslím, že aktivita na kterou
myslím nejčastěji je SES aneb Students for an Enganged Society. Je
to skupina, kterou mám nejvíce ráda a nejvíce nerada. Snažíme
se provozovat consensum decision-making, což znamená, že se
nevolí, ale všichni misí být pro, což, jak si můžete
představit, trvá věčnost. Takže jsme zatím udělali jenom dvě
akce. 1. Děkujeme plakát pro SODEXO lidi, který jsme pak dali do
všech jídelen, tohle mi hodně pomohlo s poznáváním nových
pracovníků, a teď mám pocit, že mluvím skoro s každým (což
ovšem taky znamená, že strávím strašně moc času v jídelnách,
jejejeje). Potom jsme založili Bridging Gaps, což je event každý
druhý víkend, kde někdo přijde a mluví a jeho/její zkušenosti
s Colby. Náš první speaker byl Terry - manager jedné z naších
jídelen, a on byl prostě úžasný. Dalším hostem budou, myslím,
hráči Rugby teamu. Taky se pokouším tuhle skupinu přesvědčit,
abychom postavili malou budovu z odpadků, ale zatím se mi to moc
nevede.
Jinak jsem se rozhodla organizovat
některé věci sama, prostě protože je to mnohem jednodušší.
Třeba tuhle sobotu, 30.11, ukazujeme film, který se jmenuje That is
How Democracy Looks Like, což je aktivistický film z protestu v
Seattlu proti WTO. No a 30.11 byl ten dek kdy policie použila násilí
proti nenásilnému protestu no a pak to bylo špatné. Tak chtěli
vzít pár lidí, project the film a mít o tom diskusi. Můj
profesor Antropologie udělal jeho vlastní dokument tak ten budeme
ukazovat v únoru spolu s jeho vycházející knihou. Taky organizuji
ještě jeden event v únoru, ale o tom později.
Jinak pořád ještě dobrovolničím
v bezdomoveckém útulku ve Watevillu, už jsem si zvykla, že je to
součást mého života a těším se tam každé pondělí. A taky
stále dobrovolničím s mentálně postiženými lidmi, což si taky
užívám.
Každou středu pak chodím na večeři
do kruhu lidí, kde diskutujeme o čemkoliv co si myslíme, že je
podstatné a většinou se to váže ke spiritualitě, ale ne
vždycky.
Mějte se moc krásně lidi,
Pac a pusu na čelo,
aby Vám to slušelo,
Vaše Esi
Žádné komentáře:
Okomentovat