Tentokrát a poprvé mám jenom 4
předměty. Studuji antropologii o zemi, jídle, moci, a kultuře na
kterou mám úžasnou postarší paní profesorku, která je úžasná
ve vedení diskuzí a vysvětlování systematických problémů.
Potom mám předmět o ochraně přírody a jak se ochrana přírody
projevuje v ekonomii a rovnoprávnosti. Na tento předmět máme
úplně novou profesorku, která nikdy neučila tak je to takové
podivné. Ale každý musí někdy začít. Potom mám Makroekonomii,
s panem profesorek který se ztratí ve vlastních výpočtech a
neumí spelovat. Ale jinak je hodný a ochotný odpovědět jakékoliv
otázky. Můj poslední předmět je psaní poezie, což je mnohem
těžší než jsem čekala, protože musím přemýšlet o každém
slovu a každé čárce kterou napíšu. Protože by se na to mohl
pan profesor mohl zeptat a já bych se musela obhájit. Ale moc si
užívám všechny předměty. Upřímně, nevěnuji své akademii
tolik času kolik by si zasloužila. Hlavně v Antropologii se učíme
o všech těch hrozných věcech co se dějí molem světa, ale nic
ohledně toho neděláme, a já mám potíže to vydržet. A proto
jsem aktivní na kampuse.
Myslím že největší akce kterou
jsem zatím organizovala bylo když jsem dopravila 60 studentů na
jeden z největších klimatických protestů v historii - People's
Cliamte March. Spolupracovala jsem s 350, Sierra Club,a jednou
universitu která je blízko a pronajali jsem bus, kam se vešlo 55
studentů z čehož 30 by Colby studentů. Ale jakmile jsem se
vrátila na kampus, tak se slovo rozšířilo a nakonec jsem měli 60
studentů kdo chtěli jít, takže jsme museli pronajmout nějaké
auta a najít další autobusy kam bychom mohli dát alespoň trochu
studentů a nakonec to fungovalo! Musím přiznat, že to bylo jedna
z nejtěžších akcí, kterou jsem kdy organizovala, a ty tři týdny
než jsem se vydali do New Yorku byly stresující, protože jsem
nějak moc nemohla myslet na skoro nic jiného. Ale naštěstí jsem
měla spoustu podpory od mích přátel, takže jsem to ve zdraví
přežila. Ještě k té logistice jsem zorganizovaly event kde jsme
vyráběli plakáty a movie screening o tomto protestu.
Trochu více o tom protestu. Týden
po neděli (21. září) se v New Yorku setkaly Spojené národy aby
prodiskutovali jak pokračovat ve zpomalování klimatické změny.
No a proto se 400 000 lidí vydalo do ulic, aby ukázalo politikům
že jim vážně záleží na tom aby se klimatické změny
zpomalily. Byl to nenásilný protest a všechno šlo skvěle. Pocit
když jsem byla součástí tolika lidí byl úžasný. Lidé se
sjeli skoro odevšud a měli masky a umění a plakáty a obrovské
loutky a všechno možné a prostě to bylo úžasné. Byla jsem
strašně šťastná že jsem mohla umožnit 59 studentům aby se
taky zúčastnily takového úžasného zážitku. Prostě úžasné.
Jinak jsem teď „presidentem“
jednoho klubu, který advokuje pro více vzdělávání o klimatické
změně a taky aby Colby přestal investovat do korporací, které tu
klimatickou změnu podporují. Bohužel, tento rok se nám nepovedlo
přilákat příliš mnoho prváků, takže máme málo lidí na to
abychom dělali něco pořádného. Na konci Listopadu se potkáváme
s naším prezidentem, tak teď pracuji na prezentaci. Jinak jsme
měli jeden event - Climate Story Circles, kde jsme mluvili o
výsadách některých lidí v ochraně přírody, což bylo docela
úspěšný even. Jinak pracuji na kompotu a jak ho přidat do naší
kavárny, takže všechno jídlo může být zkompostováno a jak
naučit lidi co mají kompostovat a co nemají. Taky vytváříme
nový Sustainability Plan pro naši školu, takže pořádáme veliké
komunitní fórum, kde se mluví o změnách které by lidi chtěli a
nechtěli vidět na kampusu. Tento rok se v Maine a obecně v Nové
Anglii objevilo spousty skupin, které se snaží spojit všechny
klimatické aktivity na všech kampusech a vytvořit síť a společné
aktivity. Takže jsem strávila dva různé víkendy na dvou různých
konferencích o tom jak se spojit a spolupracovat. Bylo super potkat
spousty aktivistů z různých koutů nové Anglie a učit se od nich
a oni zase od nás.
Se SES jsem právě začali novou
kampaň proti Sodexu, což je korporace, která nám na kampusu
dodává jídlo, ale taky vede spousty privátních vězení a
pracovníci nemají dostatek volného času a jsou velmi málo
placení, takže se snažíme aby Colby změnilo korporaci se kterou
spolupracuji. Zatím jsme ve fázi vývoje a tak uvidíme co se stane
potom. Jinak děláme naše klascké Bridging Gaps a už máme
naplánované 4 prezentující na tento rok. Taky jsme udělali body
art display o tom jak Amerika válčí s mnoha zeměmi na blízkém
východě a media a veřejnost to ignoruje.
Myslím, že jsem vyrostla a nebo
zestárla a nebo obojí. Mám pocit že tento rok jsem upřímější,
méně ustrašená z nových věcí, a nějaké klidnější (což
je vážně zvláštní). Samozřejmě, že mě mrzí že nemám
dostatek času na všechny moje kamarády, že nemám čas účastnit
se každé akce která se na Colby děje, a že nemám dostatek času
číst knihy pro radost, ale myslím že jsem se toho spouty naučila.
Dneska mám svůj volný den, tak jsem se hřála na sluníčku,
povídala si s náhodnými lidmi a obecně si užívala živote. Ale
to zítra skončí :). Zítra jdu na konferenci o lokálním jídle,
potom jeden den školy, potom konference o hladomoru ve Spojených
Státech na jiné univerzitě, potom konference o Sodexu v Bostnu a
pak je zase Pondělí a já musím jít do školy. Těším se, ale
už bych taky potřebovala den spánku :).
Mějte se tam v Republice moc krásně,
Pac a pusu na čelo,
Vaše Esi
Žádné komentáře:
Okomentovat